7. Obecné zásady při určování podmnožin y sektorov ých expozic

Při určování podmnožiny sektorových expozic v souladu s oddíly 4 až 6 by měl relevantní orgán zajistit správnou rovnováhu mezi řešením makroobezřetnostních nebo systémových rizik vyplývajících z cílené podmnožiny a nezamýšlenými důsledky použití kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika na tuto podmnožinu.

S cílem usnadnit řádné určení podmnožin sektorových expozic, na které se kapitálová rezerva pro krytí systémového rizika může vztahovat, a zejména aby se zabránilo překrývání a dvojímu z apočítávání rizik, měly by relevantní orgány v případě odlišné situace spolupracovat s dalšími příslušnými orgány.

7.1. Neoprávněné interakce s jinými makroobezřetnostními opatřeními

Pro účely odstavce 32 by relevantní orgány měly zejména:

• a. zajistit, aby rizika, která jsou řešena použitím sektorové kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika stanovené v souladu s těmito obecnými pokyny, byla jasně a důkladně definována;
• b. při plánova ném zavedení sektorové kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika zohlednit a upřesnit interakci s dalšími makroobezřetnostními opatřeními, aby se zabránilo neoprávněnému aktivování kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika v případě rizik, která již tato makroobezřetnostní opatření řešila;
• c. zamezit neoprávněným interakcím, které se mohou objevit mezi kapitálovými rezervami pro krytí systémového rizika, pokud je více z těchto kapitálových rezerv zaměřeno na stejná systémová rizika (sektorové a/nebo širší kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika) nebo pokud se ve více sektorových kapitálových rezervách pro krytí systémového rizika používá stejný prvek pro určení podmnožiny sektorových expozic.

7.2. Reciprocita

Při určování vhodné podmnožiny sektorových expozic, na které lze uplatnit kapitálovou rezervu pro krytí systémového rizika, by relevantní orgány měly vzít v úvahu následující:

• a. Příliš podrobné použití sektorové kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika odradí ostatní orgány od reciprocity v souladu s článkem 134 směrnice 2013/36/EU, je - li pravděpodobné, že provádění opatření ze strany institucí a následné sledování relevantními orgány bude spojeno s vysokými náklady;
• b. Mezi jurisdikcemi mohou existovat mezery v údajích vyplývajících z neharmonizovaných definic, což vede k problémům v oblasti reciprocity opatření a tudíž i účinnosti opatření. Aby se tyto mezery zmenšily, měly by relevantní orgány využít již existujících zdrojů údajů.

Aby byla reciprocita pro reciproční orgány co nejjednodušší, měly by se relevantní orgány aktivujícího členského státu snažit poskytnout veškeré informace (včetně definic a příslušných výpočtů), které považují za relevantní a které nejsou ostatním členským státům k dispozici, aby mohly reciproční orgány adekvátně posoudit, zda na sazbu kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika uplatnit reciprocitu.

Relevantní orgány by měly vzít v úvahu doporučení ESRB 2015/2 o hodnocení přeshraničních účinků opatření makroobezřetnostní politiky a o jejich dobrovolné reciprocitě a případně uplatnit reciprocitu na opatření týkající se kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika zavedené v jiných členských státech.

7.3. Zveřejnění informací

Relevantní orgány by se měly zaměřit na zveřejnění jakýchkoli pravidel nebo obecných pokynů, včetně prahů významnosti uvedených v oddílu 5 těchto obecných pokynů, případně vydaných za účelem zavedení ustanovení stanovených v těchto obecných pokynech, pokud zveřejnění takových informací neohrozí stabilitu finančního systému.