+NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/741 ze dne 25. května 2020 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (Text s významem pro EHP)
---+Preamble: 1
---+Článek 1 Předmět a účel
------+Article 1 1
------+Article 1 2
---+Článek 2 Oblast působnosti
------+Article 2 1
------+Article 2 2
------+Article 2 3
------+Article 2 4
---+Článek 3 Definice
------+Article 3 (1)
------+Article 3 (2)
------+Article 3 (3)
------+Article 3 (4)
------+Article 3 (5)
------+Article 3 (6)
------+Article 3 (7)
------+Article 3 (8)
------+Article 3 (9)
------+Article 3 (10)
------+Article 3 (11)
------+Article 3 (12)
------+Article 3 (13)
------+Article 3 (14)
------+Article 3 (15)
---+Článek 4 Povinnosti provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod a povinnosti týkající se kvality recyklované odpadní vody
------+Article 4 1
------+Article 4 2
---+Článek 5 Řízení rizik
------+Article 5 1
------+Article 5 2
------+Article 5 3
------+Article 5 4
------+Article 5 5
---+Článek 6 Povinnosti týkající se povolení pro recyklovanou odpadní vodu
------+Article 6 1
------+Article 6 2
------+Article 6 3
------+Article 6 4
------+Article 6 5
------+Article 6 6
------+Article 6 7
---+Článek 7 Kontrola souladu
------+Article 7 1
------+Article 7 2
------+Article 7 3
------+Article 7 4
------+Article 7 5
---+Článek 8 Spolupráce mezi členskými státy
------+Article 8 1
------+Article 8 2
---+Článek 9 Informování a osvěta
------+Article 9 2
------+Article 9 3
---+Článek 10 Informování veřejnosti
------+Article 10 1
------+Article 10 2
------+Article 10 3
---+Článek 11 Informace týkající se sledování provádění tohoto nařízení
------+Article 11 1
------+Article 11 2
------+Article 11 3
------+Article 11 4
------+Article 11 5
---+Článek 12 Hodnocení a přezkum
------+Article 12 1
------+Article 12 2
------+Article 12 3
------+Article 12 4
------+Article 12 5
---+Článek 13 Výkon přenesené pravomoci
------+Article 13 1
------+Article 13 2
------+Article 13 3
------+Article 13 4
------+Article 13 5
------+Article 13 6
---+Článek 14 Postup projednávání ve výboru
------+Article 14 1
------+Article 14 2
---+Článek 15 Sankce
---+Článek 16 Vstup v platnost a použitelnost
---+PŘÍLOHA I VYUŽITÍ A MINIMÁLNÍ POŽADAVKY
---+PŘÍLOHA II
English - European Union - Environment -

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/741 ze dne 25. května 2020 o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody (Text s významem pro EHP)

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/741

ze dne 25. května 2020

o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody

(Text s významem pro EHP)

1. Přehled

,
Název Regulace
Preamble: 1

THE EUROPEAN PARLIAMENT AND THE COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION,

Having regard to the Treaty on the Functioning of the European Union, and in particular Article 192(1) thereof,

Having regard to the proposal from the European Commission,

After transmission of the draft legislative act to the national parliaments,

Having regard to the opinion of the European Economic and Social Committee (1),

Having regard to the opinion of the Committee of the Regions (2),

Acting in accordance with the ordinary legislative procedure (3),

Whereas:

(1)

The water resources of the Union are increasingly coming under pressure, leading to water scarcity and a deterioration in water quality. In particular, climate change, unpredictable weather patterns and drought are contributing significantly to the strain on the availability of freshwater, arising from urban development and agriculture.

(2)

The Union’s ability to respond to the increasing pressures on water resources could be improved by wider reuse of treated waste water, limiting extraction from surface water bodies and groundwater bodies, reducing the impact of discharge of treated waste water into water bodies, and promoting water savings through multiple uses for urban waste water, while ensuring a high level of environmental protection. Directive 2000/60/EC of the European Parliament and of the Council (4) mentions water reuse, in combination with the promotion of the use of water-efficient technologies in industry and water-saving irrigation techniques, as one of the supplementary measures Member States may choose to apply to achieve that Directive’s objectives of good qualitative and quantitative water status for surface water bodies and groundwater bodies. Council Directive 91/271/EEC (5) requires that treated waste water be reused whenever appropriate.

(3)

The communication of the Commission of 14 November 2012‘A Blueprint to Safeguard Europe’s Water Resources’ points to the need to create an instrument to regulate standards at Union level for water reuse, in order to remove the obstacles to a widespread use of such an alternative water supply option, namely one that can help to reduce water scarcity and lessen the vulnerability of supply systems.

(4)

The communication of the Commission of 18 July 2007‘Addressing the challenge of water scarcity and droughts in the European Union’ sets out the hierarchy of measures that Member States should consider in managing water scarcity and droughts. It states that in regions where all preventive measures have been implemented according to the water hierarchy and where demand for water still exceeds availability, additional water supply infrastructure can in some circumstances, and taking due account of the cost-benefit dimension, serve as an alternative approach to mitigate the impacts of severe drought.

(5)

In its resolution of 9 October 2008 on addressing the challenge of water scarcity and droughts in the European Union (6), the European Parliament recalls that a demand-side approach should be preferred when managing water resources, but considers that the Union should adopt a holistic approach when managing water resources, combining measures of demand management, measures to optimise existing resources within the water cycle and measures to create new resources, and that the approach needs to integrate environmental, social and economic considerations.

(6)

In its communication of 2 December 2015‘Closing the loop – An EU action plan for the Circular Economy’, the Commission committed to taking a series of actions to promote the reuse of treated waste water, including the development of a legislative proposal on minimum requirements for water reuse. The Commission should update its action plan and keep water resources as a priority area in which to intervene.

(7)

The purpose of this Regulation is to facilitate the uptake of water reuse whenever it is appropriate and cost-efficient, thereby creating an enabling framework for those Member States who wish or need to practise water reuse. Water reuse is a promising option for many Member States, but currently only a small number of them practice water reuse and have adopted national legislation or standards in that regard. This Regulation should be flexible enough to allow the continuation of the practice of water reuse and at the same time to ensure that it is possible for other Member States to apply those rules when they decide to introduce this practice at a later stage. Any decision not to practise water reuse should be duly justified based on the criteria laid down in this Regulation and reviewed regularly.

(8)

Directive 2000/60/EC provides Member States with the necessary flexibility to include supplementary measures in the programmes of measures that they adopt to support their efforts to achieve the water quality objectives established by that Directive. The non-exclusive list of supplementary measures provided for in Part B of Annex VI to Directive 2000/60/EC contains, among others, water reuse measures. In this context and in line with a hierarchy of measures that could be considered by the Member States in managing water scarcity and droughts and that encourages measures ranging from water saving to water pricing policy and alternative solutions, and taking due account of the cost-benefit dimension, the minimum requirements for water reuse, as established by this Regulation, should be applicable whenever treated urban waste water from urban waste water treatment plants is reused, in accordance with Directive 91/271/EEC, for agricultural irrigation.

(9)

Reuse of properly treated waste water, for example from urban waste water treatment plants, is considered to have a lower environmental impact than other alternative water supply methods, such as water transfers or desalination. However, such water reuse, which could reduce water wastage and save water, is practised only to a limited extent in the Union. This appears to be partly due to the significant cost of waste water reuse systems and the lack of common Union environmental and health standards for water reuse, and, as regards, in particular, agricultural products, due to the potential health and environmental risks and potential obstacles to the free movement of such products which have been irrigated with reclaimed water.

(10)

Health standards in relation to food hygiene for agricultural products irrigated with reclaimed water can be achieved only if quality requirements for reclaimed water intended for agricultural irrigation do not differ significantly between the Member States. Harmonisation of requirements would also contribute to the efficient functioning of the internal market in relation to such products. It is therefore appropriate to introduce minimum levels of harmonisation by setting minimum requirements for water quality and monitoring. Those minimum requirements should consist of minimum parameters for reclaimed water that are based on the technical reports of the Commission’s Joint Research Centre and reflect international standards on water reuse, and other stricter or additional quality requirements imposed, if necessary, by competent authorities together with any relevant preventive measures.

(11)

Water reuse for agricultural irrigation can also contribute to the promotion of the circular economy by recovering nutrients from the reclaimed water and applying them to crops, by means of fertigation techniques. Thus, water reuse could potentially reduce the need for supplemental applications of mineral fertiliser. End-users should be informed about the nutrient content of reclaimed water.

(12)

Water reuse could contribute to the recovery of the nutrients contained in treated urban waste water, and the use of reclaimed water for irrigation purposes in agriculture or forestry could be a way of restoring nutrients, such as nitrogen, phosphorus and potassium, to natural biogeochemical cycles.

(13)

The high investment needed to upgrade urban waste water treatment plants and the lack of financial incentives for practising water reuse in agriculture have been identified as being among the reasons for the low uptake of water reuse in the Union. It should be possible to address those issues by promoting innovative schemes and economic incentives to appropriately take account of the costs and the socioeconomic and environmental benefits of water reuse.

(14)

Compliance with minimum requirements for water reuse should be consistent with Union water policy and contribute to the achievement of the Sustainable Development Goals of the United Nations 2030 Agenda for Sustainable Development, in particular Goal 6, to ensure the availability and sustainable management of water and sanitation for all, as well as a substantial increase in recycling of water and safe water reuse globally with a view to contributing to achieving United Nations Sustainable Development Goal 12 on sustainable consumption and production. Furthermore, this Regulation should seek to ensure the application of Article 37 of the Charter of Fundamental Rights of the European Union on environmental protection.

(15)

In some cases, reclamation facility operators still transport and store reclaimed water beyond the outlet of the reclamation facility, prior to delivering it to the next actors in the chain, such as the reclaimed water distribution operator, the reclaimed water storage operator or the end-user. It is necessary to define the point of compliance, to clarify where the responsibility of the reclamation facility operator ends and where the responsibility of the next actor in the chain starts.

(16)

Risk management should comprise the identification and management of risks in a proactive way, and should incorporate the concept of producing reclaimed water of a specific quality required for particular uses. Risk assessment should be based on key elements of risk management and should identify any additional water quality requirements necessary to ensure sufficient protection of the environment and of human and animal health. For that purpose, water reuse risk management plans should ensure that reclaimed water is safely used and managed and that there are no risks to the environment or to human or animal health. In order to develop such risk management plans, existing international guidance or standards, such as ISO 20426:2018 Guidelines for health risk assessment and management for non-potable water reuse, ISO 16075:2015 Guidelines for treated waste water use for irrigation projects, or World Health Organisation (WHO) guidelines could be used.

(17)

The quality requirements for water intended for human consumption are laid down in Council Directive 98/83/EC (7). Member States should take appropriate measures to ensure that water reuse activities do not lead to a deterioration in the quality of water intended for human consumption. For that reason, the water reuse risk management plan should pay special attention to the protection of water bodies used for the abstraction of water intended for human consumption and relevant safeguard zones.

(18)

Cooperation and interaction between the various parties involved in the water reclamation process should be a precondition for setting up reclamation treatment procedures in accordance with the requirements for specific uses, and in order to be able to plan the supply of reclaimed water in line with demand from end-users.

(19)

In order to effectively protect the environment and human and animal health, reclamation facility operators should be primarily responsible for the quality of reclaimed water at the point of compliance. For the purposes of compliance with the minimum requirements laid down under this Regulation and with any additional conditions set by the competent authority, reclamation facility operators should monitor the quality of reclaimed water. It is therefore appropriate to establish the minimum requirements for monitoring, consisting of the frequencies of the routine monitoring and the timing and performance targets for validation monitoring. Certain requirements for routine monitoring are provided for in Directive 91/271/EEC.

(20)

This Regulation should cover reclaimed water which is obtained from waste water that has been collected in collecting systems, that has been treated in urban waste water treatment plants in accordance with Directive 91/271/EEC and that undergoes further treatment, either in the urban waste water treatment plant or in a reclamation facility, in order to meet the parameters set out in Annex I to this Regulation. In accordance with Directive 91/271/EEC, agglomerations of less than 2 000 population equivalent (p.e.) do not have to be provided with a collecting system. However, urban waste water from agglomerations of less than 2 000 p.e. that enters a collecting system should be subject to appropriate treatment before being discharged into fresh water or estuaries, in accordance with Directive 91/271/EEC. In that context, waste water from agglomerations of less than 2 000 p.e. should fall under the scope of this Regulation only when it enters a collecting system and is subject to treatment in an urban waste water treatment plant. Similarly, this Regulation should not concern biodegradable industrial waste water from plants belonging to the industrial sectors listed in Annex III to Directive 91/271/EEC, unless the waste water from those plants enters a collecting system and is subject to treatment in an urban waste water treatment plant.

(21)

The reuse of treated urban waste water for agricultural irrigation is a market-driven action, based on the demands and needs of the agricultural sector, in particular in certain Member States that face water resource shortages. The reclamation facility operators and the end-users should cooperate to ensure that reclaimed water produced in accordance with the minimum quality requirements established by this Regulation meets the needs of the end-users regarding crop categories. In cases where the quality classes of the water produced by the reclamation facility operators are not compatible with the crop category and irrigation method already in place in the area served, for example in a collective supply system, water quality requirements could be met by using, at a subsequent stage, several water treatment options alone or in combination with non-treatment options for the reclaimed water, in line with the multi-barrier approach.

(22)

In order to ensure optimal reuse of urban waste water resources, end-users should receive training to ensure that they use water of the appropriate reclaimed water quality class. Where the destination of a specific type of crop is unknown or where it has multiple destinations, reclaimed water of the highest quality class should be used, unless appropriate barriers are applied which enable the required quality to be achieved.

(23)

It is necessary to ensure that the use of reclaimed water is safe, thereby encouraging water reuse at Union level and enhancing public confidence in it. Production and supply of reclaimed water for agricultural irrigation should therefore only be permitted on the basis of a permit, granted by competent authorities of Member States. In order to ensure a harmonised approach at Union level, traceability of reclaimed water and transparency, the substantive rules for such permits should be laid down at Union level. However, the details of the procedures for granting permits, such as the designation of the competent authorities and deadlines, should be determined by Member States. Member States should be able to apply existing procedures for granting permits, which should be adapted to take account of the requirements introduced by this Regulation. When designating the parties responsible for the drawing up of the water reuse risk management plan and the competent authority for the granting of the permit for production and supply of reclaimed water, Member States should ensure that there is no conflict of interests.

(24)

If a reclaimed water distribution operator and a reclaimed water storage operator are needed, it should be possible to require such operators to have a permit. If all requirements for the permit are met, the competent authority in the Member State should grant a permit containing all the necessary conditions and measures established in the water reuse risk management plan.

(25)

For the purposes of this Regulation, it should be possible for treatment operations and urban waste water reclamation operations to take place in the same physical location, using the same facility, or different, separate facilities. In addition, it should be possible for the same actor to be both treatment plant operator and reclamation facility operator.

(26)

Competent authorities should verify compliance of reclaimed water with the conditions set out in the relevant permit. In cases of non-compliance, those authorities should require the responsible parties to take the necessary measures to ensure that the reclaimed water is in compliance. Supply of the reclaimed water should be suspended where non-compliance causes a significant risk to the environment or to human or animal health.

(27)

The provisions of this Regulation are intended to be complementary to the requirements of other Union legislation, in particular with regard to possible health and environmental risks. In order to ensure a holistic approach to addressing possible risks to the environment and to human and animal health, the reclamation facility operators and competent authorities should take into account the requirements laid down in other relevant Union legislation, in particular Council Directives 86/278/EEC (8) and 91/676/EEC (9), Directives 91/271/EEC, 98/83/EC and 2000/60/EC, Regulations (EC) No 178/2002 (10), (EC) No 852/2004 (11), (EC) No 183/2005 (12), (EC) No 396/2005 (13) and (EC) No 1069/2009 (14) of the European Parliament and of the Council, Directives 2006/7/EC (15), 2006/118/EC (16), 2008/105/EC (17) and 2011/92/EU (18) of the European Parliament and of the Council, and Commission Regulations (EC) No 2073/2005 (19), (EC) No 1881/2006 (20) and (EU) No 142/2011 (21).

(28)

Regulation (EC) No 852/2004 lays down general rules for food business operators and covers the production, processing, distribution and placing on the market of food intended for human consumption. That Regulation addresses the health quality of food and one of its main principles is that the primary responsibility for food safety is borne by the food business operator. That Regulation is also supported by detailed guidance. In this regard, the Commission notice on guidance document on addressing microbiological risks in fresh fruits and vegetables at primary production through good hygiene is of particular relevance. The minimum requirements for reclaimed water laid down in this Regulation do not preclude food business operators from obtaining the water quality required to comply with Regulation (EC) No 852/2004 using, at a subsequent stage, several water treatment options alone or in combination with non-treatment options.

(29)

There is great potential for the recycling and reuse of treated waste water. With a view to promoting and encouraging water reuse, the indication of specific uses within this Regulation should not preclude Member States from allowing the use of reclaimed water for other purposes, including industrial, amenity-related and environmental purposes, as considered necessary in the light of national circumstances and needs, provided a high level of protection of the environment and of human and animal health is ensured.

(30)

Competent authorities should cooperate with other relevant authorities, through the exchange of information, in order to ensure compliance with relevant Union and national requirements.

(31)

In order to increase confidence in water reuse, information should be provided to the public. Making available clear, comprehensive and updated information on water reuse would allow for increased transparency and traceability and could also be of particular use to other relevant authorities for whom the specific water reuse has implications. In order to encourage water reuse and with a view to making stakeholders aware of the benefits of water reuse and thereby promoting acceptance, Member States should ensure that information and awareness-raising campaigns, adapted to the scale of water reuse, are developed.

(32)

End-user education and training are of primary importance as components of implementing and maintaining preventive measures. Specific human exposure preventive measures should be considered in the water reuse risk management plan, such as use of personal protective equipment, handwashing and personal hygiene.

(33)

Directive 2003/4/EC of the European Parliament and of the Council (22) aims to guarantee the right of access to environmental information in the Member States in line with the Convention on access to information, public participation in decision-making and access to justice in environmental matters (23) (the Aarhus Convention). Directive 2003/4/EC lays down extensive obligations related both to making environmental information available upon request and actively disseminating such information. Directive 2007/2/EC of the European Parliament and of the Council (24) covers the sharing of spatial information, including data sets on different environmental topics. It is important that provisions of this Regulation related to access to information and data-sharing arrangements complement those Directives and do not create a separate legal regime. Therefore, the provisions of this Regulation on information to the public and on information about monitoring of implementation should be without prejudice to Directives 2003/4/EC and 2007/2/EC.

(34)

Data provided by Member States are essential to enable the Commission to monitor and assess this Regulation in relation to the objectives it pursues.

(35)

Pursuant to paragraph 22 of the Interinstitutional Agreement of 13 April 2016 on Better Law-Making (25), the Commission should carry out an evaluation of this Regulation. The evaluation should be based on the five criteria of efficiency, effectiveness, relevance, coherence and Union value added and should provide the basis for impact assessments of possible further measures. The evaluation should take into account scientific progress, in particular as regards the potential impact of substances of emerging concern.

(36)

The minimum requirements for the safe reuse of treated urban waste water reflect available scientific knowledge and internationally recognised water reuse standards and practices and guarantee that such water can be safely used for agricultural irrigation, thereby ensuring a high level of protection of the environment and of human and animal health. In light of the results of the evaluation of this Regulation or whenever new scientific developments and technical progress so require, the Commission should be able to examine the need to review the minimum requirements set out in Section 2 of Annex I and, where appropriate, should submit a legislative proposal to amend this Regulation.

(37)

In order to adapt the key elements of risk management to technical and scientific progress, the power to adopt acts in accordance with Article 290 of the Treaty on the Functioning of the European Union should be delegated to the Commission to amend the key elements of risk management provided for in this Regulation. Moreover, in order to ensure a high level of protection of the environment and of human and animal health, the Commission should also be able to adopt delegated acts supplementing the key elements of risk management provided for in this Regulation by laying down technical specifications. It is of particular importance that the Commission carry out appropriate consultations during its preparatory work, including at expert level, and that those consultations be conducted in accordance with the principles laid down in the Interinstitutional Agreement of 13 April 2016 on Better Law-Making. In particular, to ensure equal participation in the preparation of delegated acts, the European Parliament and the Council receive all documents at the same time as Member States’ experts, and their experts systematically have access to meetings of Commission expert groups dealing with the preparation of delegated acts.

(38)

In order to ensure uniform conditions for the implementation of this Regulation, implementing powers should be conferred on the Commission for the adoption of detailed rules regarding the format and presentation of the information relating to monitoring of the implementation of this Regulation to be provided by the Member States and regarding the format and presentation of the Union-wide overview drawn up by the European Environment Agency. Those powers should be exercised in accordance with Regulation (EU) No 182/2011 of the European Parliament and of the Council (26).

(39)

The aim of this Regulation is, inter alia, to protect the environment and human and animal health. As the Court of Justice has held on numerous occasions, it would be incompatible with the binding effect which the third paragraph of Article 288 of the Treaty on the Functioning of the European Union ascribes to a Directive, to exclude, in principle, the possibility of an obligation imposed by a Directive from being relied on by persons concerned. That consideration also applies in respect of a Regulation which has as its objective to guarantee that reclaimed water is safe for agricultural irrigation.

(40)

Member States should lay down the rules on penalties applicable to infringements of this Regulation and should take all measures necessary to ensure that they are implemented. The penalties should be effective, proportionate and dissuasive.

(41)

Since the objectives of this Regulation, namely the protection of the environment and of human and animal health, cannot be sufficiently achieved by the Member States, but can rather, by reason of the scale and effects of the action, be better achieved at Union level, the Union may adopt measures, in accordance with the principle of subsidiarity as set out in Article 5 of the Treaty on European Union. In accordance with the principle of proportionality as set out in that Article, this Regulation does not go beyond what is necessary in order to achieve those objectives.

(42)

It is necessary to provide for sufficient time for Member States to set up the administrative infrastructure necessary for the application of this Regulation as well as for operators to prepare for the application of the new rules.

(43)

With a view to developing and promoting the reuse of properly treated waste water as much as possible and in order to bring about a significant improvement in the reliability of properly treated waste water and in viable use methods, the Union should support research and development in this area through the Horizon Europe programme.

(44)

This Regulation seeks to encourage the sustainable use of water. With that aim in view, the Commission should undertake to use Union programmes, including the LIFE programme, to support local initiatives involving the reuse of properly treated waste water,

HAVE ADOPTED THIS REGULATION:

This Regulation shall be binding in its entirety and directly applicable in all Member States.

Done at Brussels, 25 May 2020.

For the European Parliament

The President

D. M. SASSOLI

For the Council

The President

A. METELKO-ZGOMBIĆ

Článek 1 Předmět a účel

Předmět a účel

Článek 2 Oblast působnosti

Oblast působnosti

Článek 3 Definice

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1) 

„příslušným orgánem“ orgán nebo subjekt určený členským státem, který plní povinnosti podle tohoto nařízení týkající se vydávání povolení pro produkci nebo dodávku recyklované odpadní vody, výjimek pro výzkumné nebo pilotní projekty a kontrol souladu;

2) 

„koncovým uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, ať se jedná o veřejný či soukromý subjekt, která využívá recyklovanou odpadní vodu pro zavlažování v zemědělství;

3) 

„městskými odpadními vodami“ městské odpadní vody ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice 91/271/EHS;

4) 

„recyklovanými odpadními vodami“ městské odpadní vody, které byly vyčištěny v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici 91/271/EHS a které pocházejí z dalšího čištění v zařízení pro recyklaci odpadních vod v souladu s oddílem 2 přílohy I tohoto nařízení;

5) 

„zařízením pro recyklaci odpadních vod“ čistírna městských odpadních vod nebo jiné zařízení, které dále čistí městskou odpadní vodu, jež je v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici 91/271/EHS za účelem produkce vody, která je vhodná pro využití uvedené v oddílu 1 přílohy I tohoto nařízení;

6) 

„provozovatelem zařízení pro recyklaci odpadních vod“ fyzická nebo právnická osoba zastupující veřejný či soukromý subjekt, která provozuje nebo řídí zařízení pro recyklaci odpadních vod;

7) 

„nebezpečím“ biologické, chemické, fyzikální nebo radiologické činitele, které mohou být škodlivé pro lidi, zvířata, plodiny nebo rostliny, jiné suchozemské organismy, vodní organismy, půdu nebo životní prostředí obecně;

8) 

„rizikem“ pravděpodobnost, že zjištěná nebezpečí způsobí v uvedeném časovém rámci újmu, včetně závažnosti důsledků;

9) 

„řízením rizik“ systematické řízení, které soustavně zaručuje bezpečné opětovné využívání vody za specifických podmínek;

10) 

„preventivním opatřením“ vhodné opatření nebo vhodná činnost, které mohou zabránit riziku pro zdraví či životní prostředí nebo jej vyloučit, nebo které mohou toto riziko snížit na přijatelnou úroveň;

11) 

„místem dodržování hodnot“ místo, v němž provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod dodává recyklovanou odpadní vodu dalšímu subjektu v řetězci;

12) 

„bariérou“ jakýkoli prostředek, včetně fyzických či procesních kroků nebo podmínek použití, který snižuje riziko infekce lidí, nebo předchází jeho vzniku, tím, že zabraňuje kontaktu recyklované odpadní vody s produkty určenými ke konzumaci a s osobami, které jsou jí přímo vystaveny, nebo jiný prostředek, který například snižuje koncentraci mikroorganismů v recyklované odpadní vodě nebo brání jejich přežití na produktech určených ke konzumaci;

13) 

„povolením“ písemný souhlas příslušného orgánu s produkcí nebo dodávkou recyklované odpadní vody pro účely zavlažování v zemědělství vydaný v souladu s tímto nařízením;

14) 

„odpovědnou stranou“ strana vykonávající úlohu nebo činnost v rámci systému pro opětovné využívání vody, včetně provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod, provozovatele čistírny městských odpadních vod, pokud se liší od provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod, příslušného orgánu jiného než určeného příslušného orgánu, provozovatele distribuční soustavy recyklované odpadní vody nebo provozovatele zařízení pro uchovávání recyklované odpadní vody;

15) 

„systémem pro opětovné využívání vody“ infrastruktura a další technické prvky nezbytné pro produkci, dodávku a využívání recyklované odpadní vody; zahrnuje všechny prvky od vtoku do čistírny městských odpadních vod až po místo, kde je recyklovaná odpadní voda použita k zavlažování v zemědělství, včetně infrastruktury pro distribuci a uchovávání.

Článek 4 Povinnosti provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod a povinnosti týkající se kvality recyklované odpadní vody

Povinnosti provozovatele zařízení pro recyklaci odpadních vod a povinnosti týkající se kvality recyklované odpadní vody

Článek 5 Řízení rizik

Řízení rizik

Článek 6 Povinnosti týkající se povolení pro recyklovanou odpadní vodu

Povinnosti týkající se povolení pro recyklovanou odpadní vodu

Článek 7 Kontrola souladu

Kontrola souladu

Článek 8 Spolupráce mezi členskými státy

Spolupráce mezi členskými státy

Článek 9 Informování a osvěta

Článek 9

Informování a osvěta

Úspory vodních zdrojů vzniklé díky opětovnému využívání vody jsou tématem všeobecných osvětových kampaní v těch členských státech, ve kterých se recyklovaná odpadní voda využívá pro zavlažování v zemědělství. Tyto kampaně mohou zahrnovat propagaci výhod bezpečného opětovného využívání vody.

Tyto členské státy mohou rovněž zavést informační kampaně pro koncové uživatele s cílem zajistit optimální a bezpečné využívání recyklovaných odpadních vod, a zajistit tak vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat.

Členské státy mohou tyto informační a osvětové kampaně přizpůsobit míře opětovného využívání vody.

Článek 10 Informování veřejnosti

Informování veřejnosti

Článek 11 Informace týkající se sledování provádění tohoto nařízení

Informace týkající se sledování provádění tohoto nařízení

Článek 12 Hodnocení a přezkum

Hodnocení a přezkum

Článek 13 Výkon přenesené pravomoci

Výkon přenesené pravomoci

Článek 14 Postup projednávání ve výboru

Postup projednávání ve výboru

Článek 15 Sankce

Článek 15

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy tyto sankce a opatření oznámí Komisi do 26. června 2024 a oznámí jí i všechny jejich následné změny.

Článek 16 Vstup v platnost a použitelnost

Článek 16

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

▼C1

Použije se ode dne 26. června 2023.

▼B

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

PŘÍLOHA I VYUŽITÍ A MINIMÁLNÍ POŽADAVKY

PŘÍLOHA I

VYUŽITÍ A MINIMÁLNÍ POŽADAVKY

Oddíl 1

Využití recyklované odpadní vody

Zavlažování v zemědělství

Zavlažování v zemědělství znamená zavlažování těchto druhů plodin:

— 
potravinářských plodin konzumovaných za syrova, tj. plodin, které jsou určeny pro lidskou spotřebu v syrovém nebo nezpracovaném stavu,
— 
zpracovaných potravinářských plodin, tj. plodin, které jsou určeny pro lidskou spotřebu, až po zpracování (tj. uvařené nebo průmyslově zpracované),
— 
nepotravinářských plodin, tj. plodin, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (např. pastvinové směsi a pícniny, textilní plodiny, okrasné plodiny, osivo, energetické plodiny a trávy).

Aniž jsou dotčeny jiné příslušné právní předpisy Unie v oblasti životního prostředí a zdraví, členské státy mohou používat recyklovanou odpadní vodu k dalším účelům, jako jsou:

— 
opětovné využití pro průmyslové účely a
— 
environmentální účely a účely veřejných služeb.

Oddíl 2

Minimální požadavky

Minimální požadavky na recyklovanou odpadní vodu určenou pro zavlažování v zemědělství

Třídy kvality recyklované odpadní vody a povolené využití a metody zavlažování pro jednotlivé třídy jsou uvedeny v tabulce 1. Minimální požadavky na kvalitu vody jsou stanoveny v tabulce 2 písmene a). Minimální frekvence a výkonnostní cíle pro monitorování recyklované odpadní vody jsou stanoveny v tabulce 3 (rutinní monitorování) a v tabulce 4 (validační monitorování) písmene b).

Plodiny náležející do příslušné kategorie se zavlažují recyklovanou odpadní vodou odpovídající minimální třídě kvality recyklované odpadní vody podle tabulky 1, ledaže jsou použity náležité doplňující bariéry uvedené v čl. 5 odst. 4 písm. c), čímž dojde ke splnění požadavků na kvalitu uvedených v tabulce 2 písmene a). Tyto doplňující bariéry mohou vycházet z orientačního seznamu preventivních opatření uvedených v bodě 7 přílohy II nebo v jakýchkoli jiných rovnocenných národních či mezinárodních normách, např. v normě ISO 16075-2.


Tabulka 1 – Třídy kvality recyklované odpadní vody a povolené zemědělské využití a metody zavlažování

Minimální třída kvality recyklované odpadní vody

Kategorie plodin (*1)

Metoda zavlažování

A

Všechny potravinářské plodiny konzumované za syrova, jejichž jedlá část je v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou, a kořenové plodiny konzumované za syrova

Všechny metody zavlažování

B

Potravinářské plodiny konzumované za syrova, jejichž jedlá část roste nad zemí a není v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou, zpracované potravinářské plodiny a nepotravinářské plodiny, včetně plodin určených ke krmení zvířat na produkci mléka a masa

Všechny metody zavlažování

C

Potravinářské plodiny konzumované za syrova, jejichž jedlá část roste nad zemí a není v přímém kontaktu s recyklovanou odpadní vodou, zpracované potravinářské plodiny a nepotravinářské plodiny, včetně plodin určených ke krmení zvířat na produkci mléka a masa

Kapkové zavlažování (*2) nebo jiná metoda zavlažování, při níž nedochází k přímému kontaktu s jedlou částí plodiny

D

Technické a energetické plodiny a plodiny z osiva

Všechny metody zavlažování (*3)

(*1)   

Pokud stejný druh zavlažované plodiny spadá do několika kategorií uvedených v tabulce 1, použijí se požadavky nejpřísnější kategorie.

(*2)   

Kapkové zavlažování (nazývané také kapková závlaha) je systém mikrozávlahy, který dokáže dodávat kapky vody nebo malý proud vody k rostlinám a zahrnuje vodu odkapávající na půdu nebo přímo pod její povrch při velmi malých rychlostech (2–20 litrů za hodinu) ze systému plastových trubek o malém průměru vybavených otvory, které se nazývají kapkovače.

(*3)   

U metod zavlažování napodobujících déšť je třeba věnovat zvláštní pozornost ochraně zdraví pracovníků a osob v okolí. Za tímto účelem se použijí náležitá preventivní opatření.

a)   Minimální požadavky na kvalitu vody


Tabulka 2 – Požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství

Třída kvality recyklované odpadní vody

Orientační technologický cíl

Požadavky na kvalitu

E. coli

(číslo/100 ml)

BSK5

(mg/l)

NL

(mg/l)

Zákal

(NTU)

Jiné

A

Sekundární čištění, filtrace a dezinfekce

≤ 10

≤ 10

≤ 10

≤ 5

Legionella spp.: < 1 000 KTJ/l v případě rizika aerosolizace

Střevní paraziti (vajíčka střevních parazitů): ≤ 1 vajíčko/l pro zavlažování pastvin nebo pícnin

B

Sekundární čištění a dezinfekce

≤ 100

Podle směrnice 91/271/EHS

(příloha I, tabulka 1)

Podle směrnice 91/271/EHS

(příloha I, tabulka 1)

–

C

Sekundární čištění a dezinfekce

≤ 1 000

–

D

Sekundární čištění a dezinfekce

≤ 10 000

–

Recyklovaná odpadní voda se považuje za vyhovující požadavkům stanoveným v tabulce 2, jestliže hodnoty měření u této recyklované odpadní vody splňují všechna tato kritéria:

— 
uvedené hodnoty pro E. coli, Legionella spp. a střevní parazity jsou vyhovující u 90 % nebo více vzorků. Žádná hodnota vzorků nesmí překročit maximální limit odchylky 1 logaritmické jednotky od uvedené hodnoty pro E. coli a Legionella spp. a 100 % uvedené hodnoty pro střevní parazity;
— 
uvedené hodnoty pro BSK5, NL a zákal v třídě A jsou vyhovující u 90 % nebo více vzorků. Žádná hodnota vzorků nesmí překročit maximální limit odchylky 100 % uvedené hodnoty.

b)   Minimální požadavky na monitorování

Provozovatelé zařízení pro recyklaci odpadních vod provádí rutinní monitorování za účelem ověření, že recyklovaná odpadní voda splňuje minimální požadavky na kvalitu vody stanovené v písmenu a). Rutinní monitorování se zařadí do postupů ověřování systému pro opětovné využívání vody.

Vzorky, které budou použity k ověření souladu s mikrobiologickými parametry v místě dodržování hodnot, se odebírají podle normy EN ISO 19458 nebo podle jakýchkoli jiných vnitrostátních či mezinárodních norem, které zajišťují srovnatelnou kvalitu.


Tabulka 3 – Minimální frekvence pro rutinní monitorování recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství

 

Minimální frekvence monitorování

Třída kvality recyklované odpadní vody

E. coli

BSK5

NL

Zákal

Legionella spp.:

(v příslušných případech)

Střevní paraziti

(v příslušných případech)

A

Jednou týdně

Jednou týdně

Jednou týdně

Kontinuálně

Dvakrát měsíčně

Dvakrát měsíčně nebo jak je určeno provozovatelem zařízení pro recyklaci odpadních vod podle počtu vajíček v odpadní vodě odváděné do zařízení pro recyklaci odpadních vod.

B

Jednou týdně

Podle směrnice 91/271/EHS

(příloha I, oddíl D)

Podle směrnice 91/271/EHS

(příloha I, oddíl D)

–

C

Dvakrát měsíčně

–

D

Dvakrát měsíčně

–

Validační monitorování se provede před uvedením nového zařízení pro recyklaci odpadních vod do provozu.

Zařízení pro recyklaci odpadních vod, která jsou již v provozu a splňují ke dni 25. června 2020 požadavky na kvalitu recyklované odpadní vody uvedené v tabulce 2 písmene a), jsou vyňata z povinnosti validačního monitorování.

Validační monitorování se však provádí ve všech případech, když je vybavení modernizováno a když je přidáno nové vybavení nebo procesy.

Validační monitorování se provádí pro třídu kvality recyklované odpadní vody s nejpřísnějšími požadavky, třídu A, za účelem posouzení toho, zda jsou dosaženy výkonnostní cíle (snížení log10). Validační monitorování zahrnuje monitorování indikátorových mikroorganismů spojených s jednotlivými skupinami patogenů, tj. bakterie, viry a prvoci. Zvolenými indikátorovými mikroorganismy jsou E. coli pro patogenní bakterie, F-specifické kolifágy, somatické kolifágy nebo kolifágy pro patogenní viry a spory Clostridium perfringens nebo sporulující sulfát redukující bakterie pro prvoky. Výkonnostní cíle (snížení log10) pro validační monitorování u vybraných indikátorových mikroorganismů jsou uvedeny v tabulce 4 a musí jich být dosaženo v místě dodržování hodnot, přičemž se zohledňují koncentrace v surové odpadní vodě odváděné do čistírny městských odpadních vod. Alespoň 90 % validačních vzorků musí dosahovat nebo překračovat výkonnostní cíle.

Pokud biologický ukazatel není v surové odpadní vodě přítomen v dostatečném množství ke snížení log10, nepřítomnost tohoto biologického ukazatele v recyklované odpadní vodě znamená, že jsou splněny validační požadavky. Dosažení výkonnostního cíle lze stanovit pomocí analytické kontroly, sečtením výkonnosti přidělené jednotlivým krokům zpracování na základě vědeckých důkazů pro standardní zavedené procesy, jako jsou zveřejněné údaje ze zpráv o testování nebo případové studie, nebo lze, v případě inovativního zpracování, dosažení výkonnostního cíle testovat v laboratoři za kontrolovaných podmínek.


Tabulka 4 – Validační monitorování recyklované odpadní vody pro zavlažování v zemědělství

Třída kvalityrecyklované odpadnívody

Indikátorové mikroorganismy (*1)

Výkonnostní cíle pro řetězec čištění

(snížení log10)

A

E. coli

≥ 5,0

Celkové kolifágy/F-specifické kolifágy/somatické kolifágy/kolifágy (*2)

≥ 6,0

Spory Clostridium perfringens/sporulující sulfát redukující bakterie (*3)

≥ 4,0 (v případě spor Clostridium perfringens)

≥ 5,0 (v případě sporulujících sulfát redukujících bakterií)

(*1)   

Pro účely validačního monitorování mohou být namísto navrhovaných indikátorových mikroorganismů použity rovněž referenční patogeny Campylobacter, Rotavirus a Cryptosporidium. Pak se zvolí tyto výkonnostní cíle snížení log10: Campylobacter (≥ 5,0), Rotavirus (≥ 6,0) a Cryptosporidium (≥ 5,0).

(*2)   

Celkové kolifágy jsou zvoleny jako nejvhodnější indikátor virů. Pokud však analýza celkových kolifágů není proveditelná analyzuje se alespoň jeden z nich (F-specifické nebo somatické kolifágy).

(*3)   

Spory Clostridium perfringens jsou zvoleny jako nejvhodnější indikátor prvoků. Alternativou jsou však bakterie redukující sporulující sulfát, jestliže koncentrace spor Clostridium perfringens neumožňuje validovat požadované odstranění log10.

Metody analýzy pro monitorování se validují a zadokumentují podle normy EN ISO/IEC-17025 nebo jiných vnitrostátních či mezinárodních norem, které zajišťují srovnatelnou kvalitu.

PŘÍLOHA II

PŘÍLOHA II

A) 

Hlavní prvky řízení rizik

Řízení rizik sestává z určení a aktivního řízení rizik s cílem zajistit, že recyklovaná odpadní voda bude využívána a bude se s ní hospodařit bezpečně a že nebude ohroženo životní prostředí nebo zdraví lidí či zvířat. Za tímto účelem se zavede plán řízení rizik pro opětovné využívání vody vycházející z těchto prvků:

1. 

Popis celého systému opětovného využívání vody, od odvedení odpadní vody do čistírny městských odpadních vod až po místo využití, včetně zdrojů odpadní vody, kroků při čištění a technologií v zařízení pro recyklaci odpadních vod, infrastruktury pro dodávku, distribuci a uchovávání, zamýšleného využití, místa a doby využití (např. dočasné nebo ad hoc využití), metod zavlažování, druhu plodiny, jiných vodních zdrojů, počítá-li se s využitím více zdrojů, a objem recyklované odpadní vody, která bude dodávána.

2. 

Identifikace všech stran zapojených do systému opětovného využívání vody a jasný popis jejich úloh a povinností.

3. 

Identifikace potenciálních nebezpečí, zejména přítomnosti znečišťujících látek a patogenů, a možnosti nebezpečných událostí, jako jsou poruchy při čištění nebo náhodné úniky nebo kontaminace systému opětovného využívání vody.

4. 

Identifikace ohroženého prostředí a populací a cesty expozice k identifikovaným potenciálním nebezpečím, s ohledem na specifické environmentální faktory, jako je lokální hydrogeologie, topologie, druh půdy a ekologie, a faktory související s druhem plodin a zemědělskou a zavlažovací praxí. Zvážení, na základě vědeckých důkazů, možných nezvratných nebo dlouhodobých negativních účinků recyklace vody v oblasti životního prostředí a zdraví.

5. 

Posouzení rizik pro životní prostřední a pro zdraví lidí a zvířat s ohledem na povahu identifikovaných potenciálních nebezpečí, trvání zamýšleného používání, identifikovaná prostředí a populace ohrožené expozicí těmto nebezpečím a závažnost možných účinků těchto nebezpečí, při zohlednění zásady předběžné opatrnosti, jakož i s ohledem na všechny příslušné právní předpisy Unie a vnitrostátní právní předpisy, pokyny a minimální požadavky týkající se bezpečnosti potravin a krmiv a bezpečnosti práce. Posouzení rizik by mohlo být založeno na přezkumu dostupných vědeckých studií a údajů.

Posouzení rizik sestává z těchto prvků:

a) 

posouzení rizik pro životní prostředí, včetně všech těchto prvků:

i) 

potvrzení povahy nebezpečí, v příslušných případech včetně odhadu úrovně, při které nedochází k nepříznivým účinkům;

ii) 

posouzení potenciálního rozsahu expozice;

iii) 

charakterizace rizik;

b) 

posouzení rizik pro zdraví lidí a zvířat, včetně všech těchto prvků:

i) 

potvrzení povahy nebezpečí, v příslušných případech včetně vztahu mezi dávkou a odezvou;

ii) 

posouzení potenciálního rozsahu dávky nebo expozice;

iii) 

charakterizace rizik.

Posouzení rizik lze provést s využitím kvalitativního nebo semikvantitativního posouzení rizik. Kvantitativní posouzení rizik se použije, je-li k dispozici dostatek podpůrných údajů nebo v projektech, které mají potenciálně vysoké riziko pro životní prostředí nebo veřejné zdraví.

V posouzení rizik se zohlední minimálně tyto požadavky a povinnosti:

a) 

požadavek snížit a předcházet znečištění vod dusičnany v souladu se směrnicí 91/676/EHS;

b) 

povinnost, aby ochranná pásma zdrojů vody určené k lidské spotřebě splňovala požadavky směrnice 98/83/ES;

c) 

požadavek splnit environmentální cíle podle směrnice 2000/60/ES;

d) 

požadavek přecházet znečišťování podzemních vod podle směrnice 2006/118/ES;

e) 

požadavek splnit normy environmentální kvality pro prioritní látky a některé další znečišťující látky podle směrnice 2008/105/ES

f) 

požadavek splnit normy environmentální kvality pro znečišťující látky, které představují problém na vnitrostátní úrovni, tj. znečišťující látky specifické pro povodí, podle směrnice 2000/60/ES;

g) 

požadavek splnit normy jakosti vod ke koupání podle směrnice 2006/7/ES

h) 

požadavky týkající se ochrany životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství podle směrnice 86/278/EHS;

i) 

požadavky týkající se hygieny potravin stanovené v nařízení (ES) č. 852/2004 a pokyny uvedené v oznámení Komise o pokynech pro řešení mikrobiologických rizik u čerstvého ovoce a zeleniny v prvovýrobě prostřednictvím správné hygieny;

j) 

požadavky na hygienu krmiv podle nařízení (ES) č. 183/2005;

k) 

požadavek dodržovat příslušná mikrobiologická kritéria podle nařízení (ES) č. 2073/2005;

l) 

požadavky týkající se maximálních limitů některých kontaminujících látek v potravinách podle nařízení (ES) č. 1881/2006;

m) 

požadavky týkající se maximálních limitů reziduí pesticidů v potravinách a krmivech a na jejich povrchu podle nařízení (ES) č. 396/2005;

n) 

požadavky týkající se zdraví zvířat podle nařízení (ES) č. 1069/2009 a (EU) č. 142/2011.

B) 

Podmínky týkající se dodatečných požadavků

6. 

Zvážení požadavků na kvalitu vody a monitorování, které doplňují nebo zpřísňují požadavky uvedené v oddíle 2 přílohy I, je-li to nutné a vhodné pro zajištění přiměřené ochrany životního prostředí a zdraví lidí a zvířat, zejména pokud existují jasné vědecké důkazy o tom, že rizika pocházejí z recyklované odpadní vody, a nikoliv z jiných zdrojů.

V závislosti na výsledku posouzení rizik podle bodu 5 se mohou tyto dodatečné požadavky týkat zejména:

a) 

těžkých kovů;

b) 

pesticidů;

c) 

vedlejších produktů dezinfekce;

d) 

léčivých přípravků;

e) 

jiných látek, které nově vzbuzují obavy, včetně znečišťujících mikrolátek a mikroplastů;

f) 

antimikrobiální rezistence.

C) 

Preventivní opatření

7. 

Identifikace preventivních opatření, která jsou již zavedena nebo která by měla být přijata pro omezení rizik, aby byla všechna identifikovaná rizika adekvátně řízena. Zvláštní pozornost se věnuje vodním útvarům využívaným pro odběr vody určené k lidské spotřebě a příslušným ochranným pásmům.

Tato preventivní opatření mohou zahrnovat:

a) 

kontrolu přístupu;

b) 

další opatření v oblasti dezinfekce nebo odstraňování znečišťujících látek;

c) 

zvláštní technologie zavlažování snižující riziko vzniku aerosolu (např. kapkové zavlažování);

d) 

zvláštní požadavky na závlahu postřikem (např. maximální rychlost větru, vzdálenosti mezi postřikovačem a citlivými oblastmi);

e) 

zvláštní požadavky na zemědělská pole (např. sklon svahu, nasycení pole vodou a krasové oblasti);

f) 

podpora zániku patogenů před sklizní;

g) 

stanovení minimálních bezpečnostních vzdáleností (např. od povrchových vod, včetně zdrojů pro hospodářská zvířata, nebo aktivity typu akvakultura, chov ryb, akvakultura korýšů, plavání a jiné vodní aktivity);

h) 

značení na místech zavlažování informující o tom, že se používá recyklovaná odpadní voda nevhodná k pití.

Zvláštní preventivní opatření, která mohou přicházet v úvahu, jsou stanovena v tabulce 1.



Tabulka 1 – Zvláštní preventivní opatření

Třída kvality recyklované odpadnívody

Zvláštní preventivní opatření

A

— Prasata nesmí přijít do styku s pícninami zavlažovanými recyklovanou odpadní vodou, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje ukazující, že rizika mohou být v konkrétním případě řízena.

B

— Zákaz sklizně mokrých zavlažovaných nebo spadaných zemědělských produktů.

— Zabránit dojnicím v období dojivosti ve vstupu na pastvinu, dokud pastvina neuschne.

— Pícniny musí být před zabalením vysušeny nebo silážovány.

— Prasata nesmí přijít do styku s pícninami zavlažovanými recyklovanou odpadní vodou, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje ukazující, že rizika mohou být v konkrétním případě řízena.

C

— Zákaz sklizně mokrých zavlažovaných nebo spadaných zemědělských produktů.

— Zajistit, aby se zvířata nepásla na pastvě pět dnů po poslední závlaze.

— Pícniny musí být před zabalením vysušeny nebo silážovány.

— Prasata nesmí přijít do styku s pícninami zavlažovanými recyklovanou odpadní vodou, pokud nejsou k dispozici dostatečné údaje ukazující, že rizika mohou být v konkrétním případě řízena.

D

— Zákaz sklizně mokrých zavlažovaných nebo spadaných zemědělských produktů.

8. 

Adekvátní systémy a postupy řízení kvality, včetně monitorování recyklované odpadní vody z hlediska příslušných parametrů a adekvátní programy údržby vybavení.

Doporučuje se, aby provozovatel zařízení pro recyklaci odpadních vod vytvořil a udržoval systém řízení kvality certifikovaný podle normy ISO 9001 nebo rovnocenné normy.

9. 

Systémy monitorování životního prostředí pro zajištění zpětné vazby z monitorování a řádné validace a dokumentace všech procesů a postupů.

10. 

Vhodné systémy pro řízení havárií a mimořádných událostí, včetně postupů pro vhodné informování všech příslušných stran o dané události, a pravidelná aktualizace havarijního plánu.

Členské státy by mohly využít stávající mezinárodní pokyny či normy, jako jsou pokyny ISO 20426:2018 pro posuzování a řízení zdravotních rizik opětovného využívání užitkové vody, pokyny ISO 16075:2015 pro používání vyčištěné odpadní vody na zavlažovací projekty nebo jiné rovnocenné normy uznávané na mezinárodní úrovni či pokyny WHO, jakožto nástroje pro systematickou identifikaci nebezpečí, hodnocení a řízení rizik, a to na základě prioritního přístupu uplatňovaného na celý řetězec (od čištění městských odpadních vod pro opětovné využívání přes distribuci a využití pro účely zavlažování v zemědělství až po kontrolu účinků) a posouzení rizika specifického pro danou lokalitu.

11. 

Zajištění, že budou vytvořeny koordinační mechanismy mezi různými subjekty s cílem zaručit bezpečnou produkci a bezpečné používání recyklované vody.

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

Požadavky
Zdroj Požadavek

3. Související standardy

Standardy
Zdroj Požadavek