SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1203 ze dne 11. dubna 2024 o trestněprávní ochraně životního prostředí a o nahrazení směrnic 2008/99/ES a 2009/123/ES

Článek 1

Tato směrnice stanoví minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů a sankcí za účelem účinnější ochrany životního prostředí a opatření k předcházení trestné činnosti v oblasti životního prostředí a boji proti ní, a k účinnému prosazování právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí.

Článek 8

V rozsahu, v jakém nejsou následující okolnosti součástí skutkové podstaty trestných činů uvedených v článku 3, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění toho, aby v souvislosti s příslušnými trestnými činy uvedenými v článcích 3 a 4 mohla být v souladu s vnitrostátními právními předpisy za přitěžující okolnost považována jedna nebo více z těchto okolností:

Přitěžující okolnost uvedená v písmenu a) tohoto článku se nevztahuje na trestný čin uvedený v čl. 3 odst. 3.

Článek 9

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby v souvislosti s příslušnými trestnými činy uvedenými v článcích 3 a 4 mohla být za polehčující okolnost v souladu s vnitrostátními právními předpisy považována jedna nebo více z těchto okolností:

Článek 10

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby bylo možné vysledovat, identifikovat, zajistit a konfiskovat nástroje a výnosy z trestných činů uvedených v článcích 3 a 4.

Členské státy, které jsou vázány směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ( 24 ), přijmou opatření uvedená v prvním odstavci v souladu s uvedenou směrnicí.

Článek 13

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby pro vyšetřování nebo stíhání trestných činů uvedených v článcích 3 a 4 byly k dispozici účinné a přiměřené vyšetřovací nástroje. Tyto nástroje v příslušných případech zahrnují zvláštní vyšetřovací nástroje, jako například nástroje, kterých se využívá v boji proti organizované trestné činnosti nebo v jiných případech závažné trestné činnosti.

Článek 14

Aniž je dotčena směrnice (EU) 2019/1937, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění toho, aby všechny osoby oznamující trestné činy uvedené v článcích 3 nebo 4 této směrnice, poskytující důkazy nebo jinak spolupracující s příslušnými orgány, měly přístup k opatřením pro podporu a pomoc v souvislosti s trestním řízením v souladu s vnitrostátním právem.

Článek 15

Členské státy zajistí, aby osoby, které jsou nebo by mohly být dotčeny trestnými činy uvedenými v článcích 3 a 4 této směrnice, a osoby, které mají dostatečný zájem nebo u nichž trvá porušení práva, jakož i nevládní organizace, které podporují ochranu životního prostředí a splňují požadavky vnitrostátního práva, měly v řízení týkajícím se těchto trestných činů vhodná procesní práva, pokud v členském státě taková procesní práva existují pro dotčenou veřejnost v řízeních týkajících se jiných trestných činů, například jako účastník uplatňující občanskoprávní nároky. V takových případech členské státy v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy rovněž zajistí, aby byly informace o stavu řízení sdíleny s dotčenou veřejností, pokud se tak děje v řízeních týkajících se jiných trestných činů.

Článek 16

Členské státy přijmou vhodná opatření, například informační a osvětové kampaně zacílené na příslušné zúčastněné strany z veřejného i soukromého sektoru a výzkumné a vzdělávací programy zaměřené na snížení trestné činnosti proti životnímu prostředí a snížení rizika trestných činů proti životnímu prostředí. Ve vhodných případech by měly členské státy jednat ve spolupráci s těmito zúčastněnými stranami.

Článek 17

Členské státy zajistí, aby vnitrostátní orgány, které odhalují, vyšetřují a stíhají trestné činy proti životnímu prostředí nebo o nich rozhodují, měly dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků a dostatečné finanční, technické a technologické zdroje pro účinný výkon svých funkcí souvisejících s prováděním této směrnice. Členské státy s přihlédnutím k ústavním tradicím a struktuře svého právního systému, jakož i k jiným vnitrostátním okolnostem posoudí, zda není nutné zvýšit úroveň specializace orgánů působících v oblasti trestního práva životního prostředí v souladu s vnitrostátním právem.

Článek 18

Aniž jsou dotčeny nezávislost soudů a rozdíly v organizaci soudnictví v rámci Unie, přijmou členské státy nezbytná opatření k zajištění toho, aby byla pravidelně poskytována specializovaná odborná příprava soudcům, státním zástupcům, policejním a soudním zaměstnancům a zaměstnancům příslušných orgánů zapojených do trestního řízení a vyšetřování s ohledem na cíle této směrnice a odpovídající funkcím zapojených soudců, státních zástupců, policejních a justičních zaměstnanců a zaměstnanců příslušných orgánů.

Článek 19

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zavedení vhodných mechanismů koordinace a spolupráce na strategické a operační úrovni mezi všemi svými příslušnými orgány zapojenými do předcházení trestným činům proti životnímu prostředí a do boje proti nim. Tyto mechanismy se zaměří alespoň na:

Mechanismy uvedené v prvním odstavci mohou mít podobu specializovaných koordinačních subjektů, memorand o porozumění mezi příslušnými orgány, vnitrostátních sítí pro prosazování práva a společných vzdělávacích činností.

Článek 20

Pokud existuje podezření, že trestné činy proti životnímu prostředí jsou přeshraniční povahy, příslušné orgány dotčených členských států zváží předání informací týkajících se těchto trestných činů příslušným subjektům.

Aniž jsou dotčena pravidla pro přeshraniční spolupráci a vzájemnou právní pomoc v trestních věcech, členské státy, Eurojust, Europol, Úřad evropského veřejného žalobce, Evropský úřad pro boj proti podvodům a Komise v rámci svých příslušných pravomocí vzájemně spolupracují v boji proti trestným činům uvedeným v článcích 3 a 4. Za tímto účelem Eurojust tam, kde je to vhodné, poskytne technickou a operativní pomoc, kterou příslušné vnitrostátní orgány potřebují k usnadnění koordinace svých vyšetřování. Komise může tam, kde je to vhodné, poskytnout pomoc.

Článek 26

Směrnice 2008/99/ES se nahrazuje, pokud jde o členské státy, jež jsou vázány touto směrnicí, aniž jsou dotčeny povinnosti těchto členských států ohledně lhůty pro provedení uvedené směrnice ve vnitrostátním právu. Pokud jde o členské státy, jež jsou vázány touto směrnicí, odkazy na směrnici 2008/99/ES se považují za odkazy na tuto směrnici. Pokud jde o členské státy, jež nejsou vázány touto směrnicí, jsou i nadále vázány směrnicí 2008/99/ES.

Článek 27

Směrnice 2009/123/EC se nahrazuje, pokud jde o členské státy, jež jsou vázány touto směrnicí, aniž jsou dotčeny povinnosti těchto členských států ohledně lhůt pro provedení uvedené směrnice ve vnitrostátním právu.

Pokud jde o členské státy, jež jsou vázány touto směrnicí, odkazy na ta ustanovení směrnice 2005/35/ES, která byla doplněna či nahrazena směrnicí 2009/123/ES, se považují za odkazy na tuto směrnici.

Pokud jde o členské státy, jež nejsou vázány touto směrnicí, jsou i nadále vázány směrnicí 2005/35/ES ve znění směrnice 2009/123/ES.

Článek 29

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 30

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.