NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Text s významem pro EHP)

(1)

Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů je základním právem. Ustanovení čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a čl. 16 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) přiznávají každému právo na ochranu osobních údajů, které se jej týkají. Toto právo je rovněž zaručeno článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

(2)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (3) přiznává fyzickým osobám právně vymahatelná práva, vymezuje povinnosti správců při zpracovávání údajů v orgánech a subjektech Společenství a zřizuje nezávislý orgán dozoru, evropského inspektora ochrany údajů, který odpovídá za monitorování zpracování osobních údajů orgány a subjekty Unie. Nevztahuje se však na zpracování osobních údajů při činnostech orgánů a subjektů Unie, které nespadají do působnosti práva Unie.

(3)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 (5) byly přijaty dne 27. dubna 2016. Zatímco nařízení stanoví obecná pravidla pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a zajištění volného pohybu osobních údajů v Unii, směrnice stanoví zvláštní pravidla pro ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a zajištění volného pohybu osobních údajů v Unii v oblastech justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce.

(4)

Nařízení (EU) 2016/679 konstatuje potřebu úpravy nařízení (ES) č. 45/2001 s cílem zajistit pevný a soudržný rámec pro ochranu osobních údajů na úrovni Unie a umožnit jeho uplatňování zároveň s nařízením (EU) 2016/679.

(5)

V zájmu soudržného přístupu k ochraně osobních údajů v celé Unii je, aby byla pravidla pro ochranu údajů pro orgány, instituce a jiné subjekty Unie v nejvyšší možné míře sladěna s pravidly přijatými pro veřejný sektor v členských státech. Kdekoliv ustanovení tohoto nařízení vycházejí ze stejných zásad jako ustanovení nařízení (EU) 2016/679, měla by být obě ustanovení podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) vykládána jednotně, především proto, že režim tohoto nařízení by měl být chápán jako odpovídající režimu nařízení (EU) 2016/679.

(6)

Osoby, jejichž osobní údaje v jakémkoliv kontextu zpracovávají orgány a subjekty Unie, například protože je tyto orgány a subjekty zaměstnávají, by měly být chráněny. Toto nařízení by se nemělo vztahovat na osobní údaje zesnulých osob. Toto nařízení se nevztahuje na zpracování osobních údajů právnických osob, a zejména podniků vytvořených jako právnické osoby, včetně názvu, právní formy a kontaktních údajů právnické osoby.

(7)

S cílem zabránit vzniku vážného rizika obcházení by ochrana fyzických osob měla být technologicky neutrální a nezávislá na použitých technologiích.

(8)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na zpracování osobních údajů všemi orgány, institucemi a jinými subjekty Unie. Mělo by se vztahovat na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů a na neautomatizované zpracování těch osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny. Záznamy nebo soubory záznamů ani jejich titulní strany, které nejsou uspořádány podle určených hledisek, by do oblasti působnosti tohoto nařízení spadat neměly.

(9)

V prohlášení č. 21 o ochraně osobních údajů v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, připojeném k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, konference uznala, že zvláštní pravidla pro ochranu osobních údajů a volný pohyb osobních údajů v oblastech justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, založená na článku 16 Smlouvy o fungování EU, by se mohla vzhledem ke specifické povaze těchto oblastí ukázat jako nezbytná. Samostatná kapitola tohoto nařízení obsahující obecná pravidla by se proto měla vztahovat na zpracování operativních osobních údajů, kterými jsou například osobní údaje zpracovávané pro účely trestního vyšetřování institucemi a jinými subjekty Unie při výkonu činností v oblastech justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce.

(10)

Směrnice (EU) 2016/680 stanoví harmonizovaná pravidla pro ochranu a volný pohyb osobních údajů zpracovávaných za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, včetně ochrany před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení. Aby byla zajištěna stejná úroveň ochrany fyzických osob prostřednictvím právně vymahatelných práv v celé Unii a zamezilo se rozdílům bránícím výměně osobních údajů mezi institucemi a jinými subjekty Unie při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 4 nebo 5 Smlouvy o fungování EU, a příslušnými orgány, měla by pravidla pro ochranu a volný pohyb operativních osobních údajů zpracovávaných takovými institucemi a jinými subjekty Unie být v souladu se směrnicí (EU) 2016/680.

(11)

Obecná pravidla kapitoly tohoto nařízení týkající se zpracovávání operativních osobních údajů by měla být použitelná bez dotčení zvláštních pravidel vztahujících se na zpracování operativních osobních údajů institucemi a jinými subjekty Unie při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 4 nebo 5 Smlouvy o fungování EU. Tato zvláštní pravidla by měla být považována za lex specialis vůči ustanovením v kapitole tohoto nařízení týkající se zpracovávání operativních osobních údajů (lex specialis derogat legi generali). Ve snaze snížit právní roztříštěnost by měla být zvláštní pravidla pro ochranu osobních údajů vztahující se na zpracování operativních osobních údajů institucemi a jinými subjekty Unie při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 4 nebo 5 Smlouvy o fungování EU, v souladu se zásadami, z nichž vychází kapitola tohoto nařízení týkající se zpracovávání operativních osobních údajů, a také s ustanoveními tohoto nařízení týkajícími se nezávislého dozoru, právní ochrany, odpovědnosti a sankcí.

(12)

Kapitola tohoto nařízení týkající se zpracovávání operativních osobních údajů by se měla vztahovat na instituce a jiné subjekty Unie při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 4 nebo 5 Smlouvy o fungování EU, ať již provádějí tyto činnosti jako své hlavní nebo vedlejší úkoly, pro účely prevence, odhalování, vyšetřování nebo stíhání trestných činů. Neměla by se však vztahovat na Europol ani na Úřad evropského veřejného žalobce, dokud nebudou právní akty, kterými se zřizuje Europol a Úřad evropského veřejného žalobce, pozměněny tak, aby se na tyto subjekty vztahovala kapitola tohoto nařízení týkající se zpracovávání operativních osobních údajů v pozměněném znění.

(13)

Komise by měla provádět přezkum tohoto nařízení, zejména kapitoly tohoto nařízení týkající se zpracovávání operativních osobních údajů. Komise by také měla provést přezkum jiných právních aktů přijatých na základě Smluv, které upravují zpracovávání operativních osobních údajů institucemi a jinými subjekty Unie při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 4 nebo 5 Smlouvy o fungování EU. Po tomto přezkumu by Komise měla mít možnost – ve snaze zajistit jednotnou a důslednou ochranu fyzických osob s ohledem na zpracování osobních údajů – předložit vhodné legislativní návrhy, včetně nezbytných úprav kapitoly tohoto nařízení týkající se zpracování operativních osobních údajů, s cílem dosáhnout toho, aby se vztahovala i na Europol a na Úřad evropského veřejného žalobce. Tyto úpravy by měly zohlednit ustanovení týkající se nezávislého dohledu, opravných prostředků, odpovědnosti a sankcí.

(14)

Na zpracovávání administrativních osobních údajů, jakými jsou například údaje týkající se zaměstnanců, institucemi a jinými subjekty Unie při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti části třetí hlavy V kapitoly 4 nebo 5 Smlouvy o fungování EU, by se mělo toto nařízení vztahovat.

(15)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na zpracovávání osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie při výkonu činností, které spadají do oblasti působnosti hlavy V kapitoly 2 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). Toto nařízení by se nemělo vztahovat na zpracovávání osobních údajů při misích uvedených v čl. 42 odst. 1 a v článcích 43 a 44 Smlouvy o EU provádějících společnou bezpečnostní a obrannou politiku. Ve vhodných případech by měly být předloženy relevantní návrhy za účelem další regulace zpracování osobních údajů v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky.

(16)

Zásady ochrany údajů by se měly uplatňovat na všechny informace týkající se identifikované nebo identifikovatelné fyzické osoby. Osobní údaje, na něž byla uplatněna pseudonymizace a jež by mohly být přiřazeny fyzické osobě na základě dodatečných informací, by měly být považovány za informace o identifikovatelné fyzické osobě. Při určování, zda je fyzická osoba identifikovatelná, by se mělo přihlédnout ke všem prostředkům, jako je například výběr vyčleněním, o nichž lze rozumně předpokládat, že je správce nebo jiná osoba použijí pro přímou či nepřímou identifikaci dané fyzické osoby. Ke stanovení toho, zda lze rozumně předpokládat použití prostředků k identifikaci fyzické osoby, by měly být vzaty v úvahu všechny objektivní faktory, jako jsou náklady a čas, které si identifikace vyžádá, s přihlédnutím k technologii dostupné v době zpracování i k technologickému rozvoji. Zásady ochrany osobních údajů by se proto neměly vztahovat na anonymní informace, totiž informace, které se netýkají identifikované či identifikovatelné fyzické osoby, ani na osobní údaje anonymizované tak, že subjekt údajů není nebo již přestal být identifikovatelným. Toto nařízení se tedy netýká zpracování těchto anonymních informací, včetně zpracování pro statistické nebo výzkumné účely.

(17)

Použití pseudonymizace osobních údajů může omezit rizika pro dotčené subjekty údajů a napomoci správcům a zpracovatelům splnit jejich povinnosti týkající se ochrany údajů. Výslovné zavedení „pseudonymizace“ v tomto nařízení nemá za cíl předem vyloučit jakákoliv další opatření týkající se ochrany údajů.

(18)

Fyzickým osobám mohou být přiřazeny síťové identifikátory, které využívají jejich zařízení, aplikace, nástroje a protokoly, jako například adresy internetového protokolu či identifikátory cookies, nebo jiné identifikátory, jako jsou štítky pro identifikaci na základě rádiové frekvence. Tímto způsobem mohou být zanechány stopy, které mohou být zejména v kombinaci s jedinečnými identifikátory a dalšími informacemi, které servery získávají, použity k profilování fyzických osob a k jejich identifikaci.

(19)

Souhlas by měl být udělen jednoznačným potvrzením, které je vyjádřením svobodného, konkrétního, informovaného a jednoznačného svolení subjektu údajů ke zpracování osobních údajů, které se jej týkají, a to v podobě písemného prohlášení, i učiněného elektronicky, nebo ústního prohlášení. Mohlo by se například jednat o zaškrtnutí políčka při návštěvě internetové stránky, volbu technického nastavení pro služby informační společnosti nebo jiné prohlášení či jednání, které v této souvislosti jasně signalizuje souhlas subjektu údajů s navrhovaným zpracováním jeho osobních údajů. Mlčení, předem zaškrtnutá políčka nebo nečinnost by tudíž neměly být považovány za souhlas. Souhlas by se měl vztahovat na veškeré činnosti zpracování prováděné pro stejný účel nebo stejné účely. Jestliže má zpracování několik účelů, měl by být souhlas udělen pro všechny. Má-li subjekt údajů udělit souhlas na základě žádosti podané elektronickými prostředky, musí být žádost jasná a stručná a nesmí zbytečně narušit využívání služby, pro kterou je souhlas udělen. Zároveň by měl mít subjekt údajů právo kdykoli souhlas odvolat, aniž je tím dotčena zákonnost zpracování provedená na základě souhlasu před jeho odvoláním. S cílem zajistit, aby byl souhlas svobodný, by vyjádření souhlasu nemělo představovat platný právní důvod pro zpracování osobních údajů ve zvláštním případě, kdy mezi subjektem údajů a správcem existuje jasná nerovnováha, a je tedy nepravděpodobné, že za všech okolností této konkrétní situace byl souhlas udělen svobodně. Často není možné v době shromažďování osobních údajů v plném rozsahu stanovit účel zpracování osobních údajů pro účely vědeckého výzkumu. Subjektům údajů by proto mělo být umožněno, aby udělily svůj souhlas ohledně určitých oblastí vědeckého výzkumu v souladu s uznávanými etickými normami pro vědecký výzkum. Subjekty údajů by měly mít možnost udělit svůj souhlas pouze pro některé oblasti výzkumu nebo části výzkumných projektů v rozsahu přípustném pro zamýšlený účel.

(20)

Jakékoliv zpracování osobních údajů by mělo být prováděno zákonným způsobem a korektně. Pro fyzické osoby by mělo být transparentní, že osobní údaje, které se jich týkají, jsou shromažďovány, používány, konzultovány nebo jinak zpracovávány, jakož i v jakém rozsahu tyto osobní údaje jsou či budou zpracovány. Zásada transparentnosti vyžaduje, aby všechny informace a všechna sdělení týkající se zpracování těchto osobních údajů byly snadno přístupné a srozumitelné a podávané za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků. Tato zásada se dotýká zejména informování subjektů údajů o totožnosti správce a účelech zpracování a o dalších záležitostech v zájmu zajištění korektního a transparentního zpracování ve vztahu k dotčeným fyzickým osobám a jejich práva získat potvrzení a sdělení zpracovávaných osobních údajů, které se jich týkají. Fyzické osoby by měly být upozorněny na to, jaká rizika, pravidla, záruky a práva existují v souvislosti se zpracováním osobních údajů a jak mají v souvislosti s tímto zpracováním uplatňovat svá práva. Zejména je zapotřebí, aby konkrétní účely, pro které jsou osobní údaje zpracovávány, byly jednoznačné a legitimní a aby byly stanoveny v okamžiku shromažďování osobních údajů. Osobní údaje by měly být přiměřené, relevantní a omezené na to, co je nezbytné z hlediska účelů, pro které jsou zpracovávány. Je nezbytné zejména zajistit, aby byla doba, po kterou jsou osobní údaje uchovávány, omezena na nezbytné minimum. Osobní údaje by měly být zpracovány pouze tehdy, nemůže-li být účelu zpracování přiměřeně dosaženo jinými prostředky. Aby se zajistilo, že osobní údaje nebudou uchovávány déle, než je nezbytné, měl by správce stanovit lhůty pro výmaz nebo pravidelný přezkum. Měla by být přijata veškerá vhodná opatření, aby nepřesné osobní údaje byly opraveny nebo vymazány. Osobní údaje by měly být zpracovávány způsobem, který zaručí náležité zabezpečení a důvěrnost těchto údajů, mimo jiné za účelem zabránění neoprávněnému přístupu k osobním údajům a k zařízení používanému k jejich zpracování a za účelem zabránění jejich neoprávněnému zpřístupnění v případě jejich předání.

(21)

V souladu se zásadou odpovědnosti, jestliže orgány a subjekty Unie předávají osobní údaje v rámci téhož orgánu nebo subjektu Unie a příjemce není organizační složkou správce, anebo jiným orgánům nebo subjektům Unie, měly by ověřit, zda jsou tyto osobní údaje vyžadovány pro legitimní výkon úkolů spadajících do pravomoci příjemce. Po žádosti příjemce o předání osobních údajů by správce měl zejména ověřit, že existuje relevantní důvod pro zákonné zpracování osobních údajů příjemcem a pravomoc příjemce. Správce by měl provést předběžné hodnocení nezbytnosti předání údajů. Vzniknou-li pochybnosti, zda je předání nezbytné, měl by správce požádat příjemce o doplňující informace. Příjemce by měl zajistit, aby mohla být nezbytnost předání údajů následně ověřena.

(22)

Aby bylo zpracování zákonné, měly by být osobní údaje zpracovávány na základě nezbytnosti splnění úkolu prováděného orgány a subjekty Unie ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, nezbytnosti dodržení zákonné povinnosti, která se na správce vztahuje, nebo s ohledem na nějaký jiný legitimní základ podle tohoto nařízení, včetně souhlasu dotčeného subjektu údajů, nebo nezbytnosti plnění smlouvy, jejíž stranou je subjekt údajů, nebo pro přijetí opatření na žádost subjektu údajů před uzavřením smlouvy. Zpracování osobních údajů orgány a subjekty Unie za účelem plnění úkolů veřejného zájmu zahrnuje zpracování osobních údajů nezbytných pro řízení a fungování těchto orgánů a institucí. Zpracování osobních údajů by mělo být rovněž považováno za zákonné, pokud je nezbytné pro ochranu životně důležitého zájmu subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby. Zpracování osobních údajů na základě životně důležitého zájmu jiné fyzické osoby by mělo v zásadě proběhnout pouze tehdy, pokud zjevně nemůže být založeno na jiném právním základě. Některé druhy zpracování mohou sloužit jak důležitým důvodům veřejného zájmu, tak životně důležitým zájmům subjektu údajů, například je-li zpracování nezbytné pro humanitární účely, včetně monitorování epidemií a jejich šíření nebo v naléhavých humanitárních situacích, zejména v případech přírodních a člověkem způsobených katastrof.

(23)

Právo Unie uvedené v tomto nařízení by mělo být jasné a přesné a jeho použití by mělo být předvídatelné pro osoby, na něž se vztahuje, v souladu s požadavky stanovenými v Listině a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

(24)

Vnitřní předpisy uvedené v tomto nařízení by měly být jasné a přesné akty s obecnou působností, které mají právní účinky vůči subjektům údajů. Měly by být přijaty na nejvyšší úrovni řízení orgánů a subjektů Unie v rámci jejich pravomocí a v otázkách spojených s jejich fungováním. Měly by být zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie. Použití těchto předpisů by mělo být předvídatelné pro osoby, na něž se vztahují, v souladu s požadavky stanovenými v Listině a v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Vnitřní předpisy mohou mít podobu rozhodnutí, zejména jsou-li přijaty orgány Unie.

(25)

Zpracování osobních údajů pro jiné účely, než jsou ty, pro které byly osobní údaje původně shromážděny, by mělo být povoleno pouze v případě, kdy je slučitelné s účely, pro které byly osobní údaje původně shromážděny. V takovém případě není třeba právní základ odlišný od toho, který umožnil shromáždění osobních údajů. Pokud je zpracování nezbytné ke splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu či při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce, mohou být v právu Unie určeny a vymezeny úkoly a účely, pro které se další zpracování považuje za slučitelné a zákonné. Další zpracování pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely by mělo být považováno za slučitelnou zákonnou operaci zpracování. Právní základ pro zpracování osobních údajů podle práva Unie může rovněž posloužit jako právní základ pro další zpracování. S cílem zjistit, zda je účel dalšího zpracování slučitelný s účelem, pro který byly osobní údaje původně shromážděny, by měl správce, po splnění všech požadavků na zákonnost původního zpracování, vzít mimo jiné v úvahu jakoukoliv vazbu mezi těmito účely a účely zamýšleného dalšího zpracování, kontext, v němž byly osobní údaje shromážděny, zejména přiměřená očekávání ohledně dalšího použití osobních údajů, která mají subjekty údajů na základě svého vztahu se správcem, povahu osobních údajů, důsledky zamýšleného dalšího zpracování pro subjekty údajů a existenci vhodných záruk jak během původních, tak během zamýšlených dalších operací zpracování.

(26)

Pokud je zpracování založeno na souhlasu subjektu údajů, měl by být správce schopen prokázat, že subjekt údajů udělil k dané operaci zpracování souhlas. Zejména v případě písemného prohlášení souvisejícího s jinou skutečností by mělo být pomocí záruk zajištěno, že si je subjekt údajů vědom toho, že uděluje souhlas a v jakém rozsahu. V souladu se směrnicí Rady 93/13/EHS (6) by prohlášení o souhlasu navržené správcem mělo být poskytnuto ve srozumitelném a snadno přístupném znění za použití jasného a jednoduchého jazyka a nemělo by obsahovat nepřiměřené podmínky. Aby se zajistilo, že souhlas bude informovaný, měl by subjekt údajů znát alespoň totožnost správce a účely zpracování, k nimž jsou jeho osobní údaje určeny. Souhlas by neměl být považován za svobodný, pokud subjekt údajů nemá skutečnou nebo svobodnou volbu nebo nemůže souhlas odmítnout nebo odvolat, aniž by byl poškozen.

(27)

Děti zasluhují zvláštní ochranu osobních údajů, protože si mohou být méně vědomy dotčených rizik, důsledků a záruk a svých práv v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Tato zvláštní ochrana by se měla zejména vztahovat na vytváření osobnostních profilů a shromažďování osobních údajů týkajících se dětí při využívání služeb nabízených přímo dětem na internetových stránkách orgánů a subjektů Unie, jako jsou mezilidské komunikační služby nebo prodej vstupenek na internetu, kdy je zpracování osobních údajů založeno na souhlasu.

(28)

Jestliže by v Unii usazení příjemci jiní než orgány a subjekty Unie chtěli, aby jim orgány a subjekty Unie předaly osobní údaje, měli by prokázat, že předání těchto údajů je nezbytné buď pro plnění jejich úkolů, které vykonávají ve veřejném zájmu, nebo při výkonu veřejné moci, kterým jsou pověřeni. Popřípadě by tito příjemci měli prokázat, že předání těchto údajů je nezbytné pro konkrétní účel ve veřejném zájmu a správce by měl zjistit, zda je důvod se domnívat, že mohou být poškozeny oprávněné zájmy subjektu údajů. V takových případech by měl správce prokazatelně zvážit různé protichůdné zájmy, aby posoudil přiměřenost požadovaného předání osobních údajů. Tyto konkrétní účely ve veřejném zájmu by se mohly týkat transparentnosti orgánů a subjektů Unie. Orgány a subjekty Unie by dále měly tuto nezbytnost prokázat, pokud samy dávají podnět k předání údajů, v souladu se zásadou transparentnosti a řádné správy. Požadavky stanovené v tomto nařízení pro předávání údajů jiným příjemcům usazeným v Unii, než jsou orgány a subjekty Unie, by měly být chápány jako doplňkové k podmínkám pro zákonné zpracování.

(29)

Osobní údaje, které jsou svou povahou obzvláště citlivé z hlediska základních práv a svobod, zasluhují zvláštní ochranu, jelikož by při jejich zpracování mohla vzniknout závažná rizika pro základní práva a svobody. Tyto osobní údaje by se neměly zpracovávat, pokud nejsou splněny zvláštní podmínky stanovené v tomto nařízení. Mezi tyto osobní údaje by měly patřit osobní údaje vypovídající o rasovém či etnickém původu, ovšem s tím, že použití slov „rasový původ“ v tomto nařízení neznamená, že Unie akceptuje teorie, které se pokoušejí určit existenci různých lidských ras. Zpracování fotografií by nemělo být systematicky považováno za zpracování zvláštních kategorií osobních údajů, neboť na fotografie se definice biometrických údajů vztahuje pouze v případech, kdy jsou zpracovávány zvláštními technickými prostředky umožňujícími jedinečnou identifikaci nebo autentizaci fyzické osoby. Společně se zvláštními požadavky na zpracování citlivých údajů by se měly uplatňovat obecné zásady a další pravidla tohoto nařízení, zejména pokud jde o podmínky pro zákonné zpracování. Odchylky od obecného zákazu zpracování těchto zvláštních kategorií osobních údajů by měly být výslovně stanoveny mimo jiné v případě, kdy subjekt údajů uděluje svůj výslovný souhlas nebo jde-li o zvláštní potřeby, zejména pokud je toto zpracování prováděno v průběhu oprávněných činností některých sdružení či nadací, jejichž cílem je umožnit výkon základních svobod.

(30)

Zvláštní kategorie osobních údajů, které zasluhují vyšší stupeň ochrany, by měly být zpracovávány pouze pro zdravotní účely, je-li třeba těchto účelů dosáhnout ve prospěch fyzických osob a společnosti jako celku, zejména v souvislosti s řízením zdravotnických služeb či služeb sociální péče a systémů. Proto by toto nařízení mělo stanovit harmonizované podmínky pro zpracování zvláštních kategorií osobních údajů o zdravotním stavu, pokud jde o zvláštní potřeby, zejména je-li zpracování takových údajů prováděno pro určité účely související se zdravím osobou vázanou profesním tajemstvím podle právních předpisů. Právo Unie by mělo stanovit specifická a vhodná opatření s cílem chránit základní práva a osobní údaje fyzických osob.

(31)

Z důvodů veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví může být nezbytné zpracovávat zvláštní kategorie osobních údajů bez souhlasu subjektu údajů. Toto zpracování by mělo podléhat vhodným a zvláštním opatřením s cílem chránit práva a svobody fyzických osob. V této souvislosti by mělo být „veřejné zdraví“ vykládáno ve smyslu definice v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 (7), totiž jako veškeré prvky týkající se zdraví, zejména zdravotní stav včetně nemocnosti a zdravotního postižení, determinanty ovlivňující tento zdravotní stav, potřeby zdravotní péče, prostředky přidělené na zdravotní péči, poskytování zdravotní péče a její všeobecná dostupnost, výdaje na zdravotní péči a její financování a příčiny úmrtnosti. Takové zpracování údajů o zdravotním stavu z důvodu veřejného zájmu by nemělo vést k tomu, aby se osobní údaje zpracovávaly pro jiné účely.

(32)

Pokud správce zpracovává osobní údaje, které mu neumožňují identifikovat fyzickou osobu, neměl by být povinen získat dodatečné informace pro zjištění totožnosti subjektu údajů výlučně za účelem dosažení souladu s některým ustanovením tohoto nařízení. Správce by však neměl odmítnout převzít dodatečné informace poskytnuté subjektem údajů s cílem podpořit výkon jeho práv. Součástí identifikace by měla být digitální identifikace subjektu údajů, například prostřednictvím mechanismu autentizace na základě stejných pověřovacích údajů, které subjekt údajů používá pro přihlášení k on-line službám poskytovaným správcem údajů.

(33)

Zpracování osobních údajů pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely by mělo podléhat vhodným zárukám práv a svobod subjektu údajů podle tohoto nařízení. Tyto záruky by měly zajistit, aby byla zavedena technická a organizační opatření, zejména s cílem zajistit dodržování zásady minimalizace údajů. Další zpracování osobních údajů pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely má být provedeno, pokud správce usoudil, že je možné splnit tyto účely na základě zpracování osobních údajů, které neumožňují nebo již neumožňují identifikaci subjektů údajů, za podmínky existence vhodných záruk (jako je například pseudonymizace údajů). Orgány a subjekty Unie by měly stanovit vhodné záruky v právu Unie, a to i v podobě vnitřních předpisů přijatých orgány a subjekty Unie v záležitostech spojených s jejich fungováním, týkající se zpracování osobních údajů pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely.

(34)

Je třeba stanovit postupy, které by usnadnily výkon práv subjektů údajů podle tohoto nařízení, včetně mechanismů pro podávání žádostí a případně bezplatného obdržení přístupu k osobním údajům a opravy nebo výmazu osobních údajů a pro uplatnění práva vznést námitku. Správce by měl rovněž zajistit podmínky pro to, aby žádosti mohly být podávány elektronicky, zejména v případě zpracování osobních údajů elektronickými prostředky. Správci by měla být uložena povinnost reagovat na žádosti subjektu údajů bez zbytečného odkladu a nejpozději do jednoho měsíce a uvést důvody v případě, že nemá v úmyslu těmto žádostem vyhovět.

(35)

Zásady korektního a transparentního zpracování vyžadují, aby byl subjekt údajů informován o probíhající operaci zpracování a jejích účelech. Správce by měl subjektu údajů poskytnout veškeré další informace nezbytné pro zajištění korektního a transparentního zpracování, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a kontextu, v němž jsou osobní údaje zpracovávány. Subjekt údajů by měl být dále informován o profilování a o jeho důsledcích. Pokud jsou osobní údaje získávány od subjektu údajů, měl by subjekt údajů být rovněž informován, zda je povinen tyto údaje poskytnout, a o důsledcích jejich případného neposkytnutí. Tyto informace mohou být doplněny standardizovanými ikonami s cílem poskytnout snadno viditelným, srozumitelným a jasně čitelným způsobem smysluplný přehled o zamýšleném zpracování. Pokud jsou ikony prezentovány v elektronické podobě, měly by být strojově čitelné.

(36)

Informování subjektu údajů o tom, že jsou zpracovávány jeho osobní údaje, by mělo proběhnout v okamžiku jejich získání od subjektu údajů, nebo pokud jsou získávány z jiného zdroje, v přiměřené lhůtě v závislosti na okolnostech případu. Jestliže mohou být osobní údaje oprávněně získány jinému příjemci, měl by být subjekt údajů informován o jejich prvním zpřístupnění tomuto příjemci. Pokud správce hodlá osobní údaje zpracovat pro jiný účel, než je účel, pro který byly shromážděny, měl by poskytnout subjektu údajů informace o tomto jiném účelu a další nezbytné informace ještě před uvedeným dalším zpracováním. Pokud z důvodu využití různých zdrojů nemůže být subjektu údajů sdělen původ osobních údajů, měly by být poskytnuty obecné informace.

(37)

Subjekt údajů by měl mít právo na přístup ke shromážděným osobním údajům, které se ho týkají, a měl by moci toto právo snadno a v přiměřených odstupech uplatňovat, aby byl o jejich zpracování informován a mohl si ověřit jeho zákonnost. To zahrnuje právo subjektů údajů na přístup k údajům o svém zdravotním stavu, například k údajům ve své lékařské dokumentaci, která obsahuje například informace o diagnóze, výsledky vyšetření, posudky ošetřujících lékařů a údaje o veškeré léčbě a provedených ošetřeních nebo zákrocích. Každý subjekt údajů by proto měl mít právo vědět a být informován zejména o tom, za jakým účelem se osobní údaje zpracovávají, případně o období, po které budou uchovávány, kdo jsou příjemci osobních údajů, v čem spočívá logika automatizovaného zpracování osobních údajů a jaké mohou být důsledky takového zpracování přinejmenším v případech, kdy je zpracování založeno na profilování. Tímto právem by neměla být nepříznivě dotčena práva ani svobody ostatních, například obchodní tajemství nebo duševní vlastnictví, a zejména autorské právo chránící programové vybavení. Zohlednění těchto skutečností by ovšem nemělo vést k tomu, že by subjektu údajů bylo odepřeno poskytnutí všech informací. Pokud správce zpracovává velké množství informací týkajících se subjektu údajů, měl by mít možnost před poskytnutím informací požádat subjekt údajů, aby konkrétně uvedl, kterých informací nebo činností zpracování se jeho žádost týká.

(38)

Subjekt údajů by měl mít právo na opravu osobních údajů, které se ho týkají, a „právo být zapomenut“, pokud uchovávání těchto údajů porušuje toto nařízení nebo právo Unie, které se na správce vztahuje. Subjekt údajů by měl mít právo na to, aby jeho osobní údaje byly vymazány a nebyly dále zpracovávány, pokud již nejsou potřebné pro účely, pro které byly shromážděny nebo jinak zpracovány, pokud subjekt údajů odvolal svůj souhlas se zpracováním nebo pokud vznesl námitku proti zpracování osobních údajů, které se jej týkají, nebo pokud je zpracování jeho osobních údajů v rozporu s tímto nařízením z jiných důvodů. Toto právo je obzvláště důležité v případech, kdy subjekt údajů udělil souhlas v dětském věku a nebyl si plně vědom rizik spojených se zpracováním a později chce tyto osobní údaje zejména na internetu odstranit. Subjekt údajů by měl mít možnost toto právo uplatnit bez ohledu na skutečnost, že již není dítě. Další uchovávání osobních údajů by však mělo být zákonné, pokud je to nezbytné k uplatnění práva svobody projevu a informací, z důvodu splnění právní povinnosti, provádění určitého úkolu ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce, z důvodů veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví, pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely nebo pro určení, výkon nebo obhajobu právních nároků.

(39)

Aby bylo v internetovém prostředí posíleno právo být zapomenut, mělo by být rozšířeno právo na výmaz tím, že by správce, který zveřejnil osobní údaje, měl povinnost informovat správce, kteří osobní údaje zpracovávají, aby vymazali veškeré odkazy na dané osobní údaje či veškeré jejich kopie nebo replikace. Přitom by měl správce učinit vhodné kroky, s přihlédnutím k dostupné technologii a prostředkům, které má k dispozici, včetně uplatňování technických opatření, s cílem informovat správce, kteří tyto osobní údaje zpracovávají, o žádosti subjektu údajů.

(40)

Způsoby, jak omezit zpracování osobních údajů, by mohly mimo jiné zahrnovat dočasný přesun vybraných údajů do jiného systému zpracování, znepřístupnění vybraných osobních údajů uživatelům nebo dočasné odstranění zveřejněných údajů z internetových stránek. V automatizovaných evidencích by omezení zpracování mělo být v zásadě zajištěno technickými prostředky tak, aby se na osobní údaje již nevztahovaly žádné další operace zpracování a aby nemohly být změněny. Skutečnost, že zpracování osobních údajů je omezeno, by měla být v systému jasně vyznačena.

(41)

Aby měl subjekt údajů větší kontrolu nad svými údaji, měl by v případě, kdy se osobní údaje zpracovávají automatizovaně, mít též právo získat osobní údaje, které se ho týkají, a jež poskytl správci, ve strukturovaném, běžně používaném, strojově čitelném a interoperabilním formátu a předat je jinému správci. Správce údajů je třeba podporovat v rozvíjení interoperabilních formátů umožňujících přenositelnost údajů. Toto právo by se mělo uplatnit v případě, kdy subjekt údajů poskytl osobní údaje na základě svého souhlasu, nebo pokud je zpracování potřebné za účelem plnění smlouvy. Proto by se nemělo uplatňovat v případě, kdy je zpracování osobních údajů nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje, nebo pro vykonání úkolu ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce. Právo subjektu údajů předat nebo obdržet osobní údaje, které se ho týkají, by nemělo zakládat povinnost správců zavést nebo zachovávat technicky kompatibilní systémy zpracování. Pokud se určitý soubor osobních údajů týká více než jednoho subjektu údajů, neměla by právem obdržet osobní údaje být dotčena práva a svobody jiných subjektů údajů podle tohoto nařízení. Tímto právem by dále nemělo být dotčeno právo subjektu údajů dosáhnout výmazu osobních údajů a omezení uvedeného práva, jak je stanoveno v tomto nařízení, a zejména by toto právo nemělo znamenat výmaz osobních údajů týkajících se daného subjektu údajů, které tento subjekt údajů poskytl v rámci plnění smlouvy, v rozsahu, v němž jsou tyto osobní údaje nezbytné pro plnění dané smlouvy, a po dobu nezbytně nutnou pro toto plnění. Pokud je to technicky možné, měl by mít subjekt údajů právo na to, aby osobní údaje byly předány přímo jedním správcem správci druhému.

(42)

Pokud mohou být osobní údaje zákonně zpracovávány, protože je toto zpracování nezbytné pro výkon úkolů vykonávaných ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce, měl by každý dotčený subjekt údajů přesto mít právo vznést námitku proti zpracování osobních údajů, které se týkají jeho konkrétní situace. Mělo by být povinností správce, aby prokázal, že jeho závažné oprávněné zájmy převažují nad zájmy nebo základními právy a svobodami subjektu údajů.

(43)

Subjekt údajů by měl mít právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí, a to včetně opatření, které hodnotí osobní aspekty týkající se jeho osoby, vychází výlučně z automatizovaného zpracování a které má pro něj právní účinky nebo se jej podobně významně dotýká, jako jsou postupy elektronického náboru bez jakéhokoliv lidského zásahu. Takové zpracování zahrnuje „profilování“, jehož podstatou je jakákoliv forma automatizovaného zpracování osobních údajů hodnotící osobní aspekty vztahující se k fyzické osobě, zejména za účelem analýzy či předvídání aspektů souvisejících s pracovním výkonem subjektu údajů, jeho ekonomickou situací, zdravotním stavem, osobními preferencemi nebo zájmy, spolehlivostí nebo chováním, místem pobytu či pohybu, pokud má pro něj právní účinky nebo se jí podobným způsobem významně dotýká.

Rozhodování založené na takovém zpracování, včetně profilování, by však mělo být umožněno, pokud jej výslovně povoluje právo Unie. V každém případě by se na takové zpracování měly vztahovat vhodné záruky, které by měly zahrnovat konkrétní informování subjektu údajů a právo na lidský zásah, na vyjádření svého názoru, na získání vysvětlení o rozhodnutí učiněném po takovém posouzení a na napadnutí tohoto rozhodnutí. Toto opatření by se nemělo týkat dítěte. V zájmu zajištění korektního a transparentního zpracování ve vztahu k subjektu údajů a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem a souvislostem, za kterých se dané osobní údaje zpracovávají, by měl správce použít vhodné matematické nebo statistické postupy profilování, zavést technická a organizační opatření, která zejména zajistí opravu faktorů vedoucích k nepřesnosti osobních údajů a minimalizaci rizika chyb, a zabezpečit osobní údaje takovým způsobem, který zohledňuje potenciální rizika pro zájmy a práva subjektu údajů, a mimo jiné předcházet diskriminačním účinkům vůči fyzickým osobám na základě rasového nebo etnického původu, politických názorů, náboženského vyznání nebo přesvědčení, členství v odborech, genetických údajů nebo zdravotního stavu či sexuální orientace nebo zamezit zpracování, které by vedlo k opatřením, jež mají takové účinky. Automatizované rozhodování a profilování založené na zvláštních kategoriích osobních údajů by mělo být povoleno pouze za určitých podmínek.

(44)

Právní akty přijaté na základě Smluv nebo vnitřní předpisy přijaté orgány a subjekty Unie v záležitostech spojených s jejich fungováním mohou uložit omezení určitých zásad a práva na informace, na přístup a na opravu nebo na výmaz osobních údajů, práva na přenositelnost osobních údajů, důvěrnost elektronických komunikací, jakož i omezení týkající se oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů nebo určitých souvisejících povinností správců, pokud je to v demokratické společnosti nutné a přiměřené pro zachování veřejné bezpečnosti a pro předcházení trestným činům nebo jejich vyšetřování či stíhání nebo výkon trestů. To zahrnuje i ochranu před hrozbami pro veřejnou bezpečnost a jejich předcházení, mimo jiné pro ochranu lidských životů, zejména v reakci na přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy, pro vnitřní bezpečnost orgánů a subjektů Unie, pro jiné významné cíle obecného veřejného zájmu Unie nebo členského státu, zejména jedná-li se o důležitý hospodářský či finanční zájem Unie nebo členského státu, a vedení veřejných rejstříků z důvodů obecného veřejného zájmu, nebo s ohledem na ochranu subjektu údajů či práv a svobod ostatních, včetně sociální ochrany, veřejného zdraví a humanitárních účelů.

(45)

Měla by být stanovena odpovědnost správce za jakékoliv zpracování osobních údajů prováděné správcem nebo pro něj. Správce by měl být zejména povinen zavést vhodná a účinná opatření a být schopen doložit, že činnosti zpracování jsou v souladu s tímto nařízením, včetně účinnosti opatření. Tato opatření by měla zohledňovat povahu, rozsah, kontext a účely zpracování a riziko pro práva a svobody fyzických osob.

(46)

Různě pravděpodobná a závažná rizika pro práva a svobody fyzických osob mohou vyplynout ze zpracování osobních údajů, které by mohlo vést k fyzické, hmotné nebo nehmotné újmě, zejména v případech, kdy by zpracování mohlo vést k diskriminaci, krádeži či zneužití identity, finanční ztrátě, poškození pověsti, ztrátě důvěrnosti osobních údajů chráněných služebním tajemstvím, neoprávněnému zrušení pseudonymizace nebo jakémukoliv jinému významnému hospodářskému či společenskému znevýhodnění, kdy by subjekty údajů mohly být zbaveny svých práv a svobod nebo možnosti kontrolovat své osobní údaje, kdy jsou zpracovávány osobní údaje, které vypovídají o rasovém či etnickém původu, politických názorech, náboženském vyznání či filosofickém přesvědčení nebo členství v odborech, kdy jsou zpracovávány genetické údaje či údaje o zdravotním stavu či sexuálním životě nebo o odsouzení v trestních věcech a trestných činech či souvisejících bezpečnostních opatřeních, kdy jsou za účelem vytvoření či využití osobních profilů vyhodnocovány osobní aspekty, zejména prostřednictvím analýzy nebo odhadu aspektů týkajících se pracovních výsledků, ekonomické situace, zdravotního stavu, osobních preferencí nebo zájmů, spolehlivosti nebo chování, místa pobytu a pohybu, kdy jsou zpracovávány osobní údaje zranitelných osob, především dětí, nebo kdy je zpracováván velký objem osobních údajů a zpracování se dotýká velkého počtu subjektů údajů.

(47)

Pravděpodobnost a závažnost rizika pro práva a svobody subjektu údajů by měly být určeny na základě povahy, rozsahu, kontextu a účelů zpracování. Riziko by mělo být hodnoceno na základě objektivního posouzení, které stanoví, zda operace zpracování představují riziko či vysoké riziko.

(48)

Pro ochranu práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů je třeba přijmout vhodná technická a organizační opatření, aby se zajistilo splnění požadavků vyplývajících z tohoto nařízení. Aby správce mohl doložit soulad s tímto nařízením, měl by přijmout vnitřní předpisy a zavést opatření, která dodržují zejména zásady záměrné a standardní ochrany osobních údajů. Tato opatření by mohla mimo jiné spočívat v minimalizaci zpracování osobních údajů, co nejrychlejší pseudonymizaci osobních údajů, transparentnosti s ohledem na funkce a zpracování osobních údajů, umožnění subjektům údajů monitorovat zpracování osobních údajů a umožnění správcům vytvářet a zlepšovat bezpečnostní prvky. Zásady záměrné a standardní ochrany osobních údajů by rovněž měly být zohledněny v souvislosti s veřejnými zakázkami.

(49)

Nařízení (EU) 2016/679 stanoví, že správci musí dodržování stanovených požadavků doložit tím, že používají schválené mechanismy pro vydávání osvědčení. Obdobně by měly být orgány a subjekty Unie schopny doložit dodržování tohoto nařízení tím, že získají osvědčení v souladu s článkem 42 nařízení (EU) 2016/679.

(50)

Ochrana práv a svobod subjektů údajů i odpovědnost správců a zpracovatelů vyžadují, aby bylo jasně určeno, kdo má plnit jednotlivé povinnosti stanovené v tomto nařízení, včetně případů, kdy správce určuje účely a prostředky zpracování společně s jinými správci nebo kdy je operace zpracování prováděna za správce.

(51)

Aby byl zajištěn soulad s požadavky tohoto nařízení v případě zpracování prováděného zpracovatelem za správce, měl by správce zpracováním pověřit pouze zpracovatele, kteří poskytují dostatečné záruky, zejména pokud jde o odborné znalosti, spolehlivost a zdroje, že zavedou technická a organizační opatření, která budou splňovat požadavky tohoto nařízení, včetně požadavků na zabezpečení zpracování. Jedním z prvků, jimiž lze doložit, že zpracovatel, který není orgánem ani subjektem Unie, plní povinnosti správce, může být dodržování schváleného kodexu chování nebo schváleného mechanismu pro vydávání osvědčení. Provádění zpracování zpracovatelem jiným než orgán nebo subjekt Unie by se mělo řídit smlouvou nebo v případě, že zpracovateli jsou orgány a subjekty Unie, smlouvou nebo jiným právním aktem podle práva Unie, které by zavazovaly zpracovatele vůči správci a v nichž by byl stanoven předmět a doba trvání zpracování, povaha a účely zpracování, typ osobních údajů a kategorie subjektů údajů, s přihlédnutím ke konkrétním úkolům a povinnostem zpracovatele v souvislosti se zpracováním, jež má být provedeno, a riziko pro práva a svobody subjektů údajů. Správce a zpracovatel by měli mít možnost se rozhodnout, že použijí individuální smlouvu nebo standardní smluvní ustanovení, která přijme buď přímo Komise, nebo evropský inspektor ochrany údajů a poté Komise. Po dokončení zpracování za správce by zpracovatel měl na základě rozhodnutí správce osobní údaje vrátit nebo vymazat, jestliže se nepožaduje uložení osobních údajů podle práva Unie nebo členského státu, které se na zpracovatele vztahuje.

(52)

Aby doložili soulad s tímto nařízením, měli by správci vést záznamy o činnostech zpracování, za které odpovídají, a zpracovatelé by měli vést záznamy o kategoriích činností zpracování, za které odpovídají. Orgány a subjekty Unie by měly být povinny spolupracovat s evropským inspektorem ochrany údajů a na jeho žádost mu tyto záznamy zpřístupnit, aby na jejich základě mohly být tyto operace zpracování monitorovány. Pokud je to vhodné s ohledem na velikost orgánu nebo subjektu Unie, měly by orgány a subjekty Unie mít možnost vytvořit centrální rejstřík záznamů svých činností zpracování. Z důvodů transparentnosti by rovněž měly mít možnost tento rejstřík zpřístupnit veřejnosti.

(53)

V zájmu zachování bezpečnosti a zabránění zpracování, které by bylo v rozporu s tímto nařízením, by měl správce nebo zpracovatel posoudit rizika spojená se zpracováním a přijmout opatření ke zmírnění těchto rizik, například šifrování. Tato opatření by měla zajistit náležitou úroveň bezpečnosti, včetně důvěrnosti, s ohledem na stav techniky, náklady na provedení v souvislosti s rizikem a povahu osobních údajů, které mají být chráněny. Při posuzování rizik pro zabezpečení údajů by se měla vzít v úvahu rizika, která zpracování představuje, jako jsou náhodné nebo protiprávní zničení, ztráta, pozměnění, neoprávněné zpřístupnění předaných, uložených nebo jiným způsobem zpracovaných osobních údajů nebo neoprávněný přístup k nim, které by mohly zejména vést k fyzické, hmotné nebo nehmotné újmě.

(54)

Orgány a subjekty Unie by měly zajistit důvěrnost elektronické komunikace, jak ukládá článek 7 Listiny. Orgány a subjekty Unie by měly zejména zajistit zabezpečení svých sítí elektronických komunikací. Měly by chránit informace týkající se koncových zařízení koncových uživatelů, kteří se připojují na veřejně přístupné internetové stránky a mobilní aplikace, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (8). Měly by rovněž chránit osobní údaje uložené v seznamech uživatelů.

(55)

Není-li porušení zabezpečení osobních údajů řešeno náležitě a včas, může to fyzickým osobám způsobit fyzickou, hmotnou či nehmotnou újmu. Jakmile se tedy správce o porušení zabezpečení osobních údajů dozví, měl by je bez zbytečného odkladu a, je-li to možné, do 72 hodin poté, co se o něm dozvěděl, ohlásit evropskému inspektorovi ochrany údajů, ledaže může v souladu se zásadou odpovědnosti doložit, že je nepravděpodobné, že by dané porušení zabezpečení osobních údajů mělo za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob. Není-li toto ohlášení možné učinit do 72 hodin, měly by být spolu s ním uvedeny důvody zpoždění a informace mohou být poskytnuty postupně bez zbytečného dalšího prodlení. Je-li zpoždění důvodné, měly by být méně citlivé nebo méně konkrétní informace o porušení sděleny co nejdříve, místo aby se čekalo s ohlášením až na úplné vyšetření příslušného incidentu.

(56)

Správce by měl porušení zabezpečení osobních údajů oznámit subjektu údajů bez zbytečného prodlení, pokud je pravděpodobné, že toto porušení bude mít za následek vysoké riziko pro práva a svobody fyzické osoby, aby mohl učinit nezbytná opatření. V oznámení by měla být popsána povaha daného případu porušení zabezpečení osobních údajů a obsažena doporučení pro dotčenou fyzickou osobu, jak případné nežádoucí účinky zmírnit. Tato oznámení by měla být subjektům údajů učiněna, jakmile je to proveditelné, v úzké spolupráci s evropským inspektorem ochrany údajů a v souladu s pokyny tohoto úřadu nebo jiných příslušných orgánů (například donucovacích orgánů).

(57)

Nařízení (ES) č. 45/2001 stanoví pro správce obecnou povinnost ohlašovat zpracování osobních údajů pověřenci pro ochranu osobních údajů. Pokud je to vhodné s ohledem na velikost daného orgánu nebo subjektu Unie, má pověřenec pro ochranu osobních údajů vést rejstřík ohlášených operací zpracování údajů. Kromě této obecné povinnosti by měly být zavedeny účinné postupy a mechanismy k monitorování operací zpracování, jež mohou s ohledem na svou povahu, rozsah, kontext a účely představovat vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob. Tyto postupy by také měly být zavedeny především u těch typů operací zpracování, při nichž jsou používány nové technologie, nebo které jsou zcela nového druhu a u nichž správce dosud neprovedl posouzení vlivu na ochranu údajů, nebo které se staly nezbytnými z důvodu času, který uplynul od prvotního zpracování. V těchto případech by měl správce před zpracováním provést posouzení vlivu na ochranu osobních údajů s cílem posoudit konkrétní pravděpodobnost a závažnost vysokého rizika a zohlednit přitom povahu, rozsah, kontext a účely zpracování a zdroje rizika. Toto posouzení vlivu by mělo zejména obsahovat zamýšlená opatření, záruky a mechanismy pro snížení tohoto rizika, pro zajištění ochrany osobních údajů a prokázání souladu s tímto nařízením.

(58)

Pokud z posouzení vlivu na ochranu osobních údajů vyplývá, že by zpracování v případě neexistence záruk, bezpečnostních opatření ani mechanismů ke zmenšení rizika představovalo vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob, a pokud je správce toho názoru, že riziko nelze zmenšit prostředky přiměřenými z hlediska dostupných technologií a nákladů na provedení, je třeba před zahájením zpracování konzultovat evropského inspektora ochrany údajů. Je pravděpodobné, že toto vysoké riziko vznikne v souvislosti s určitým typem zpracování a rozsahem a četností zpracování, což rovněž může vést ke vzniku škody nebo zásahu do práv a svobod dotčené fyzické osoby. Evropský inspektor ochrany údajů by měl na žádost o konzultaci reagovat ve stanovené lhůtě. Skutečností, že evropský inspektor ochrany údajů v této lhůtě nezareaguje, by však neměl být dotčen žádný zásah evropského inspektora ochrany údajů prováděný v souladu s jeho úkoly a pravomocemi stanovenými v tomto nařízení, včetně pravomoci zakázat operace zpracování. V rámci tohoto procesu konzultací by mělo být možné předložit výsledek posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, které bylo provedeno v souvislosti s daným zpracováním, evropskému inspektorovi ochrany údajů, zejména zamýšlená opatření ke zmírnění rizika pro práva a svobody fyzických osob.

(59)

Evropský inspektor ochrany údajů by měl být informován o správních opatřeních a měly by s ním být konzultovány vnitřní předpisy přijaté orgány a subjekty Unie v záležitostech týkajících se jejich fungování, pokud upravují zpracování osobních údajů, stanoví podmínky pro omezení práv subjektů údajů nebo zavádí odpovídající záruky práv subjektu údajů, aby bylo zajištěno, že zamýšlené zpracování je v souladu s tímto nařízením, zejména pokud jde o zmírnění souvisejících rizik pro subjekt údajů.

(60)

Nařízení (EU) 2016/679 zřizuje Evropský sbor pro ochranu údajů jako subjekt Unie s právní subjektivitou. Sbor by měl přispívat k jednotnému uplatňování nařízení (EU) 2016/679 a směrnice (EU) 2016/680 v celé Unii, například poskytovat Komisi poradenství. Evropský inspektor ochrany údajů by měl současně i nadále vykonávat dozorovou a poradní funkci ve vztahu ke všem orgánům a subjektům Unie, z vlastního podnětu nebo na žádost. Aby byla zajištěna jednotnost pravidel pro ochranu údajů v Unii, měla by se Komise při přípravě návrhů nebo doporučení snažit konzultovat s evropským inspektorem ochrany údajů. Konzultace Komise by měla být povinná po přijetí legislativních aktů nebo během přípravy aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů vymezených v článcích 289, 290 a 291 Smlouvy o fungování EU a po přijetí doporučení a návrhů týkajících se dohod s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi stanovených v článku 218 Smlouvy o fungování EU, které mají dopad na právo na ochranu osobních údajů. V takových případech by Komise měla povinně konzultovat s evropským inspektorem ochrany údajů s výjimkou případů, kdy nařízení (EU) 2016/679 stanoví povinnou konzultaci Evropského sboru pro ochranu údajů, například o rozhodnutích o odpovídající ochraně nebo aktech v přenesené pravomoci o standardizovaných ikonách a požadavcích na mechanismy pro vydávání osvědčení. Jestliže předmětný akt má zvláštní význam pro ochranu práva a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, měla by Komise mít navíc možnost rovněž konzultovat Evropský sbor pro ochranu osobních údajů. V takových případech by evropský inspektor ochrany údajů měl jakožto člen Evropského sboru pro ochranu údajů koordinovat svou práci s tímto subjektem s cílem vydat společné stanovisko. Evropský inspektor ochrany údajů a případně Evropský sbor pro ochranu údajů by měli poskytnout písemnou radu ve lhůtě osmi týdnů. Tato lhůta by měla být v naléhavých případech, nebo je-li to jinak vhodné, zkrácena, například pokud Komise připravuje akt v přenesené pravomoci nebo prováděcí akt.

(61)

V souladu s článkem 75 nařízení (EU) 2016/679 by měl evropský inspektor ochrany údajů zajišťovat služby sekretariátu pro Evropský sbor pro ochranu údajů.

(62)

Ve všech orgánech a subjektech Unie by měl pověřenec pro ochranu osobních údajů zajistit, aby se toto nařízení uplatňovalo, a měl by poskytovat poradenství správcům a zpracovatelům při plnění jejich povinností. Pověřencem by měla být osoba s potřebnou úrovní odborných znalostí o právu a praxi v oblasti ochrany údajů, což by se mělo určit zejména podle operací zpracování prováděných správcem nebo zpracovatelem a podle ochrany, která se vyžaduje pro dotčené osobní údaje. Tito pověřenci pro ochranu osobních údajů by měli moci plnit své povinnosti a úkoly nezávisle.

(63)

Pokud jsou osobní údaje předávány z orgánů a subjektů Unie správcům, zpracovatelům nebo jiným příjemcům ve třetích zemích nebo v mezinárodních organizacích, měla by být zaručena úroveň ochrany fyzických osob zajištěná v Unii tímto nařízením. Tytéž záruky by se měly uplatnit v případech dalšího předání osobních údajů ze třetí země nebo mezinárodní organizace správcům nebo zpracovatelům ve stejné nebo jiné třetí zemi nebo mezinárodní organizaci. V každém případě lze předání do třetích zemí a mezinárodním organizacím provést pouze za plného dodržování tohoto nařízení a dodržování práv a základních svobod zakotvených v Listině. K předání by mělo docházet pouze tehdy, pokud s výhradou ostatních ustanovení tohoto nařízení správce nebo zpracovatel splňují podmínky stanovené v tomto nařízení vztahující se na předávání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím.

(64)

Komise může rozhodnout podle článku 45 nařízení (EU) 2016/679 nebo podle článku 36 směrnice (EU) 2016/680, že určitá třetí země, určité území či konkrétní odvětví v určité třetí zemi nebo určitá mezinárodní organizace poskytují odpovídající úroveň ochrany údajů. V těchto případech orgán nebo subjekt Unie může předat osobní údaje do této země nebo této mezinárodní organizaci bez potřeby získat další povolení.

(65)

Jestliže neexistuje rozhodnutí o odpovídající ochraně, měl by správce nebo zpracovatel v zájmu odstranění nedostatků v oblasti ochrany údajů ve třetí zemi přijmout opatření, která subjektu údajů poskytnou vhodné záruky. Tyto vhodné záruky mohou spočívat ve využívání standardních doložek o ochraně údajů přijatých Komisí, standardních doložek o ochraně údajů přijatých evropským inspektorem ochrany údajů nebo smluvních doložek jím schválených. Pokud zpracovatel není orgánem nebo subjektem Unie, mohou tyto vhodné záruky sestávat rovněž ze závazných podnikových pravidel, kodexů chování a mechanismů pro vydávání osvědčení používaných pro mezinárodní předávání podle nařízení (EU) 2016/679. Tyto záruky by měly zajistit splnění požadavků na ochranu údajů a dodržení práv subjektů údajů v rozsahu odpovídajícím zpracování v Unii, včetně dostupnosti vymahatelných práv subjektu údajů a účinné právní ochrany, včetně práva na účinnou správní nebo soudní ochranu a na požadování náhrady škody v Unii nebo ve třetí zemi. Měly by se týkat zejména souladu s obecnými zásadami pro zpracování osobních údajů a zásad záměrné a standardní ochrany osobních údajů. Předání mohou být rovněž provedena ze strany orgánů a subjektů Unie orgánům veřejné moci nebo veřejným subjektům ve třetích zemích nebo mezinárodním organizacím s odpovídajícími povinnostmi nebo funkcemi, a to i na základě ustanovení, která mají být vložena do správních ujednání, jako je memorandum o porozumění, a která stanoví vymahatelná a účinná práva subjektů údajů. Povolení evropského inspektora ochrany údajů by mělo být obdrženo, jestliže jsou záruky stanoveny ve správních ujednáních.

(66)

Skutečnost, že správci a zpracovatelé mohou používat standardní doložky o ochraně údajů přijaté Komisí nebo evropským inspektorem ochrany údajů, by neměla správcům ani zpracovatelům bránit v tom, aby zahrnuli standardní doložky o ochraně údajů i do rozsáhlejších smluv, jako je smlouva mezi zpracovatelem a dalším zpracovatelem, nebo doplnili jiné doložky či další záruky, pokud tyto nejsou v přímém nebo nepřímém rozporu se standardními smluvními doložkami přijatými Komisí nebo evropským inspektorem ochrany údajů nebo pokud se nedotýkají základních práv či svobod subjektů údajů. Správci a zpracovatelé by měli být vybízeni k poskytování dalších záruk prostřednictvím smluvních závazků, které doplní standardní doložky o ochraně údajů.

(67)

Některé třetí země přijímají právní předpisy a jiné právní akty, které mají přímo upravovat činnosti zpracování orgány a subjekty Unie. Může se mimo jiné jednat o rozsudky soudů či rozhodnutí správních orgánů ve třetích zemích, v nichž se od správce nebo zpracovatele vyžaduje předání či zpřístupnění osobních údajů a které nejsou založeny na mezinárodních dohodách platných mezi danou třetí zemí a Unií. Extrateritoriální používání těchto právních předpisů a jiných právních aktů může být v rozporu s mezinárodním právem a znesnadnit zaručení ochrany fyzických osob zajištěné v Unii tímto nařízením. Předání údajů by mělo být přípustné jen tehdy, jsou-li splněny podmínky předání údajů do třetí země stanovené v tomto nařízení. Tak tomu může být mimo jiné v případě, kdy je zpřístupnění údajů nezbytné z důležitého důvodu veřejného zájmu, jenž je uznán v právu Unie.

(68)

Pro konkrétní situace by měla být stanovena možnost předat údaje za určitých okolností, pokud subjekt údajů udělil výslovný souhlas nebo pokud je předání příležitostné a nezbytné v souvislosti se smluvními či právními nároky, bez ohledu na to, zda probíhá v soudním řízení nebo ve správním či jakémkoli mimosoudním řízení, včetně řízení před regulačními orgány. Rovněž by měla být stanovena možnost předat údaje, pokud je to nutné z důležitých důvodů veřejného zájmu stanovených právem Unie nebo pokud je předání prováděno z rejstříku zřízeného na základě právních předpisů a určeného k nahlížení pro veřejnost nebo osoby s oprávněným zájmem. V tomto případě by se takové předání nemělo týkat všech osobních údajů ani celých kategorií osobních údajů obsažených v tomto rejstříku, není-li povoleno právem Unie, a pokud má být rejstřík přístupný osobám s oprávněným zájmem, mělo by být předání uskutečněno pouze na žádost těchto osob nebo pokud jsou tyto osoby jejich příjemci, přičemž je třeba plně zohlednit zájmy a základní práva subjektu údajů.

(69)

Tyto výjimky by se měly uplatnit zejména v případech, kdy je předání údajů vyžadováno a je nutné z důležitých důvodů veřejného zájmu, například v případech mezinárodní výměny údajů mezi orgány a subjekty Unie a orgány pro hospodářskou soutěž, daňovými či celními správami, orgány finančního dohledu, útvary příslušnými v oblasti sociálního zabezpečení nebo veřejného zdraví, například v případě vysledování kontaktů v souvislosti s nakažlivými chorobami nebo za účelem omezení nebo odstranění dopingu ve sportu. Předání osobních údajů by mělo být považováno za zákonné rovněž tehdy, pokud je nezbytné pro ochranu životně důležitého zájmu subjektu údajů nebo jiné osoby, včetně fyzické integrity nebo života, není-li subjekt údajů schopen udělit souhlas. V případě neexistence rozhodnutí o odpovídající ochraně může právo Unie z důležitých důvodů veřejného zájmu výslovně stanovit omezení předání konkrétních kategorií údajů do třetí země nebo mezinárodní organizaci. Jakékoliv předání osobních údajů subjektu údajů, který není fyzicky nebo právně způsobilý udělit souhlas s předáním, mezinárodní humanitární organizaci za účelem vykonání úkolu svěřeného na základě ženevských úmluv nebo uplatňování mezinárodního humanitárního práva použitelného v ozbrojených konfliktech by mohlo být považováno za nezbytné z důležitého důvodu veřejného zájmu nebo z důvodu životně důležitého zájmu subjektu údajů.

(70)

Pokud Komise nepřijala rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany údajů ve třetí zemi, správce nebo zpracovatel by měl v každém případě využít řešení, která subjektům údajů poskytnou vymahatelná a účinná práva, pokud jde o zpracování jejich osobních údajů v Unii po jejich předání, tak aby i nadále požívali základních práv a záruk.

(71)

Předání osobních údajů přes hranice mimo území Unie může fyzické osoby vystavit zvýšenému riziku, že nebudou moci uplatnit svá práva na ochranu osobních údajů, a zejména se chránit před protiprávním použitím nebo zpřístupněním těchto údajů. Zároveň se může stát, že vnitrostátní dozorové úřady ani evropský inspektor ochrany údajů nebudou schopni vyřizovat stížnosti nebo provádět šetření týkající se činností prováděných mimo jejich jurisdikci. Překážkou pro jejich úsilí o přeshraniční spolupráci mohou být také nedostatečné preventivní nebo nápravné pravomoci, rozdíly v právní úpravě a praktické překážky, například omezené zdroje. Proto je třeba podporovat užší spolupráci mezi evropským inspektorem ochrany údajů a vnitrostátními dozorovými úřady s cílem napomoci jim při výměně informací s příslušnými mezinárodními partnery.

(72)

Zásadním prvkem ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů je zřízení evropského inspektora ochrany údajů v nařízení (ES) č. 45/2001, který je zmocněn plnit své úkoly a vykonávat své pravomoci zcela nezávisle. Toto nařízení by mělo dále posílit a objasnit jeho roli a nezávislost. Evropský inspektor ochrany údajů by měl být osobou, o jejíž nezávislosti není pochybnost a jež prokázala zkušenosti a dovednosti potřebné k výkonu povinností evropského inspektora ochrany údajů, například protože působila v dozorových úřadech zřízených podle článku 51 nařízení (EU) 2016/679.

(73)

Aby se zajistilo jednotné monitorování a prosazování pravidel pro ochranu údajů v celé Unii, měl by mít evropský inspektor ochrany údajů tytéž úkoly a účinné pravomoci jako vnitrostátní dozorové úřady, včetně pravomocí provádět šetření, ukládat nápravná opatření a sankce, vydávat povolení a poskytovat poradenství, zejména v případech stížností fyzických osob, pravomocí upozorňovat Soudní dvůr na porušení tohoto nařízení a pravomocí účastnit se právních řízení v souladu s primárním právem. Mezi tyto pravomoci by měla rovněž patřit pravomoc vydávat dočasné nebo trvalé omezení zpracování, včetně jeho zákazu. Aby se zamezilo zbytečným nákladům a přílišným obtížím pro dotčené osoby, mělo by každé opatření evropského inspektora ochrany údajů být vhodné, nezbytné a přiměřené, aby byl zajištěn soulad s tímto nařízením, mělo by přihlížet k okolnostem každého jednotlivého případu a dodržovat právo všech osob být vyslechnuty dříve, než bude přijato jakékoliv individuální opatření. Každé právně závazné opatření evropského inspektora ochrany údajů by mělo mít písemnou formu, být jasné a jednoznačné, uvádět datum svého vydání, mělo by být opatřeno podpisem evropského inspektora ochrany údajů a obsahovat odůvodnění opatření a odkaz na právo na účinnou právní ochranu.

(74)

Pravomoc evropského inspektora ochrany údajů v oblasti dozoru by neměla zahrnovat zpracování osobních údajů Soudním dvorem, pokud jedná v rámci svých soudních pravomocí, aby byla zaručena nezávislost Soudního dvora při plnění soudních funkcí, včetně rozhodování. Pro tyto operace zpracování by Soudní dvůr měl určit nezávislý dozor v souladu s čl. 8 odst. 3 Listiny, například prostřednictvím vnitřního mechanismu.

(75)

Rozhodnutí evropského inspektora ochrany údajů o výjimkách, zárukách, povoleních a podmínkách týkajících se operací zpracování údajů, jak je vymezeno v tomto nařízení, se zveřejňují ve zprávě o činnosti. Nezávisle na zveřejnění výroční zprávy o činnosti může evropský inspektor ochrany údajů zveřejňovat zprávy o jednotlivých tématech.

(76)

Evropský inspektor ochrany údajů by měl dodržovat povinnosti vyplývající z nařízení (ES) č. 1049/2001 (9).

(77)

Vnitrostátní dozorové úřady sledují uplatňování nařízení (EU) 2016/679 a přispívají k jeho jednotnému uplatňování v celé Unii s cílem chránit fyzické osoby v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a usnadnit volný pohyb osobních údajů v rámci vnitřního trhu. Aby se zajistila jednotnost při uplatňování pravidel ochrany údajů platných v členských státech a platných pro orgány a subjekty Unie, měl by evropský inspektor ochrany údajů účinně spolupracovat s vnitrostátními dozorovými úřady.

(78)

V některých případech právo Unie stanoví model koordinovaného dozoru sdíleného mezi evropským inspektorem ochrany údajů a vnitrostátními dozorovými úřady. Evropský inspektor ochrany údajů je rovněž dozorovým úřadem pro Europol a pro tyto účely byl vytvořen specifický model spolupráce s vnitrostátními dozorovými úřady prostřednictvím Rady spolupráce s poradní funkcí. Aby se zlepšil účinný dozor nad hmotnými pravidly ochrany údajů a jejich vymáhání, měl by být v Unii zaveden jeden soudržný model koordinovaného dozoru. Komise by proto měla případně předložit legislativní návrhy na změnu právních aktů Unie upravujících model koordinovaného dozoru, aby je sladila s modelem koordinovaného dozoru podle tohoto nařízení. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů by měl být jediným fórem pro zajištění účinného koordinovaného dozoru ve všech oblastech.

(79)

Každý subjekt údajů by měl mít právo podat stížnost u evropského inspektora ochrany údajů, a právo na účinnou soudní ochranu u Soudního dvora v souladu se Smlouvami, jestliže se domnívá, že byla porušena jeho práva podle tohoto nařízení, nebo pokud evropský inspektor ochrany údajů na stížnost nereaguje, stížnost zcela či částečně odmítne či zamítne, nebo pokud nekoná, přestože je to nutné z důvodu ochrany práv subjektu údajů. Šetření, které následuje po podání stížnosti, by mělo být s výhradou soudního přezkumu provedeno v rozsahu, jenž je v daném případě přiměřený. Evropský inspektor ochrany údajů by měl subjekt údajů v přiměřené lhůtě informovat o pokroku v řešení stížnosti a o jeho výsledku. Je-li v dané věci zapotřebí další koordinace s vnitrostátním dozorovým úřadem, měl by být subjekt údajů informován průběžně. S cílem usnadnit podávání stížností by měl evropský inspektor ochrany údajů přijmout určitá opatření, například poskytnout formulář pro podání stížnosti, který lze vyplnit i elektronicky, aniž by byly vyloučeny další komunikační prostředky.

(80)

Kdokoli, kdo v důsledku porušení tohoto nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, by měl mít právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy za podmínek stanovených ve Smlouvách.

(81)

Aby se posílila dozorová role evropského inspektora ochrany údajů a účinné prosazování tohoto nařízení, měl by evropský inspektor ochrany údajů mít pravomoc ukládat v krajních případech jako sankci správní pokuty. Cílem pokut by mělo být potrestat orgán nebo subjekt Unie – spíše nežli jednotlivce – za nedodržení tohoto nařízení, odrazovat od porušování tohoto nařízení a podporovat kulturu ochrany osobních údajů v orgánech a subjektech Unie. Toto nařízení by mělo stanovit porušení postižitelná správní pokutou, jakož i horní hranice a kritéria pro stanovení souvisejících pokut. V každém jednotlivém případě by měl výši pokuty určit evropský inspektor ochrany údajů při zohlednění všech příslušných okolností konkrétní situace s náležitým přihlédnutím k povaze, závažnosti a době trvání tohoto porušení, k jeho důsledkům a opatřením přijatým v zájmu zajištění souladu s povinnostmi vyplývajícími z tohoto nařízení a v zájmu prevence či zmírnění důsledků tohoto porušení. Při ukládání správní pokuty orgánu nebo subjektu Unie by měl evropský inspektor ochrany údajů zvážit přiměřenost výše pokuty. Správní řízení o uložení pokut orgánům a subjektům Unie by mělo dodržovat obecné zásady práva Unie, jak jsou vykládány Soudním dvorem.

(82)

Pokud se subjekt údajů domnívá, že jeho práva podle tohoto nařízení byla porušena, měl by být oprávněn pověřit neziskový subjekt, organizaci nebo sdružení, jež jsou založeny v souladu s právem Unie nebo právem členského státu, jejichž statutární cíle jsou ve veřejném zájmu a jež působí v oblasti ochrany osobních údajů, aby jeho jménem podaly stížnost u evropského inspektora ochrany údajů. Takový subjekt, organizace nebo sdružení by rovněž měly mít možnost jménem subjektu údajů uplatnit právo na soudní ochranu nebo právo na náhradu újmy.

(83)

Úředník nebo jiný zaměstnanec Unie, který poruší povinnosti stanovené tímto nařízením, by měl podléhat disciplinárním nebo jiným úkonům v souladu s pravidly a postupy stanovenými ve služebním řádu úředníků Evropské unie a v pracovním řádu ostatních zaměstnanců Unie, stanovených v nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 259/68 (10) (dále jen „služební řád“).

(84)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (11). Přezkumný postup by se měl použít pro přijetí standardních smluvních doložek mezi správci a zpracovateli a mezi zpracovateli navzájem, pro přijetí seznamu operací zpracování údajů vyžadujících, aby správci zpracovávající osobní údaje pro vykonání úkolu ve veřejném zájmu předem konzultovali evropského inspektora ochrany údajů, a pro přijetí standardních smluvních doložek stanovujících vhodné záruky pro mezinárodní předávání.

(85)

Důvěrné informace, které statistické orgány Unie a členských států shromažďují za účelem vypracovávání úředních evropských a vnitrostátních statistik, by měly být chráněny. Evropské statistiky by měly být sestavovány, vypracovávány a šířeny v souladu se statistickými zásadami stanovenými v čl. 338 odst. 2 Smlouvy o fungování EU. Další upřesnění o statistické důvěrnosti evropské statistiky poskytuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 (12).

(86)

Nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise č. 1247/2002/ES (13) by měla být zrušena. Odkazy na zrušené nařízení a rozhodnutí by se měly považovat za odkazy na toto nařízení.

(87)

Aby byla zaručena úplná nezávislost členů nezávislého dozorového úřadu, nemělo by být tímto nařízením dotčeno funkční období stávajícího evropského inspektora ochrany údajů a stávajícího zástupce inspektora. Stávající zástupce inspektora by měl zůstat ve funkci do konce svého funkčního období, nenaplní-li se jedna z podmínek pro předčasné skončení funkčního období evropského inspektora ochrany údajů stanovená v tomto nařízení. Příslušná ustanovení tohoto nařízení by se měla vztahovat na zástupce inspektora do konce jeho funkčního období.

(88)

V souladu se zásadou proporcionality je pro dosažení základního cíle zajištění přiměřené úrovně ochrany fyzických osob ve vztahu ke zpracování osobních údajů a volného pohybu osobních údajů v Unii nezbytné a vhodné stanovit pravidla pro zpracování osobních údajů orgány a subjekty Unie. Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení sledovaných cílů nezbytné, v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU.

(89)

V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal své stanovisko dne 15. března 2017 (14),