SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/18/EU ze dne 4. července 2012 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Text s významem pro EHP)

(1)

Směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (3) stanoví pravidla pro prevenci závažných havárií, které mohou být důsledkem určitých průmyslových činností, a omezování jejich následků pro lidské zdraví a životní prostředí.

(2)

Závažné havárie mají často velmi vážné následky, což potvrzují například havárie v Sevesu, Bhópálu, Schweizerhalle, Enschede, Toulouse a Buncefieldu. Jejich dopad může navíc přesahovat hranice států. Z tohoto důvodu je potřeba zajistit, aby byla přijata vhodná bezpečnostní opatření, která zajistí vysokou úroveň ochrany občanů, komunit a životního prostředí v celé Unii. Je tedy nezbytné zajistit, aby současná vysoká úroveň ochrany byla zachována alespoň na stejné úrovni nebo byla zvýšena.

(3)

Směrnice 96/82/ES významně napomohla ke snížení pravděpodobnosti a následků takových havárií, a přispěla tak ke zvýšení úrovně ochrany v celé Unii. Přezkum uvedené směrnice potvrdil, že se počet závažných havárií nezměnil. Zatímco stávající ustanovení celkově odpovídají svému účelu, je potřeba provést některé změny s cílem dále zlepšit úroveň ochrany, zejména pokud jde o prevenci závažných havárií. Systém zavedený směrnicí 96/82/ES by však zároveň měl být přizpůsoben změnám v systému klasifikace látek a směsí Unie, na nějž uvedená směrnice odkazuje. Navíc je třeba vyjasnit a aktualizovat řadu dalších ustanovení.

(4)

Proto je vhodné směrnici 96/82/ES nahradit, aby se prostřednictvím zvýšení efektivity a účinnosti ustanovení a tam, kde je to možné, snížením zbytečné administrativní zátěže zefektivněním a zjednodušením právní úpravy zajistilo, že bude zachována a dále zlepšena dosavadní úroveň ochrany, za předpokladu, že není ohrožena bezpečnost a ochrana životního prostředí a lidského zdraví. Nová ustanovení by současně měla být jasná, soudržná a dobře srozumitelná, aby pomohla zlepšit provádění a prosazování, přičemž úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí zůstane přinejmenším stejná, nebo bude zvýšena. Komise by měla spolupracovat s členskými státy na praktickém provádění této směrnice. Uvedená spolupráce by měla mimo jiné řešit otázku vlastní klasifikace látek a směsí. Podle potřeby by do provádění této směrnice měly být zapojeny zúčastněné strany, jako například zástupci průmyslu, pracovníků a nevládních organizací podporujících ochranu lidského zdraví nebo životního prostředí.

(5)

Úmluva Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přeshraničních účincích průmyslových havárií, která byla jménem Unie schválena rozhodnutím Rady 98/685/ES ze dne 23. března 1998 o uzavření Úmluvy o přeshraničních účincích průmyslových havárií (4), stanoví opatření týkající se prevence, připravenosti a odezvy na průmyslové havárie, které by mohly mít účinky přesahující hranice států, a upravuje mezinárodní spolupráci v této oblasti. Směrnice 96/82/ES tuto úmluvu provádí v právu Unie.

(6)

Závažné havárie mohou mít následky přesahující hranice států a ekologické a hospodářské náklady havárií nese nejen zasažený závod, nýbrž i dotčené členské státy. S cílem předcházet možným haváriím, snížit riziko jejich vzniku a zmírnit jejich případné dopady je proto nezbytné zavést a uplatňovat bezpečnostní opatření a opatření pro omezení rizik, a tím umožnit zajištění vysoké úrovně ochrany v celé Unii.

(7)

Uplatňováním této směrnice by neměly být dotčeny právní předpisy Unie týkající se zdraví a bezpečnosti při práci a pracovního prostředí, zejména směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (5).

(8)

Některé průmyslové činnosti by měly být vyňaty z oblasti působnosti této směrnice, pokud podléhají jiným právním předpisům na úrovni Unie nebo na úrovni členských států, které zajišťují rovnocennou úroveň bezpečnosti. Komise by měla i nadále přezkoumávat, zda neexistují závažné mezery v platném právním rámci, zejména pokud jde o nová a nově vznikající rizika z jiných činností, jakož i ze specifických nebezpečných látek, a měla by případně předložit legislativní návrh s cílem tyto mezery odstranit.

(9)

Příloha I směrnice 96/82/ES obsahuje seznam nebezpečných látek spadajících do oblasti její působnosti, mimo jiné odkazem na některá ustanovení směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (6) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (7). Směrnice 67/548/EHS a 1999/45/ES byly nahrazeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (8), které v Unii provádí Globálně harmonizovaný systém klasifikace a označování chemických látek, jenž byl přijat na mezinárodní úrovni v rámci struktury Organizace spojených národů (OSN). Uvedené nařízení zavádí nové třídy a kategorie nebezpečnosti, které jen zčásti odpovídají těm, jež byly používány v uvedených zrušených směrnicích. Některé látky nebo směsi by však v tomto systému klasifikovány nebyly vzhledem k neexistenci kritérií v tomto rámci. Přílohu I směrnice 96/82/ES je proto třeba upravit tak, aby byla sladěna s uvedeným nařízením a aby byla současně zachována nebo dále zvýšena dosavadní úroveň ochrany stanovená uvedenou směrnicí.

(10)

Za účelem klasifikace upraveného bioplynu by měl být zohledněn vývoj norem podle Evropského výboru pro normalizaci (CEN).

(11)

Harmonizace s nařízením (ES) č. 1272/2008 a jeho následnými změnami by mohla mít nežádoucí dopad na klasifikaci látek a směsí. Na základě kritérií obsažených v této směrnici by Komise měla posoudit, zda existují nebezpečné látky, které bez ohledu na svou klasifikaci nebezpečnosti nepředstavují nebezpečí závažné havárie, a případně předložit legislativní návrh za účelem vynětí dotčených nebezpečných látek z oblasti působnosti této směrnice. Posouzení by mělo začít urychleně, zejména po změně klasifikace látky nebo směsi, aby se zabránilo zbytečné zátěži pro provozovatele a příslušné orgány v členských státech. Vynětí z oblasti působnosti této směrnice by neměly bránit žádnému členskému státu v zachovávání nebo zavádění přísnějších ochranných opatření.

(12)

Provozovatelé by měli mít obecnou povinnost přijmout všechna nezbytná opatření k prevenci závažných havárií a ke zmírnění a odstraňování jejich následků. Provozovatel závodů, ve kterých jsou přítomny nebezpečné látky ve vyšších než stanovených množstvích, by měl poskytnout příslušnému orgánu dostatek informací, které mu umožní určit závod, přítomné nebezpečné látky a možná nebezpečí. Provozovatel by měl rovněž vypracovat, a pokud to vyžaduje vnitrostátní právo, zaslat příslušnému orgánu politiku prevence závažných havárií, v níž vymezí svůj celkový přístup a opatření ke zvládání nebezpečí závažných havárií, včetně vhodných systémů řízení bezpečnosti. Při určování a vyhodnocování nebezpečí závažných havárií by provozovatelé měli věnovat pozornost nebezpečným látkám, které mohou vzniknout při vážné havárii uvnitř závodu.

(13)

Na ekologické škody způsobené závažnou havárií se zpravidla vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (9).

(14)

Tam, kde rozmístění a blízkost závodů mohou zvyšovat pravděpodobnost závažných havárií nebo zhoršovat jejich následky, by měli provozovatelé v zájmu snížení rizika domino efektu spolupracovat na výměně vhodných informací a informování veřejnosti, včetně sousedních závodů, které by mohly být dotčeny.

(15)

K prokázání toho, že byly učiněny všechny nezbytné kroky v oblasti prevence závažných havárií, a k přípravě havarijních plánů a opatření reagujících na havárie by provozovatel závodů, ve kterých jsou přítomna značná množství nebezpečných látek, měl poskytnout příslušnému orgánu informace formou bezpečnostní zprávy. Tato zpráva by měla obsahovat podrobné údaje o závodě, o přítomných nebezpečných látkách, o zařízeních nebo skladovacích zařízeních, o možných závažných haváriích a analýze rizika, o opatřeních pro prevenci a zásah a o používaných řídicích systémech, s cílem předcházet riziku závažných havárií, snižovat je a umožnit přijetí nezbytných opatření k omezení jejich následků. Riziko závažné havárie by mohlo být zvýšeno v důsledku pravděpodobnosti přírodních katastrof spojených s umístěním závodu. To by mělo být při vypracovávání scénářů závažných havárií vzato v úvahu.

(16)

Za účelem přípravy na mimořádné události je v závodech, ve kterých jsou přítomna značná množství nebezpečných látek, nezbytné vypracovat vnitřní a vnější havarijní plány a zavést postupy, které zajistí v nutné míře vyzkoušení, nezbytné přezkoumávání těchto plánů a jejich provádění při závažné havárii nebo jejím možném vzniku. Vnitřní havarijní plán by se měl projednat s pracovníky závodu a k vnějšímu havarijnímu plánu by měla mít možnost vyjádřit své stanovisko dotčená veřejnost. Subdodávky mohou mít dopad na bezpečnost závodu. Členské státy by měly požádat provozovatele, aby tuto skutečnost vzali v úvahu při vypracovávání politiky prevence závažných havárií, bezpečnostní zprávy nebo vnitřního havarijního plánu.

(17)

Při posuzování výběru náležitých provozních metod, včetně metod pro monitorování a kontrolu, by provozovatelé měli vzít v úvahu dostupné informace o osvědčených postupech.

(18)

Za účelem větší ochrany obydlených oblastí, ploch sloužících veřejnosti a životního prostředí, včetně přírodních oblastí zvláštního významu nebo zvláště citlivých oblastí, je nezbytné, aby územní plánování nebo jiné odpovídající politiky uplatňované v členských státech zajistily odpovídající vzdálenosti mezi těmito oblastmi a závody, které představují zmíněná nebezpečí, a pokud jde o stávající závody, podle potřeby provedly doplňková technická opatření za účelem toho, aby rizika pro osoby nebo životní prostředí zůstala na přijatelné úrovni. Při přijímání rozhodnutí by se měl brát v úvahu dostatek informací o rizicích a rady odborníků ohledně těchto rizik. Je-li to možné, měly by být postupy a opatření za účelem snížení administrativní zátěže zejména pro malé a střední podniky sloučeny s postupy a opatřeními vyžadovanými podle jiných příslušných právních předpisů Unie.

(19)

Za účelem podpory přístupu k informacím o životním prostředí podle Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“), která byla schválena jménem Unie rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 o uzavření Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí jménem Evropského společenství (10), by měla být zlepšena úroveň a kvalita informování veřejnosti. Zejména osoby, kterých by se závažné havárie mohly týkat, by měly mít k dispozici dostatek informací, aby mohly v případě havárie správně postupovat. Členské státy by měly zpřístupnit informace o tom, kde lze najít informace o právech osob postižených závažnou havárií. Informace poskytované veřejnosti by měly být formulovány jasně a srozumitelně. Vedle aktivního poskytování informací, aniž by o to veřejnost musela žádat a aniž by byly dotčeny jiné formy rozšiřování informací, by tyto informace měly být trvale k dispozici v elektronické podobě a měly by být průběžně aktualizovány. Současně by měla existovat vhodná ochrana důvěrnosti řešící mimo jiné bezpečnostní obavy.

(20)

Způsob správy informací by měl být ve shodě s iniciativou Sdílený informační systém o životním prostředí (SEIS), zavedenou sdělením Komise ze dne 1. února 2008 nazvaným „Směrem ke sdílenému informačnímu systému o životním prostředí (Shared Environmental Information System – SEIS)“. Měl by být také v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES ze dne 14. března 2007 o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE) (11) a prováděcími pravidly k ní, jejichž cílem je umožnit sdílení prostorových informací o životním prostředí mezi organizacemi z veřejného sektoru a usnadnění přístupu veřejnosti k prostorovým informacím v celé Unii. Informace by také měly být uchovávány ve veřejně přístupné databázi na úrovni Unie, která také usnadní sledování a podávání zpráv o provádění.

(21)

V souladu s Aarhuskou úmluvou je účinná účast dotčené veřejnosti na přijímání rozhodnutí nezbytná k tomu, aby se dotčená veřejnost mohla vyjádřit a činitelé s rozhodovací pravomocí mohli přihlédnout ke stanoviskům a obavám, které mohou být pro tato rozhodnutí podstatné, čímž se zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá se k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a k veřejné podpoře učiněných rozhodnutí.

(22)

V případě, že dojde k závažné havárii, měl by provozovatel okamžitě uvědomit příslušný orgán a sdělit mu nezbytné informace, které mu umožní posoudit dopad uvedené havárie na lidské zdraví a životní prostředí, aby mohla být přijata vhodná opatření.

(23)

Místní orgány mají zájem na prevenci závažných havárií a zmírnění jejich následků a mohou hrát důležitou úlohu. Při provádění této směrnice by to měly členské státy vzít v úvahu.

(24)

K usnadnění výměny informací a prevence obdobných havárií v budoucnosti by měly členské státy předávat Komisi informace týkající se závažných havárií, ke kterým dochází na jejich území, aby mohla Komise analyzovat s tím spojená nebezpečí a provozovat systém šíření informací, které se týkají zejména závažných havárií a poučení z nich plynoucích. Tato výměna informací by měla rovněž zahrnovat „případy, kdy téměř došlo k havárii,“ které členské státy považují za zvlášť technicky zajímavé pro prevenci závažných havárií a omezování jejich následků. Členské státy a Komise by měly usilovat o to, aby informace uložené v informačních systémech vytvořených za účelem výměny informací v případě závažných havárií byly úplné.

(25)

Členské státy by měly určit příslušné orgány, které budou odpovídat za to, že provozovatelé plní své povinnosti. Příslušné orgány by měly spolupracovat s Komisí při činnostech na podporu provádění, například vývoji vhodných pokynů a výměně osvědčených postupů. Aby se předešlo zbytečné administrativní zátěži, měly by být informační povinnosti ve vhodných případech sloučeny s jinými povinnostmi vyžadovanými podle jiných příslušných právních předpisů Unie.

(26)

Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány v případě nedodržení této směrnice přijaly nezbytná opatření. Za účelem zajištění účinného provádění a prosazování by měl být zaveden systém kontrol, včetně programu pravidelných běžných kontrol a mimořádných kontrol. Kde je to možné, měly by být kontroly koordinovány s kontrolami prováděnými podle jiných právních předpisů Unie, případně včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (12). Členské státy by měly zajistit, aby byl k dispozici dostatečný personál s dovednostmi a kvalifikací potřebnými pro účinné provádění kontrol. Příslušné orgány by měly poskytnout vhodnou podporu s využitím nástrojů a mechanismů pro výměnu zkušeností a upevňování znalostí, a to i na úrovni Unie.

(27)

Za účelem zohlednění technického vývoje by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o změny příloh II až VI s cílem přizpůsobit je technickému pokroku. Je obzvlášť důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktu v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(28)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (13).

(29)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(30)

Jelikož cíle této směrnice, totiž vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(31)

V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o vysvětlujících dokumentech (14) se členské státy zavázaly v odůvodněných případech přikládat k oznámení svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(32)

Směrnice 96/82/ES by proto měla být změněna a následně zrušena,