Skóre celkové schopnosti ozdravení

Příslušné orgány by měly posoudit „upravenou celkovou schopnost ozdravení“ specifikovanou v souladu s odstavci 39 a 40 a přiřadit jí následující úrovně s přihlédnutím k prahovým hodnotám „relevantních ukazatelů ozdravného plánu“ a souvisejícím regulačním požadavkům:

• a. „uspokojivá úroveň“ – v případech, kdy „relevantní ukazatele ozdravného plánu“ institucí po zohlednění „upravené celkové schopnosti ozdravení“ překračují prahové hodnoty stanovené v souladu s obecnými pokyny k ukazatelům ozdravného plánu;
• b. „přiměřená úroveň s možným prostorem pro zlepšení“ – v případech, kdy by „relevantní ukazatele ozdravného plánu“ institucí po zohlednění „upravené celkové schopnosti ozdravení“ nepřekračovaly prahové hodnoty stanovené v souladu s obecnými pokyny k ukazatelům ozdravného plánu, ale stále by se rovnaly nebo by byly vyšší než kapitálové požadavky institucí, včetně požadavků na pákový efekt a likviditu uvedených v odstavci 20, a to se zohledněním všech příslušných regulačních rezerv;
• c. „slabá úroveň“ – v případech, kdy by „relevantní ukazatele ozdravného plánu“ institucí po zohlednění „upravené celkové schopnosti ozdravení“ nesplňovaly regulatorní požadavky na kapitál (včetně pákového efektu) a likviditu institucí uvedených v odstavci 20, a to se zohledněním všech příslušných regulačních rezerv.

V případech, kdy by výsledkem „upravené celkové schopnosti ozdravení“ byly různé úrovně podle odstavce 4 1 , by příslušné orgány měly zvolit nejvhodnější klasifikaci, a to zejména s přihlédnutím k přísnosti scénářů a počtu „relevantních ukazatelů ozdravného plánu“ na různých úrovních.

K doplnění svého posouzení celkové schopnosti ozdravení by příslušné orgány měly zohlednit obecné kvalitativní faktory, které dosud nebyly zohledněny v „upravené celkové schopnosti ozdravení“, pokud jde o rámec celkové schopnosti ozdravení. To může vést k úpravě orientačního skóre podle odstavce 4 1 ze strany příslušných orgánů směrem nahoru nebo dolů, pokud se domnívají, že toto skóre plně neodráží pozici institucí, pokud jde o celkovou schopnost ozdravení, a to zejména s přihlédnutím k těmto prvkům:

• a. rozdíl mezi stanovením celkové schopnosti ozdravení institucí a „upravené celkové schopnosti ozdravení“ podle příslušných orgánů;
• b. celkové důkazy ohledně realizace v minulosti nebo nedostatek zkušeností s realizací v minulosti;
• c. přítomnost či nepřítomnost jakéhokoli přípravného opatření před realizací variant ozdravných postupů;
• d. další informace týkající se úrovně koncentrace, časového rámce realizace, proveditelnosti a věrohodnosti variant ozdravných postupů, jakož i úrovně zátěže uplatňované institucemi;
• e. schopnost institucí, pokud jde o dostupnost, kvalitu a agregaci údajů, jakož i řízení institucí z hlediska připravenosti na řešení krizí.

Stanovení „slabé úrovně“, pokud jde o celkovou schopnost ozdravení, by mělo vést buď ke zjištění významného nedostatku v ozdravném plánu v rámci posouzení v souladu s článkem 6 směrnice 2014/59/EU, nebo k určení konkrétní oblasti pro zlepšení v souvislosti s celkovou schopností ozdravení v rámci posouzení ozdravného plánu instituce ze strany příslušných orgánů.

„Přiměřená úroveň s možným prostorem pro zlepšení“ může vést k určení konkrétní oblasti pro zlepšení v souvislosti s celkovou schopností ozdravení v rámci posouzení ozdravného plánu instituce ze strany příslušných orgánů.

V rámci posuzování výskytu případného významného nedostatku nebo konkrétní oblasti pro zlepšení v ozdravném plánu v souvislosti s celkovou schopností ozdravení podle odstavců 44 a 45 by příslušné orgány měly vzít v úvahu následující situace, jejichž výčet není vyčerpávající:

• a. zda již instituce působí v závažných zátěžových podmínkách, včetně případů, kdy byl vyžádán plán zachování kapitálu v souladu s článkem 142 směrnice 2013/36/EU;
• b. zda instituce již zlepšila celkovou schopnost ozdravení ve srovnání s předchozími plány ozdravných postupů a zda již není prostor pro možné zlepšení celkové schopnosti ozdravení vzhledem k velikosti, modelu podnikání a rizikovému profilu instituce;
• c. zda kapitálová, páková a/nebo likviditní situace instituce vykazuje dostatečný manévrovací prostor s ohledem na regulatorní požadavky, a zda jsou tedy scénáře použité institucí mimořádně přísné, a tudíž příliš penalizující ve vztahu ke srovnatelným institucím.

Klasifikace uvedená v odstavcích 4 1 až 43 by měla podpořit posouzení celkové schopnosti ozdravení příslušnými orgány jako relevantní složky jejich celkového posouzení ozdravného plánu.