Článek 9 Minimální normy energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy a trajektorie pro postupnou renovaci fondu obytných budov

Článek 9 1.

Členské státy stanoví minimální normy energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy, které zajistí, aby tyto budovy nepřekročily stanovenou maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti podle třetího pododstavce, vyjádřenou číselným ukazatelem spotřeby primární nebo konečné energie v kWh/(m2.r) k datům stanoveným v pátém pododstavci.

Maximální prahové hodnoty energetické náročnosti se stanoví ke dni 1. ledna 2020 na základě fondu jiných než obytných budov na základě dostupných informací a případně na základě statistického vzorku. Členské státy vyloučí z výchozí hodnoty jiné než obytné budovy, kterým udělí výjimku podle odstavce 6.

Každý členský stát stanoví maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti tak, aby 16 % jeho vnitrostátního fondu jiných než obytných budov převyšovalo tuto hodnotu (dále jen „16 % prahová hodnota“). Každý členský stát rovněž stanoví maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti tak, aby 26 % jeho vnitrostátního fondu jiných než obytných budov převyšovalo tuto hodnotu (dále jen „26 % prahová hodnota“). Členské státy mohou stanovit maximální prahové hodnoty energetické náročnosti pro celý vnitrostátní fond jiných než obytných budov nebo pro typ nebo kategorii budov.

Členské státy mohou stanovit prahové hodnoty na úrovni odpovídající konkrétní třídě energetické náročnosti za podmínky, že jsou v souladu s třetím pododstavcem.

Minimální normy energetické náročnosti zajistí alespoň to, aby všechny jiné než obytné budovy byly pod:

a)

16 % prahovou hodnotou od roku 2030 a

b)

26 % prahovou hodnotou od roku 2033.

Dodržování prahových hodnot jednotlivými jinými než obytnými budovami se kontroluje na základě certifikátů energetické náročnosti či ve vhodných případech jinými dostupnými prostředky.

Členské státy ve svých plánech uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b) stanoví konkrétní harmonogramy pro jiné než obytné budovy s cílem dosáhnout souladu s nižší maximální prahovou hodnotou energetické náročnosti do roku 2040 a 2050, v souladu s postupem transformace vnitrostátního fondu budov na budovy s nulovými emisemi.

Členské státy mohou stanovit a zveřejnit kritéria pro udělení výjimky jednotlivým jiným než obytným budovám z požadavků tohoto odstavce s ohledem na očekávané budoucí využití těchto budov, s ohledem na tíživou situaci nebo v případě nepříznivého posouzení nákladů a přínosů. Tato kritéria musí být jasná, přesná a přísná a musí zajišťovat rovné zacházení s jinými než obytnými budovami. Při stanovování těchto kritérií členské státy umožní posouzení potenciálního podílu zahrnutých jiných než obytných budov předem a zabrání tomu, aby se výjimky vztahovaly na nepřiměřeně velký počet jiných než obytných budov. Členské státy rovněž podají zprávu o kritériích jako součást svých vnitrostátních plánů renovace budov předložených Komisi podle článku 3.

Pokud členské státy stanoví kritéria pro výjimky podle osmého pododstavce, dosáhnou rovnocenného snížení energetické náročnosti v jiných částech fondu jiných než obytných budov.

Má-li celková renovace nezbytná k dosažení prahových hodnot energetické náročnosti uvedených v tomto odstavci pro danou jinou než obytnou budovu nepříznivé posouzení nákladů a přínosů, členské státy vyžadují, aby byla pro tuto budovu provedena alespoň ta jednotlivá renovační opatření, která mají příznivé posouzení nákladů a přínosů.

V rozsahu, v jakém je vnitrostátní fond jiných než obytných budov nebo jeho část vážně poškozen přírodní katastrofou, může členský stát dočasně upravit maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti tak, aby energetická renovace poškozených jiných než obytných budov nahradila energetickou renovaci jiných energeticky nejnáročnějších jiných než obytných budov, a zároveň zajistit, aby obdobné procento fondu jiných než obytných budov prošlo energetickou renovací. V takovém případě členský stát ve svém vnitrostátním plánu renovace budov podá informace o této úpravě a její předpokládané délce.

Článek 9 2.

Do 29. května 2026 každý členský stát stanoví vnitrostátní trajektorii pro postupnou renovaci fondu obytných budov v souladu s vnitrostátním plánem a cíli pro roky 2030, 2040 a 2050 obsaženými ve vnitrostátním plánu renovace budov tohoto členského státu a s cílem transformace vnitrostátního fondu budov na fond budov s nulovými emisemi do roku 2050. Vnitrostátní trajektorie pro postupnou renovaci vnitrostátního fondu obytných budov se vyjádří jako pokles průměrné spotřeby primární energie v kWh/(m2.r) celého fondu obytných budov za období od roku 2020 do roku 2050 a určí počet obytných budov a bytových jednotek nebo podlahovou plochu, jež mají být každoročně renovovány, včetně počtu nebo podlahové plochy 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov a bytových jednotek.

Členské státy zajistí, aby průměrná spotřeba primární energie v kWh/(m2.r) celého fondu obytných budov:

a)

se od roku 2020 do roku 2030 snížila alespoň o 16 %;

b)

se od roku 2020 do roku 2035 snížila alespoň o 20–22 %;

c)

byla do roku 2040 a poté každých pět let stejná nebo nižší než vnitrostátně stanovená hodnota odvozená z postupného snižování průměrné spotřeby primární energie od roku 2030 do roku 2050 v souladu s transformací fondu obytných budov na fond budov s nulovými emisemi.

Členské státy zajistí, aby alespoň 55 % snížení průměrné spotřeby primární energie uvedeného ve třetím pododstavci bylo dosaženo renovací 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov. Členské státy mohou do podílu dosaženého renovací 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov započítat snížení průměrné spotřeby primární energie dosažené renovací obytných budov postižených přírodními katastrofami, jako jsou zemětřesení a povodně.

V rámci svého úsilí o renovaci s cílem dosáhnout požadovaného snížení průměrné spotřeby primární energie v celém fondu obytných budov zavedou členské státy opatření, jako jsou minimální normy energetické náročnosti, technická pomoc a opatření finanční podpory.

V rámci svého úsilí o renovaci členské státy neudělí nepřiměřenou výjimku nájemním obytným budovám nebo bytovým jednotkám.

Členské státy uvedou ve vnitrostátních plánech renovace budov informace o použité metodice a shromážděné údaje pro odhad hodnot uvedených ve druhém a třetím pododstavci. V rámci posuzování vnitrostátních plánů renovace budov Komise sleduje dosažení hodnot uvedených ve druhém a třetím pododstavci, včetně počtu budov a ucelených částí budov nebo podlahové plochy 43 % energeticky nejnáročnějších obytných budov, a v případě potřeby předloží doporučení. Tato doporučení mohou zahrnovat rozsáhlejší využívání minimálních norem energetické náročnosti.

Vnitrostátní trajektorie pro postupnou renovaci vnitrostátního fondu obytných budov musí odkazovat na údaje o vnitrostátním fondu obytných budov, které jsou, je-li to vhodné, založeny na statistickém vzorku a certifikátech energetické náročnosti.

Pokud je průměrný podíl fosilních paliv na spotřebě energie v obytných budovách nižší než 15 %, mohou členské státy upravit úrovně stanovené v třetím pododstavci písm. a) a b) tak, aby zajistily, že průměrná spotřeba primární energie v kWh/(m2.r) celého fondu obytných budov bude do roku 2030 a poté každých pět let nejvýše rovnocenná vnitrostátně stanovené hodnotě odvozené z lineárního snížení průměrné spotřeby primární energie v letech 2020 až 2050 v souladu s transformací fondu obytných budov na fond budov s nulovými emisemi.

Článek 9 3.

Vedle spotřeby primární energie uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mohou členské státy stanovit další ukazatele spotřeby primární energie z neobnovitelných a obnovitelných zdrojů a vyprodukovaných provozních emisí skleníkových plynů v kgCO2eq/(m2.r). Aby se zajistilo snížení provozních emisí skleníkových plynů, zohlední minimální normy energetické náročnosti čl. 15a odst. 1 směrnice (EU) 2018/2001.

Článek 9 4.

V souladu s článkem 17 členské státy podporují dodržování minimálních norem energetické náročnosti prostřednictvím všech těchto opatření:

a)

poskytování vhodných finančních opatření, zejména těch, která se zaměřují na zranitelné domácnosti, osoby postižené energetickou chudobou nebo v příslušných případech osoby žijící v sociálním bydlení v souladu s článkem 24 směrnice (EU) 2023/1791;

b)

poskytování technické pomoci, mimo jiné prostřednictvím jednotných kontaktních míst, se zvláštním zaměřením na zranitelné domácnosti a v příslušných případech osoby žijící v sociálním bydlení v souladu s článkem 24 směrnice (EU) 2023/1791;

c)

navrhování integrovaných systémů financování, které poskytují pobídky pro rozsáhlé a postupné rozsáhlé renovace podle článku 17;

d)

odstranění jiných než ekonomických překážek, včetně rozdělených pobídek, a

e)

monitorování sociálních dopadů, zejména na nejzranitelnější domácnosti.

Článek 9 5.

Pokud je budova renovována tak, aby splňovala minimální normu energetické náročnosti, zajistí členské státy soulad s minimálními požadavky na energetickou náročnost prvků budov podle článku 5 a v případě větší renovace s minimálními požadavky na energetickou náročnost stávajících budov podle článku 8.

Článek 9 6.

Členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat minimální normy energetické náročnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 u těchto kategorií budov:

a)

budovy úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě nebo jiné budovy představující kulturní dědictví, pokud by splnění norem nepřijatelně změnilo jejich charakter nebo vzhled nebo pokud jejich renovace není technicky nebo ekonomicky proveditelná;

b)

budovy užívané jako místa bohoslužeb a pro náboženské účely;

c)

dočasné budovy s dobou užívání dva roky nebo méně, průmyslové provozy, dílenské provozovny a neobytné zemědělské budovy s nízkou spotřebou energie a neobytné zemědělské budovy používané odvětvím, na které se vztahuje celostátní odvětvová dohoda o energetické náročnosti;

d)

obytné budovy, které jsou užívány nebo určeny k užívání buď kratšímu než čtyři měsíce v roce, nebo alternativně po omezenou část roku a jejichž odhadovaná spotřeba energie je nižší než 25 % ze spotřeby, k níž by došlo při celoročním užívání;

e)

samostatně stojící budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou menší než 50 m2;

f)

budovy ve vlastnictví ozbrojených sil nebo ústředních vládních institucí, které slouží účelům národní obrany, s výjimkou jednotlivých obytných nebo kancelářských budov pro ozbrojené síly a další zaměstnance orgánů národní obrany.

Článek 9 7.

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění provádění minimálních norem energetické náročnosti uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, včetně vhodných monitorovacích mechanismů a sankcí v souladu s článkem 34.

Při stanovování pravidel týkajících se sankcí členské státy zohlední finanční situaci vlastníků domů a bytů a jejich přístup k patřičné finanční podpoře, zejména v případě zranitelných domácností.

Článek 9 8.

Na podporu provádění této směrnice a s řádným přihlédnutím k zásadě subsidiarity předloží Komise do 31. března 2025 analýzu týkající se zejména:

a)

účinnosti, vhodnosti úrovně, skutečně využité částky a druhů používaných nástrojů ve vztahu k strukturálním fondům, a rámcovým programům Unie, včetně financování od Evropské investiční banky, pro účely snižování energetické náročnosti budov, zejména v oblasti bydlení;

b)

účinnosti, vhodnosti úrovně a druhů nástrojů a opatření, které ve vztahu k financování používají veřejné finanční instituce;

c)

koordinace unijního a vnitrostátního financování a dalších druhů opatření, jež mohou sloužit jako páka pro stimulaci investic do energetické náročnosti budov, a vhodnosti tohoto financování pro dosažení cílů Unie.

Na základě této analýzy Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o účinnosti a vhodnosti finančních nástrojů pro účely snižování energetické náročnosti budov, zejména těch energeticky nejnáročnějších.

Článek 9 Minimální normy energetické náročnosti pro jiné než obytné budovy a trajektorie pro postupnou renovaci fondu obytných budov

1. Přehled

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

3. Související standardy