+Článek 14 Vypracování národních plánů na obnovu přírody
---+Článek 14 1
---+Článek 14 2
---+Článek 14 3
---+Článek 14 4
---+Článek 14 5
---+Článek 14 6
---+Článek 14 7
---+Článek 14 8
---+Článek 14 9
---+Článek 14 10
---+Článek 14 11
---+Článek 14 12
---+Článek 14 13
---+Článek 14 14
---+Článek 14 15
---+Článek 14 16
---+Článek 14 17
---+Článek 14 18
---+Článek 14 19
---+Článek 14 20

Článek 14 Vypracování národních plánů na obnovu přírody

1. Přehled

,
Článek 14 1

1.   Každý členský stát vypracuje národní plán na obnovu přírody a provede přípravné monitorování a výzkum potřebné k určení opatření na obnovu, která jsou nezbytná pro splnění cílů pro obnovu a povinností stanovených v článcích 4 až 13 a pro přispění k zastřešujícím cílům a cílům Unie stanoveným v článku 1, s přihlédnutím k nejnovějším vědeckým poznatkům.
Článek 14 2

2.   Členské státy kvantifikují území, které je třeba obnovit, aby bylo dosaženo cílů pro obnovu stanovených v článcích 4 a 5, přičemž zohlední stav typů stanovišť uvedených v čl. 4 odst. 1 a 4 a čl. 5 odst. 1 a 2 a kvalitu a rozlohu stanovišť druhů uvedených v čl. 4 odst. 7 a čl. 5 odst. 5, které se vyskytují v ekosystémech, na něž se vztahuje článek 2. Kvantifikace je založena mimo jiné na těchto informacích:

a)

pro každý typ stanoviště:

i)

celková rozloha stanoviště a mapa jeho současného rozšíření;

ii)

rozloha stanoviště, která není v dobrém stavu;

iii)

příznivý referenční areál zohledňující údaje o historickém rozšíření a předpokládané změny environmentálních podmínek v důsledku změny klimatu;

iv)

plochy, které jsou nejvhodnější pro znovuvytvoření typů stanovišť s ohledem na probíhající a předpokládané změny environmentálních podmínek v důsledku změny klimatu;

b)

dostatečná kvalita a rozloha stanovišť druhů, které jsou nezbytné pro dosažení jejich příznivého stavu z hlediska ochrany, s přihlédnutím k oblastem, které jsou nejvhodnější pro znovuvytvoření těchto stanovišť, a propojení mezi nimi potřebnému k tomu, aby populace druhů prosperovaly, jakož i probíhajícím a plánovaným změnám environmentálních podmínek v důsledku změny klimatu, konkurujícím si potřebám stanovišť a druhů a přítomnosti zemědělské půdy vysoké přírodní hodnoty.

Pro účely kvantifikace rozlohy každého typu stanoviště, kterou je třeba obnovit, aby byly splněny cíle pro obnovu stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 5 odst. 1 písm. a), zahrnuje rozloha stanoviště, která není v dobrém stavu, uvedená v prvním pododstavci písm. a) bodě ii) tohoto odstavce pouze ty plochy, u nichž je stav daného typu stanoviště znám.

Pro účely kvantifikace rozlohy každého typu stanoviště, který je třeba obnovit, aby byly splněny cíle pro obnovu stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. b) a čl. 5 odst. 1 písm. b), c) a d), zahrnuje rozloha stanoviště, která není v dobrém stavu, uvedená v prvním pododstavci písm. a) bodě ii) tohoto odstavce pouze ty plochy, u nichž je stav typu stanoviště znám nebo má být znám podle čl. 4 odst. 9 a čl. 5 odst. 7.

Pokud členský stát hodlá uplatnit odchylku stanovenou v čl. 4 odst. 2, určí tento členský stát procentní podíly uvedené ve zmíněném článku.

Pokud členský stát hodlá uplatnit odchylku stanovenou v čl. 4 odst. 5 a čl. 5 odst. 3, určí tento členský stát nižší procentní podíly stanovené podle uvedených článků.
Článek 14 3

3.   Pokud jde o skupinu typů stanovišť 7 uvedenou v příloze II, stanoví členské státy procentní podíl uvedený v čl. 5 odst. 1 písm. d).
Článek 14 4

4.   Členské státy u všech svých měst, menších měst a předměstí určí a zmapují oblasti sídelních ekosystémů podle článku 8.

Oblast sídelního ekosystému města nebo menšího města a předměstí zahrnuje:

a)

celé město nebo menší město a předměstí nebo

b)

části města nebo menšího města a předměstí, včetně alespoň jeho městských center, městských klastrů a – považují-li to dotčené členské státy za vhodné – příměstských oblastí.

Členské státy mohou oblasti sídelních ekosystémů dvou nebo více přilehlých měst nebo dvou nebo více menších měst a předměstí nebo lokalit obou typů sloučit do jedné oblasti sídelních ekosystémů, která bude pro uvedená města nebo menší města a předměstí společná.
Článek 14 5

5.   Do roku 2030 členské státy prostřednictvím otevřeného a účinného procesu a posouzení na základě nejnovějších vědeckých poznatků stanoví v orientačním rámci uvedeném v čl. 20 odst. 10, a je-li k dispozici, v orientačním rámci uvedeném v čl. 20 odst. 11 uspokojivé úrovně pro:

a)

populace opylovačů uvedené v čl. 10 odst. 1 a pro ukazatele uvedené v čl. 12 odst. 2;

b)

každý ze zvolených ukazatelů uvedených v čl. 11 odst. 2;

c)

každý ze zvolených ukazatelů uvedených v čl. 12 odst. 3;

d)

sídelní zeleň uvedenou v čl. 8 odst. 2 a

e)

korunový zápoj sídelní zeleně uvedený v čl. 8 odst. 3.
Článek 14 6

6.   Členské státy určí a zmapují zemědělské a lesní oblasti, které potřebují obnovu, zejména oblasti, které v důsledku intenzifikace nebo jiných faktorů obhospodařování potřebují lepší propojení a vyšší rozmanitost krajiny.
Článek 14 7

7.   Každý členský stát může do 19. srpna 2025 vypracovat metodiku, která doplní metodiku uvedenou v příloze IV, s cílem monitorovat krajinné prvky s vysokou rozmanitostí, na které se nevztahuje společná metoda uvedená v popisu krajinných prvků s vysokou rozmanitostí v dané příloze. Komise do 19. září 2024 poskytne pokyny ohledně rámce pro vypracování těchto metodik.
Článek 14 8

8.   Členské státy případně určí snížení rozsahu zavodňování zemědělsky využívaných rašelinišť podle čl. 11 odst. 4 pátého pododstavce.
Článek 14 9

9.   Členské státy určí synergie s opatřeními ke zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně, zajištění neutrality z hlediska degradace půdy a předcházení katastrofám a odpovídajícím způsobem stanoví prioritu opatření na obnovu. Členské státy rovněž zohlední:

a)

své integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu uvedené v článku 3 nařízení (EU) 2018/1999;

b)

své dlouhodobé strategie uvedené v článku 15 nařízení (EU) 2018/1999;

c)

závazný celkový cíl Unie pro rok 2030 stanovený v článku 3 směrnice (EU) 2018/2001.
Článek 14 10

10.   Členské státy určí synergie se zemědělstvím a lesnictvím. Určí rovněž stávající zemědělské a lesnické postupy, včetně intervencí v rámci společné zemědělské politiky, které přispívají k cílům tohoto nařízení.
Článek 14 11

11.   Z provádění tohoto nařízení nevyplývá pro členské státy povinnost přepracovat plány jakéhokoli financování v rámci společné zemědělské politiky, společné rybářské politiky nebo jiných programů a nástrojů financování v oblasti zemědělství a rybolovu vycházejících z víceletého finančního rámce na období 2021–2027.
Článek 14 12

12.   Členské státy mohou podporovat zavádění soukromých nebo veřejných režimů podpory ve prospěch zúčastněných stran, které provádějí opatření na obnovu uvedená v článcích 4 až 12, včetně správců a vlastníků půdy, zemědělců, lesníků a rybářů.
Článek 14 13

13.   Členské státy koordinují vytváření národních plánů na obnovu přírody s mapováním oblastí, které jsou potřebné ke splnění alespoň jejich vnitrostátních příspěvků k cíli v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, a v relevantních případech s určováním oblastí pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštních oblastí pro infrastrukturu. Během vypracovávání národních plánů na obnovu přírody členské státy zajistí synergie s výstavbou infrastruktury pro energii z obnovitelných zdrojů a jiné druhy energie a s jakýmikoli již určenými oblastmi pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštními oblastmi pro infrastrukturu a zajistí, aby fungování těchto oblastí, včetně povolovacího postupu vztahujícího se na tyto oblasti a stanoveného ve směrnici (EU) 2018/2001, stejně jako fungování projektů v oblasti distribuční soustavy, které jsou nezbytné pro integraci energie z obnovitelných zdrojů do elektrizační soustavy, a příslušné povolovací řízení zůstaly beze změny.
Článek 14 14

14.   Při vypracovávání svých národních plánů na obnovu přírody členské státy zohlední zejména:

a)

ochranná opatření stanovená pro lokality sítě Natura 2000 v souladu se směrnicí 92/43/EHS;

b)

akční programy zahrnující opatření na různém stupni priorit vypracované v souladu se směrnicí 92/43/EHS;

c)

opatření pro dosažení dobrého kvantitativního, ekologického a chemického stavu vodních útvarů zahrnutá do programů opatření, plánů povodí vypracovaných v souladu se směrnicí 2000/60/ES a plánů pro zvládání povodňových rizik vypracovaných v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES (47);

d)

případně strategie pro mořské prostředí k dosažení dobrého stavu prostředí ve všech mořských oblastech Unie vypracované v souladu se směrnicí 2008/56/ES;

e)

národní programy omezování znečištění ovzduší vypracované podle směrnice (EU) 2016/2284;

f)

národní strategie a akční plány v oblasti biologické rozmanitosti vypracované v souladu s článkem 6 Úmluvy o biologické rozmanitosti;

g)

v příslušných případech opatření pro zachování a řízení zdrojů přijatá v rámci společné rybářské politiky;

h)

strategické plány společné zemědělské politiky vypracované v souladu s nařízením (EU) 2021/2115.
Článek 14 15

15.   Při vypracovávání svých národních plánů na obnovu přírody členské státy rovněž zohlední projekty v oblasti strategických a kritických surovin, jsou-li uznány podle práva Unie.
Článek 14 16

16.   Při vypracovávání svých národních plánů na obnovu přírody členské státy:

a)

mohou využít různé příklady opatření na obnovu uvedené v příloze VII v závislosti na konkrétních vnitrostátních a místních podmínkách a nejnovější vědecké poznatky;

b)

usilují o optimalizaci ekologických, ekonomických a sociálních funkcí ekosystémů, jakož i jejich přínosu k udržitelnému rozvoji příslušných regionů a komunit;

c)

mohou přihlédnout k rozdílné situaci v různých regionech související se sociálními, ekonomickými a kulturními požadavky, regionálními a místními charakteristikami a hustotou obyvatelstva; ve vhodných případech by měla být zohledněna zvláštní situace nejvzdálenějších regionů Unie, jako je jejich odlehlost, ostrovní povaha, malá rozloha, složitý povrch a podnebí, jakož i jejich bohatá biologická rozmanitost a související náklady na ochranu a obnovu jejich ekosystémů.
Článek 14 17

17.   Členské státy, pokud je to možné, podporují synergie s národními plány na obnovu přírody jiných členských států, zejména pokud jde o ekosystémy, které přesahují hranice států, nebo pokud členské státy sdílejí mořskou oblast nebo podoblast ve smyslu směrnice 2008/56/ES.
Článek 14 18

18.   Je-li to proveditelné a vhodné, mohou členské státy pro účely vypracování a provádění národních plánů na obnovu přírody v souvislosti s obnovou a znovuvytvořením mořských ekosystémů využívat stávající regionální struktury pro institucionální spolupráci.
Článek 14 19

19.   Zjistí-li členské státy problém, který by mohl bránit plnění povinností týkajících se obnovy a znovuvytvoření mořských ekosystémů a který vyžaduje přijetí opatření, pro něž nejsou příslušné, obrátí se v případě, že se jich daný problém týká, jednotlivě nebo společně na členské státy, Komisi nebo mezinárodní organizace a poskytnou jim popis zjištěného problému a možných opatření za účelem jejich zvážení a případného přijetí.
Článek 14 20

20.   Členské státy zajistí, aby vypracovávání plánu na obnovu přírody bylo otevřené, transparentní, inkluzivní a efektivní a aby byla veřejnosti, včetně všech relevantních zúčastněných stran, včas a účinně poskytnuta příležitost podílet se na tomto vypracovávání. Konzultace jsou v souladu s požadavky stanovenými ve směrnici 2001/42/ES.

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

Požadavky

3. Související standardy

Standardy