Článek 2

1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, je na jedné straně pro smlouvu o sdružení, s výjimkou otázek souvisejících se stavem a způsobilostí fyzických osob a se způsobilostí právnických osob, a na straně druhé pro vnitřní organizaci sdružení rozhodné vnitrostátní právo státu, v němž se nachází sídlo sdružení stanovené smlouvou o sdružení.

2. Je-li stát tvořen více územními celky, z nichž každý má vlastní předpisy v oblasti uvedené v odstavci 1, považuje se každý územní celek pro účely určení rozhodného práva podle tohoto článku za stát.