+NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES
---+KAPITOLA I OBECNÁ USTANOVENÍ
------+Článek 1 Cíl
------+Článek 2 Definice
---+KAPITOLA II REGISTRACE ORGANIZACÍ
------+Článek 3 Určení příslušného orgánu
---------+Článek 3 1.
---------+Článek 3 2.
---------+Článek 3 3.
------+Článek 4 Příprava registrace
---------+Článek 4 1.
---------+Článek 4 2.
---------+Článek 4 3.
---------+Článek 4 4.
---------+Článek 4 5.
------+Článek 5 Žádost o registraci
---------+Článek 5 1.
---------+Článek 5 2.
---------+Článek 5 3.
---+KAPITOLA III POVINNOSTI REGISTROVANÝCH ORGANIZACÍ
------+Článek 6 Prodloužení registrace v systému EMAS
---------+Článek 6 1.
---------+Článek 6 2.
---------+Článek 6 3.
------+Článek 7 Výjimky pro malé organizace
---------+Článek 7 1.
---------+Článek 7 2.
---------+Článek 7 3.
------+Článek 8 Podstatné změny
---------+Článek 8 1.
---------+Článek 8 2.
---------+Článek 8 3.
---------+Článek 8 4.
------+Článek 9 Interní environmentální audit
---------+Článek 9 1.
---------+Článek 9 2.
---------+Článek 9 3.
---------+Článek 9 4.
---------+Článek 9 5.
---------+Článek 9 6.
---------+Článek 9 7.
------+Článek 10 Použití loga EMAS
---------+Článek 10 1.
---------+Článek 10 2.
---------+Článek 10 3.
---------+Článek 10 4.
---------+Článek 10 5.
---+KAPITOLA IV PRAVIDLA PRO PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY
------+Článek 11 Určení příslušných orgánů a jejich úloha
---------+Článek 11 1.
---------+Článek 11 2.
---------+Článek 11 3.
---------+Článek 11 4.
---------+Článek 11 5.
------+Článek 12 Povinnosti týkající se registrací
---------+Článek 12 1.
---------+Článek 12 2.
---------+Článek 12 3.
------+Článek 13 Registrace organizací
---------+Článek 13 1.
---------+Článek 13 2.
---------+Článek 13 3.
---------+Článek 13 4.
---------+Článek 13 5.
---------+Článek 13 6.
------+Článek 14 Prodloužení registrace organizace
---------+Článek 14 1.
---------+Článek 14 2.
------+Článek 15 Pozastavení nebo zrušení registrace
---------+Článek 15 1.
---------+Článek 15 2.
---------+Článek 15 3.
---------+Článek 15 4.
---------+Článek 15 5.
---------+Článek 15 6.
---------+Článek 15 7.
---------+Článek 15 8.
---------+Článek 15 9.
---------+Článek 15 10.
------+Článek 16 Fórum příslušných orgánů
---------+Článek 16 1.
---------+Článek 16 2.
---------+Článek 16 3.
---------+Článek 16 4.
------+Článek 17 Vzájemné hodnocení příslušných orgánů
---------+Článek 17 1.
---------+Článek 17 2.
---------+Článek 17 3.
---------+Článek 17 4.
---------+Článek 17 5.
---+KAPITOLA V ENVIRONMENTÁLNÍ OVĚŘOVATELÉ
------+Článek 18 Úkoly environmentálních ověřovatelů
---------+Článek 18 1.
---------+Článek 18 2.
---------+Článek 18 3.
---------+Článek 18 4.
---------+Článek 18 5.
---------+Článek 18 6.
---------+Článek 18 7.
------+Článek 19 Četnost ověřování
---------+Článek 19 1.
---------+Článek 19 2.
------+Článek 20 Požadavky na environmentální ověřovatele
---------+Článek 20 1.
---------+Článek 20 2.
---------+Článek 20 3.
---------+Článek 20 4.
---------+Článek 20 5.
---------+Článek 20 6.
---------+Článek 20 7.
---------+Článek 20 8.
------+Článek 21 Dodatečné požadavky na environmentální ověřovatele, kteří jsou fyzickými osobami a provádějí ověřování a schvalování samostatně
------+Článek 22 Dodatečné požadavky na environmentální ověřovatele působící v třetích zemích
---------+Článek 22 1.
---------+Článek 22 2.
---------+Článek 22 3.
------+Článek 23 Dohled nad činností environmentálních ověřovatelů
---------+Článek 23 1.
---------+Článek 23 2.
---------+Článek 23 3.
---------+Článek 23 4.
---------+Článek 23 5.
---------+Článek 23 6.
---------+Článek 23 7.
---------+Článek 23 8.
------+Článek 24 Dodatečné požadavky na dohled nad činností environmentálních ověřovatelů působících v jiném členském státě, než ve kterém jim byla udělena akreditace nebo licence
---------+Článek 24 1.
---------+Článek 24 2.
---------+Článek 24 3.
---------+Článek 24 4.
---------+Článek 24 5.
---------+Článek 24 6.
------+Článek 25 Podmínky pro provádění ověřování a schvalování
---------+Článek 25 1.
---------+Článek 25 2.
---------+Článek 25 3.
---------+Článek 25 4.
---------+Článek 25 5.
---------+Článek 25 6.
---------+Článek 25 7.
---------+Článek 25 8.
---------+Článek 25 9.
---------+Článek 25 10.
------+Článek 26 Ověřování a schvalování v malých organizacích
---------+Článek 26 1.
---------+Článek 26 2.
---------+Článek 26 3.
------+Článek 27 Podmínky ověřování a schvalování v třetích zemích
---------+Článek 27 1.
---------+Článek 27 2.
---------+Článek 27 3.
---+KAPITOLA VI AKREDITAČNÍ A LICENČNÍ ORGÁNY
------+Článek 28 Provádění akreditace a udělování licencí
---------+Článek 28 1.
---------+Článek 28 2.
---------+Článek 28 3.
---------+Článek 28 4.
---------+Článek 28 5.
---------+Článek 28 6.
---------+Článek 28 7.
---------+Článek 28 8.
---------+Článek 28 9.
------+Článek 29 Pozastavení a odnětí akreditace nebo licence
---------+Článek 29 1.
---------+Článek 29 2.
---------+Článek 29 3.
---------+Článek 29 4.
------+Článek 30 Fórum akreditačních a licenčních orgánů
---------+Článek 30 1.
---------+Článek 30 2.
---------+Článek 30 3.
---------+Článek 30 4.
---------+Článek 30 5.
---------+Článek 30 6.
------+Článek 31 Vzájemné hodnocení akreditačních a licenčních orgánů
---------+Článek 31 1.
---------+Článek 31 2.
---+KAPITOLA VII PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE ČLENSKÝCH STÁTŮ
------+Článek 32 Pomoc organizacím v souvislosti s dodržováním příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí
---------+Článek 32 1.
---------+Článek 32 2.
---------+Článek 32 3.
---------+Článek 32 4.
---------+Článek 32 5.
------+Článek 33 Propagace systému EMAS
---------+Článek 33 1.
---------+Článek 33 2.
------+Článek 34 Informování
---------+Článek 34 1.
---------+Článek 34 2.
------+Článek 35 Propagační činnost
---------+Článek 35 1.
---------+Článek 35 2.
------+Článek 36 Podpora účasti malých organizací
------+Článek 37 Uskupení organizací a postupné přijímání kroků
---------+Článek 37 1.
---------+Článek 37 2.
---------+Článek 37 3.
------+Článek 38 Systém EMAS a jiné politiky a nástroje ve Společenství
---------+Článek 38 1.
---------+Článek 38 2.
------+Článek 39 Poplatky
---------+Článek 39 1.
---------+Článek 39 2.
------+Článek 40 Nedodržování nařízení
---------+Článek 40 1.
---------+Článek 40 2.
------+Článek 41 Informování a podávání zpráv Komisi
---------+Článek 41 1.
---------+Článek 41 2.
---+KAPITOLA VIII PRAVIDLA PRO KOMISI
------+Článek 42 Informování
---------+Článek 42 1.
---------+Článek 42 2.
------+Článek 43 Spolupráce a koordinace
---------+Článek 43 1.
---------+Článek 43 2.
------+Článek 44 Začlenění systému EMAS do ostatních politik a nástrojů ve Společenství
------+Článek 45 Vztah k ostatním systémům environmentálního řízení
---------+Článek 45 1.
---------+Článek 45 2.
---------+Článek 45 3.
---------+Článek 45 4.
---------+Článek 45 5.
------+Článek 46 Vytvoření referenčních dokumentů a příruček
---------+Článek 46 1.
---------+Článek 46 2.
---------+Článek 46 3.
---------+Článek 46 4.
---------+Článek 46 5.
---------+Článek 46 6.
------+Článek 47 Podávání zpráv
---+KAPITOLA IX ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
------+Článek 48 Změny příloh
---------+Článek 48 1.
---------+Článek 48 2.
------+Článek 49 Postup projednávání ve výboru
---------+Článek 49 1.
---------+Článek 49 2.
---------+Článek 49 3.
------+Článek 50 Přezkum
------+Článek 51 Zrušení a přechodná ustanovení
---------+Článek 51 1.
---------+Článek 51 2.
---------+Článek 51 3.
------+Článek 52 Vstup v platnost
---+PŘÍLOHA I
---+PŘÍLOHA II
---+PŘÍLOHA III
---+PŘÍLOHA IV
---+PŘÍLOHA V LOGO EMAS
---+PŘÍLOHA VI ÚDAJE POTŘEBNÉ K REGISTRACI
---+PŘÍLOHA VII PROHLÁŠENÍ O ČINNOSTECH ENVIRONMENTÁLNÍHO OVĚŘOVATELE
---+PŘÍLOHA VIII SROVNÁVACÍ TABULKA
 English - European Union - Environment -

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1221/2009

ze dne 25. listopadu 2009

o dobrovolné účasti organizací v systému Společenství pro environmentální řízení podniků a audit (EMAS) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 761/2001, rozhodnutí Komise 2001/681/ES a 2006/193/ES

1. Přehled

,
KAPITOLA I OBECNÁ USTANOVENÍ KAPITOLA I OBECNÁ USTANOVENÍ
KAPITOLA II REGISTRACE ORGANIZACÍ KAPITOLA II REGISTRACE ORGANIZACÍ
KAPITOLA III POVINNOSTI REGISTROVANÝCH ORGANIZACÍ KAPITOLA III POVINNOSTI REGISTROVANÝCH ORGANIZACÍ
KAPITOLA IV PRAVIDLA PRO PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY KAPITOLA IV PRAVIDLA PRO PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY
KAPITOLA V ENVIRONMENTÁLNÍ OVĚŘOVATELÉ KAPITOLA V ENVIRONMENTÁLNÍ OVĚŘOVATELÉ
KAPITOLA VI AKREDITAČNÍ A LICENČNÍ ORGÁNY KAPITOLA VI AKREDITAČNÍ A LICENČNÍ ORGÁNY
KAPITOLA VII PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE ČLENSKÝCH STÁTŮ KAPITOLA VII PRAVIDLA TÝKAJÍCÍ SE ČLENSKÝCH STÁTŮ
KAPITOLA VIII PRAVIDLA PRO KOMISI KAPITOLA VIII PRAVIDLA PRO KOMISI
KAPITOLA IX ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ KAPITOLA IX ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
PŘÍLOHA I

PŘÍLOHA I

ENVIRONMENTÁLNÍ PŘEZKUM

Environmentální přezkum zahrnuje následující oblasti:

1.    Určení organizačního kontextu

Organizace určí externí a interní záležitosti, které mohou příznivě či nepříznivě ovlivnit její schopnost dosahovat zamýšlených výstupů jejího systému environmentálního řízení.

Tyto záležitosti zahrnují relevantní environmentální podmínky, jako je klima, kvalita ovzduší, kvalita vod, dostupnost přírodních zdrojů, biologická rozmanitost.

Mohou kromě jiného zahrnovat i tyto podmínky:

— 
externí podmínky (např. kulturní, sociální, politické, právní, regulační, finanční, technologické, ekonomické, přírodní a konkurenční okolnosti),
— 
interní podmínky související s charakteristikami organizace (jako jsou její činnosti, výrobky a služby, strategické nasměrování, kultura a schopnosti).

2.    Identifikace zainteresovaných stran a určení jejich relevantních potřeb a očekávání

Organizace určí zainteresované strany, které jsou relevantní pro systém environmentálního řízení, relevantní potřeby a očekávání těchto zainteresovaných stran a to, které z těchto potřeb a očekávání musí splnit, nebo se rozhodne je plnit.

Pokud se organizace rozhodne, že dobrovolně přijme relevantní potřeby nebo očekávání zainteresovaných stran, na něž se nevztahují požadavky vyplývající z právních předpisů, nebo s nimi souhlasí, stanou se součástí jejich povinností dodržovat požadavky.

3.    Určení příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí

Kromě vytvoření rejstříku příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů uvede organizace také způsob, kterým může prokázat dodržování různých požadavků vyplývajících z právních předpisů.

4.    Určení přímých a nepřímých environmentálních aspektů a stanovení významných aspektů

Organizace určí všechny přímé a nepřímé environmentální aspekty s příznivým či nepříznivým dopadem na životní prostředí, případně kvalifikované a kvantifikované, a vypracuje rejstřík všech určených environmentálních aspektů. Organizace rovněž určí, které z těchto aspektů jsou významné, a to podle kritérií stanovených v souladu s bodem 5 této přílohy.

Při určování přímých a nepřímých environmentálních aspektů je nezbytné, aby organizace uvážila rovněž environmentální aspekty spojené s její hlavní obchodní činností. Soupis omezující se na environmentální aspekty místa a zařízení organizace není dostačující.

Při určování přímých a nepřímých environmentálních aspektů jejích činností, výrobků a služeb zváží organizace perspektivu životního cyklu a zohlední etapy životního cyklu, které může řídit nebo ovlivňovat. Tyto etapy typicky zahrnují těžbu surovin, nákupy a zadávání zakázek, návrh, výrobu, přepravu, používání, zpracování na konci životního cyklu a konečnou likvidaci (odstraňování) v závislosti na činnosti organizace.

4.1.    Přímé environmentální aspekty

Přímé environmentální aspekty souvisejí s činnostmi, výrobky a službami organizace, které vedení organizace přímo řídí.

Všechny organizace zváží přímé aspekty svého provozu.

Přímé environmentální aspekty se vztahují mimo jiné na:

1) 

emise do ovzduší;

2) 

úniky do vod (včetně proniknutí do podzemních vod);

3) 

výrobu, recyklaci, opakované použití, přepravu a zneškodňování pevných a jiných odpadů, zejména nebezpečných odpadů;

4) 

využívání a kontaminaci půdy;

5) 

využívání energie, přírodních zdrojů (včetně vod, živočichů a rostlin) a surovin;

6) 

používání přísad a přídatných látek a používání polotovarů,

7) 

místní problémy (hluk, vibrace, zápach, prach, vizuální vlivy atd.).

Při určování environmentálních aspektů je třeba uvážit rovněž:

— 
rizika nehod ohrožujících životní prostředí a jiných mimořádných událostí s možnými dopady na životní prostředí (např. chemických havárií) a možných abnormálních situací, jež by mohly mít environmentální dopad;
— 
záležitosti související s přepravou zboží a služeb a služebními cestami zaměstnanců společnosti.

4.2.    Nepřímé environmentální aspekty

Nepřímé environmentální aspekty mohou být výsledkem vzájemného působení organizace a třetích stran a mohou být v přiměřené míře ovlivněny organizací.

Patří sem mimo jiné:

1) 

záležitosti související se životním cyklem výrobků a služeb, které může organizace ovlivnit (těžba surovin, návrh, nákup a zadávání zakázek, výroba, přeprava, používání, zpracování na konci životního cyklu a konečná likvidace (odstranění));

2) 

kapitálové investice, poskytování půjček a pojišťovací služby;

3) 

nové trhy;

4) 

výběr a složení služeb (např. doprava nebo pohostinství);

5) 

správní a plánovací rozhodnutí;

6) 

složení nabídky výrobků;

7) 

vliv činnosti organizace na životní prostředí a chování zhotovitelů, poddodavatelů zhotovitele, dodavatelů a subdodavatelů.

Organizace musí být schopna prokázat, že významné environmentální aspekty a dopady související s těmito aspekty jsou v systému řízení zohledněny.

Organizace by měla usilovat o to, aby dodavatelé a ti, kdo jménem organizace vystupují, dodržovali v rámci činností prováděných na základě smlouvy její environmentální politiku.

Organizace uváží, jak může tyto nepřímé environmentální aspekty ovlivnit a jaká opatření lze učinit k snížení dopadů na životní prostředí nebo k zvýšení jejich environmentálních přínosů.

5.    Hodnocení významnosti environmentálních aspektů

Organizace stanoví kritéria pro hodnocení významnosti environmentálních aspektů svých činností, výrobků a služeb a používá je za účelem určení těch environmentálních aspektů, které mají významný dopad na životní prostředí z hlediska životního cyklu.

Kritéria vyvinutá organizací musí zohledňovat právní předpisy, umožňovat nezávislou kontrolu, být komplexní, reprodukovatelná a přístupná veřejnosti.

Při stanovování těchto kritérií organizace uváží tyto prvky:

1) 

možné škody na životním prostředí či přínosy pro životní prostředí včetně biologické rozmanitosti;

2) 

stav životního prostředí (např. křehkost místního, regionálního nebo celosvětového životního prostředí);

3) 

velikost, počet, četnost a vratnost jednotlivých aspektů nebo dopadů;

4) 

existenci a požadavky vyplývající z příslušných právních předpisů v oblasti životního prostředí;

5) 

názory zainteresovaných stran, včetně zaměstnanců organizace.

Vzít v úvahu lze i další relevantní prvky v závislosti na druhu činností, výrobků a služeb organizace.

Na základě stanovených kritérií posoudí organizace významnost svých environmentálních aspektů a dopadů. Organizace přitom zohlední mimo jiné

1) 

stávající údaje organizace o materiálových a energetických vstupech, vypouštění kapalných odpadů, odpadech a emisích s ohledem na rizika s tím spojená;

2) 

činnosti organizace, které jsou upraveny právními předpisy v oblasti životního prostředí;

3) 

zadávání veřejných zakázek;

4) 

návrh, vývoj, výrobu, distribuci, servis, použití, opakované použití, recyklaci a likvidaci (odstraňování) produktů organizace;

5) 

činnosti organizace s nejvyššími environmentálními náklady a s nejvyšším environmentálním přínosem.

Při hodnocení významnosti dopadů činností organizace na životní prostředí zohlední organizace běžné provozní podmínky, podmínky při zahájení a ukončení činnosti a podmínky mimořádných událostí, které lze rozumně předvídat. Pozornost je třeba věnovat předchozím, současným a plánovaným činnostem.

6.    Hodnocení zpětné vazby ze šetření předchozích událostí

Organizace vezme v úvahu zpětnou vazbu ze šetření předchozích událostí, které mohly ovlivnit její schopnost dosáhnout zamýšlených výstupů jejího systému environmentálního řízení.

7.    Určování a dokumentování rizik a příležitostí

Organizace určí a zdokumentuje rizika a příležitosti spojené s jejími environmentálními aspekty, povinnostmi dodržovat požadavky a jinými záležitostmi a požadavky určenými v bodech 1 až 4.

Organizace se zaměří na ta rizika a příležitosti, které je třeba řešit, aby bylo zajištěno, že systém environmentálního řízení může dosáhnout svého plánovaného výsledku, aby se zabránilo nežádoucím účinkům nebo událostem a aby se dosáhlo neustálého zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí.

8.    Prozkoumání stávajících procesů, praktik a postupů

Organizace prozkoumá stávající procesy, praktiky a postupy a určí, které z nich jsou zapotřebí, aby bylo zajištěno dlouhodobé udržení environmentálního řízení.
PŘÍLOHA II

PŘÍLOHA II

POŽADAVKY NA SYSTÉM ENVIRONMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ A DALŠÍ OTÁZKY, NA KTERÉ SE MUSÍ ZAMĚŘIT ORGANIZACE POUŽÍVAJÍCÍ SYSTÉM EMAS

Požadavky na systém environmentálního řízení podle systému EMAS jsou stanoveny v oddíle 4 až 10 normy EN ISO 14001:2015. Tyto požadavky jsou uvedeny v části A.

Odkazy v článku 4 na konkrétní body této přílohy je třeba chápat následovně:

odkaz na A.3.1 je třeba chápat jako odkaz na část A 6.1,
odkaz na A.5.5 je třeba chápat jako odkaz na část A 9.2.

Organizace používající systém EMAS se musí mimoto zaměřit na řadu dalších otázek, které mají přímou souvislost s řadou prvků uvedených v oddíle 4 normy EN ISO 14001:2015. Tyto dodatečné požadavky jsou uvedeny v části B této přílohy.


ČÁST A

Požadavky na systém environmentálního řízení podle normy EN ISO 14001:2015

ČÁST B

Dodatečné požadavky pro organizace používající systém EMAS

Organizace, které se účastní systému environmentálního řízení a auditu (EMAS), provedou požadavky normy EN ISO 14001:2015 (1), které jsou uvedeny níže.

A.4  Kontext organizace

A.4.1  Porozumění organizaci a jejímu kontextu

Organizace určí externí a interní záležitosti, které jsou relevantní pro její účel a které ovlivňují její schopnost dosahovat zamýšlených výstupů jejího systému environmentálního řízení. Tyto záležitosti musí zahrnovat environmentální podmínky, které mohou ovlivnit organizaci nebo jsou organizací ovlivněny.

A.4.2  Porozumění potřebám a očekáváním zainteresovaných stran

Organizace určí

a)  zainteresované strany, které jsou relevantní pro systém environmentálního řízení;

b)  relevantní potřeby a očekávání (tj. požadavky) těchto zainteresovaných stran;

c)  které z těchto potřeb a očekávání se stanou povinnostmi dodržovat požadavky.

A.4.3  Určování rozsahu systému environmentálního řízení

Organizace určí hranice a použitelnost systému environmentálního řízení, aby vymezila jeho rozsah.

Při určování tohoto rozsahu organizace zváží

a)  externí a interní záležitosti uvedené v A.4.1;

b)  povinnosti dodržovat požadavky uvedené v A.4.2;

c)  své organizační jednotky, funkce a fyzické hranice;

d)  své činnosti, výrobky a služby;

e)  svoji pravomoc a schopnost řídit a ovlivňovat.

Když je rozsah definován, musí se všechny činnosti, výrobky a služby organizace v rámci tohoto rozsahu začlenit do systému environmentálního řízení.

Rozsah musí být udržován jako dokumentované informace a musí být dostupný zainteresovaným stranám.

A.4.4  Systém environmentálního řízení

Aby se dosáhlo zamýšlených výstupů, včetně zvýšení vlivu činnosti organizace na životní prostředí, organizace v souladu s požadavky této mezinárodní normy vytvoří, zavede, udržuje a neustále zlepšuje systém environmentálního řízení, včetně potřebných procesů a jejich vzájemných vazeb.

Při vytváření a udržování systému environmentálního řízení organizace zváží znalosti získané podle 4.1 a 4.2.

 

A.5  Vedení

A.5.1  Vedení a závazek

Nejvyšší vedení prokazuje svou vůdčí roli a závazek s ohledem na systém environmentálního řízení

a)  přijetím odpovědnosti za účinnost systému environmentálního řízení;

b)  zajištěním, že jsou stanoveny environmentální politika a obecné environmentální cíle a že jsou v souladu se strategickým zaměřením a kontextem organizace;

c)  zajištěním integrace požadavků systému environmentálního řízení do obchodních procesů organizace;

d)  zajištěním, že jsou dostupné zdroje potřebné pro systém environmentálního řízení;

e)  komunikováním o důležitosti účinného environmentálního řízení a o dosažení shody s požadavky na systém environmentálního řízení;

f)  zajištěním, aby systém environmentálního řízení dosahoval zamýšlených výstupů;

g)  nasměrováním a podporováním osob, aby přispívaly k účinnosti systému environmentálního řízení;

h)  podporou neustálého zlepšování;

i)  podporou ostatních příslušných rolí při řízení k prokázání jejich vůdčí úlohy v oblastech, za které odpovídají.

Poznámka:  V této mezinárodní normě může být výraz „obchodní“ interpretován v širším smyslu, míní se tím činnosti, které jsou hlavním smyslem existence organizace.

 

A.5.2  Environmentální politika

Nejvyšší vedení vytvoří, provádí a udržuje environmentální politiku, která v rámci určeného rozsahu systému environmentálního řízení

a)  je vhodná pro účely a kontext organizace, včetně povahy, rozsahu a dopadů na životní prostředí jejích činností, výrobků a služeb;

b)  poskytuje rámec pro stanovování obecných environmentálních cílů;

c)  obsahuje závazek k ochraně životního prostředí, včetně prevence znečištění, a jiný specifický závazek (závazky), který je relevantní pro kontext organizace;

Poznámka:  Jiný specifický závazek (závazky) k ochraně životního prostředí může zahrnovat udržitelné využívání zdrojů, zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně, jakož i ochranu biologické rozmanitosti a ekosystémů.

d)  obsahuje závazek k splnění povinností dodržovat požadavky;

e)  obsahuje závazek k neustálému zlepšování systému environmentálního řízení pro zvýšení vlivu činnosti organizace na životní prostředí.

Environmentální politika je

— udržována jako dokumentovaná informace;

— sdělována v rámci organizace;

— dostupná zainteresovaným stranám.

B.1  Neustálé zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí

Organizace se zavazuje k neustálému zlepšování vlivu své činnosti na životní prostředí.

Pokud organizace sestává z jednoho nebo více míst, musí každé místo, na kterém se používá systém EMAS, dodržovat všechny požadavky systému EMAS, včetně neustálého zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je stanoveno v čl. 2 odst. 2.

A.5.3  Úkoly, odpovědnost a pravomoci v rámci organizace

Nejvyšší vedení v rámci organizace zajistí, aby odpovědnost a pravomoci pro příslušné úkoly byly přiděleny a sděleny.

Nejvyšší vedení přidělí odpovědnost a pravomoc pro

a)  zajišťování, že systém environmentálního řízení odpovídá požadavkům této mezinárodní normy;

b)  podávání zpráv nejvyššímu vedení o výkonnosti systému environmentálního řízení, včetně vlivu činnosti organizace na životní prostředí.

B.2  Zástupce (zástupci) vedení

Nejvyšší vedení jmenuje jednoho nebo více zvláštních zástupců vedení, kteří bez ohledu na svou další odpovědnost mají stanoveny úkoly, odpovědnost a pravomoci k zajištění toho, aby byl systém environmentálního řízení v souladu s tímto nařízením, a k podávání zpráv nejvyššímu vedení o výkonnosti systému environmentálního řízení.

Zástupcem nejvyššího vedení může být člen nejvyššího vedení organizace.

A.6  Plánování

A.6.1  Opatření pro řešení rizik a příležitostí

A.6.1.1  Obecně

Organizace vytvoří, provádí a udržuje procesy potřebné pro plnění požadavků podle 6.1.1 až 6.1.4.

Při plánování systému environmentálního řízení organizace zváží:

— záležitosti uvedené ve 4.1;

— požadavky uvedené ve 4.2;

— rozsah systému environmentálního řízení; a určí rizika a příležitosti vztahující se k:

— 

— environmentálním aspektům (viz 6.1.2);

— povinnostem dodržovat požadavky (viz 6.1.3);

— a dalším záležitostem a požadavkům podle 4.1 a 4.2, které je třeba řešit, aby se:

— 

— prokázalo, že systém environmentálního řízení je schopen dosáhnout zamýšlených výstupů;

— předešlo nežádoucím účinkům, nebo aby se zmírnily, včetně možnosti, že externí environmentální podmínky ovlivní organizaci;

— dosáhlo neustálého zlepšování.

V rámci rozsahu systému environmentálního řízení organizace určí potenciální mimořádné události, včetně těch, které mohou mít dopad na životní prostředí.

Organizace udržuje dokumentované informace týkající se

— rizik a příležitostí, které je třeba řešit;

— procesů potřebných podle 6.1.1 až 6.1.4 v míře nezbytné pro zajištění důkazu, že se procesy provádějí tak, jak je naplánováno.

A.6.1.2  Environmentální aspekty

V rámci stanoveného rozsahu systému environmentálního řízení organizace určí environmentální aspekty svých činností, výrobků a služeb, které může řídit, a environmentální aspekty, které může ovlivnit, a s tím související dopady na životní prostředí, přičemž zvažuje hlediska životního cyklu.

Při určování environmentálních aspektů bere organizace v úvahu:

a)  změnu, včetně plánovaných a nových vývojových postupů a nových nebo upravených činností, výrobků a služeb;

b)  abnormální podmínky a rozumně předvídatelné mimořádné události.

Organizace pomocí stanovených kritérií určí ty aspekty, které mají nebo mohou mít významný dopad na životní prostředí.

Organizace podle potřeby udržuje komunikaci o významných environmentálních aspektech mezi různými úrovněmi a funkcemi organizace.

Organizace udržuje dokumentované informace týkající se:

— environmentálních aspektech a souvisejících dopadech na životní prostředí;

— kritériích použitých při určování významných environmentálních aspektů;

— významných environmentálních aspektech.

Poznámka:  Významné environmentální aspekty mohou mít za následek rizika a příležitosti související buď s nepříznivými dopady na životní prostředí (hrozbami), nebo s příznivými dopady na životní prostředí (příležitostmi).

B.3  Environmentální přezkum

Organizace provádějí a dokumentují úvodní environmentální přezkum, jak je stanoveno v příloze I.

Organizace mimo Unii musí rovněž uvést odkaz na požadavky vyplývající z právních předpisů týkající se životního prostředí, které se použijí u obdobných organizací v členských státech, ve kterých dané organizace zamýšlejí podat žádost.

A.6.1.3  Povinnosti dodržovat požadavky

Organizace

a)  určuje povinnosti dodržovat požadavky vztahující se k environmentálním aspektům a mít k nim přístup;

b)  určuje, jak se tyto povinnosti týkají organizace;

c)  bere tyto povinnosti v úvahu, když stanovuje, zavádí, udržuje a neustále zlepšuje svůj systém environmentálního řízení.

Organizace udržuje dokumentované informace o svých povinnostech dodržovat požadavky.

Poznámka:  Povinnosti dodržovat požadavky mohou vést k rizikům a příležitostem pro organizaci.

A.6.1.4  Plánování opatření

Organizace plánuje

a)  přijetí opatření pro řešení svých

1)  významných environmentálních aspektů;

2)  povinností dodržovat požadavky;

3)  rizik a příležitostí podle 6.1.1;

b)  jak

1)  integrovat a provádět tato opatření do procesů systému environmentálního řízení (viz 6.2, kapitola 7, kapitola 8 a 9.1) nebo do jiných obchodních procesů;

2)  hodnotit efektivnost těchto opatření (viz 9.1).

Při plánování těchto opatření organizace zváží své technologické možnosti a své finanční, provozní a obchodní požadavky.

B.4  Dodržování právních předpisů

Organizace, které jsou zaregistrovány v systému EMAS nebo které se hodlají zaregistrovat, musí prokázat, že splnily všechny tyto podmínky:

1)  určily veškeré příslušné požadavky vyplývající z právních předpisů týkající se životního prostředí a jsou seznámeny s jejich důsledky pro organizaci;

2)  zajišťují dodržování právních předpisů v oblasti životního prostředí včetně povolení a povolených hodnot a předloží příslušné důkazy;

3)  zavedly postupy, které organizaci umožňují soustavně dodržovat právní předpisy v oblasti životního prostředí.

A.6.2  Obecné environmentální cíle a plánování jejich dosažení

 

A.6.2.1  Obecné environmentální cíle

Organizace pro příslušné funkce a úrovně stanoví obecné environmentální cíle, přičemž bere v úvahu významné environmentální aspekty organizace a související povinnosti dodržovat požadavky a zvažuje rizika a příležitosti.

Obecné environmentální cíle musí být

a)  v souladu s environmentální politikou;

b)  měřitelné (je-li to prakticky možné);

c)  monitorovány;

d)  sdělovány;

e)  podle potřeby aktualizovány.

Organizace udržuje dokumentované informace o obecných environmentálních cílech.

A.6.2.2  Plánování opatření pro dosažení obecných environmentálních cílů

Při plánování, jak dosáhnout svých obecných environmentálních cílů, organizace určuje

a)  co se bude dělat;

b)  jaké zdroje budou požadovány;

c)  kdo bude odpovědný;

d)  kdy to bude dokončeno;

e)  jak se budou hodnotit výsledky, včetně indikátorů pro monitorování pokroku směrem k dosažení měřitelných obecných environmentálních cílů (viz 9.1.1).

Organizace zváží, jak lze opatření pro dosažení obecných environmentálních cílů začlenit do obchodních procesů organizace.

B.5  Obecné environmentální cíle

Organizace musí být schopny prokázat, že systém řízení a postupy auditu jsou zaměřeny na skutečný vliv činnosti organizace na životní prostředí s ohledem na přímé a nepřímé aspekty.

Prostředky k dosažení obecných a specifických cílů nemohou být obecnými environmentálními cíli.

A.7  Podpora

A.7.1  Zdroje

Organizace určuje a poskytuje zdroje potřebné pro stanovení, provádění, udržování a neustálé zlepšování systému environmentálního řízení.

 

A.7.2  Odborná způsobilost

Organizace musí

a)  určit potřebnou odbornou způsobilost osoby (osob), jejíž práce je řízena organizací a ovlivňuje vliv činnosti organizace na životní prostředí a schopnost plnit povinnosti týkající se dodržování požadavků dané organizace;

b)  zajistit, aby tyto osoby byly kompetentní na základě vhodného vzdělání, výcviku a zkušeností;

c)  určit potřeby výcviku související s environmentálními aspekty a systémem environmentálního řízení;

d)  tam, kde je to použitelné, přijímat opatření pro získání potřebné způsobilosti a hodnotit účinnost přijatých opatření.

Poznámka:  Příslušná opatření mohou zahrnovat například poskytování výcviku v současné době zaměstnaným osobám, jejich mentorování nebo jejich přeřazení nebo přijetí kompetentních osob na přechodnou dobu nebo na základě smlouvy.

Organizace uchovává odpovídající dokumentované informace jako důkaz o odborné způsobilosti.

B.6  Zapojení zaměstnanců

1)  Organizace by měla uznat, že aktivní zapojení zaměstnanců je hnací silou a předpokladem neustálého a úspěšného zlepšování životního prostředí a navíc i klíčovým zdrojem pro zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí a zároveň správnou metodou pro úspěšné ukotvení systému environmentálního řízení a auditu v organizaci.

2)  „Zapojením zaměstnanců“ je třeba rozumět jak přímou účast zaměstnanců, tak poskytování informací zaměstnancům a jejich zástupcům. Proto by na všech úrovních organizace měl existovat program účasti zaměstnanců. Organizace by měla uznat, že prokázání angažovanosti, schopnosti reagovat a aktivní podpory ze strany vedení je předpokladem úspěchu těchto procesů. V této souvislosti by mělo vedení poskytovat zaměstnancům odpovídající zpětnou vazbu.

3)  Kromě těchto požadavků je třeba zapojit zaměstnance nebo jejich zástupce do procesu neustálého zlepšování vlivu činnosti organizace na životní prostředí prostřednictvím

a)  úvodního environmentálního přezkumu;

b)  stanovení a zavádění systému environmentálního řízení a auditu, který zlepší vliv činnosti organizace na životní prostředí;

c)  výborů pro životní prostředí nebo pracovních skupin, které shromažďují informace a zajišťují účast environmentálního úředníka/zástupců vedení a zaměstnanců a jejich zástupců;

d)  společných pracovních skupin pro environmentální akční program a environmentální audit;

e)  vypracování environmentálního prohlášení.

4)  Za tímto účelem by měly být použity vhodné formy účasti, jako například systém zlepšovacích návrhů, skupinová projektová práce nebo výbory pro životní prostředí. Organizace vezmou na vědomí pokyny Komise týkající se osvědčených postupů v této oblasti. Pokud o to požádají, zapojí se také zástupci zaměstnanců.

A.7.3  Povědomí

Organizace zajistí, aby osoby, jejichž práce je řízena organizací, měly povědomí o

a)  environmentální politice;

b)  významných environmentálních aspektech a o skutečných nebo potenciálních dopadech na životní prostředí souvisejících s jejich prací;

c)  svém přínosu k účinnosti systému environmentálního řízení včetně přínosů ze zlepšeného vlivu činnosti organizace na životní prostředí;

d)  dopadech nesplnění požadavků systému environmentálního řízení, včetně neplnění povinností organizace týkajících se dodržování požadavků.

 

A.7.4  Komunikace

A.7.4.1  Obecně

Organizace vytvoří, provádí a udržuje procesy potřebné pro interní a externí komunikaci s ohledem na systém environmentálního řízení včetně toho:

a)  o čem se má komunikovat;

b)  kdy se má komunikovat;

c)  s kým se má komunikovat;

d)  jak se má komunikovat.

Při vytváření svého procesu nebo procesů komunikace musí organizace

— vzít v úvahu své povinnosti dodržovat požadavky;

— zajistit, aby sdělované environmentální informace byly v souladu s informacemi vytvářenými v rámci systému environmentálního řízení a aby byly spolehlivé.

Organizace reaguje na příslušná sdělení o svém systému environmentálního řízení.

Organizace uchovává dokumentované informace jako důkaz o svých sděleních, je-li to vhodné.

A.7.4.2  Interní komunikace

Organizace musí

a)  interně sdělovat informace týkající se systému environmentálního řízení různým úrovním a funkcím v organizaci, včetně změn systému environmentálního řízení, je-li to vhodné;

b)  zajistit, aby proces nebo procesy komunikace umožňoval osobám, jejichž práce je řízena organizací, přispívat k neustálému zlepšování.

 

A.7.4.3  Externí komunikace

Organizace externě sděluje informace týkající se systému environmentálního řízení, jak je určeno jejím procesem nebo procesy komunikace a jak je požadováno v povinnostech dodržovat požadavky.

B.7  Komunikace

1)  Organizace musí být schopny prokázat, že s veřejností, orgány a jinými zainteresovanými stranami, včetně místních společenství a zákazníků, vedou otevřený dialog o dopadech svých činností, výrobků a služeb na životní prostředí.

2)  K zajištění vysoké úrovně transparentnosti a budování důvěry se zainteresovanými stranami musí organizace zaregistrované v systému EMAS zveřejnit konkrétní environmentální informace, jak jsou vymezeny v příloze IV Podávání zpráv o vlivu činnosti organizace na životní prostředí.

A.7.5  Dokumentované informace

A.7.5.1  Obecně

Systém environmentálního řízení organizace obsahuje

a)  dokumentované informace požadované touto mezinárodní normou;

b)  dokumentované informace, které organizace určí jako nezbytné pro účinnost systému environmentálního řízení.

Poznámka:  Rozsah dokumentovaných informací pro systém environmentálního řízení se může v jednotlivých organizacích lišit v závislosti na

— velikosti organizace a druhu jejích činností, procesů, výrobků a služeb;

— potřebě prokázat splnění povinností dodržovat požadavky;

— složitosti procesů a jejich vzájemných vazeb;

— odborné způsobilosti osob, jejichž práce je řízena organizací.

A.7.5.2  Vytváření a aktualizace dokumentovaných informací

Při vytváření a aktualizaci dokumentovaných informací musí organizace zajistit

a)  vhodnou identifikaci a popis (např. název, datum, autor nebo referenční (jednací) číslo);

b)  vhodný formát (např. jazyk, verze softwaru, grafika) a média (např. papírová, elektronická);

c)  přezkoumání a schválení z hlediska vhodnosti a přiměřenosti.

A.7.5.3  Řízení dokumentovaných informací

Dokumentované informace požadované systémem environmentálního řízení a touto mezinárodní normou musí být řízeny tak, aby byla zajištěna jejich

a)  dostupnost a vhodnost pro použití, kde a kdy je to zapotřebí;

b)  přiměřená ochrana (např. proti ztrátě důvěrnosti, nevhodnému použití nebo ztrátě integrity).

Při řízení dokumentovaných informací organizace zvažuje dále uvedené činnosti, je-li to vhodné:

— distribuci, přístup, vyhledávání a používání;

— ukládání a ochranu včetně ochrany čitelnosti;

— řízení změn (např. řízení verzí);

— uchovávání a vyřazování (skartaci).

Dokumentované informace externího původu určené organizací jako nezbytné pro plánování a fungování systému environmentálního řízení musí být odpovídajícím způsobem označeny a řízeny.

Poznámka:  Přístup může znamenat rozhodnutí týkající se povolení pouze nahlížet do dokumentovaných informací nebo povolení a pravomoc nahlížet do dokumentovaných informací a měnit je.

A.8  Provoz

A.8.1  Plánování a řízení provozu

Organizace vytvoří, provádí, řídí a udržuje procesy potřebné k plnění požadavků na systém environmentálního řízení a realizuje opatření stanovená v 6.1 a 6.2 tím, že

— stanovuje provozní kritéria pro proces nebo procesy;

— uskutečňuje řízení procesu nebo procesů v souladu s provozními kritérii.

Poznámka:  Řízení může zahrnovat technické kontroly a postupy. Řízení může být prováděno podle určité hierarchie (např. eliminace, substituce, administrativa) a může být používáno jednotlivě nebo v kombinaci.

Organizace řídí plánované změny a přezkoumává následky nezamýšlených změn a podle potřeby přijímá opatření pro zmírňování všech nepříznivých účinků.

Organizace zajistí řízení nebo ovlivňování procesů zajišťovaných externě. Druh a rozsah řízení nebo ovlivňování, které se mají aplikovat na tento proces nebo procesy, musí být vymezeny v rámci systému environmentálního řízení.

V souladu s hledisky životního cyklu musí organizace

a)  stanovit řídicí činnosti, je-li to vhodné, aby zajistila, že environmentální požadavky jsou řešeny v procesu návrhu a vývoje výrobku nebo služby, přičemž se musí zvážit každá etapa životního cyklu;

b)  určit environmentální požadavky pro pořizování výrobků a služeb, je-li to vhodné;

c)  sdělit externím poskytovatelům, včetně smluvních partnerů, příslušný environmentální požadavek (požadavky);

d)  zvážit potřebu poskytnout informace o možných významných dopadech na životní prostředí

souvisejících s přepravou nebo dodávkou výrobků a služeb, s jejich používáním, zpracováním na konci životního cyklu a s jejich konečným odstraněním.

Organizace udržuje dokumentované informace v rozsahu nezbytném pro zajištění důvěry, že procesy byly prováděny tak, jak byly naplánovány.

A.8.2  Připravenost na mimořádné události a reakce na ně

Organizace musí vytvořit, zavést a udržovat proces nebo procesy potřebné pro stanovení, jak se bude reagovat na možné mimořádné události uvedené v 6.1.1.

Organizace musí

a)  připravit reakci pomocí plánování opatření, aby se zabránilo nepříznivým dopadům na životní prostředí způsobeným mimořádnými událostmi nebo aby se tyto dopady zmírnily;

b)  reagovat na aktuální mimořádné události;

c)  přijmout opatření pro zabránění nebo zmírnění následků mimořádných události, které bude odpovídat rozsahu mimořádné události a možnému dopadu na životní prostředí;

d)  pravidelně testovat opatření pro plánované reakce, je-li to prakticky možné;

e)  pravidelně přezkoumávat a podle potřeby revidovat proces nebo procesy a opatření pro plánované reakce, zejména po výskytu mimořádných událostí nebo po testech;

f)  poskytnout relevantní informace a výcvik zaměřený na připravenost na mimořádné události a reakci, je-li to vhodné, relevantním zainteresovaným stranám, včetně osob, jejichž práce je řízena organizací.

Organizace musí udržovat dokumentované informace v rozsahu nezbytném pro ujištění, že jsou procesy prováděny tak, jak byly naplánovány.

A.9  Hodnocení vlivu činnosti na životní prostředí

A.9.1  Monitorování, měření, analýza a vyhodnocování

A.9.1.1  Obecně

Organizace monitoruje, měří, analyzuje a hodnotí vliv své činnosti na životní prostředí.

Organizace určí

a)  co je třeba monitorovat a měřit;

b)  metody monitorování, měření, analyzování a hodnocení, je-li to vhodné, s cílem zajistit platné výsledky;

c)  kritéria, podle nichž bude organizace hodnotit vliv své činnosti na životní prostředí, a vhodné indikátory;

d)  kdy se musí provádět monitorování a měření;

e)  kdy se musí výsledky monitorování a měření analyzovat a vyhodnocovat.

Organizace musí zajistit, aby se používala kalibrovaná nebo ověřená monitorovací a měřicí zařízení a aby se vhodným způsobem udržovala.

Organizace musí hodnotit vliv své činnosti na životní prostředí a účinnost systému environmentálního řízení.

Organizace musí jak interně, tak externě sdělovat relevantní informace o vlivu své činnosti na životní prostředí, jak je uvedeno v jejím procesu nebo procesech komunikace a jak je požadováno jejími povinnostmi týkajícími se dodržování požadavků.

Organizace uchovává vhodné dokumentované informace jako důkazy o výsledcích monitorování, měření, analýzy a hodnocení.

A.9.1.2  Hodnocení dodržování požadavků

Organizace vytvoří, zavede a udržuje proces nebo procesy potřebné pro hodnocení plnění povinností týkajících se dodržování požadavků.

Organizace musí

a)  určit četnost hodnocení dodržování požadavků;

b)  vyhodnotit dodržování požadavků a podle potřeby přijímat opatření;

c)  udržovat znalosti a vědomosti o zajišťování stavu dodržování požadavků.

Organizace uchovává dokumentované informace jako důkaz o výsledku (výsledcích) hodnocení dodržování požadavků.

A.9.2  Interní audit

A.9.2.1  Obecně

Organizace provádí interní audity v plánovaných intervalech, aby získala informace o tom, zda systém environmentálního řízení

a)  odpovídá

1)  vlastním požadavkům organizace na její systém environmentálního řízení;

2)  požadavkům této mezinárodní normy;

b)  je účinně zaveden a udržován.

A.9.2.2  Program interního auditu

Organizace stanoví, zavádí a udržuje program nebo programy interního auditu, včetně četnosti, metod, odpovědností, požadavků na plánování a podávání zpráv o interních auditech.

Při stanovení programu interního auditu organizace zváží environmentální význam procesů, kterých se audity týkají, změny ovlivňující organizaci a výsledky předchozích auditů.

Organizace musí

a)  stanovit kritéria auditu a předmět každého auditu;

b)  vybírat auditory a provádět audity tak, aby byla zajištěna objektivita a nestrannost procesu auditu;

c)  zajistit, aby výsledky auditů byly předány ve formě zprávy příslušnému vedení.

Organizace uchovává dokumentované informace jako důkaz o realizaci programu auditu a o výsledcích auditu.

A.9.3  Přezkum vedením organizace

Nejvyšší vedení přezkoumává systém environmentálního řízení organizace v plánovaných intervalech, aby byla zajištěna jeho trvalá vhodnost, přiměřenost a účinnost.

Přezkum vedením organizace musí zahrnovat úvahy o

a)  stavu opatření vyplývajících z předchozích přezkumů vedením organizace;

b)  změnách

1)  externích a interních záležitostí, které jsou relevantní pro systém environmentálního řízení;

2)  potřeb a očekávání zainteresovaných stran, včetně povinností dodržovat požadavky;

3)  významných environmentálních aspektů;

4)  rizik a příležitostí;

c)  míry, nakolik byly dosaženy obecné environmentální cíle;

d)  informacích o vlivu činnosti organizace na životní prostředí, včetně trendů v případě

1)  neshod a nápravných opatření;

2)  výsledků monitorování a měření;

3)  plnění povinností dodržovat požadavky;

4)  výsledků auditů;

e)  přiměřenosti zdrojů;

f)  relevantním sdělení nebo sděleních od zainteresovaných stran, včetně stížností;

g)  příležitostech k neustálému zlepšování.

Výstupy z přezkumu vedením organizace obsahují

— závěry týkající se neustálé vhodnosti, přiměřenosti a účinnosti systému environmentálního řízení;

— rozhodnutí týkající se příležitostí k neustálému zlepšování;

— rozhodnutí týkající se jakékoli potřeby změn systému environmentálního řízení, včetně potřeb zdrojů;

— opatření, jsou-li zapotřebí, když nebyly obecné environmentální cíle splněny;

— příležitosti ke zlepšování integrace systému environmentálního řízení s jinými obchodními procesy, je-li to zapotřebí;

— důsledky týkající se strategického nasměrování organizace.

Organizace uchovává dokumentované informace jako důkaz o výsledcích přezkumů vedením organizace.

A.10  Zlepšování

A.10.1  Obecně

Organizace určí příležitosti ke zlepšování (viz 9.1, 9.2 a 9.3) a realizuje nezbytná opatření pro dosažení zamýšlených výstupů jejího systému environmentálního řízení.

A.10.2  Neshoda a nápravné opatření

Vyskytne-li se neshoda, musí organizace

a)  reagovat na neshodu a případně

1)  přijmout opatření k řízení a nápravě neshody;

2)  vypořádat se s následky, včetně zmírnění nepříznivých dopadů na životní prostředí;

b)  hodnotit potřebu přijmout opatření pro odstranění příčin neshody, aby se tato neshoda neopakovala nebo se nevyskytla někde jinde, a to

1)  přezkoumáním neshody;

2)  určením příčin neshody;

3)  určením, zda existují podobné neshody nebo by se mohly potenciálně vyskytnout;

c)  realizovat potřebné opatření;

d)  přezkoumat účinnost přijatých nápravných opatření;

e)  provést změny v systému environmentálního řízení, je-li to zapotřebí.

Nápravná opatření musí být přiměřená významu účinků neshod, které se vyskytly, včetně dopadu na životní prostředí.

Organizace uchovává dokumentované informace jako důkazy o

— povaze neshod a přijatých následných opatřeních;

— výsledcích nápravných opatření.

A.10.3  Neustálé zlepšování

Organizace neustále zlepšuje vhodnost, přiměřenost a účinnost systému environmentálního řízení s cílem zvýšit vliv své činnosti na životní prostředí.

 
(1)   

Text této vnitrostátní normy je v příloze reprodukován se souhlasem CEN. Celé znění této vnitrostátní normy lze zakoupit od vnitrostátních normalizačních organizací, jejichž seznam je uveden na oficiální webové stránce CEN. Jakékoli reprodukování této přílohy pro komerční účely není povoleno.

PŘÍLOHA III

PŘÍLOHA III

INTERNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ AUDIT

1.    Program auditu a četnost auditů

1.1.    Program auditu

Program auditu má zajistit, aby byly vedení organizace poskytnuty informace potřebné k přezkumu vlivu činnosti organizace na životní prostředí a účinnosti systému environmentálního řízení a k prokázání toho, že tyto faktory má vedení pod kontrolou.

1.2.    Cíle programu auditu

Cíle zahrnují zejména hodnocení stávajících systémů řízení a zjištění dodržování politiky a programu organizace, které zahrnuje dodržování požadavků vyplývajících z právních předpisů a jiných požadavků týkajících se životního prostředí.

1.3.    Rozsah programu auditu

Celkový rozsah jednotlivých auditů nebo případně fází cyklu auditu musí být jasně definován a musí výslovně specifikovat

1) 

oblasti, kterých se to týká;

2) 

činnosti, na které se audit vztahuje;

3) 

environmentální kritéria, která je nutno vzít v úvahu;

4) 

období, které audit pokrývá.

Environmentální audit zahrnuje posouzení faktických údajů potřebných pro hodnocení vlivu činnosti organizace na životní prostředí.

1.4.    Četnost auditů

Audit nebo cyklus auditu, který zahrnuje veškeré činnosti organizace, se provádí podle potřeby v intervalech nejdéle tří, případně čtyř let, pokud se uplatní výjimka stanovená v článku 7. Četnost, se kterou se provádí audit jednotlivých činností, se liší v závislosti na

1) 

charakteru, rozsahu a složitosti činností;

2) 

významu souvisejících dopadů na životní prostředí;

3) 

významu a naléhavosti problémů zjištěných předchozími audity;

4) 

historii environmentálních problémů.

U složitějších činností se závažnějším dopadem na životní prostředí se audit provádí častěji.

Organizace provádí audity nejméně jednou za rok, což napomůže vedení organizace a environmentálnímu ověřovateli prokázat, že má všechny významné environmentální aspekty pod kontrolou.

Organizace provádí audity týkající se

1) 

vlivu činnosti organizace na životní prostředí a

2) 

dodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů a jiných požadavků týkajících se životního prostředí touto organizací.

2.    Činnosti při provádění auditu

Činnosti při provádění auditu zahrnují pohovory s pracovníky ohledně vlivu činnosti organizace na životní prostředí, kontrolu provozních podmínek a zařízení a přezkum záznamů, písemných postupů a ostatní příslušné dokumentace. Tyto činnosti se provádějí s cílem vyhodnotit vliv činnosti organizace na životní prostředí, pro kterou se provádí audit, za účelem zjištění, zda splňuje příslušné normy, předpisy nebo obecné a specifické environmentální cíle. Musí rovněž zjistit, zda je stávající systém řízení environmentální odpovědnosti a vlivu činnosti organizace na životní prostředí účinný a přiměřený, a zahrnují tudíž mimo jiné namátkovou kontrolu dodržování těchto kritérií, aby se zjistila účinnost celého systému řízení.

Do procesu provádění auditu by měly být zahrnuty zejména tyto kroky:

1) 

pochopení systémů řízení;

2) 

posouzení silných a slabých míst systémů řízení;

3) 

shromáždění důkazů, které prokazují, zda systém řízení je či není výkonný;

4) 

vyhodnocení zjištění auditu;

5) 

příprava závěrů auditu;

6) 

zpráva o zjištěních a závěrech auditu.

3.    Zpráva o zjištěních a závěrech auditu

Hlavním cílem písemné zprávy o auditu je

1) 

dokumentovat rozsah auditu;

2) 

informovat vedení organizace o stavu naplňování environmentální politiky dané organizace a o environmentálním pokroku organizace;

3) 

informovat vedení organizace o stavu dodržování požadavků vyplývajících z právních předpisů a jiných požadavků týkajících se životního prostředí a o opatřeních přijatých s cílem zajistit prokázání tohoto dodržování;

4) 

informovat vedení organizace o účinnosti a spolehlivosti opatření pro sledování a zmírňování dopadů činnosti na životní prostředí;

5) 

případně prokázat potřebu nápravných opatření.

Písemná zpráva o auditu obsahuje potřebné informace pro splnění těchto cílů.

▼M3

PŘÍLOHA IV

PŘÍLOHA IV

PODÁVÁNÍ ZPRÁV O VLIVU ČINNOSTI ORGANIZACE NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

A.    Úvod

Informace o životním prostředí se předkládají jasným a logickým způsobem a měly by být pokud možno dostupné v elektronické podobě. Organizace určí nejvhodnější formu uživatelsky vstřícného zpřístupnění těchto informací zainteresovaným osobám.

B.    Environmentální prohlášení

Environmentální prohlášení musí zahrnovat alespoň prvky a splňovat minimální požadavky uvedené níže:

a) 

přehled činností, výrobků a služeb dané organizace, její případný vztah k mateřským organizacím a jasný a jednoznačný popis rozsahu registrace v systému EMAS včetně seznamu lokalit do této registrace zahrnutých;

b) 

environmentální politiku a stručný popis správní struktury podporující systém environmentálního řízení dané organizace;

c) 

popis všech významných přímých a nepřímých environmentálních aspektů, které vedou k významným dopadům organizace na životní prostředí, stručný popis přístupu uplatňovaného k určení jejich významu a vysvětlení charakteru dopadů souvisejících s těmito aspekty;

d) 

popis obecných a specifických environmentálních cílů ve vztahu k významným environmentálním aspektům a dopadům na životní prostředí;

e) 

popis zavedených a plánovaných opatření ke zlepšení vlivu činnosti organizace na životní prostředí, k dosažení obecných a specifických cílů a k zajištění souladu s právními předpisy týkajícími se životního prostředí.

V případě dostupnosti by měl být uveden odkaz na příslušné osvědčené postupy pro environmentální řízení prezentované v odvětvových referenčních dokumentech uvedených v článku 46;

f) 

přehled dostupných údajů o vlivu činnosti organizace na životní prostředí s ohledem na její významné environmentální aspekty.

Zpráva musí podávat informace jak o klíčových indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí, tak o specifických indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je uvedeno v oddílu C. Existují-li obecné a specifické environmentální cíle, vykazují se příslušné údaje;

g) 

odkaz na hlavní právní ustanovení, která musí organizace zohledňovat, aby zajistila soulad s právními předpisy týkajícími se životního prostředí, a prohlášení o dodržování právních předpisů;

h) 

potvrzení týkající se požadavků čl. 25 odst. 8 a jméno a akreditační číslo nebo číslo licence environmentálního ověřovatele a datum schválení. Místo něho lze použít prohlášení uvedené v příloze VII podepsané environmentálním ověřovatelem.

Aktualizované environmentální prohlášení musí obsahovat alespoň prvky a splňovat minimální požadavky uvedené v písmenech e) až h).

Organizace se mohou rozhodnout, že do svého environmentálního prohlášení začlení doplňující věcné informace související s jejich činnostmi, výrobky a službami nebo s jejich dodržováním konkrétních požadavků. Všechny informace obsažené v environmentálním prohlášení musí být schváleny environmentálním ověřovatelem.

Environmentální prohlášení lze začlenit do jiných dokumentů dané organizace sloužících k podávání informací (např. do zpráv o řízení, udržitelnosti nebo sociální odpovědnosti podniků). V případě začlenění do takových dokumentů je třeba jasně rozlišit schválené informace od neschválených. Environmentální prohlášení musí být jasně označeno (např. pomocí loga EMAS) a dokument musí obsahovat stručné vysvětlení schvalovacího postupu v rámci systému EMAS.

C.    Podávání zpráv na základě indikátorů vlivu činnosti organizace na životní prostředí a kvalitativních informací

1.    Úvod

V environmentálním prohlášení i aktualizovaném environmentálním prohlášení podávají organizace informace o svých významných přímých a nepřímých environmentálních aspektech s použitím klíčových indikátorů vlivu činnosti organizace na životní prostředí a specifických indikátorů vlivu činnosti organizace na životní prostředí, jak je uvedeno níže. V případě, že nejsou k dispozici kvantitativní údaje, podávají organizace kvalitativní informace, jak je popsáno v bodě 4.

Ve zprávě se uvádějí údaje o aktuálních vstupech a výstupech. Pokud by zveřejnění negativně ovlivnilo důvěrnost obchodních nebo průmyslových informací dané organizace stanovenou vnitrostátními právními předpisy nebo právními předpisy Společenství na ochranu oprávněných hospodářských zájmů, může být organizaci povoleno tuto informaci ve zprávě indexovat, např. stanovením základního roku (s indexem 100), z něhož by byl vývoj aktuálního vstupu/výstupu zřejmý.

Indikátory:

a) 

udávají přesné hodnocení vlivu činnosti organizace na životní prostředí;

b) 

jsou srozumitelné a jednoznačné;

c) 

umožňují meziroční srovnání pro účely vyhodnocení, zda došlo ke zlepšení vlivu činnosti organizace na životní prostředí; aby bylo toto srovnání možné, informace se podávají alespoň za tři roky činnosti, jsou-li údaje k dispozici;

d) 

umožňují případné srovnání s odvětvovými, vnitrostátními nebo regionálními měřítky;

e) 

v příslušných případech umožňují srovnání s právními požadavky.

Za tímto účelem organizace stručně vymezí oblast (včetně organizačních a materiálních limitů, použitelnosti a metodiky výpočtu), kterou každý z ukazatelů pokrývá.

2.    Klíčové indikátory vlivu činnosti organizace na životní prostředí

a) 

Klíčové indikátory se zaměřují na vliv činnosti v následujících klíčových environmentálních oblastech:

i) 

energie;

ii) 

materiály;

iii) 

voda;

iv) 

odpady;

v) 

využívání půdy s ohledem na biologickou rozmanitost a

vi) 

emise.

Podávání zpráv o klíčových indikátorech vlivu činnosti organizace na životní prostředí je povinné. Organizace však mohou zhodnotit relevantnost těchto ukazatelů v kontextu svých významných environmentálních aspektů a dopadů na životní prostředí. Pokud organizace dospěje k závěru, že jeden či vícero klíčových indikátorů není z hlediska jejích významných environmentálních aspektů a dopadů na životní prostředí relevantní, nemusí o daných klíčových indikátorech podávat zprávy. V takovém případě uvede organizace v environmentálním prohlášení jasné a odůvodněné vysvětlení, proč tak nečiní.

b) 

Každý klíčový indikátor se skládá:

i) 

z číselného údaje A, který uvádí celkové roční vstupy/výstupy v dané oblasti;

ii) 

z číselného údaje B, který vyjadřuje roční referenční hodnotu odrážející činnost dané organizace, a

iii) 

z číselného údaje R, který ukazuje poměr mezi údaji A a B.

Každá organizace podá u každého indikátoru informace ke všem třem prvkům.

c) 

Údaj o celkových ročních vstupech/výstupech v dané oblasti (číselný údaj A) se vykazuje následovně:

i) 

pokud jde o energie:

— 
„celková přímá spotřeba energie“ odpovídá celkovému množství energie spotřebované za rok danou organizací,
— 
„celková spotřeba energie z obnovitelných zdrojů“ odpovídá celkovému množství energie vyrobené z obnovitelných zdrojů spotřebované za rok danou organizací,
— 
„celková výroba energie z obnovitelných zdrojů“ odpovídá celkovému množství energie vyrobené za rok danou organizací z obnovitelných zdrojů.

O tomto posledním prvku se podávají zprávy pouze v případě, že celková energie vyrobená organizací z obnovitelných zdrojů značně převyšuje celkové množství energie z obnovitelných zdrojů spotřebované danou organizací, nebo pokud organizace vlastní vyrobenou obnovitelnou energii nespotřebovala.

Jsou-li spotřebovávány nebo v případě obnovitelných energií vyráběny různé typy energie (např. elektřina, teplo, paliva nebo jiné), vykazuje se jejich roční spotřeba nebo produkce samostatně, jak je zapotřebí.

Energie by se měla pokud možno vyjadřovat v kWh, MWh, GJ nebo jiných jednotkách, které se běžně používají k vykazování daného typu spotřebovávané nebo vyráběné energie;

ii) 

pokud jde o materiály:

— 
„roční množstevní tok používaných klíčových materiálů“ (kromě nosičů energie a vody), se pokud možno vyjadřuje v jednotkách hmotnosti (např. v kilogramech nebo tunách) nebo objemu (např. v m3) nebo v jiných jednotkách běžně používaných v předmětném odvětví.

Jsou-li používány různé typy materiálů, měl by se jejich roční množstevní tok vykazovat samostatně, jak je zapotřebí;

iii) 

pokud jde o vodu:

— 
„celková roční spotřeba vody“ se vyjadřuje v jednotkách objemu (např. litrech nebo m3);
iv) 

pokud jde o odpady:

— 
„celková roční produkce odpadu“ se vykazuje v rozdělení podle druhu a vyjadřuje se pokud možno v jednotkách hmotnosti (např. v kilogramech nebo tunách) nebo objemu (např. v m3) nebo v jiných jednotkách běžně používaných v předmětném odvětví,
— 
„celková roční produkce nebezpečného odpadu“ se vyjadřuje pokud možno v jednotkách hmotnosti (např. v kilogramech nebo tunách) nebo v m3 nebo jiných jednotkách běžně používaných v předmětném odvětví;
v) 

pokud jde o využívání půdy s ohledem na biologickou rozmanitost:

— 
vykazují se způsoby využívání půdy s ohledem na biologickou rozmanitost a používají se plošné jednotky (např. m2 nebo ha):
— 
celkové využití půdy,
— 
celková zakrytá plocha,
— 
celková přírodně orientovaná plocha v rámci lokality,
— 
celková přírodně orientovaná plocha mimo lokalitu.

„Přírodně orientovanou plochou“ se rozumí plocha určená primárně k ochraně či obnově přírody. Přírodně orientované plochy se mohou nacházet v rámci lokality a zahrnovat střechy, fasády, vodní drenáže či jiné prvky, které jsou navrženy, upraveny nebo spravovány tak, aby podporovaly biologickou rozmanitost. Přírodně orientované plochy se mohou nacházet i mimo lokalitu organizace, avšak organizace je musí vlastnit či spravovat a tyto plochy musí být primárně určeny k podpoře biologické rozmanitosti. Popsat lze také plochy ve spolusprávě, které jsou určeny k podpoře biologické rozmanitosti, za předpokladu, že u spolusprávy je jasně vymezen její rozsah.

„Zakrytou plochou“ se rozumí jakákoli plocha, na které byla zakryta původní půda (např. silnicí) a která se tak stala nepropustnou. Tato nepropustnost s sebou může nést dopady na životní prostředí;

vi) 

pokud jde o emise:

— 
„celkové roční emise skleníkových plynů“ zahrnují alespoň emise CO2, CH4, N2O, HFC, PFC, NF3 a SF6 a vyjadřují se v tunách ekvivalentu CO2,

Organizace by měla zvážit vykazování emisí skleníkových plynů podle některé zavedené metodiky, jako je např. Greenhouse Gas Protocol.

— 
„celkové roční emise do ovzduší“ zahrnují alespoň emise SO2, NOx a PM a vyjadřují se v kilogramech nebo tunách.
d) 

Roční referenční hodnota odrážející činnost dané organizace (číselný údaj B) se vybírá a vykazuje podle těchto požadavků:

Číselný údaj B musí:

i) 

být srozumitelný;

ii) 

být údajem, který nejlépe vystihuje celkovou roční činnost organizace;

iii) 

umožňovat správný popis vlivu činnosti organizace na životní prostředí s přihlédnutím ke zvláštnostem a aktivitám dané organizace;

iv) 

být běžnou referenční hodnotou pro odvětví, v němž organizace působí, může jít například o:

— 
celkovou roční fyzickou produkci,
— 
celkový počet zaměstnanců,
— 
celkový počet přenocování,
— 
celkový počet obyvatel v oblasti (v případě veřejné správy),
— 
tuny zpracovaného odpadu (u organizací činných v odvětví nakládání s odpady),
— 
celkovou vyrobenou energii (u organizací činných v odvětví výroby energie);
v) 

zajišťovat porovnatelnost vykazovaných ukazatelů v průběhu času. Jakmile je číselný údaj B definován, používá se v následujících environmentálních prohlášeních.

Změnu číselného údaje B je v environmentálním prohlášení třeba vysvětlit. V případě změny číselného údaje B organizace zajistí, aby bylo možné údaj za dobu nejméně tří let porovnávat pomocí přepočtu ukazatelů za předchozí roky podle nově definovaného číselného údaje B.

3.    Specifické indikátory vlivu činnosti organizace na životní prostředí

Každá organizace také každoročně podává zprávy o vlivu své činnosti na životní prostředí, pokud jde o významné přímé a nepřímé environmentální aspekty a dopady na životní prostředí, které souvisejí s jejími klíčovými podnikatelskými činnostmi, jsou měřitelné a ověřitelné a nejsou již zahrnuty pod klíčové ukazatele.

Podávání zpráv o těchto ukazatelích probíhá v souladu s požadavky stanovenými v úvodu tohoto oddílu.

Pokud jsou k dispozici, zohlední organizace odvětvové referenční dokumenty uvedené v článku 46, aby se usnadnilo určení příslušných odvětvových specifických ukazatelů.

4.    Podávání zpráv o významných environmentálních aspektech na základě kvalitativních informací

V případě, že pro podávání zpráv o významných přímých nebo nepřímých environmentálních aspektech nejsou k dispozici kvantitativní údaje, podávají organizace zprávy o vlivu své činnosti na životní prostředí na základě informací kvalitativních.

D.    Místní odpovědnost

Organizace registrované v systému EMAS mohou mít zájem o sestavení jednoho společného environmentálního prohlášení pokrývajícího několik různých zeměpisných lokalit.

Jelikož záměrem systému EMAS je zajistit místní odpovědnost, postarají se organizace o to, aby byly ve společném environmentálním prohlášení jasně určeny a vykázány významné dopady každé lokality na životní prostředí.

E.    Přístup veřejnosti k informacím

Organizace zajistí, že bude schopna environmentálnímu ověřovateli prokázat, že kdokoli, kdo se zajímá o vliv její činnosti na životní prostředí, může snadno a bezplatně získat přístup k informacím požadovaným podle oddílu B a C. Za účelem zajištění takovéto transparentnosti by environmentální prohlášení mělo být pokud možno veřejně dostupné na internetových stránkách organizace.

Organizace zajistí, aby tyto informace o jednotlivé lokalitě nebo organizaci byly zveřejněny v úředním jazyce či jazycích (nebo v jednom z úředních jazyků) členského státu nebo třetí země, kde se daná lokalita nebo organizace nachází.

V případě společného environmentálního prohlášení kromě toho organizace zajistí, aby (pro účely registrace) tyto informace byly k dispozici v úředním jazyce či jazycích (nebo v jednom z úředních jazyků) členského státu, kde je organizace registrována, nebo v úředním jazyce či jazycích (v jednom z úředních jazyků) Unie dohodnutých s příslušným orgánem odpovědným za registraci.

Environmentální prohlášení může být taktéž dostupné v dalších jazycích, a to za předpokladu, že obsah přeloženého dokumentu je v souladu s obsahem původního environmentálního prohlášení schváleného environmentálním ověřovatelem a že je v něm jasně uvedeno, že se jedná o překlad schváleného dokumentu.

▼B

PŘÍLOHA V LOGO EMAS

PŘÍLOHA V

LOGO EMAS

image

▼M1

1.

Toto logo se může používat v libovolném z 24 jazyků, pokud je použit následující text:



bulharština:

„Проверено управление по околна среда“

čeština:

„Ověřený systém environmentálního řízení“

chorvatština:

„Verificirani sustav upravljanja okolišem“

dánština:

„Verificeret miljøledelse“

nizozemština:

„Geverifieerd milieuzorgsysteem“

angličtina:

„Verified environmental management“

estonština:

„Tõendatud keskkonnajuhtimine“

finština:

„Todennettu ympäristöasioiden hallinta“

francouzština:

„Management environnemental vérifié“

němčina:

„Geprüftes Umweltmanagement“

řečtina:

„επιθεωρημένη περιβαλλοντική διαχείριση“

maďarština:

„Hitelesített környezetvédelmi vezetési rendszer“

italština:

„Gestione ambientale verificata“

irština:

„Bainistíocht comhshaoil fíoraithe“

lotyština:

„Verificēta vides pārvaldība“

litevština:

„Įvertinta aplinkosaugos vadyba“

maltština:

„Immaniggjar Ambjentali Verifikat“

polština:

„Zweryfikowany system zarządzania środowiskowego“

portugalština:

„Gestão ambiental verificada“

rumunština:

„Management de mediu verificat“

slovenština:

„Overené environmentálne manažérstvo“

slovinština:

„Preverjen sistem ravnanja z okoljem“

španělština:

„Gestión medioambiental verificada“

švédština:

„Verifierat miljöledningssystem“

▼B

2.

Logo se používá buď

— 
ve třech barvách (Pantone č. 355 zelená; Pantone č. 109 žlutá; Pantone č. 286 modrá),
— 
černé,
— 
bílé, nebo
— 
v šedém odstínu.
PŘÍLOHA VI ÚDAJE POTŘEBNÉ K REGISTRACI

PŘÍLOHA VI

ÚDAJE POTŘEBNÉ K REGISTRACI

(informace poskytnuté podle potřeby)


1.  ORGANIZACE

 

Název

…

Adresa

…

Obec

…

PSČ

…

Stát/provincie/region/samosprávná oblast

…

Kontaktní osoba

…

Telefonní číslo

…

Faxové číslo

…

Emailová adresa

…

Adresa internetových stránek

…

Kde je environmentální prohlášení nebo aktualizované environmentální prohlášení přístupné veřejnosti:

 

a)  v tištěné podobě

…

b)  v elektronické podobě

…

Registrační číslo

…

Datum registrace

…

Datum pozastavení registrace

…

Datum zrušení registrace

…

Termín vypracování příštího environmentálního prohlášení

…

Termín vypracování příštího aktualizovaného environmentálního prohlášení

…

Žádost o výjimku podle článku 7

ANO – NE

…

Kód NACE činnosti

…

Počet zaměstnanců

…

Obrat nebo bilanční suma roční rozvahy

…

2.  MÍSTO

 

Název

…

Adresa

…

PSČ

…

Obec

…

Stát/země/region/samosprávná oblast

…

Kontaktní osoba

…

Telefonní číslo

…

Faxové číslo

…

Emailová adresa

…

Adresa internetových stránek

…

Kde je environmentální prohlášení nebo aktualizované environmentální prohlášení přístupné veřejnosti:

 

a)  v tištěné podobě

…

b)  v elektronické podobě

…

Registrační číslo

…

Datum registrace

…

Datum pozastavení registrace

…

Datum zrušení registrace

…

Termín vypracování příštího environmentální prohlášení

…

Termín vypracování příštího aktualizovaného environmentální prohlášení

…

Žádost o výjimku podle článku 7

ANO – NE

…

Kód NACE činnosti

…

Počet zaměstnanců

…

Obrat nebo bilanční suma roční rozvahy

…

3.  ENVIRONMENTÁLNÍ OVĚŘOVATEL

 

Jméno environmentálního ověřovatele

…

Adresa

…

PSČ

…

Obec

…

Stát/provincie/region/samosprávná oblast

…

Telefonní číslo

…

Faxové číslo

…

Emailová adresa

…

Registrační číslo akreditace nebo licence

…

Rozsah působnosti akreditace nebo licence (kódy NACE)

…

Akreditační nebo licenční orgán

…

V … dne …/…/20 …

…

Podpis zástupce organizace

…
PŘÍLOHA VII PROHLÁŠENÍ O ČINNOSTECH ENVIRONMENTÁLNÍHO OVĚŘOVATELE

PŘÍLOHA VII

PROHLÁŠENÍ O ČINNOSTECH ENVIRONMENTÁLNÍHO OVĚŘOVATELE

… (jméno).

s registračním číslem environmentálního ověřovatele EMAS …

akreditovaný nebo licencovaný pro oblast působnosti … (kód NACE)

prohlašuje, že ověřil/a, zda místo(a) či celá organizace, jak je uvedeno v environmentálním prohlášení/aktualizovaném environmentálním prohlášení ( *1 ),… (název organizace)

s registračním číslem (je-li k dispozici) …,

splňuje veškeré požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 ze dne 25. listopadu 2009 o dobrovolné účasti organizací v systému environmentálního řízení podniků a auditu (EMAS).

Svým podpisem prohlašuji, že

— 
ověření a schválení bylo provedeno v úplném souladu s požadavky nařízení (ES) č. 1221/2009,
— 
výsledky ověřování a schválení potvrzují, že neexistují důkazy o nedodržování příslušných požadavků vyplývajících z právních předpisů týkajících se životního prostředí,
— 
údaje a informace uvedené v environmentálním prohlášení/aktualizovaném environmentálním prohlášení (*1)  organizace/místa (*1)  odrážejí spolehlivý, důvěryhodný a správný obraz všech činností organizace/místa (*1)  v rámci oblasti působnosti uvedené v environmentálním prohlášení.

Tento dokument nenahrazuje registraci v systému EMAS. Registraci v systému EMAS může vystavit pouze příslušný orgán podle nařízení (ES) č. 1221/2009. Tento dokument se nesmí používat jako samostatná informace pro komunikaci s veřejností.

V … dne …/…/20….

Podpis
PŘÍLOHA VIII SROVNÁVACÍ TABULKA

PŘÍLOHA VIII

SROVNÁVACÍ TABULKA


Nařízení (ES) č. 761/2001

Toto nařízení

Čl. 1 odst. 1

Článek 1

Čl. 1 odst. 2 písm. a)

—

Čl. 1 odst. 2 písm. b)

—

Čl. 1 odst. 2 písm. c)

—

Čl. 1 odst. 2 písm. d)

—

Čl. 2 písm. a)

Čl. 2 odst. 1

Čl. 2 písm. b)

—

Čl. 2 písm. c)

Čl. 2 odst. 2

Čl. 2 písm. d)

—

Čl. 2 písm. e)

Čl. 2 odst. 9

Čl. 2 písm. f)

Čl. 2 odst. 4

Čl. 2 písm. g)

Čl. 2 odst. 8

Čl. 2 písm. h)

Čl. 2 odst. 10

Čl. 2 písm. i)

Čl. 2 odst. 11

Čl. 2 písm. j)

Čl. 2 odst. 12

Čl. 2 písm. k)

Čl. 2 odst. 13

Čl. 2 písm. l)

Čl. 2 odst. 16

Čl. 2 písm. l) bod i)

—

Čl. 2 písm. l) bod ii)

—

Čl. 2 písm. m)

—

Čl. 2 písm. n)

Čl. 2 odst. 17

Čl. 2 písm. o)

Čl. 2 odst. 18

Čl. 2 písm. p)

—

Čl. 2 písm. q)

Čl. 2 odst. 20

Čl. 2 písm. r)

—

Čl. 2 písm. s) první pododstavec

Čl. 2 odst. 21

Čl. 2 písm. s) druhý pododstavec

—

Čl. 2 písm. t)

Čl. 2 odst. 22

Čl. 2 písm. u)

—

Čl. 3 odst. 1

—

Čl. 3 odst. 2 písm. a) první pododstavec

Čl. 4 odst. 1 písm. a) a b)

Čl. 3 odst. 2 písm. a) druhý pododstavec

Čl. 4 odst. 3

Čl. 3 odst. 2 písm. b)

Čl. 4 odst. 1 písm. c)

Čl. 3 odst. 2 písm. c)

Čl. 4 odst. 1 písm. d)

Čl. 3 odst. 2 písm. d)

Čl. 4 odst. 5

Čl. 3 odst. 2 písm. e)

Čl. 5 odst. 2 první pododstavec; čl. 6 odst. 3

Čl. 3 odst. 3 písm. a)

Čl. 6 odst. 1 písm. a)

Čl. 3 odst. 3 písm. b) první věta

Čl. 6 odst. 1 písm. b) a c)

Čl. 3 odst. 3 písm. b) druhá věta

Čl. 7 odst. 1

Čl. 4 odst. 1

—

Čl. 4 odst. 2

Čl. 51 odst. 2

Čl. 4 odst. 3

—

Čl. 4 odst. 4

—

Čl. 4 odst. 5 první věta

Čl. 25 odst. 10 první pododstavec druhá věta

Čl. 4 odst. 5 druhá věta

Čl. 25 odst. 10 druhý pododstavec

Čl. 4 odst. 6

Článek 41

Čl. 4 odst. 7

—

Čl. 4 odst. 8 první pododstavec

Čl. 30 odst. 1

Čl. 4 odst. 8 druhý pododstavec

Čl. 30 odst. 3 a 5

Čl. 4 odst. 8 třetí pododstavec první a druhá věta

Čl. 31 odst. 1

Čl. 4 odst. 8 třetí pododstavec poslední věta

Čl. 31 odst. 2

Čl. 5 odst. 1

Čl. 11 odst. 1 první pododstavec

Čl. 5 odst. 2

Čl. 11 odst. 3

Čl. 5 odst. 3 první věta

Čl. 12 odst. 1

Čl. 5 odst. 3 druhá věta první odrážka

Čl. 12 odst. 1 písm. a)

Čl. 5 odst. 3 druhá věta druhá odrážka

Čl. 12 odst. 1 písm. b)

Čl. 5 odst. 4

Čl. 11 odst. 1 druhý a třetí pododstavec

Čl. 5 odst. 5 první věta

Čl. 16 odst. 1

Čl. 5 odst. 5 druhá věta

Čl. 16 odst. 3 první věta

Čl. 5 odst. 5 třetí věta

Čl. 17 odst. 1

Čl. 5 odst. 5 čtvrtá věta

Čl. 16 odst. 3 druhý pododstavec a čl. 16 odst. 4 druhý pododstavec

Čl. 6 bod 1

Čl. 13 odst. 1

Čl. 6 bod 1 první odrážka

Čl. 13 odst. 2 písm. a) a čl. 5 odst. 2 písm. a)

Čl. 6 bod 1 druhá odrážka

Čl. 13 odst. 2 písm. a) a čl. 5 odst. 2 písm. c)

Čl. 6 bod 1 třetí odrážka

Čl. 13 odst. 2 písm. a) a čl. 5 odst. 2 písm. d)

Čl. 6 bod 1 čtvrtá odrážka

Čl. 13 odst. 2 písm. c)

Čl. 6 bod 1 druhý pododstavec

Čl. 13 odst. 2 první věta

Čl. 6 bod 2

Čl. 15 odst. 3

Čl. 6 bod 3 první odrážka

čl. 15 odst. 3 písm. a)

Čl. 6 bod 3 druhá odrážka

čl. 15odst. 3 písm. b)

Čl. 6 bod 3 třetí odrážka

—

Čl. 6 bod 3 poslední věta

Čl. 15 odst. 8

Čl. 6 bod 4 první pododstavec

Čl. 15 odst. 2

Čl. 6 bod 4 druhý pododstavec

Čl. 15 odst. 4

Čl. 6 bod 5 první věta

Čl. 15 odst. 6

Čl. 6 bod 5 druhá věta

Čl. 15 odst. 8 a 9

Čl. 6 bod 6

Čl. 15 odst. 10

Čl. 7 odst. 1

Čl. 28 odst. 8

Čl. 7 odst. 2 první věta

Čl. 12 odst. 2

Čl. 7 odst. 2 druhá věta

Čl. 12 odst. 3

Čl. 7 odst. 3

Čl. 42 odst. 2 písm. a)

Čl. 8 odst. 1 první věta

Čl. 10 odst. 1

Čl. 8 odst. 1 druhá věta

Čl. 10 odst. 2

Čl. 8 odst. 2

—

Čl. 8 odst. 3 první pododstavec

Čl. 10 odst. 4

Čl. 8 odst. 3 druhý pododstavec

—

Čl. 9 odst. 1 návětí

v čl. 4 odst. 3,

Čl. 9 odst. 1 písm. a)

Čl. 45 odst. 4

Čl. 9 odst. 1 písm. b)

Čl. 45 odst. 4

Čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec

Čl. 45 odst. 5

Čl. 9 odst. 2

—

Čl. 10 odst. 1

—

Čl. 10 odst. 2 první pododstavec

Čl. 38 odst. 1 a 2

Čl. 10 odst. 2 druhý pododstavec první věta

Článek 41

Čl. 10 odst. 2 druhý pododstavec druhá věta

Článek 47

Čl. 11 odst. 1 první pododstavec

Článek 36

Čl. 11 odst. 1 první odrážka

Čl. 36 písm. a)

Čl. 11 odst. 1 druhá odrážka

Čl. 36 písm. c)

Čl. 11 odst. 1 třetí odrážka

Čl. 36 písm. b)

Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec první věta

Čl. 37 odst. 1

Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec druhá věta

—

Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec třetí věta

Čl. 37 odst. 2

Čl. 11 odst. 1 druhý pododstavec čtvrtá věta

Čl. 37 odst. 3

Čl. 11 odst. 2

Čl. 43 odst. 2

Čl. 11 odst. 3 první věta

Čl. 41 odst. 2

Čl. 11 odst. 3 druhá věta

Článek 47

Čl. 12 odst. 1 písm. a)

—

Čl. 12 odst. 1 písm. b)

Čl. 35 odst. 1

Čl. 12 odst. 1 druhý pododstavec

—

Čl. 12 odst. 2

Článek 41 odst. 2

Čl. 12 odst. 3

—

Článek 13

Článek 40 odst. 1

Čl. 14 odst. 1

Čl. 49 odst. 1

Čl. 14 odst. 2

—

Čl. 14 odst. 3

—

Čl. 15 odst. 1

Článek 50

Čl. 15 odst. 2

Článek 48

Čl. 15 odst. 3

—

Čl. 16 odst. 1

Čl. 39 odst. 1

Čl. 16 odst. 2

Článek 42 odst. 2

Čl. 17 odst. 1

—

Čl. 17 odst. 2, 3 a 4

Čl. 51 odst. 2

Čl. 17 odst. 5

—

Článek 18

Článek 52

( 1 ) Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36.

( 2 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).

( 3 ) Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

( 4 ) Úř. věst. L 247, 17.9.2001, s. 24.

( 5 ) Úř. věst. L 70, 9.3.2006, s. 63.

( *1 ) nehodící se škrtněte

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

Požadavky

3. Související standardy

Standardy