NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2016/778 ze dne 2. února 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o okolnosti a podmínky, za nichž lze úplně nebo částečně odložit úhradu mimořádných následných příspěvků, o kritéria pro určení činností, služeb a operací v souvislosti se zásadními funkcemi a o kritéria pro určení oborů podnikání a souvisejících služeb v souvislosti s hlavními liniemi podnikání (Text s významem pro EHP)

(1)

Odložení úhrady mimořádných následných příspěvků podle článku 104 směrnice 2014/59/EU by měl orgán příslušný k řešení krize udělit na žádost instituce, aby mohl snáze posoudit, zda dotyčná instituce splňuje podmínky pro odložení stanovené v čl. 104 odst. 3 směrnice 2014/59/EU. Dotyčná instituce by měla poskytnout jakékoli informace, které orgán příslušný k řešení krize pokládá pro toto posouzení za nezbytné. Orgán příslušný k řešení krize by měl vzít v úvahu veškeré informace, které mají k dispozici příslušné vnitrostátní orgány, aby se zamezilo případnému zdvojení požadavků na oznámení.

(2)

Při posuzování dopadů úhrady mimořádných následných příspěvků na solventnost nebo likviditu instituce by měl orgán příslušný k řešení krize analyzovat dopad úhrady na kapitál a likviditu instituce. Při analýze by se v rozvaze instituce měla předpokládat ztráta odpovídající částce splatné v době úhrady a na základě této ztráty by se měl provést odhad kapitálového poměru instituce pro přiměřený časový úsek. Mimoto je třeba předpokládat odtok finančních prostředků odpovídající částce splatné v době úhrady a mělo by se posoudit riziko likvidity.

(3)

Ozdravné plány a plány řešení krize vyžadují, aby byly instituce a orgány příslušné k řešení krize schopny určit zásadní funkce institucí nebo skupin a zajistit jejich kontinuitu.

(4)

Jedním z hlavních cílů řešení krize je kontinuita zásadních funkcí instituce v režimu řešení krize. Tato kontinuita má zachovat finanční stabilitu a chránit reálnou ekonomiku, má tudíž při plánování ozdravných postupů a řešení krize klíčový význam. K zásadním funkcím může patřit přijímání vkladů, úvěrové služby, služby v oblasti provádění plateb, clearingu, úschovy a vypořádání, činnosti na trzích pro velkoobchodní financování, činnosti na kapitálových trzích a investiční činnosti.

(5)

Zásadní funkce instituce nebo skupiny jsou uvedeny v jejím ozdravném plánu. Ozdravný plán by měl být posouzen orgánem příslušným k řešení krize a měl by tvořit základ plánu řešení krize. Při stanovení plánu řešení krize by měl orgán příslušný k řešení krize provést vlastní posouzení zásadních funkcí a je třeba prokázat, jak mohou být zásadní funkce a hlavní linie podnikání právně a ekonomicky odděleny od ostatních funkcí, aby byla v případě selhání instituce zajištěna kontinuita.

(6)

Při posuzování způsobilosti instituce k řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly vzít v úvahu to, zda zvolená strategie zajišťuje kontinuitu zásadních funkcí a zda pravomoc řešit nebo odstraňovat překážky způsobilosti k řešení krize souvisí se zásadními funkcemi. Obdobně by v případě použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů měly být závazky z působnosti tohoto nástroje vyloučeny, je-li vyloučení nezbytně nutné a přiměřené k zajištění kontinuity zásadních funkcí. Zásadní funkce jsou důležité rovněž při využití překlenovací banky, jelikož překlenovací banka by měla zásadní funkce zachovat.

(7)

Zásadní funkce je třeba určit v rámci postupu sestávajícího ze dvou kroků: za prvé, instituce provedou vlastní posouzení při vypracovávání ozdravných plánů. Za druhé, orgány příslušné k řešení krize ozdravné plány jednotlivých institucí kriticky posoudí s cílem zajistit, aby banky používaly jednotné a soudržné přístupy. Jelikož orgány příslušné k řešení krize mají celkový přehled o tom, které funkce jsou nezbytné pro zachování celkové finanční stability, měly by přijmout konečné rozhodnutí ohledně určení zásadních funkcí pro účely plánování a provedení řešení krize.

(8)

Zásadními službami by měly být základní operace, činnosti a služby, které jsou vykonávány pro jednu obchodní jednotku nebo právní subjekt (individuální služby) nebo pro více obchodních jednotek či právních subjektů (sdílené služby) v rámci skupiny a které jsou zapotřebí k plnění jedné či více zásadních funkcí. Zásadní služby mohou být poskytovány jedním či více subjekty (například samostatným právním subjektem nebo interním oddělením) v rámci skupiny (interní služba), nebo mohou být zajišťovány externě externím poskytovatelem (externí služba). Služba by se měla považovat za zásadní tehdy, pokud její narušení může představovat významnou překážku pro plnění zásadních funkcí, nebo plnění těchto funkcí zcela znemožňovat, jelikož je neoddělitelně spojena se zásadními funkcemi, které instituce vykonává pro třetí strany. Určení těchto služeb se řídí určením zásadní funkce.

(9)

Instituce a orgány příslušné k řešení krize by měly zásadní služby určit rovněž v ozdravných plánech a plánech řešení krize. Pokud jsou zásadní služby zajišťovány externě třetími stranami, měl by být orgán příslušný k řešení krize schopen omezit své posouzení na to, co je nezbytné k ověření, zda instituce zavedla vhodný plán kontinuity činnosti.

(10)

Určení určité služby jako zásadní by mělo institucím umožnit, aby zajistily neustálou dostupnost těchto služeb tím, že je poskytují prostřednictvím subjektů nebo jednotek, které jsou v případě selhání odolné, nebo přijetím vhodných opatření, pokud je zajišťuje externí poskytovatel.

(11)

Hlavní rozdíl mezi zásadní funkcí a hlavní linií podnikání spočívá v dopadu dotyčných činností. Zatímco zásadní funkce je nutno posoudit z hlediska jejich významu pro fungování reálné ekonomiky a finančních trhů, a tudíž pro celkovou finanční stabilitu, hlavní linie podnikání by měly být posouzeny podle jejich významu pro samotnou instituci, například podle míry jejich přispění k příjmům a zisku instituce.

(12)

Jelikož by ozdravný plán měl obsahovat podrobný popis procesů pro určení hodnoty a prodejnosti hlavních linií podnikání, operací a aktiv instituce, měl by také plán řešení krize zahrnovat přehled zásadních operací a hlavních linií podnikání instituce a měl by prokazovat, jak lze zásadní funkce a hlavní linie podnikání právně a ekonomicky oddělit od ostatních funkcí, aby byla v případě selhání instituce zajištěna kontinuita. Při řešení krize může kontinuita zásadních funkcí a hlavních linií podnikání odůvodňovat vyloučení některých závazků z použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů a rovněž případný převod na překlenovací banku.

(13)

Ačkoli hlavní linie podnikání často souvisejí s tím, nakolik přispívají k finančním výsledkům instituce, nemůže takovýto přístup plně zachytit všechny hlavní linie podnikání, jelikož instituce může poskytovat službu, která není přímo zisková (či může být dokonce ztrátová), vytváří však značnou franšízovou hodnotu, a je proto důležitá pro její celkovou činnost,