Článek 18 Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele

Členské státy vyžadují, aby před uzavřením smlouvy o úvěru věřitel důkladně provedl posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Toto posouzení se provádí v zájmu spotřebitele, aby se zabránilo nezodpovědným úvěrovým praktikám a předlužení, a náležitě zohledňuje faktory, které jsou relevantní pro ověření pravděpodobnosti, že spotřebitel své závazky ze smlouvy o úvěru splní.

Členské státy zajistí, aby zprostředkovatelé úvěru správně předkládali nezbytné informace získané od spotřebitele příslušnému věřiteli v souladu s nařízením (EU) 2016/679, a umožnili mu tak posouzení úvěruschopnosti provést.

Posouzení úvěruschopnosti se provádí na základě relevantních a přesných informací o příjmech a výdajích spotřebitele a o jeho dalších finančních a ekonomických poměrech, které jsou nezbytné a přiměřené povaze, době trvání a výše úvěru a jeho rizikům pro spotřebitele. Tyto informace mohou zahrnovat informace o příjmu nebo jiných zdrojích splácení, informace o finančních aktivech a pasivech nebo informace o dalších finančních závazcích. Tyto informace nezahrnují zvláštní kategorie údajů uvedené v čl. 9 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679. Tyto informace se získávají z relevantních vnitřních či vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a v případě nezbytnosti na základě vyhledávání v databázi uvedené v článku 19 této směrnice. Sociální sítě se pro účely této směrnice nepovažují za vnější zdroj.

Členské státy vyžadují, aby věřitel zavedl postupy pro posouzení podle odstavce 1 a aby tyto postupy zdokumentoval a udržoval.

Pokud žádost o úvěr podává společně více než jeden spotřebitel, provede věřitel posouzení úvěruschopnosti na základě společné schopnosti spotřebitelů splácet.

Členské státy zajistí, aby věřitel dal spotřebiteli úvěr k dispozici pouze tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru budou pravděpodobně splněny tak, jak smlouva požaduje, s přihlédnutím k relevantním faktorům uvedeným v odstavci 1.

Členské státy zajistí, aby v případě, že věřitel smlouvu o úvěru se spotřebitelem uzavře, nemohl věřitel následně tuto smlouvu zrušit nebo změnit v neprospěch spotřebitele z toho důvodu, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno nesprávně. Tento odstavec se nepoužije, pokud se prokáže, že spotřebitel informace uvedené v odstavci 3 věřiteli vědomě neposkytl nebo že poskytl informace nepravdivé.

Pokud posouzení úvěruschopnosti zahrnuje použití automatizovaného zpracování osobních údajů, členské státy zajistí, aby měl spotřebitel právo vyžádat si a získat od věřitele lidský zásah, který spočívá v právu:

Členské státy zajistí, aby v případě zamítnutí žádosti o úvěr byl věřitel povinen spotřebitele neprodleně informovat o tomto zamítnutí a, připadá-li to v úvahu, spotřebitele odkázat na snadno dostupné služby dluhového poradenství. Věřitel je, připadá-li to v úvahu, povinen spotřebitele informovat o skutečnosti, že posouzení úvěruschopnosti vychází z automatizovaného zpracování údajů, a o právu spotřebitele na posouzení provedené člověkem a o postupu pro napadení rozhodnutí.

V případech, kdy se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření smlouvy o úvěru, členské státy zajistí, aby byl věřitel před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru povinen znovu posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě aktualizovaných informací.

Členské státy mohou vyžadovat, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi. Posouzení úvěruschopnosti však nelze založit výhradně na úvěrové historii spotřebitele.