SMĚRNICE RADY 2006/117/EURATOM ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole

(1)

Operace, které souvisejí s přepravou radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva, podléhají řadě požadavků stanovených právními nástroji Společenství a mezinárodními právními nástroji, jež se týkají zejména bezpečné přepravy radioaktivního materiálu a podmínek ukládání a skladování radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva v zemi určení.

(2)

Kromě těchto požadavků vyžaduje ochrana zdraví pracovníků a veřejnosti, aby přeprava radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva mezi členskými státy, do Společenství i ze Společenství povinně podléhala společnému režimu předchozích povolení.

(3)

Jak je uvedeno v usnesení Rady ze dne 22. května 2002 o vytvoření národních systémů dohledu a kontroly přítomnosti radioaktivního materiálu při recyklaci kovových materiálů v členských státech (3), je důležité minimalizovat radiologické riziko v důsledku přítomnosti radioaktivních materiálů mezi kovovými materiály určenými k recyklaci.

(4)

Směrnicí Rady 92/3/Euratom ze dne 3. února 1992 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu mezi členskými státy a do Společenství a ze Společenství a o její kontrole (4) byl vytvořen v rámci Společenství systém přísných kontrol a předchozích povolení pro přepravu radioaktivního odpadu, který se osvědčil. Nicméně je třeba jej s ohledem na zkušenosti pozměnit tak, aby se vyjasnily a doplnily pojmy a definice, aby se zohlednily situace, které byly v minulosti opomenuty, aby se zjednodušil stávající postup přepravy radioaktivního odpadu mezi členskými státy a aby se zajistil soulad s ostatními právními předpisy Společenství a mezinárodními právními předpisy, zejména se Společnou úmluvou o bezpečnosti při nakládání s vyhořelým palivem a o bezpečnosti při nakládání s radioaktivními odpady (dále jen „společná úmluva“), ke které Společenství přistoupilo dne 2. ledna 2006.

(5)

V rámci páté etapy iniciativy SLIM (Simpler Legislation for Internal Market – zjednodušení právních předpisů pro vnitřní trh) byla ustavena pracovní skupina složená ze zástupců členských států a uživatelů, jejímž úkolem bylo přezkoumat různé obavy, které vyjádřili uživatelé směrnice 92/3/Euratom, a uvést uvedenou směrnici v soulad se stávajícími mezinárodními pravidly a nástroji.

(6)

Postup stanovený ve směrnici 92/3/Euratom se v praxi používá pouze pro přepravu vyhořelého paliva, u kterého se již nepředpokládá žádné další využití a které je tedy pro účely této směrnice považováno za „radioaktivní odpad“. Z radiologického hlediska není vyloučení vyhořelého paliva, které je určeno k přepracování, ze systému dozoru a kontroly odůvodněné. Je proto třeba, aby se tato směrnice vztahovala na veškerou přepravu vyhořelého paliva bez ohledu na to, zda je palivo určeno k uložení nebo k přepracování.

(7)

Každý členský stát zůstává plně odpovědný za volbu své vlastní politiky v oblasti nakládání s jaderným odpadem a vyhořelým palivem spadajícími do jeho pravomoci, přičemž některé státy volí přepracování vyhořelého paliva, jiné usilují o konečné uložení vyhořelého paliva a nepředpokládají další využití; touto směrnicí by tedy nemělo být dotčeno právo členských států vyvážet vyhořelé palivo k přepracování a tato směrnice by v žádném případě neměla členskému státu určení ukládat povinnost přijmout přepravu radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva ke konečnému zpracování nebo uložení, s výjimkou zpětné přepravy. Každé odmítnutí takové přepravy by mělo být odůvodněno na základě kritérií stanovených v této směrnici.

(8)

Zjednodušení stávajícího postupu by nemělo omezit stávající práva členských států vznést námitky proti přepravě radioaktivního odpadu, ke které je vyžadován jejich souhlas, nebo stanovit podmínky vztahující se k takové přepravě. Námitky by neměly být svévolné a měly by být založeny na příslušném vnitrostátním právu, právu Společenství nebo mezinárodním právu. Touto směrnicí by neměla být dotčena práva a povinnosti podle mezinárodního práva, zejména pokud jde o výkon práv a svobod stanovených mezinárodním právem v oblasti námořní, říční a letecké dopravy plavidly a letadly.

(9)

S možností odmítnout při přepravě automatický postup udělování souhlasu, kterou má členský stát určení nebo tranzitu, je spojeno neodůvodněné administrativní zatížení a nejistota. Povinné potvrzení o přijetí žádosti ze strany orgánů zemí určení a tranzitu ve spojitosti s prodloužením lhůty pro udělení souhlasu by mělo zvýšit jistotu předpokladu udělení tichého souhlasu.

(10)

„Povolení“ k přepravě ve smyslu této směrnice by neměla nahrazovat specifické vnitrostátní požadavky pro přepravu, jako jsou přepravní povolení.

(11)

Pro zajištění ochrany lidského zdraví a životního prostředí před nebezpečím plynoucím z radioaktivního odpadu musí být zohledněna rizika vyskytující se mimo Společenství. V případě radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva, které opouštějí území Společenství, by třetí země určení neměla být o přepravě pouze informována, ale měla by k ní také dát svůj souhlas.

(12)

Příslušné orgány členského státu určení by měly spolupracovat a být ve styku s ostatními zúčastněnými příslušnými orgány, aby nedocházelo ke zbytečnému prodlení a aby mohl hladce fungovat schvalovací postup stanovený touto směrnicí.

(13)

Požadavek, aby osoba odpovědná za přepravu přijala v případě jejího neuskutečnění potřebná nápravná bezpečnostní opatření, by neměl bránit uplatňování mechanismů zavedených členskými státy na vnitrostátní úrovni.

(14)

Požadavek, aby byl držitel odpovědný za náklady vzniklé v případě neuskutečnění přepravy, by neměl zabránit uplatňování mechanismů zavedených členskými státy na vnitrostátní úrovni nebo jakýchkoli smluvních ujednání mezi držitelem a dalšími osobami podílejícími se na přepravě.

(15)

Přestože by radioaktivní odpad, pokud je s tímto materiálem nakládáno bezpečným způsobem, měl být ukládán ve státě, ve kterém vznikl, uznává se, že členské státy by měly podporovat uzavírání vzájemných dohod v zájmu usnadnění bezpečného a účinného nakládání s radioaktivním odpadem nebo vyhořelým palivem z členských států, které je produkují v malých množstvích, a v nichž by zřízení odpovídajících zařízení nebylo odůvodněno z radiologického hlediska.

(16)

Pokud příjemce ve třetí zemi uzavřel s držitelem ve třetí zemi dohodu podle článku 27 společné úmluvy, mohla by se tatáž dohoda použít pro účely této směrnice.

(17)

Stávající standardní dokument je vhodné upravit tak, aby odpovídal účelům této směrnice a odrážel dřívější zkušenosti. Z důvodů jasnosti je vhodné stanovit povinnost zavést ke dni provedení této směrnice nový standardní dokument. Pokud by však tato lhůta nebyla dodržena, měla by přechodná ustanovení umožnit používání stávajícího standardního dokumentu. Dále by jasná pravidla týkající se používání jazyků měla zajistit právní jistotu a zabránit neodůvodněným průtahům.

(18)

Pravidelné zprávy podávané členskými státy Komisi a Komisí Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru by měly poskytovat užitečný přehled o povoleních vydaných v celém Společenství a označovat možné problémy, se kterými se členské státy v praxi setkaly, jakož i použitá řešení.

(19)

Směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření (5), se mimo jiné vztahuje na přepravu radioaktivních látek, jejich dovoz do Společenství a vývoz ze Společenství a zakládá systém ohlašování a povolování činností v oblasti ionizujícího záření. Uvedená ustanovení jsou proto důležitá pro oblasti, na které se vztahuje tato směrnice.

(20)

Na základě výše uvedeného je z důvodu jasnosti nezbytné zrušit a nahradit směrnici 92/3/Euratom. Touto směrnicí by neměly být dotčeny závazky členských států týkající se lhůt pro provedení zrušené směrnice ve vnitrostátních právních předpisech a pro její používání.

(21)

V souladu s odstavcem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (6) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,