Preamble: 1

(1)

Podle čl. 174 odst. 2 Smlouvy je politika Společenství v oblasti ochrany životního prostředí zaměřena na vysokou úroveň ochrany.

(2)

Společenství je znepokojeno nárůstem trestných činů proti životnímu prostředí i jejich účinky, které stále více přesahují hranice států, v nichž jsou trestné činy páchány. Takové trestné činy představují hrozbu pro životní prostředí, a proto vyžadují adekvátní reakci.

(3)

Zkušenosti ukázaly, že stávající systémy sankcí k dosažení úplného dodržování zákonů o ochraně životního prostředí nedostačují. Toto dodržování by mohlo a mělo být posíleno dostupností trestních sankcí, jež ve srovnání se správními sankcemi či mechanismem náhrady škody podle občanského práva vyjadřují společenský nesouhlas kvalitativně jiné povahy.

(4)

Společná pravidla týkající se trestných činů umožňují využívat účinných metod vyšetřování a pomoci v rámci členského státu i mezi členskými státy.

(5)

Aby bylo možné dosáhnout účinné ochrany životního prostředí, je zejména třeba zavést více odrazující sankce za činnosti škodlivé pro životní prostředí, které způsobují nebo mohou způsobit podstatné zhoršení kvality ovzduší, včetně stratosféry, půdy či vody nebo podstatnou škodu na živočiších či rostlinách, včetně zachování druhů.

(6)

Nedodržení zákonné povinnosti konat může mít stejný účinek jako konání, a proto by i ono mělo podléhat odpovídajícím sankcím.

(7)

Proto by takové jednání mělo být považováno za trestný čin v celém Společenství, pokud bylo spácháno úmyslně nebo v důsledku hrubé nedbalosti.

(8)

Právní předpisy uvedené v přílohách této směrnice obsahují ustanovení, která by měla být předmětem trestněprávních opatření, aby se zajistilo, že pravidla o ochraně životního prostředí budou plně účinná.

(9)

Povinnosti uložené touto směrnicí se týkají pouze těch ustanovení právních předpisů uvedených v přílohách této směrnice, která ukládají členským státům povinnost stanovit při provádění těchto právních předpisů zakazující opatření.

(10)

Tato směrnice zavádí pro členské státy povinnost stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech trestní sankce za závažná porušení ustanovení práva Společenství o ochraně životního prostředí. Tato směrnice neukládá povinnost použít v konkrétních případech tyto sankce nebo jiný dostupný systém vymáhání práva.

(11)

Touto směrnicí nejsou dotčeny jiné systémy odpovědnosti za škodu na životním prostředí podle práva Společenství nebo vnitrostátního práva.

(12)

Jelikož tato směrnice stanoví minimální pravidla, mohou členské státy přijmout či zachovat přísnější opatření, pokud jde o účinnou trestněprávní ochranu životního prostředí. Tato opatření musí být v souladu se Smlouvou.

(13)

Členské státy by měly Komisi poskytovat informace o provádění této směrnice, aby Komise mohla účinek této směrnice vyhodnotit.

(14)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zajištění účinnější ochrany životního prostředí, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(15)

Při každém přijímání následných právních předpisů v oblasti životního prostředí by mělo být v těchto předpisech případně uvedeno, že se použije tato směrnice. Bude-li to nutné, měl by být změněn článek 3.

(16)

Tato směrnice ctí základní práva a zachovává zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie,