SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/89/EU ze dne 23. července 2014, kterou se stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor

(1)

Značná a rychle rostoucí poptávka po námořním prostoru pro různé účely, jako jsou zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, průzkum ložisek a těžba ropy a zemního plynu, námořní doprava, rybolov, ochrana ekosystémů a biologické rozmanitosti, těžba surovin, cestovní ruch, zařízení pro akvakulturu a podmořské kulturní dědictví, jakož i četné tlaky na pobřežní zdroje, vyžadují integrovaný přístup k plánování a správě.

(2)

Takový přístup ke správě oceánů a námořní správě byl vypracován v rámci integrované námořní politiky pro Evropskou unii (dále jen „integrovaná námořní politika“), jejíž environmentální pilíř představuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES (4). Cílem integrované námořní politiky je podporovat udržitelný rozvoj moří a oceánů a vypracovat koordinované, soudržné a transparentní rozhodování v oblasti odvětvových politik Unie, které mají vliv na oceány, moře, ostrovy, pobřežní a nejvzdálenější regiony a námořní odvětví, mimo jiné prostřednictvím strategií pro mořské oblasti nebo makroregiony, při současném dosažení dobrého stavu prostředí, jak je stanoveno ve směrnici 2008/56/ES.

(3)

Integrovaná námořní politika označuje územní plánování námořních prostor za průřezový politický nástroj umožňující veřejným orgánům a zúčastněným stranám uplatňování koordinovaného, integrovaného a přeshraničního přístupu. Uplatňování ekosystémového přístupu přispěje k podpoře udržitelného rozvoje a růstu námořní a pobřežní ekonomiky a k udržitelnému využívání mořských a pobřežních zdrojů.

(4)

Územní plánování námořních prostor podporuje a usnadňuje provádění strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění (dále jen „strategie Evropa 2020“), kterou ve svých závěrech ze dne 17. června 2010 schválila Evropská rada a jejímž cílem je zajistit vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti, včetně podpory konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiky účinněji využívající zdroje. Pobřežní a námořní odvětví mají významný potenciál pro udržitelný růst a jsou pro provádění strategie Evropa 2020 klíčové.

(5)

Ve svém sdělení nazvaném „Modrý růst – Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“ určila Komise několik probíhajících iniciativ Unie, s jejichž pomocí má být prováděna strategie Evropa 2020, jakož i řadu činností, na něž by se iniciativy modrého růstu v budoucnu mohly zaměřit a které by mohla náležitě podpořit větší důvěra a jistota pro investory, již poskytne územní plánování námořních prostor.

(6)

Provádění územního plánování námořních prostor a integrované správy pobřeží bylo podpořeno a usnadněno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1255/2011 (5). Možnosti podpory uplatňování této směrnice v období 2014–2020 poskytnou evropské strukturální a investiční fondy včetně Evropského námořního a rybářského fondu (6).

(7)

V preambuli Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982 (dále jen „úmluva UNCLOS“) se uvádí, že otázky týkající se využívání mořského prostoru jsou vzájemně úzce propojeny a je třeba je zvažovat jako celek. Plánování mořských prostor je logickým dalším krokem, strukturací povinností a využívání práv udělených v rámci úmluvy UNCLOS a praktickým nástrojem, který pomůže členským státům plnit jejich povinnosti.

(8)

Aby se podpořila udržitelná koexistence různých způsobů využití a případně vhodné rozložení příslušných využití v námořním prostoru, měl by být vytvořen rámec zahrnující alespoň zavedení a provádění územního plánování námořních prostor členskými státy, jehož výstupem budou plány.

(9)

Územní plánování námořních prostor přispěje k efektivnímu řízení námořních činností a udržitelnému využívání mořských a pobřežních zdrojů tím, že se vytvoří rámec pro soudržné, transparentní, udržitelné a fakticky podložené rozhodování. Ke splnění svých cílů by tato směrnice měla stanovovat povinnost zavést proces námořního plánování, jehož výstupem bude územní plán nebo územní plány námořních prostor; tento proces plánování by měl brát na zřetel interakce mezi pevninou a mořem a podporovat spolupráci mezi členskými státy. Aniž je dotčeno stávající acquis Unie v oblasti energetiky, dopravy, rybolovu a životního prostředí, neměla by tato směrnice ukládat žádné další nové povinnosti, zejména pokud jde o konkrétní rozhodnutí členských států ohledně toho, jakým způsobem budou naplňovat odvětvové politiky v těchto oblastech, nýbrž by měla spíše usilovat o to, aby k těmto politikám přispívala pomocí procesu plánování.

(10)

Aby byla zajištěna jednotnost a právní jasnost, měla by být zeměpisná oblast působnosti územního plánování námořních prostor vymezena v souladu se stávajícími legislativními nástroji Unie a mezinárodním námořním právem, zejména úmluvou UNCLOS. Touto směrnicí se nemění pravomoci členských států týkající se námořních hranic a jurisdikce.

(11)

Přestože je vhodné, aby rámec pro územní plánování námořních prostor vytvořila Unie, jsou pro navržení a stanovení formátu a obsahu těchto plánů pro mořské vody členských států, včetně institucionálních opatření a případně rozdělení námořních prostor pro různé činnosti a využití, i nadále odpovědné a příslušné členské státy.

(12)

Aby byly dodrženy zásady proporcionality a subsidiarity a minimalizována další administrativní zátěž, mělo by provedení této směrnice ve vnitrostátním právu a její uplatňování v co nejvyšší míře navazovat na stávající celostátní, regionální a místní pravidla a mechanismy, včetně těch uvedených v doporučení Evropského parlamentu a Rady 2002/413/ES (7) nebo v rozhodnutí Rady 2010/631/EU (8).

(13)

V mořských vodách jsou ekosystémy a mořské zdroje pod značným tlakem. Lidské činnosti, ale také důsledky změny klimatu, přírodní pohromy a změny pobřežní čáry, jako je eroze a akrece, mohou mít vážné dopady na hospodářský rozvoj a růst pobřežních oblastí, jakož i na mořské ekosystémy, což vede ke zhoršení stavu prostředí, úbytku biologické rozmanitosti a zhoršení fungování ekosystémů. Při tvorbě územních plánů námořních prostor by se na tyto různé tlaky měl brát náležitý ohled. Navíc zdravé mořské ekosystémy a jejich mnohotvárné fungování mohou, jestliže budou začleněny do rozhodování o plánování, přinést významné výhody v oblasti produkce potravin, volnočasových aktivit a cestovního ruchu, zmírňování změn klimatu a přizpůsobení se jim, kontroly změn pobřežní čáry a předcházení katastrofám.

(14)

V zájmu podpory udržitelného růstu námořních ekonomik, udržitelného rozvoje mořských oblastí a udržitelného využívání mořských zdrojů by při územním plánování námořních prostor měl být uplatňován ekosystémový přístup uvedený v čl. 1 odst. 3 směrnice 2008/56/ES, s cílem zajistit, aby byl celkový dopad všech činností udržován na úrovních slučitelných s dosahováním dobrého stavu prostředí a nezhoršila se schopnost mořských ekosystémů reagovat na změny vyvolané člověkem, a současně přispět k udržitelnému využívání zboží a služeb v mořské oblasti současnými i příštími generacemi. Mimoto by ekosystémový přístup měl být uplatňován tak, aby byl uzpůsoben specifickým ekosystémům a jiným zvláštnostem různých mořských oblastí, a měla by se v něm zohlednit soustavná činnost v rámci regionálních úmluv pro mořské prostředí vycházející z nabytých znalostí a zkušeností. Tento přístup také umožní flexibilní řízení, které zajistí zdokonalení a další rozvoj na základě rozšiřování zkušeností a znalostí, s ohledem na dostupnost údajů a informací na úrovni mořských oblastí za účelem uplatňování tohoto přístupu. Členské státy by měly zohledňovat zásady obezřetnosti a prevence, které stanoví čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(15)

Územní plánování námořních prostor bude mimo jiné přispívat k dosažení cílů směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES (9), nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 (10), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES (11), směrnice Rady 92/43/EHS (12), rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 884/2004/ES (13), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (14), směrnice 2008/56/ES, které navazují na sdělení Komise ze dne 3. května 2011 nazvané „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“, sdělení Komise ze dne 20. září 2011 nazvané „Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje“, sdělení Komise ze dne 16. dubna 2013 nazvané „Strategie EU pro přizpůsobení se změnám klimatu“ a sdělení Komise ze dne 21. ledna 2009 nazvané „Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018“, jakož i případně cílů regionální politiky Unie, včetně strategií pro mořské oblasti a makroregiony.

(16)

Mořské a pobřežní činnosti jsou často úzce propojeny. V zájmu podpory udržitelného využívání námořních prostor by územní plánování námořních prostor mělo brát na zřetel interakce mezi pevninou a mořem. Proto může být územní plánování námořních prostor velice užitečné při určování směrů týkajících se udržitelného a integrovaného řízení lidských činností na moři, zachování životního prostředí, zranitelnosti pobřežních ekosystémů, eroze a sociálních a hospodářských faktorů. Územní plánování námořních prostor by mělo usilovat o začlenění námořního rozměru některých pobřežních využití či činností a jejich dopadů a nakonec dospět k integrované a strategické vizi.

(17)

Tato rámcová směrnice nezasahuje do pravomocí členských států v oblasti městského a venkovského územního plánování, včetně systémů pevninského územního plánování, jimiž se stanoví plány využívání pevninských a pobřežních zón. Uplatňují-li členské státy pevninské územní plánování na pobřežní vody nebo jejich části, neměla by se tato směrnice na uvedené vody vztahovat.

(18)

Územní plánování námořních prostor by se mělo vztahovat na celý cyklus identifikace problémů a příležitostí, sběru informací, plánování, rozhodování, uplatňování, revize nebo aktualizace a sledování uplatňování a mělo by náležitě zohledňovat interakce mezi pevninou a mořem a nejlepší dostupné poznatky. Měly by se co nejlépe využívat mechanismy stanovené ve stávajících nebo budoucích právních předpisech, včetně rozhodnutí Komise 2010/477/EU (15) a iniciativy Komise Znalosti v námořní oblasti 2020.

(19)

Hlavním smyslem územního plánování námořních prostor je podporovat udržitelný rozvoj, určovat využívání mořských prostor pro různé způsoby využití moří a řídit využívání prostoru a řešit spory v mořských oblastech. Cílem územního plánování námořních prostor je rovněž určování a podpora víceúčelového využití v souladu s příslušnými vnitrostátními politikami a právními předpisy. Pro dosažení tohoto cíle je třeba, aby členské státy alespoň zajistily, aby proces či procesy plánování vyústily v komplexní plán určující různá využití námořního prostoru s ohledem na dlouhodobé změny v důsledku změn klimatu.

(20)

Členské státy by své plány měly konzultovat a koordinovat s příslušnými členskými státy a spolupracovat s orgány třetích zemí v dotyčné mořské oblasti v souladu s právy a povinnostmi těchto členských států a dotčených třetích zemí podle práva Unie a mezinárodního práva. Pro účinnou přeshraniční spolupráci mezi členskými státy a se sousedními třetími zeměmi je třeba v každém členském státě určit příslušné orgány. Je proto třeba, aby členské státy proto určily příslušný orgán či orgány odpovědné za uplatňování této směrnice. Vzhledem k odlišnosti různých mořských oblastí či podoblastí a pobřežních zón není vhodné v této směrnici podrobně předepisovat, jak by tyto mechanismy spolupráce měly vypadat.

(21)

Správa mořských oblastí je komplexní a zahrnuje orgány různých úrovní, hospodářské subjekty a jiné zúčastněné strany. Pro účinnou podporu udržitelného rozvoje je zásadní, aby byly v souladu s příslušnými právními předpisy Unie ve vhodné fázi přípravy územních plánů námořních prostor podle této směrnice vedeny konzultace se zúčastněnými stranami, orgány a veřejností. Dobrým příkladem ustanovení o konzultacích s veřejností je čl. 2 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES (16).

(22)

Díky územním plánům námořních prostor mohou členské státy snížit administrativní zátěž a náklady na podporu svých opatření k uplatňování jiných relevantních právních předpisů Unie. Lhůty pro územní plánování námořních prostor by proto měly být pokud možno v souladu s harmonogramy uvedenými v jiných relevantních právních předpisech. To jsou zejména směrnice 2009/28/ES, která vyžaduje, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie byl v roce 2020 alespoň 20 %, a označuje koordinaci postupů schvalování, vydávání osvědčení a povolení, včetně územního plánování, za významný příspěvek k dosažení cílů Unie v oblasti obnovitelných zdrojů energie; směrnice 2008/56/ES a část A bod 6 přílohy rozhodnutí 2010/477/EU, které vyžadují, aby členské státy přijaly nezbytná opatření k dosažení nebo zachování dobrého stavu mořského prostředí do roku 2020, a označují územní plánování námořních prostor za nástroj na podporu ekosystémového přístupu k řízení lidské činnosti v zájmu dosažení dobrého stavu prostředí; a rozhodnutí č. 884/2004/ES, které požaduje, aby se do roku 2020 vytvořila transevropská dopravní síť integrací sítí evropské pozemní, námořní a letecké dopravní infrastruktury.

(23)

Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES (17) bylo zavedeno posuzování vlivů na životní prostředí jako důležitý nástroj pro zahrnutí úvah o životním prostředí do přípravy a přijímání plánů a programů. Jestliže je pravděpodobné, že územní plány námořních prostor budou mít značný vliv na životní prostředí, vztahuje se na ně směrnice 2001/42/ES. V případech, kde územní plány námořních prostor zahrnují lokality Natura 2000, lze takové posouzení vlivů na životní prostředí zkombinovat s požadavky článku 6 směrnice 92/43/EHS, aby nedocházelo ke zdvojování.

(24)

K zajištění toho, aby byly územní plány námořních prostor založeny na spolehlivých údajích, a zabránění další administrativní zátěži je zásadní, aby členské státy využívaly nejlepší dostupné údaje a informace tím, že budou podněcovat příslušné zúčastněné strany ke sdílení informací a budou využívat stávajících nástrojů pro sběr údajů, jako jsou nástroje vyvinuté v rámci iniciativy Znalosti v námořní oblasti 2020 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES (18).

(25)

Členské státy by měly Komisi zasílat kopie svých územních plánů námořních prostor a veškeré jejich aktualizace, aby mohla sledovat uplatňování této směrnice. Komise využije informace poskytnuté členskými státy a stávající informace, které jsou dostupné na základě právních předpisů Unie, aby o pokroku při uplatňování této směrnice průběžně informovala Evropský parlament a Radu.

(26)

Včasné provedení této směrnice ve vnitrostátním právu má zásadní význam vzhledem k tomu, že Unie přijala řadu politických iniciativ, jež mají být provedeny do roku 2020 a jež má tato směrnice podporovat a doplňovat.

(27)

Pokud by musel tuto směrnici provést ve svém právu a uplatňovat vnitrozemský členský stát, byl by vázán nepřiměřenou a zbytečnou povinností. Tyto členské státy by proto měly být osvobozeny od povinnosti provést tuto směrnici ve svém právu a uplatňovat ji,