|
+PŘÍLOHA II ZKUŠEBNÍ METODY PRIMÁRNÍ BIOLOGICKÉ ROZLOŽITELNOSTI PRO POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY V DETERGENTECH |
PŘÍLOHA II ZKUŠEBNÍ METODY PRIMÁRNÍ BIOLOGICKÉ ROZLOŽITELNOSTI PRO POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY V DETERGENTECHPŘÍLOHA II ZKUŠEBNÍ METODY PRIMÁRNÍ BIOLOGICKÉ ROZLOŽITELNOSTI PRO POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY V DETERGENTECH Primární biologická rozložitelnost se měří na základě stanovení zbytkové hladiny původních aktivních látek v biologicky rozkládaných kapalinách. Na začátku této přílohy je uveden seznam zkušebních metod, které jsou společné pro všechny třídy povrchově aktivních látek, a dále jsou uvedeny pod záhlavími A až D postupy analytických zkoušek specifické pro každou třídu povrchově aktivních látek. Kritériem úspěšnosti primární biologické rozložitelnosti je úroveň nejméně 80 % změřená podle zkušebních metod uvedených níže. Referenční metoda pro laboratorní zkoušení povrchově aktivních látek v tomto nařízení je založena na postupu potvrzující zkoušky v metodě OECD popsaném v bodě 1 přílohy VIII. Změny v postupu potvrzující zkoušky jsou přípustné, pokud jsou v souladu s EN ISO 11733. Zkušební metody 1. Metoda OECD zveřejněná v technické zprávě OECD ze dne 11. června 1976„Návrh metody pro stanovení biologické rozložitelnosti povrchově aktivních látek v syntetických detergentech“. 2. Metoda používaná ve Francii, schválená vyhláškou ze dne 24. prosince 1987 zveřejněnou v Journal officiel de la République française ze dne 30. prosince 1987, s. 15385, a normy NF 73-260 z června 1981 zveřejněné Association française de normalisation (AFNOR). 3. Metoda používaná v Německu, zavedená „nařízením o rozložitelnosti iontových a neiontových povrchově aktivních látek v pracích a čisticích prostředcích“ ze dne 30. ledna 1977 zveřejněným v Bundesgesetzblatt 1977, část I, s. 244, jak je uvedena v nařízení o změně uvedeného nařízení ze dne 4. června 1986, zveřejněném v Bundesgesetzblatt 1986, část I, s. 851. 4. Metoda používaná ve Spojeném království pod názvem „Porous Pot Test“ („Zkouška v porézní nádobě“) a popsaná v technické zprávě č. 70 (1978) Water Research Centre. 5. „Postup potvrzující zkoušky“ podle metody OECD popsaný v bodě 1 přílohy VIII (včetně možných změn v pracovních podmínkách, jak je navrženo v EN ISO 11733). Toto je rovněž referenční metoda používaná k urovnání sporů. A. ANALYTICKÉ METODY PRO ANIONTOVÉ POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY Stanovení aniontových povrchově aktivních látek při zkouškách se provádí pomocí analýzy na látku s aktivní reakcí na methylenovou modř (Methylene Blue Active Substance – MBAS) podle kritérií stanovených v bodě 2 přílohy VIII. Pro ty aniontové povrchově aktivní látky, které nereagují v rámci výše uvedené metody MBAS, nebo pokud se to zdá být vhodnější z důvodů účinnosti nebo přesnosti, se použijí vhodné specifické instrumentální analýzy, jako je vysoce účinná kapalinová chromatografie (High Performance Liquid Chromatography – HPLC) nebo plynová chromatografie (Gas Chromatography – GC). Vzorky dané čisté povrchově aktivní látky poskytne výrobce na požádání příslušnému orgánu členského státu. B. ANALYTICKÉ METODY PRO NEIONTOVÉ POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY Stanovení neiontových povrchově aktivních látek při zkouškách se provádí metodou látky s aktivní reakcí na bismut (Bismut Active Substance – BiAS) podle analytického postupu stanoveného v bodě 3 přílohy VIII. Pro ty neiontové povrchově aktivní látky, které nereagují v rámci výše uvedené metody BiAS, nebo pokud se to zdá být vhodnější z důvodů účinnosti nebo přesnosti, se použijí vhodné specifické instrumentální analýzy, jako je HPLC nebo GC. Vzorky dané čisté povrchově aktivní látky poskytne výrobce na požádání příslušnému orgánu členského státu. C. ANALYTICKÉ METODY PRO KATIONTOVÉ POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY Stanovení kationtových povrchově aktivních látek při zkouškách se provádí pomocí analýzy na látku s aktivní reakcí na disulfinovou modř (Disulfine Blue Active Substance – DBAS) podle těchto postupů DBAS: Metoda používaná ve Spolkové republice Německo, (1989) DIN 38 409 – vydání: 1989-07. Pro ty kationtové povrchově aktivní látky, které nereagují v rámci výše uvedené zkušební metody, nebo pokud se to zdá být vhodnější z důvodů účinnosti nebo přesnosti (nutno odůvodnit), se použijí vhodné specifické instrumentální analýzy, jako je HPLC nebo GC. Vzorky dané čisté povrchově aktivní látky poskytne výrobce na požádání příslušnému orgánu členského státu. D. ANALYTICKÉ METODY PRO AMFOTERNÍ POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY Stanovení amfoterních povrchově aktivních látek při zkouškách se provádí pomocí analýzy podle těchto postupů: 1. za nepřítomnosti kationtů: Metoda používaná ve Spolkové republice Německo, (1989) DIN 38 409 – část 20; 2. v ostatních případech: Metoda Orange II (Boiteaux, 1984) Pro ty amfoterní povrchově aktivní látky, které nereagují v rámci výše uvedených zkoušek, nebo pokud se to zdá být vhodnější z důvodů účinnosti a přesnosti (nutno odůvodnit), se použijí vhodné specifické instrumentální analýzy, jako je HPLC nebo GC. Vzorky dané čisté povrchově aktivní látky poskytne výrobce na požádání příslušnému orgánu členského státu. 1. Áttekintés
1.1 Hivatkozások1.2 Azonosított követelmények1.3 Kapcsolódó szabványok2. Azonosított követelmények
3. Kapcsolódó szabványok
|