1. Vnitrostátní příslušný orgán ve vztahu k významným dohlíženým subjektům zahájí řízení pouze na žádost ECB, pokud je to nezbytné pro účely plnění úkolů, které byly ECB svěřeny nařízením o jednotném mechanismu dohledu, s cílem přijmout opatření k zajištění toho, aby byly uloženy přiměřené sankce v případech, na které se nevztahuje čl. 18 odst. 1 nařízení o jednotném mechanismu dohledu. Tyto případy zahrnují uplatňování:
|
a)
|
nepeněžitých sankcí v případě porušení přímo použitelných právních předpisů Unie ze strany právnických nebo fyzických osob, jakož i všech peněžitých sankcí v případě porušení přímo použitelných právních předpisů Unie za strany fyzických osob;
|
|
b)
|
všech peněžitých nebo nepeněžitých sankcí v případě porušení vnitrostátních právních předpisů, kterými se provádějí příslušné směrnice Unie, ze strany právnických nebo fyzických osob;
|
|
c)
|
všech peněžitých nebo nepeněžitých sankcí, které mají být uloženy v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy, které svěřují určité pravomoci vnitrostátním příslušným orgánům v členských státech eurozóny, jež nejsou příslušnými právními předpisy Unie v současné době vyžadovány.
|
Ustanoveními tohoto odstavce není dotčena možnost vnitrostátního příslušného orgánu zahájit řízení z vlastní iniciativy, pokud se týká uplatňování vnitrostátních právních předpisů ve vztahu k úkolům, které nebyly svěřeny ECB.