NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1787 ze dne 13. června 2024 o snižování emisí metanu v odvětví energetiky a o změně nařízení (EU) 2019/942 (Text s významem pro EHP)

(1)

Metan je po oxidu uhličitém (CO2) druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem z pohledu celkového působení na změnu klimatu a současné oteplování klimatu zapříčiňuje přibližně ze třetiny. Množství metanu v atmosféře za posledních deset let prudce vzrostlo.

(2)

Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), zřízený v rámci Organizace spojených národů (OSN), zveřejnil ve své šesté hodnotící zprávě zjištění, že za účelem omezení globálního oteplování na 1,5 oC je zapotřebí do roku 2030 výrazně snížit antropogenní emise metanu. Z této zprávy vyplývá, že ačkoli metan setrvává v atmosféře v průměru kratší dobu (10 až 12 let) než CO2, jehož průměrná doba setrvání v atmosféře činí stovky let, skleníkový účinek metanu ve dvacetiletém časovém horizontu je více než 80krát významnější než účinek CO2. Zejména se ve zprávě uvádí, že podle IPCC má metan ve stoletém časovém horizontu 29,8krát vyšší potenciál globálního oteplování než CO2 a ve dvacetiletém časovém horizontu je 82,5krát účinnější.

(3)

Ze zprávy o kvalitě ovzduší v Evropě – 2020 vypracované Evropskou agenturou pro životní prostředí vyplývá, že metan je plynný prekurzor, který přispívá k tvorbě přízemního ozonu a ke znečištění ovzduší. Řešení problematiky emisí metanu by se netýkalo pouze životního prostředí a klimatu, ale rovněž by zlepšilo ochranu lidského zdraví.

(4)

Podle nedávných odhadů Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a Koalice pro klima a čisté ovzduší by snížení emisí metanu o 45 % do roku 2030 na základě dostupných cílených opatření a dodatečných opatření v souladu s cíli OSN v oblasti udržitelného rozvoje mohlo do roku 2045 zabránit nárůstu globálního oteplování o 0,3 oC.

(5)

Podle internetové datové služby „World Energy Balances“ Mezinárodní energetické agentury je Unie největším světovým dovozcem energie z fosilních zdrojů, a jako taková významně přispívá k celosvětovým emisím metanu.

(6)

Zelená dohoda pro Evropu je kombinací komplexního souboru vzájemně se posilujících opatření a iniciativ zaměřených na dosažení klimatické neutrality v Unii nejpozději do roku 2050. Ve sdělení ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu Komise uvedla, že dekarbonizace odvětví zemního plynu bude usnadněna mimo jiné řešením otázky emisí metanu souvisejících s energetikou. V říjnu 2020 přijala Komise strategii EU ke snížení emisí metanu (dále jen „strategie pro metan“), která stanoví opatření ke snížení emisí metanu v Unii včetně odvětví energetiky a též na celosvětové úrovni. V nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (4) se stanoví cíl dosáhnout nejpozději do roku 2050 v celém hospodářství klimatické neutrality a stanoví se závazný cíl Unie dosáhnout do roku 2030 domácího snížení čistých emisí skleníkových plynů (emisí po odečtení pohlcení) nejméně o 55 % pod úroveň roku 1990. Z posouzení dopadů připojeného k návrhu tohoto nařízení vyplývá, že podle předpokladů učiněných na základě upřednostňovaného řešení v souvislosti s legislativním návrhem týkajícím se metanu a ve spojení s předpoklady týkajícími se legislativního balíčku „Fit for 55“ lze 77 % všech emisí metanu očekávaných pro rok 2030, které souvisejí s ropou, plynem a uhlím, ze sociálního a environmentálního hlediska nákladově efektivním způsobem snížit. To by přispělo k omezení globálního oteplování na 1,5 oC a EU by tak mohla účinně převzít vedoucí úlohu v boji proti emisím metanu a v posilování své energetické bezpečnosti.

(7)

Emise metanu jsou zahrnuty do oblasti působnosti cílů Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 stanovených v nařízení (EU) 2021/1119 a závazných vnitrostátních cílů snižování emisí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (5). V současné době však neexistuje žádný právní rámec Unie, který by stanovil konkrétní opatření ke snížení antropogenních emisí metanu v odvětví energetiky. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (6) se navíc sice vztahuje na emise metanu z rafinace minerálních olejů a plynů, avšak nezahrnuje emise metanu z jiných činností v odvětví energetiky.

(8)

V této souvislosti by se toto nařízení mělo vztahovat na snižování emisí metanu z těžebního průzkumu a produkce ropy a fosilního plynu, z neaktivních vrtů, dočasně odstavených vrtů a trvale zlikvidovaných vrtů, ze sběru a zpracování fosilního plynu, přepravy plynu, distribuce a podzemního uskladňování, jakož i ze zařízení pro zkapalněný zemní plyn (LNG). Toto nařízení by se mělo vztahovat rovněž na aktivní hlubinné uhelné doly a povrchové uhelné doly a uzavřené nebo opuštěné hlubinné uhelné doly.

(9)

Pravidla pro přesné měření, monitorování, vykazování a ověřování emisí metanu v ropném, plynárenském a uhelném průmyslu, jakož i pro snižování těchto emisí, mimo jiné prostřednictvím kontrol ke zjišťování úniků a opravě netěsností (LDAR) a omezení vypouštění a flérování by měla být upravena vhodným právním rámcem Unie, přičemž je třeba zajistit ochranu pracovníků před emisemi metanu. Uvedená pravidla stanovená v tomto nařízení by měla zvýšit transparentnost, pokud jde o dovoz energie z fosilních zdrojů do Unie, a přispívat k širšímu využívání řešení pro zmírňování emisí metanu na celém světě. Pro potenciál globálního oteplování by měl být použit časový horizont 20 let a 100 let.

(10)

Dodržování povinností podle tohoto nařízení bude pravděpodobně vyžadovat investice ze strany regulovaných subjektů a náklady spojené s těmito investicemi by měly být zohledněny při stanovování sazeb s výhradou zásad efektivnosti. Nezbytné náklady by neměly vést k nepřiměřené finanční zátěži pro koncové uživatele a spotřebitele.

(11)

Každý členský stát by měl určit alespoň jeden příslušný orgán, který bude dohlížet nad tím, aby provozovatelé, podniky, provozovatelé dolů a dovozci účinně dodržovali povinnosti stanovené v tomto nařízení, a měl by o určení příslušného orgánu a jakýchkoli jeho změnách informovat Komisi. Těmto příslušným orgánům by měly být poskytnuty dostatečné finanční a lidské zdroje a měly by přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění souladu s tímto nařízením v souladu s úkoly, které jim byly konkrétně svěřeny. Příslušné orgány by měly zřídit kontaktní místo. Vzhledem k přeshraniční povaze činností v odvětví energetiky a emisí metanu by příslušné orgány měly spolupracovat mezi sebou a zároveň s Komisí. V té souvislosti by Komise a příslušné orgány měly vytvořit síť veřejných orgánů uplatňujících toto nařízení s cílem podpořit úzkou spolupráci, přijmout nezbytná opatření pro výměnu informací a osvědčených postupů a umožnit konzultace.

(12)

Za účelem zajištění hladkého a účinného provádění tohoto nařízení by Komise měla podporovat členské státy prostřednictvím Nástroje pro technickou podporu zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/240 (7) poskytujícího individuálně přizpůsobené technické odborné znalosti pro navrhování a provádění reforem, včetně reforem podporujících snižování emisí metanu v odvětví energetiky. Uvedená technická podpora by mohla například zahrnovat posílení správní kapacity, harmonizaci legislativních rámců a sdílení příslušných osvědčených postupů.

(13)

Aby bylo zajištěno plnění úkolů příslušnými orgány, měli by provozovatelé, podniky, provozovatelé dolů a dovozci poskytovat těmto orgánům veškerou potřebnou pomoc. Kromě toho by provozovatelé podniky, provozovatelé dolů a dovozci měli přijmout veškerá nezbytná opatření určená příslušnými orgány ve lhůtě stanovené těmito orgány nebo v jakékoli jiné lhůtě dohodnuté s příslušnými orgány.

(14)

Jedním z hlavních mechanismů, které mají příslušné orgány k dispozici, by měly být inspekce, a to včetně kontroly dokumentace a záznamů, měření emisí a kontrol na místě. Inspekce by měly probíhat pravidelně na základě posouzení rizik, jako jsou například environmentální rizika spojená s každou lokalitou, provedeného příslušnými orgány. Příslušné orgány by měly zohlednit zavedené kontrolní mechanismy a osvědčené postupy, které mají k dispozici. Kromě toho by měly být prováděny inspekce s cílem prošetřit odůvodněné stížnosti a případy nedodržování předpisů a zajistit, aby opravy nebo výměny komponent a mitigační opatření byly prováděny v souladu s tímto nařízením, jakož i s cílem pravidelně ověřovat dodržování tohoto nařízení dovozci. Pokud příslušné orgány zjistí závažné porušení tohoto nařízení, měly by vydat oznámení o nápravných opatřeních, která má provozovatel, podnik, provozovatel dolu nebo dovozce přijmout. Alternativně by měly příslušné orgány mít možnost rozhodnout, že provozovateli, podniku, provozovateli dolu nebo dovozci uloží, aby jim předložili ke schválení soubor nápravných opatření k řešení případných porušení. Příslušné orgány by také měly uchovávat záznamy o provedených kontrolách a příslušné informace by měly být zveřejněny v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (8).

(15)

Aby bylo možné určit závažnost porušení tohoto nařízení, měly by příslušné orgány zvážit škody na životním prostředí a dopad na bezpečnost a zdraví lidí, jakož i pravděpodobnost, že dané porušení významně ovlivní spolehlivost a robustnost údajů v rámci povinností týkajících se monitorování a vykazování podle tohoto nařízení.

(16)

S ohledem na blízkost některých zdrojů emisí metanu k městským nebo obytným oblastem a na jejich dopad na zdraví, životní prostředí a klima by fyzické nebo právnické osoby měly mít možnost podat příslušným orgánům řádně odůvodněné stížnosti na možná porušení tohoto nařízení. V této souvislosti by mělo být možné využívat portál evropské e-justice k poskytování relevantních informací, které zpřístupní členské státy, zejména kontaktních údajů příslušných orgánů, nejdůležitějších kroků postupu vyřizování stížností, jakož i práv a základních pravidel, která je třeba dodržovat. Příslušné orgány by měli stěžovatele t průběžně informovat o příslušném řízení a přijatých rozhodnutích a stěžovatelé by měli obdržet konečné rozhodnutí v přiměřené lhůtě po podání stížnosti.

(17)

Spolehlivý rámec pro ověřování zlepšuje důvěryhodnost vykazovaných údajů. Míra podrobnosti a velká technická složitost měření emisí metanu navíc vyžaduje řádné ověřování údajů o emisích metanu vykázaných provozovateli, podniky, provozovateli dolů a dovozci. Třebaže ověřování samotným provozovatelem je možné, ověřování třetí stranou zajišťuje větší nezávislost a transparentnost. Kromě toho umožňuje vytvořit harmonizovaný soubor kompetencí a úrovně odborných znalostí, které nemusí být dostupné všem veřejným subjektům. Ověřovatelé by měli být akreditováni akreditačními orgány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (9), nebo jinak zmocněni způsobem srovnatelným s nařízením (ES) č. 765/2008. Nezávislí ověřovatelé by proto měli zajistit, aby výkazy emisí vypracované provozovateli, podniky, provozovateli dolů a dovozci byly správné a v souladu s požadavky stanovenými v tomto nařízení. Ověřovací činnosti by měly být sladěny s příslušnými evropskými nebo jinými mezinárodními normami a metodikami pro ověřovatele a jejich činnosti a měly by náležitě zohledňovat povahu ověřovaných činností. Příslušní ověřovatelé by měli přezkoumat údaje ve výkazech emisí, aby posoudili spolehlivost, důvěryhodnost a přesnost údajů. Aby byla zajištěna přesnost údajů, měli by ověřovatelé v příslušných případech provádět ohlášené a neohlášené kontroly na místě. Ověřovatelé by neměli mít vazbu na příslušné orgány a měli by být nezávislí na provozovatelích, podnicích, provozovatelích dolů a dovozcích, kteří by jim měli poskytovat veškerou součinnost nezbytnou k umožnění nebo usnadnění ověřovacích činností, zejména pokud jde o přístup do prostor a předkládání dokumentace nebo záznamů.

(18)

Při plnění svých úkolů a výkonu svých pravomocí podle tohoto nařízení by Komise, příslušné orgány a ověřovatelé měli vzít v úvahu informace zpřístupněné na mezinárodní úrovni, například Mezinárodním střediskem pro sledování emisí metanu (dále jen „středisko IMEO“), zejména pokud jde o metodiky agregace a analýzy údajů a ověřování metodik a statistických procesů používaných provozovateli, podniky, provozovateli dolů a dovozci za účelem kvantifikace jejich vykazovaných údajů o emisích. Referenční kritéria v tomto ohledu mohou zahrnovat rámce pro vykazování, dokumenty týkající se technických pokynů a vzory výkazů Partnerství pro metan v odvětví ropy a zemního plynu (OGMP).

(19)

Středisko IMEO bylo Unií zřízeno v říjnu 2020 v rámci partnerství s programem UNEP, Koalicí pro klima a čisté ovzduší (koalice CCAC) a Mezinárodní energetickou agenturou a bylo představeno na summitu skupiny G20 v říjnu 2021. Toto středisko bylo pověřeno shromažďováním, slaďováním, ověřováním a zveřejňováním údajů o antropogenních emisích metanu na globální úrovni. Středisko IMEO by mohlo hrát úlohu při identifikaci producentů extrémně vysokých emisí prostřednictvím systému včasného odhalování rizik a varování.

(20)

Jako smluvní strana Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) (10) a Pařížské dohody přijaté podle této rámcové úmluvy (11) (dále jen „Pařížská úmluva“) je Unie povinna každoročně předkládat zprávu o inventuře antropogenních emisí skleníkových plynů, kterou tvoří souhrn národních inventur skleníkových plynů členských států a připravuje se za použití metodik osvědčených postupů přijatých IPCC.

(21)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (12) vyžaduje, aby členské státy Komisi vykazovaly údaje z inventury skleníkových plynů a vlastní vnitrostátní odhady. Podle uvedeného nařízení mají být výkazy předávány podle pokynů UNFCCC pro vykazování a často jsou založeny spíše na standardních emisních faktorech než na přímých měřeních na úrovni zdroje, z čehož lze usuzovat na nejasnosti ohledně původu, četnosti a rozsahu emisí.

(22)

Údaje o jednotlivých zemích vykazované podle ustanovení UNFCCC o vykazování se předkládají sekretariátu UNFCCC podle různých úrovní vykazování v souladu s pokyny IPCC. IPCC v té souvislosti obecně navrhuje metody vyšší úrovně pro ty zdroje emisí, které mají významný vliv na celkovou inventuru skleníkových plynů v dané zemi co do absolutní úrovně, trendu nebo nejistoty.

(23)

Úroveň představuje stupeň metodické složitosti. K dispozici jsou tři úrovně. Metody úrovně 1 obvykle používají standardní emisní faktory IPCC a vyžadují nejzákladnější a nejméně podrobné údaje o činnosti. Vyšší úrovně obvykle používají propracovanější metody a emisní faktory pro daný zdroj, technologie, regiony nebo jednotlivé země, které jsou často založeny na měřeních a obvykle vyžadují podrobnější údaje o činnosti. Úroveň 2 konkrétně vyžaduje, aby se místo standardního nastavení používaly emisní faktory specifické pro jednotlivé země, a úroveň 3 vyžaduje údaje o jednotlivých zařízeních nebo měření z nich a zahrnuje na úrovni jednotlivých zařízení přísné posouzení zdola nahoru podle typu zdroje. IPCC ve svém upřesnění k pokynům IPCC z roku 2006 týkajícím se národních inventur skleníkových plynů, které bylo vypracováno v roce 2019, uvedl, že zvýšením úrovně ze stupně 1 na stupeň 3 se zvyšuje jistota měření emisí souvisejících s metanem.

(24)

Členské státy mají různé postupy, pokud jde o úroveň, na níž sekretariátu UNFCCC vykazují své emise metanu související s energetikou. Vykazování na úrovni 2 u velkých zdrojů emisí je v souladu s pokyny IPCC pro vykazování, neboť úroveň 2 je považována za metodu s vyšší úrovní. V několika členských státech je stále velmi běžné vykazování emisí metanu z uhlí, plynu a ropy na úrovni 1, což je nejnižší úroveň. V důsledku toho se metodiky odhadování a vykazování emisí metanu souvisejících s energetikou v jednotlivých členských státech liší.

(25)

V současné době zůstávají v mnoha zemích hlavním postupem pro kvantifikaci a zmírňování emisí metanu dobrovolné iniciativy v režii daného odvětví. Klíčovou iniciativou v režii odvětví energetiky je partnerství OGMP, dobrovolná iniciativa pro měření a vykazování emisí metanu, kterou v roce 2014 vytvořily program UNEP a koalice CCAC, v jejichž radě je zastoupena Komise. Partnerství OGMP se zaměřuje na určování osvědčených postupů s cílem zlepšit dostupnost informací o kvantifikaci a řízení emisí metanu z celého světa a podporovat mitigační opatření ke snižování emisí metanu. Práce v rámci partnerství OGMP na vypracování norem a metodik zahrnuje součinnost vlád, občanské společnosti a podniků. Dosud se členy partnerství OGMP 2.0 vytvořeného v rámci programu UNEP stalo více než 115 společností se zařízeními ve více než 60 zemích na pěti kontinentech, které představují více než 35 % světové produkce ropy a plynu a více než 70 % toků LNG. Rámec OGMP 2.0 představuje nejnovější verzi dynamické normy pro emise metanu a může poskytnout vhodný základ normy pro emise metanu vycházející ze spolehlivých vědeckých norem.

(26)

V té souvislosti je nezbytné zlepšit měření emisí metanu a kvalitu vykazovaných údajů, včetně údajů o hlavních zdrojích emisí metanu spojených s energií vyráběnou a spotřebovávanou v Unii. Kromě toho by měla být zajištěna dostupnost údajů na úrovni zdroje a robustní kvantifikace emisí metanu, čímž se zvýší spolehlivost vykazování, jakož i oblast působnosti vhodných mitigačních opatření.

(27)

Mají-li být kvantifikace a vykazování účinné, měly by mít provozovatelé a podniky povinnost kvantifikovat a vykazovat emise metanu podle zdroje a zpřístupňovat souhrnné údaje členským státům, aby mohly zlepšit přesnost svých inventářů a výkazů. Kromě toho je nezbytné vykazované údaje účinně ověřovat. Za účelem minimalizace administrativní zátěže pro provozovatele a podniky by se vykazování mělo provádět jednou ročně.

(28)

Toto nařízení, které vychází z relevantních částí rámce OGMP 2.0, přispívá ke shromažďování spolehlivých a robustních údajů, které by tvořily dostatečný základ pro monitorování emisí metanu, a v případě potřeby k přijetí dodatečných opatření k dalšímu omezení jeho emisí.

(29)

Rámec OGMP 2.0 má pět úrovní vykazování. Vykazování na úrovni zdroje začíná na úrovni 3, která je považována za srovnatelnou s úrovní 3 podle UNFCCC. Umožňuje použití obecných emisních faktorů. Vykazování úrovně 4 podle rámce OGMP 2.0 vyžaduje přímé měření emisí metanu na úrovni zdroje a umožňuje použití specifických emisních faktorů. Vykazování úrovně 5 rámce OGMP 2.0 vyžaduje kromě přímého měření emisí metanu na úrovni zdroje rovněž doplňková měření na úrovni lokality. Kromě toho rámec OGMP 2.0 vyžaduje, aby společnosti předávaly výkazy o přímém měření emisí metanu do tří let od vstupu do OGMP 2.0 pro provozovaná zařízení a do pěti let pro neprovozovaná zařízení. Měly by být stanoveny lhůty, během nichž mají provozovatelé a podniky předávat výkazy požadované podle tohoto nařízení, a to na základě přístupu uplatňovaného v rámci OGMP 2.0, pokud jde o vykazování na úrovni zdroje, a s přihlédnutím ke skutečnosti, že velký počet společností v Unii se k rámci OGMP 2.0 již připojil. Kromě kvantifikace na úrovni zdroje umožňuje kvantifikace na úrovni lokality posouzení, ověřování a sladění odhadů na úrovni zdroje agregovaných podle jednotlivých lokalit, čímž se zvyšuje důvěryhodnost vykazovaných emisí. Podobně jako v případě rámce OGMP 2.0 by měla být vyžadována měření na úrovni lokality s cílem sladit měření na úrovni zdroje.

(30)

Podle údajů z inventury skleníkových plynů v Unii, která vychází z národních inventur skleníkových plynů předložených v souladu s nařízením (EU) 2018/1999, je více než polovina všech přímých emisí metanu v odvětví energetiky způsobena nezamýšleným uvolňováním metanu do atmosféry. V případě ropy a plynu představují tyto nezamýšlené emise největší podíl emisí metanu.

(31)

Nezamýšlené úniky metanu do atmosféry mohou nastat během hloubení vrtu a těžby, jakož i během zpracování, uskladňování, přepravy a distribuce plynu koncovým odběratelům. K těmto únikům může docházet i v neaktivních vrtech, dočasně odstavených vrtech nebo trvale zlikvidovaných vrtech. Některé emise metanu mohou být způsobeny nedokonalostí nebo běžným opotřebením technických komponent, jako jsou spoje, příruby a ventily, nebo poškozením komponent, například v případě nehod. Netěsnosti stěn tlakového zařízení může být způsobena rovněž korozí.

(32)

Za účelem snížení emisí metanu by provozovatelé měli přijmout veškerá přiměřená mitigační opatření s cílem minimalizovat emise metanu při provozu zařízení.

(33)

Konkrétněji se emise metanu z úniků nejčastěji snižují prostřednictvím kontrol LDAR, které se provádějí nejprve za účelem zjištění úniků a následné opravy netěsností nebo výměny netěsnících komponent. Provozovatelé by proto měli provádět pravidelné kontroly LDAR, včetně kontrol komponent vypouštějících metan za účelem odhalení nefunkčního zařízení.

(34)

Za tím účelem by měl být zaveden harmonizovaný přístup k zajištění rovných podmínek pro všechny provozovatele v Unii. Tento přístup by měl zahrnovat minimální požadavky na kontroly LDAR a zároveň ponechat členským státům a provozovatelům odpovídající míru flexibility. Tato flexibilita je nezbytná pro umožnění inovací a vývoje nových komponent, nové technologie LDAR a nových metod zjišťování, čímž se zabrání závislosti na určité technologii na úkor ochrany životního prostředí. Nadále se objevují nové technologie a metody LDAR a členské státy by měly v tomto odvětví podporovat inovace, aby bylo možné používat nejméně emitující a rovněž přesné a účinné komponenty, technologie LDAR a detekční metody.

(35)

Povinnosti týkající se kontrol LDAR by měly odrážet osvědčené postupy. Kontroly LDAR by měly být primárně zaměřeny spíše na co nejrychlejší zjištění a odstranění úniků prostřednictvím opravy nebo výměny netěsnící komponenty, než na jejich kvantifikaci a oblasti s vyšším rizikem úniků by měly být kontrolovány častěji. Určení četnosti těchto kontrol a rozhodnutí ohledně opravy nebo nahrazení komponent by se mělo řídit nejen potřebou opravit nebo nahradit komponenty, z nichž metan uniká nad prahovou hodnotu emisí metanu, ale také provozními aspekty s přihlédnutím k bezpečnostním rizikům. Pokud je tedy zjištěno vyšší bezpečnostní riziko nebo vyšší riziko emisí metanu, měly by mít příslušné orgány možnost doporučit u příslušných komponent častější kontroly LDAR nebo nahrazení komponent technologií, která je k únikům méně náchylná. Všechny úniky bez ohledu na velikost by měly být prověřeny a zkontrolovány, neboť malé netěsnosti se mohou zvětšovat. Po opravě netěsností by mělo následovat potvrzení, že byla účinná. Aby bylo možné používat nové nebo pokročilejší komponenty nebo nové technologie zjišťování emisí metanu, měla by být specifikována velikost úniku metanu, při jejímž dosažení či překročení je nutná oprava, přičemž provozovatelům by měla být umožněna volba detekčního zařízení. Je-li to vhodné, měly by být v rámci kontrol LDAR použity detekční technologie, jako je nepřetržité monitorování, pokud splňují požadavky tohoto nařízení na pokročilé detekční technologii. Nejvýkonnější provozovatelé produkující nebo zpracovávající ropu nebo zemní plyn by měli mít možnost uplatňovat různé četnosti kontrol LDAR, jsou-li splněny podmínky stanovené v tomto nařízení a s výhradou schválení příslušnými orgány.

(36)

Kontroly LDAR by se měly provádět za použití vhodných dostupných technologií a detekčních technik ke zjištění úniků: na úrovni, která se co nejvíce blíží každému jednotlivému potenciálnímu zdroji emisí u nadzemních komponent a komponent nacházejících se nad hladinou moře; v prvním kroku na rozhraní mezi zemí a atmosférou, a je-li zjištěn potenciální únik, provede se ve druhém kroku u podzemních komponent co nejblíže zdroji emisí; a za použití nejlepších detekčních technik, které jsou komerčně dostupné, v případě komponent nacházejících se pod hladinou moře a pod mořským dnem.

(37)

Pokud jde o podzemní komponenty, provádějí se kontroly LDAR obvykle ve dvou krocích. První krok spočívá v provedení prvního zjišťování úniku a v určení toho, zda je třeba provést výkop nebo zasáhnout do vrtu, pokud je potrubí přímo přístupné. Pokud je únik na úrovni první prahové hodnoty zjišťování úniku nebo ji překračuje, provedou provozovatelé výkop nebo vrtání. Ve druhém kroku se provede druhé zjišťování úniku a určí se, zda se přistoupí k opravě netěsnosti. Pokud je únik na úrovni druhé prahové hodnoty pro zjišťování úniku nebo ji překračuje, provozovatelé netěsnost opraví.

(38)

Minimální detekční limity slouží k zajištění toho, aby detekční zařízení byla dostatečně citlivá a odhalila úniky podle požadavků tohoto nařízení. Tyto minimální detekční limity, jakož i techniky detekce, které mají být použity, by měla u všech kategorií komponent stanovit Komise s přihlédnutím k různým typům komponent a ke kontrolám LDAR, a to společně s prahovými hodnotami pro první krok kontroly LDAR, pokud jde o podzemní komponenty.

(39)

Oprava nebo výměna by měla proběhnout bezprostředně po zjištění úniku dosahujícího prahové hodnoty specifikované v tomto nařízení, případně úniku, který tuto hodnotu překračuje, nebo se provede co nejdříve poté. Ačkoli by mohlo být nutné zvážit výjimečné bezpečnostní, administrativní a technické aspekty, měly by být předloženy důkazy, které odůvodní jakékoli zpoždění opravy nebo výměny. Při opravách nebo výměnách by měly být použity nejlepší technologie, které jsou dostupné na trhu a které poskytují dlouhodobou ochranu proti budoucímu úniku.

(40)

Malé propojené soustavy, jak jsou vymezeny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (13), se mohou v případě odstávky soustavy potýkat s problémy v oblasti bezpečnosti dodávek a stability soustavy. Aby se takovým rizikům ohledně bezpečnosti dodávek předešlo, měly by být opravy nebo výměny prováděny během plánovaných odstávek.

(41)

Vzhledem k tomu, že vypouštění vede k výrazným emisím skleníkových plynů, mělo by být zakázáno s výjimkou případů mimořádných událostí nebo poruch nebo některých specifických okolností, kdy je do určité míry nevyhnutelné a naprosto nezbytné. S cílem zajistit, aby provozovatelé nepoužívali zařízení určená k vypouštění, by měly být přijaty technologické normy, které umožní používat alternativy s nižšími emisemi.

(42)

Pokud je při běžné produkci ropy, plynu a uhlí prováděno flérování, a není-li k dispozici vhodné vybavení nebo nejsou-li vhodné geologické podmínky ke zpětnému vtláčení vyprodukovaného plynu, jeho využití na místě nebo jeho uvedení na trh, považuje se to za rutinní flérování. Rutinní flérování by mělo být zakázáno. Flérování by mělo být povoleno pouze tehdy, je-li jedinou alternativou k vypouštění a není-li vypouštění zakázáno. Eliminace rutinního flérování by rovněž zvýšila dostupnost zemního plynu pro trhy se zemním plynem. Vypouštění je pro životní prostředí škodlivější než flérování, neboť uvolňovaný plyn má obvykle vysoký obsah metanu, zatímco při flérování dochází k oxidaci metanu na CO2, který má nižší potenciál globálního oteplování. Pokud tedy není k dispozici jiná možnost, mělo by být upřednostněno flérování před vypouštěním.

(43)

Použití flérování jako alternativy k vypouštění vyžaduje, aby flérovací zařízení byla při spalování metanu účinná. Z tohoto důvodu by měl být požadavek na účinnost spalování zahrnut i v případech, kdy je flérování povoleno, a flérovací zařízení se jmenovitou účinností zneškodňování a odstraňování nižší než 99 % by měla být postupně vyřazena. Mělo by být rovněž vyžadováno používání samozapalovacích nebo trvalých pilotních hořáků, které zajišťují spolehlivější vznícení, neboť nejsou ovlivněny větrem.

(44)

Zpětné vtláčení metanu nebo jeho využití, případně uvedení metanu na trh by měly mít vždy přednost před vypouštěním nebo flérováním. Provozovatelé, kteří využívají vypouštění, by měli příslušným orgánům prokázat, že nebylo možné zpětné vtláčení, využití na místě, uskladnění pro účely pozdějšího využití, uvedení metanu na trh nebo flérování, a provozovatelé, kteří využívají flérování, by měli příslušným orgánům prokázat, že nebylo možné zpětné vtláčení metanu, jeho využití na místě, uskladnění pro účely pozdějšího využití ani uvedení na trh.

(45)

Provozovatelé by měli neprodleně oznámit významné případy vypouštění a flérování příslušným orgánům a každoročně by měli těmto orgánům předkládat komplexnější výkazy o všech případech vypouštění a flérování. Měli by rovněž zajistit, aby zařízení a přístroje používané při vypouštění a flérování byly v souladu s normami stanovenými unijními právními předpisy.

(46)

Emise metanu z neaktivních, dočasně odstavených a trvale zlikvidovaných vrtů představují riziko pro zdraví, bezpečnost a životní prostředí. Proto by měla nadále platit povinnost monitorovat, včetně kvantifikace, a pokud je odpovídající monitorovací zařízení k dispozici, rovněž monitorovat tlak, a povinnost předávat výkazy a tyto vrty a vrtné lokality by měly být případně trvale zlikvidovány, regenerovány a sanovány. V takových případech by měly mít rozhodující úlohu členské státy, zejména pokud jde o vypracování soupisu, a jestliže nelze určit žádnou odpovědnou stranu, rovněž pokud jde o vykazování emisí metanu a vypracování plánů zmírňování emisí s jasnými lhůtami.

(47)

V případě trvale zlikvidovaných vrtů by měla být u všech vrtů, které byly trvale zlikvidovány v průběhu 30 let před dnem vstupu tohoto nařízení v platnost, ke dni vstupu tohoto nařízení v platnost nebo po něm, poskytnuta odpovídající dokumentace prokazující, že nedochází k žádným emisím metanu, a u vrtů trvale zlikvidovaných více než 30 let před dnem vstupu tohoto nařízení v platnost by měla být tato dokumentace poskytnuta, pokud je k dispozici. Součástí této dokumentace by měla být alespoň kvantifikace založená na emisních faktorech či na vzorcích, nebo spolehlivý důkaz o trvalé podpovrchové izolaci v souladu s normou ISO 16530–1:2017, která je platnou mezinárodní normou pro integritu vrtů v ropném a plynárenském odvětví.

(48)

Obdrží-li příslušné orgány spolehlivé důkazy o významných množstvích emisí metanu z neaktivního, dočasně odstaveného nebo případně trvale zlikvidovaného vrtu nacházejícího se v moři, které potvrdila nezávislá třetí strana, měly by příslušné orgány ve vztahu k tomuto vrtu rozhodnout o uplatnění povinností platných pro dočasně odstavené vrty.

(49)

Počet neaktivních, dočasně odstavených a trvale zlikvidovaných vrtů na území členských států se značně liší, přičemž počet vrtů na území některých členských států je velmi vysoký. Těmto členským státům by mělo být umožněno uplatňovat k plnění povinností týkajících se vytvoření soupisu těchto vrtů pozvolnější přístup, aby byla v souvislosti s tímto soupisem zajištěna přiměřenost nákladů a administrativní zátěže.

(50)

Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost úniku metanu z vrtů nacházejících se v moři na povrch závisí na několika faktorech a s rostoucí hloubkou vody se obvykle snižuje, a jelikož náklady nezbytné k provedení kontroly a intervencí u vrtů nacházejících se v moři se s rostoucí hloubkou vody a vzdáleností od pobřeží zvyšují, měly by být u vrtů, které se nacházejí v moři ve větší hloubce, zváženy výjimky z některých povinností podle tohoto nařízení, pokud je možné spolehlivě prokázat, že dopad potenciálních emisí metanu z těchto vrtů na klima bude s velkou pravděpodobností zanedbatelný.

(51)

Údaje z inventur skleníkových plynů v Unii ukazují, že emise metanu z uhelných dolů jsou největším jednotlivým zdrojem emisí metanu v energetickém odvětví Unie. V roce 2019 představovaly přímé emise z uhelného odvětví 31 % veškerých emisí metanu, což se téměř rovnalo procentnímu podílu přímých emisí metanu z ropy a fosilního plynu dohromady, jenž činil 33 %.

(52)

V současné době neexistují v Unii žádné zvláštní právní předpisy, které by omezovaly emise metanu z uhelného průmyslu, přestože je k dispozici celá řada mitigačních technologií. Na úrovni Unie ani na mezinárodní úrovni neexistuje zvláštní norma upravující monitorování, vykazování a ověřování emisí z uhelného průmyslu. V Unii vykazují členské státy emise metanu z uhelného odvětví v rámci vykazování emisí skleníkových plynů. Údaje z hlubinných uhelných dolů jsou rovněž zahrnuty do evropského registru úniků a přenosů znečišťujících látek zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 (14).

(53)

Nedávné studie ukazují, že emise metanu souvisejí především s hlubinným dobýváním v aktivních, uzavřených a opuštěných uhelných dolů. V aktivních hlubinných uhelných dolech se koncentrace metanu ve vzduchu kontroluje nepřetržitě, neboť představuje riziko pro zdraví a bezpečnost. V případě hlubinných uhelných dolů dochází k převážné většině emisí metanu přes ventilační a degazační či odplyňovací systémy, které představují dva hlavní způsoby snižování koncentrací metanu ve větracích šachtách uhelných dolů.

(54)

Uhelný důl uvolňuje metan i poté, co je těžba ukončena a uhelný důl je uzavřen nebo opuštěn, přičemž tento metan se označuje jako metan z opuštěných dolů (AMM). K takovým emisím metanu obvykle dochází v přesně definovaných zdrojových bodech, jako jsou větrací šachty nebo přetlakové průduchy. S vyššími ambicemi v oblasti klimatu a přesunem produkce energie na zdroje s nižšími emisemi uhlíku se emise metanu z opuštěných dolů v Unii pravděpodobně zvýší. Odhaduje se, že z nezaplavených uhelných dolů metan uniká i 10 let po ukončení těžby, a to na úrovních dosahujících přibližně 40 % emisí zaznamenávaných při uzavírce dolu. Mimoto panuje nejednotnost při nakládání s metanem z opuštěných dolů, a to kvůli rozdílným vlastnickým a těžebním právům a povinnostem v různých částech Unie. Členské státy by tudíž měly vypracovat soupisy uzavřených hlubinných uhelných dolů a opuštěných hlubinných uhelných dolů, jejichž provoz byl ukončen po 3. srpna 1954 a po tomto dni a určená odpovědná strana by měla mít povinnost instalovat zařízení na měření emisí metanu.

(55)

Aktivní povrchové uhelné doly v Unii produkují hnědé uhlí a uvolňují méně metanu než hlubinné uhelné doly. Hnědouhelné doly v Unii jsou převážně povrchové uhelné doly, s výjimkou jediného hlubinného hnědouhelného dolu v jednom členském státě. Podle inventury skleníkových plynů v Unii uniklo v roce 2019 z aktivních povrchových dolů celkem 166 kilotun metanu, zatímco emise metanu z hlubinných uhelných dolů představovaly 828 kilotun. Měření emisí metanu z povrchových uhelných dolů je náročné, jelikož metan má tendenci rozptylovat se na velkém území. Emise metanu z povrchových uhelných dolů se proto měří zřídka, třebaže jsou k dispozici technologie, které toto měření umožňují. Emise metanu z povrchových uhelných dolů lze odvodit podle emisních faktorů uhlí specifických pro danou pánev a s větší přesností pomocí emisních faktorů specifických pro daný důl nebo ložisko, neboť uhelné pánve mají ložiska s různou plynodajností. Emisní faktory lze odvodit z měření plynodajnosti slojí zjištěných ze vzorků z průzkumných vrtů. Provozovatelé dolů by proto měli kvantifikovat emise metanu v povrchových uhelných dolech za použití těchto emisních faktorů.

(56)

Emise metanu z plně zaplavených hlubinných uhelných dolů mají tendenci v průběhu času výrazně klesat, neboť hydrogeologické podmínky se po uzavření uhelného dolu a po dokončení jeho zaplavení stabilizují. Proto by mělo být v řádně odůvodněných případech možné tyto uhelné doly od povinné kvantifikace osvobodit.

(57)

Provozovatelé dolů by měli provádět nepřetržitá měření a kvantifikace emisí metanu z větracích šachet v hlubinných uhelných dolech a nepřetržitá měření metanu vypouštěného a flérovaného v degazačních stanicích. V případě povrchových uhelných dolů by měli používat specifické emisní faktory. Tyto údaje by pak měli vykazovat příslušným orgánům.

(58)

Zmírňování emisí metanu lze nejlépe dosáhnout v aktivních a uzavřených hlubinných uhelných dolech nebo opuštěných hlubinných uhelných dolech. Pro účinné zmírňování emisí metanu v aktivních povrchových uhelných dolech a uzavřených nebo opuštěných povrchových uhelných dolech jsou v současné době technické podmínky omezené. Za účelem podpory výzkumu a vývoje technologií ke zmírňování těchto emisí metanu v budoucnu by se však tyto emise metanu měly účinně a podrobně monitorovat, vykazovat a ověřovat.

(59)

Aktivní hlubinné uhelné doly jsou buď doly na energetické, nebo na koksovatelné uhlí. Energetické uhlí se používá především jako zdroj energie, zatímco koksovatelné uhlí se používá jako palivo a jako reakční činidlo při výrobě oceli. Povinnost měření, vykazování a ověřování emisí metanu a přijetí mitigačních opatření ke zmírňování emisí by se měla vztahovat na doly na energetické i koksovatelné uhlí. Mitigační opatření by se měla provádět postupným ukončováním vypouštění a flérování. Neměla by vést ke zhoršení bezpečnosti pracovníků.

(60)

U aktivních hlubinných uhelných dolů by měla být provedena mitigační opatření prostřednictvím postupného vyřazování flérovacích zařízení se jmenovitou účinností zneškodňování a odstraňování nižší než 99 %. I když zaplavení uzavřených nebo opuštěných hlubinných uhelných dolů může zabránit emisím metanu, neprovádí se systematicky a je rizikové pro životní prostředí. V těchto uhelných dolech by měla být postupně vyřazena také flérovací zařízení se jmenovitou účinností zneškodňování a odstraňování nižší než 99 %. Vzhledem k tomu, že k opuštěným hlubinným uhelným dolům nelze kvůli geologickým omezením a ekologickým aspektům přistupovat paušálně, měly by členské státy vypracovat vlastní plán zmírňování emisí s přihlédnutím k daným omezením a k technické proveditelnosti zmírňování emisí metanu z opuštěných dolů.

(61)

Za účelem snížení emisí metanu z aktivních uhelných dolů by členské státy měly mít možnost zavést systémy pobídek ke snižování emisí metanu v souladu s použitelnými pravidly státní podpory. Tyto systémy by mohly zejména motivovat k investicím do zachycování metanu a jeho vtláčení do sítě a snižování emisí metanu z větracích šachet a z flérování. Členské státy by měly mít možnost zavést zvláštní systémy poplatků a plateb s cílem usnadnit investice do snižování emisí metanu, mimo jiné v rámci programů státní podpory zaměřených na vyřazování uhelných těžebních kapacit z provozu, v souladu s použitelnými pravidly státní podpory.

(62)

V uzavřených nebo opuštěných uhelných dolech by měly být povoleny stávající osvědčené postupy zmírňování emisí metanu, jako jsou rozvoj geotermálních projektů a projektů týkajících se akumulace tepla v zaplavených uhelných dolech, využití vodní energie v nezaplavených uhelných dolech, zachycování emisí metanu odplyňováním, používání bezpečnostních odplyňovacích zařízení, využívání důlního plynu pro produkci energie nebo jímání důlní vody a další možná využití.

(63)

Unie je závislá na dovozu 70 % své spotřeby černého uhlí, 97 % své spotřeby ropy a 90 % své spotřeby fosilního plynu. Podíl Evropy na celosvětových antropogenních emisí metanu se odhaduje na přibližně jen 6 %, zatímco spotřeba fosilních paliv a závislost na jejich dovozu významně přispívají k emisím metanu v Unii.

(64)

Globální oteplování způsobené emisemi metanu má přeshraniční účinky. Ačkoli některé třetí země produkující energii z fosilních zdrojů začínají na domácím trhu přijímat opatření ke snížení emisí metanu ve svém energetickém odvětví, mnoho výrobců a vývozců ze třetích zemí na svém domácím trhu žádným regulacím nepodléhá. Tito výrobci a vývozci potřebují jasné pobídky, aby své emise metanu snížili. Měly být proto trhům a širší veřejnosti zpřístupněny transparentní informace o emisích metanu spojených s produkcí ropy, zemního plynu a uhlí uváděných na trh Unie.

(65)

V současné době je o mezinárodních emisích metanu k dispozici jen málo přesných údajů vykázaných na úrovni 3 UNFCCC nebo za použití rovnocenných metod. Mnoho třetích zemí vyvážejících energii z fosilních zdrojů dosud nepředložilo sekretariátu UNFCCC úplné údaje z inventur. Navíc existují důkazy, že za posledních 20 let došlo v celosvětovém měřítku k velkému nárůstu emisí metanu z produkce ropy a zemního plynu, a to z 65 na 80 Mt/rok.

(66)

Jak bylo oznámeno ve Strategii pro metan, je Unie odhodlána spolupracovat se svými partnery v oblasti energetiky a dalšími klíčovými třetími zeměmi dovážejícími a vyvážejícími energii z fosilních zdrojů s cílem řešit problematiku emisí metanu v celosvětovém měřítku. Diplomatická činnost v oblasti energetiky týkající se emisí metanu již přinesla významné výsledky. V září 2021 oznámily Unie a Spojené státy Globální metanový závazek, který byl vyhlášen na konferenci OSN o změně klimatu (COP 26) v listopadu 2021. Tento Globální metanový závazek představuje politický závazek spolupracovat na společném snížení celosvětových emisí metanu do roku 2030 o 30 % oproti úrovním z roku 2020 a přijmout k dosažení tohoto cíle komplexní vnitrostátní opatření. Zahrnuje rovněž závazek přejít k používání nejlepších dostupných inventurních metodik pro kvantifikaci emisí metanu. Ke Globálnímu metanovému závazku se již připojilo více než 100 zemí, které se podílejí na téměř polovině celosvětových antropogenních emisí metanu.

(67)

Důležitou roli při zvyšování transparentnosti v otázkách celosvětových emisí metanu v odvětví energetiky hraje středisko IMEO a Komise by měla s tímto střediskem i nadále spolupracovat.

(68)

Souběžně s diplomatickým úsilím o dosažení globálních závazků k významnému snížení emisí metanu Unie nadále vybízí k maximálnímu úsilí v souvislosti s významným celosvětovým snižováním emisí metanu, a to zejména ve třetích zemích, které jí dodávají energii z fosilních zdrojů.

(69)

Dovozci ropy, zemního plynu a uhlí do Unie by proto měli mít povinnost poskytovat relevantním příslušným orgánům informace o opatřeních týkajících se měření, vykazování, ověřování a zmírňování emisí metanu prováděných vývozci do Unie a producenty ze třetích zemí, zejména o uplatňování regulačních nebo dobrovolných opatření ke kontrole emisí metanu ze strany producentů ze třetích zemí dodávajících ropu, zemní plyn nebo uhlí, jako jsou kontroly LDAR nebo opatření ke kontrole a omezování vypouštění a flérování. Úrovně měření a vykazování stanovené v požadavcích na informace, které platí pro dovozce, by měly odpovídat úrovním uplatňovaným na provozovatele Unie. Kromě toho by povinnost poskytovat informace o opatřeních ke kontrole emisí metanu neměla být pro dovozce více zatěžující než odpovídající povinnost provozovatelů z Unie. Členské státy by měly informace o těchto opatřeních sdělovat Komisi. Na základě těchto informací by Unie měla zřídit a spravovat databázi transparentních informací v oblasti metanu, která by obsahovala mimo jiné informace poskytované výrobci v Unii a dovozci ropy, zemního plynu a uhlí. Tato databáze by sloužila dovozcům ropy, zemního plynu a uhlí do Unie, jakož i dalším zúčastněným stranám a veřejnosti, jako zdroj informací pro rozhodnutí o nákupu. Kromě databáze transparentních informací v oblasti metanu by Komise měla vypracovat profily emisí metanu obsahující údaje o emisích metanu týkající se ropy, zemního plynu a uhlí uváděných na trh Unie. Tyto profily by měly rovněž zahrnovat posouzení úsilí, které výrobci v Unii, dovozci a výrobci a vývozci energie z fosilních zdrojů ze třetích zemí do Unie vynakládají na měření a vykazování emisí metanu a na jejich snižování. Dále by měly zahrnovat informace o regulačních opatřeních týkajících se měření, vykazování, ověřování a zmírňování emisí přijatých třetími zeměmi, v nichž se ropa, zemní plyn a uhlí produkuje.

(70)

Kromě toho by Komise měla zřídit nástroj pro celosvětové monitorování metanu, který by poskytoval informace o výskytu, rozsahu a místě výskytu událostí spojených s vysokými emisemi metanu ze zdrojů energie, jakož i mechanismus rychlé reakce, který by řešil události spojené s extrémně vysokými emisemi, k nimž dojde v Unii nebo jinde. V tomto ohledu by Komise měla vzít v úvahu veškeré řádně podložené informace o událostech spojených s extrémně vysokými emisemi, které obdrží od členských států nebo třetích stran. Členské státy by měly být vybízeny k tomu, aby tyto informace sdílely s Komisí. Tyto nástroje by měly dále přispívat ke skutečným a prokazatelným výsledkům provádění opatření regulujících emise metanu a účinných mitigačních opatření přijatých podniky v Unii a dodavateli energie z fosilních zdrojů do Unie. Mělo by být možné, aby tyto nástroje vycházely ze stávajících mezinárodních nástrojů nebo rámců. Tyto nástroje by měly sdružovat údaje od několika certifikovaných poskytovatelů údajů a služeb, včetně složky Copernicus Kosmického programu Unie zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/696 (15) a střediska IMEO. Měly by poskytovat informace pro účely dvoustranných dialogů Komise s relevantními třetími zeměmi o politikách a opatřeních týkajících se emisí metanu.

(71)

Databáze transparentních informací v oblasti metanu, profily emisí metanu, nástroj pro celosvětové monitorování metanu a mechanismus rychlé reakce by měly přispívat ke zvyšování transparentnosti pro kupující v Unii a umožnit jim přijímat informovaná rozhodnutí o dodávkách a zlepšit možnost širšího využívání řešení ke zmírňování emisí metanu na celém světě. Kromě toho by tyto nástroje měly dále motivovat podniky ze třetích zemí k uplatňování mezinárodních norem pro měření a vykazování emisí metanu, jako jsou normy přijaté v souvislosti s rámcem OGMP 2.0, nebo k přijetí účinných opatření pro měření, vykazování a zmírňování emisí, a umožňovat ověřování.

(72)

Nové smlouvy na dodávky ropy, zemního plynu nebo uhlí, které dovozci z Unie uzavírají, by měly posílit uplatňování pravidel pro monitorování, vykazování a ověřování emisí metanu ve třetích zemích, která jsou rovnocenná s pravidly stanoveným v tomto nařízení. Měla by být zavedena pravidla, která v případě, že jde o ropu, zemní plyn nebo uhlí dovážené do Unie, dodavatelům ze třetích zemí a dovozcům z Unie umožní prokázat rovnocennost těchto opatření s požadavky tohoto nařízení. I když odpovídající ustanovení nelze zahrnout do stávajících smluv, je možné tato ustanovení zahrnout do nových smluv nebo do stávajících smluv, které jsou v procesu obnovy, a to i automaticky. V této souvislosti by byla pro podniky užitečná vzorová ustanovení doporučená Komisí.

(73)

Mělo by být možné dosáhnout rovnocennosti monitorování, vykazování a ověřování emisí metanu nejen prostřednictvím opatření uplatňovaných jednotlivými podniky, ale také na úrovni třetích zemí, a to prostřednictvím platných právních rámců, jimiž se toto monitorování, vykazování a ověřování řídí. Komise by proto měla být zmocněna ke stanovení požadavků týkajících se důkazů, které mají třetí země v tomto ohledu poskytnout, a k aktivní spolupráci se všemi vyvážejícími třetími zeměmi a s náležitým zohledněním veškerých odlišných okolností v těchto třetích zemích a závazků Unie podle mezinárodního práva. Komise by rovněž měla mít pravomoc rovnocennost pro konkrétní třetí země případně stanovit a zrušit.

(74)

S cílem zajistit řádné plnění povinností dovozců, jakož i producentů nebo vývozců usazených ve třetích zemích, kteří do Unie ropu, zemní plyn nebo uhlí dodávají, by se mělo uvažovat o nástrojích, včetně dialogů o událostech spojených s extrémně vysokými emisemi, rozhodnutí o rovnocennosti v oblasti monitorování, vykazování a ověřování a přijetí rámců spolupráce. Možnost navrhnout nástroje pro spolupráci se třetími zeměmi by měla mít Komise. Přijetí těchto nástrojů by mělo v příslušných případech podléhat náležitým ustanovením Smluv.

(75)

Komise by neměla zahajovat dialog se třetími zeměmi o událostech spojených s extrémně vysokými emisemi, měla by se zdržet přijímání rozhodnutí ohledně rovnocennosti, a pokud jde o spolupráci v oblasti dovozu ropy, zemního plynu a uhlí, neměla by doporučovat zahájení jednání o rámcové spolupráci, pokud by tím hrozilo obcházení omezujících opatření přijatých podle článku 29 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) nebo článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(76)

Jakmile bude zavedena databáze transparentních informací v oblasti metanu, profily emisí metanu, nástroj pro celosvětové monitorování metanu a mechanismus rychlé reakce, měla by Komise stanovit metodiku pro výpočet intenzity metanu při produkci ropy, zemního plynu a uhlí. Tato metodika by měla být zveřejněna. Na tomto základě by Komise měla posoudit potenciální dopad různých úrovní maximálních hodnot intenzity metanu na bezpečnost dodávek energie, jakož i na konkurenceschopnost hospodářství Unie.

(77)

Komise by měla mít pravomoc ke stanovení povinných hodnot maximální intenzity metanu a tříd souvisejících s produkcí ropy, zemního plynu a uhlí uváděných na trh Unie na základě metodiky pro výpočet intenzity metanu při produkci ropy, zemního plynu a uhlí a posouzení potenciálního dopadu stanovení maximálních hodnot intenzity metanu. Tyto hodnoty by měly být stanoveny na úrovních, které prosazují snižování celosvětových emisí metanu při současném zachování bezpečnosti dodávek energie na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni a při zajištění nediskriminačního zacházení a ochrany konkurenceschopnosti hospodářství Unie.

(78)

Za účelem zajištění harmonizovaného provádění tohoto nařízení a vytvoření společného technického rámce pro všechny subjekty v odvětví ropy, zemního plynu a uhlí by Komise měla v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (16) zvážit, že příslušné evropské normalizační organizace požádá o vypracování harmonizovaných norem pro měření a kvantifikaci emisí metanu v odvětví ropy, zemního plynu a uhlí, pro kontroly LDAR a pro zařízení pro vypouštění a flérování. Tyto normy by se měly stát pro účely uplatňování tohoto nařízení závaznými s cílem zajistit harmonizovaný přístup, pokud jde o provozovatele, podniky a provozovatele dolů a subjekty zapojené do zajišťování souladu s tímto nařízením, zejména Komisi, příslušné orgány a ověřovatele. Pokud harmonizované normy nelze dodat nebo pokud nezajišťují soulad s požadavky tohoto nařízení, měla by mít Komise pravomoc přijmout technické předpisy, které by pokryly nezbytné požadavky. Do dne použitelnosti těchto norem nebo technických předpisů by se provozovatelé, podniky a provozovatelé dolů měli řídit nejmodernějšími odvětvovými postupy a používat nejlepší dostupné technologie.

(79)

Členské státy by měly stanovit sankce za porušení tohoto nařízení a přijmout všechna opatření nezbytná k jejich uplatňování. Uvedené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující. Mělo by být možné, aby tyto sankce zahrnovaly pokuty a penále. Mají-li mít tyto sankce významný odrazující účinek, měly by být úměrné druhu protiprávního jednání, ekonomickému prospěchu, který z tohoto protiprávního jednání plyne, druhu a závažnosti škod pro životní prostředí a dopadu na bezpečnost a zdraví osob. Při ukládání sankcí by měly příslušné orgány náležitě zohlednit povahu, závažnost a délku trvání tohoto protiprávního jednání. Sankce by měly být ukládány nediskriminačním způsobem a v souladu s právem Unie a mezinárodním a vnitrostátním právem. Měly by být uplatňovány příslušné procesní záruky a měly by být dodržovány zásady Listiny základních práv Evropské unie.

(80)

Z důvodu soudržnosti by měl být sestaven seznam typů protiprávního jednání, na které by měly být sankce uplatněny. K usnadnění jednotného uplatňování sankcí v jednotlivých členských státech by navíc měla být pro uplatňování sankcí sestavena společná demonstrativní a orientační kritéria. Odrazující účinek sankcí by měla posílit možnost zveřejňovat informace týkající se sankcí uložených členskými státy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (17) a (EU) 2018/1725 (18), pokud jsou tyto sankce ukládány fyzickým osobám.

(81)

V důsledku ustanovení, která vyžadují, aby při stanovování sazeb byly zohledněny investice regulovaných subjektů, by mělo být změněno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/942 (19) tak, aby Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (agentura ACER) byla pověřena zpřístupněním souboru ukazatelů a referenčních hodnot pro srovnání jednotkových investičních nákladů spojených s měřením, kvantifikací, monitorováním, vykazováním, ověřováním a snižováním emisí metanu u srovnatelných projektů.

(82)

Za účelem vymezení prvků postupného ukončování vypouštění a flérování v dolech na koksovatelné uhlí by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o doplnění tohoto nařízení o omezení pro vypouštění metanu z větracích šachet pro doly na koksovatelné uhlí. Aby bylo možné od dovozců v případě potřeby požadovat další informace, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o doplnění tohoto nařízení změnou nebo doplněním informací, které mají dovozci poskytovat. Mimoto by, za účelem stanovení metodiky pro výpočet intenzity metanu při produkci ropy, zemního plynu a uhlí uváděných na trh Unie na úrovni producenta, jakož i za účelem stanovení příslušných maximálních hodnot a tříd intenzity metanu měla být na Komisi za účelem doplnění tohoto nařízení přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU. Konečně, za účelem zajištění harmonizovaného provádění tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU za účelem doplnění tohoto nařízení přijetím harmonizovaných norem a technických předpisů. Obzvláště důležité je, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (20). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(83)

Za účelem zajištění jednotných podmínek provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny v souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování EU prováděcí pravomoci k přijetí podrobných pravidel, pokud jde o vzory výkazů emisí metanu, minimální detekční limity a detekční techniky vztahující se na detekční zařízení a prahové hodnoty platné pro první krok kontrol LDAR, jakož i postupy, požadavky a jednotlivá rozhodnutí týkající se rovnocennosti opatření pro monitorování, vykazování a ověřování ve třetích zemích. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (21).

(84)

Komise by měla monitorovat a přezkoumávat uplatňování tohoto nařízení a předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě. V té zprávě by se měla posoudit zejména účinnost a účelnost tohoto nařízení, úroveň dosaženého snížení emisí metanu a to, zda jsou zapotřebí další nebo alternativní opatření. Měly by se v ní zohlednit příslušné právní předpisy Unie v souvisejících oblastech. V závislosti na závěrech uvedených ve zprávě a v rámci přezkumu tohoto nařízení může Komise zvážit případné předložení legislativních návrhů.

(85)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovení pravidel pro přesné měření, kvantifikaci, monitorování, vykazování a ověřování, jakož i pro snižování emisí metanu v odvětví energetiky v Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,