Preamble: 1

(1)

Jelikož jsou tržní a ekonomické podmínky v téže jurisdikci podobné, měly by příslušné orgány pro všechny instituce ve své příslušné jurisdikci stanovit pro posouzení podstatnosti úvěrového závazku podle čl. 178 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013 jediný limit. Takovýto limit podstatnosti, jenž by měl v průběhu času zůstat konzistentní, má další přínos v podobě větší porovnatelnosti kapitálových požadavků mezi institucemi v téže jurisdikci.

(2)

Na jedné straně částka, kterou lze považovat za podstatnou, závisí na výši celkového úvěrového závazku. Na straně druhé mají instituce tendenci považovat veškeré částky pod určitou úrovní za nepodstatné, bez ohledu na jejich vztah k celkovému úvěrovému závazku. Limit podstatnosti by měl proto mít dvě složky: absolutní složku (absolutní částku) a relativní složku (procentní podíl na celkovém úvěrovém závazku, který představuje částka po splatnosti). Úvěrový závazek po splatnosti by tudíž měl být považován za podstatný, dojde-li k překročení limitu vyjádřeného jako absolutní částka i limitu vyjádřeného jako procento.

(3)

Mezi různými dlužníky existují významné rozdíly v průměrném příjmu a průměrných částkách úvěrových závazků. Limity podstatnosti by proto měly být odpovídajícím způsobem diferencovány a pro retailové expozice a pro veškeré ostatní expozice by měly být stanoveny odlišné absolutní složky limitu.

(4)

Limit podstatnosti by měl být přizpůsoben místním podmínkám každé jurisdikce. Rozdílné ekonomické podmínky včetně různých úrovní cen v různých jurisdikcích odůvodňují variaci absolutní složky limitu podstatnosti podle jurisdikce. Ve vztahu k relativní složce je však taková diferenciace odůvodněná jen zřídka. Relativní složka by proto měla být v zásadě ve všech jurisdikcích stejná, avšak pro absolutní složku by měla být umožněna určitá flexibilita. To příslušným orgánům umožní stanovit limit podstatnosti na vhodné úrovni do výše specifikovaného maxima, s ohledem na specifické podmínky v jejich příslušné jurisdikci.

(5)

Přestože by podmínky pro stanovení limitu podstatnosti měly být v různých jurisdikcích v Unii harmonizovány, mělo by být umožněno zachovat v úrovních limitů platných v různých jurisdikcích určité rozdíly odrážející různé úrovně rizika, které relevantní příslušné orgány na základě specifických tržních podmínek své země považují za přiměřené. Vhodnou úroveň limitu podstatnosti proto může být nezbytné projednat v rámci různých kolegií orgánů dohledu.

(6)

Limit podstatnosti může mít významný dopad na výpočet kapitálových požadavků a očekávaných ztrát všech institucí v relevantní jurisdikci, a to bez ohledu na metodu výpočtu. Z těchto důvodů by příslušné orgány při stanovení limitu podstatnosti měly vzít v úvahu různé faktory včetně konkrétních rizikových charakteristik retailových expozic. Konkrétní rizikové charakteristiky by měly být zvažovány odděleně pro retailové expozice a pro jiné než retailové expozice.

(7)

Je možné, že limit podstatnosti stanovený příslušným orgánem určité jurisdikce budou rovněž muset uplatňovat instituce působící přeshraničně. Když příslušný orgán posuzuje, zda je úroveň rizika, která se odráží v určitém limitu, přiměřená, mohla by proto být významným faktorem úroveň limitu stanovená příslušným orgánem jiné jurisdikce. Limity podstatnosti stanovené příslušnými orgány by proto měly být transparentní a měly by být oznámeny Evropskému orgánu pro bankovnictví (EBA), aby mohly být zveřejněny.

(8)

Příslušné orgány by měly stanovit limit podstatnosti na úrovni, která odpovídá úrovni rizika, kterou považují za přiměřenou. Jelikož tato úroveň rizika závisí na tom, jak se limit podstatnosti uplatňuje v procesu identifikace selhání, je nutné, aby příslušné orgány při stanovování limitu formulovaly určité předpoklady ohledně toho, jak budou vypočítávány částky a poměry, jež budou srovnávány s absolutní a relativní složkou limitu podstatnosti, a toho, ve které fázi procesu identifikace selhání se limit podstatnosti uplatní. V tomto kontextu by měl být limit stanoven tak, aby instituce byly schopny identifikovat dlužníky, kteří představují výrazně vyšší riziko z důvodu částečných nebo nepravidelných, ale systematicky opožděných plateb, a včas identifikovat podstatný úvěrový závazek po splatnosti.

(9)

Podstatnost úvěrových závazků po splatnosti tvoří součást definice selhání v čl. 178 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013. U institucí, které používají přístup založený na interním ratingu („přístup IRB“), jakákoli změna v uvedené definici zapříčiňuje podstatné změny ratingových systémů, jež jsou využívány k výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku. Příslušný orgán by proto neměl limit podstatnosti měnit, ledaže je v důsledku změněných tržních nebo ekonomických podmínek neadekvátní a vážně narušuje proces identifikace selhání.

(10)

Příslušným orgánům by mělo být umožněno odložit uplatňování limitů podstatnosti vůči institucím, které musí provést podstatné změny svých modelů IRB, a vůči institucím, pro něž je uplatňování těchto limitů náročné, jelikož se jejich předchozí přístup pro stanovení podstatnosti expozic po splatnosti od uvedených limitů značně liší. U institucí, které využívají přístup IRB, avšak na základě článku 148 nebo 150 nařízení (EU) č. 575/2013 uplatňují na část svých expozic standardizovaný přístup, by kromě toho mělo být datum uplatňování nových limitů podstatnosti pro všechny expozice uvedených institucí sladěno. Nicméně aby se zabránilo přílišným prodlevám při uplatňování limitů v celé Unii, měla by být takováto delší období použita omezeně.

(11)

Příslušným orgánům by měl být poskytnut dostatečný čas k tomu, aby provedly komplexní analýzu, která je nutná pro stanovení limitu podstatnosti na přiměřené úrovni.

(12)

Toto nařízení vychází z návrhu regulačních technických norem předložených Komisi orgánem EBA.

(13)

Orgán EBA uskutečnil otevřené veřejné konzultace o návrzích regulačních technických norem, z nichž toto nařízení vychází, analyzoval potenciální související náklady a přínosy a požádal o stanovisko skupinu subjektů působících v bankovnictví zřízenou podle článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (2),