+PŘÍLOHA I Společný obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov

PŘÍLOHA I Společný obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov



PŘÍLOHA I

Společný obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov

(uvedený v článku 4)

1. Energetická náročnost budovy se určuje na základě vypočtené či změřené spotřeby energie a odráží typickou spotřebu energie pro vytápění prostor, chlazení prostor, přípravu teplé vody pro domácnosti, větrání, zabudované osvětlení a jiné technické systémy budov. Členské státy zajistí, aby typická spotřeba energie reprezentovala skutečné provozní podmínky u jednotlivých příslušných typologií a odrážela chování typického uživatele. Typická spotřeba energie a chování typického uživatele vycházejí pokud možno z dostupných vnitrostátních statistik, stavebních předpisů a změřených údajů.

Je-li základem pro výpočet energetické náročnosti budov změřená spotřeba energie, musí být metodika výpočtu schopna určit vliv chování uživatelů a místního klimatu, který se ve výsledku výpočtu neodrazí. Změřená spotřeba energie pro účely výpočtu energetické náročnosti budov musí vyžadovat odečty alespoň v měsíčních intervalech a musí rozlišovat mezi energetickými nosiči.

Členské státy mohou použít změřenou spotřebu energie za typických provozních podmínek, aby ověřily správnost vypočtené spotřeby energie a umožnily srovnání mezi vypočtenou a skutečnou náročností. Změřená spotřeba energie pro účely ověřování a srovnávání může vycházet z měsíčních odečtů.

Energetická náročnost budovy se vyjadřuje číselným ukazatelem spotřeby primární energie na jednotku referenční podlahové plochy za rok v kWh/(m2.r) pro účely jak certifikace energetické náročnosti, tak souladu s minimálními požadavky na energetickou náročnost. Metodika používaná pro stanovení energetické náročnosti budovy musí být transparentní a otevřená inovacím.

Členské státy popíší svou vnitrostátní metodiku výpočtu vycházející z přílohy A hlavních evropských norem týkajících se energetické náročnosti budov, totiž (EN) ISO 52000-1, (EN) ISO 52003-1, (EN) ISO 52010-1, (EN) ISO 52016-1, (EN) ISO 52018-1, (EN) ISO 52120-1, EN 16798-1 a EN 17423 nebo dokumentů, které je nahradí. Toto ustanovení nečiní uvedené normy právně závaznými.

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby v případě, že jsou budovy zásobovány ze systémů dálkového vytápění nebo chlazení, byly přínosy tohoto zásobování uznány a zohledněny v metodice výpočtu – zejména pokud jde o podíl obnovitelné energie – prostřednictvím individuálně certifikovaných nebo uznaných faktorů primární energie.

2. Energetické potřeby a spotřeba energie pro vytápění prostor, chlazení prostor, přípravu teplé vody pro domácnosti, větrání, osvětlení a jiné technické systémy budov se vypočítají za použití měsíčních, hodinových nebo kratších než hodinových intervalů výpočtu, aby se zohlednily různé podmínky, které významně ovlivňují provoz a náročnost systému a podmínky vnitřního prostředí, aby bylo dosaženo optimální úrovně zdraví, kvality vnitřního ovzduší a pohodlí stanovených členskými státy na celostátní nebo regionální úrovni.

Pokud specifické předpisy pro výrobky spojené se spotřebou energie přijaté podle směrnice 2009/125/ES obsahují specifické požadavky na informace o výrobku pro účely výpočtu energetické náročnosti a potenciálu globálního oteplování během životního cyklu podle této směrnice, nevyžadují vnitrostátní metody výpočtu dodatečné informace.

Výpočet primární energie je založen na pravidelně aktualizovaných a výhledových faktorech primární energie (rozlišujících neobnovitelné, obnovitelné a celkové zdroje energie) nebo váhových faktorech pro jednotlivé energetické nosiče, jež musí být uznány vnitrostátními orgány, a s přihlédnutím k očekávané skladbě zdrojů energie na základě příslušného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu. Tyto faktory primární energie nebo váhové faktory mohou být založeny na celostátních, regionálních či místních informacích. Faktory primární energie nebo váhové faktory mohou být stanoveny na ročním, sezónním, měsíčním, denním nebo hodinovém základě nebo na konkrétnějších informacích dostupných pro jednotlivé dálkové systémy.

Faktory primární energie nebo váhové faktory vymezí členské státy. Jejich výběr a zdroje údajů se vykazují podle normy EN 17423 nebo dokumentu, který ji nahradí. Členské státy si mohou namísto faktoru primární energie odrážejícího skladbu zdrojů elektrické energie v dané zemi zvolit unijní průměrný faktor primární energie pro elektřinu stanovený podle směrnice (EU) 2023/1791.

3. Členské státy pro účely vyjádření energetické náročnosti určité budovy vymezí další číselné ukazatele celkové spotřeby primární energie, spotřeby primární energie z neobnovitelných a obnovitelných zdrojů a provozních emisí skleníkových plynů vyprodukovaných v kgCO2eq/(m2.r).

4. Metoda musí být stanovena alespoň s ohledem na tato hlediska:

a) 

následující skutečné tepelné vlastnosti budovy včetně jejích vnitřních příček:

i) 

tepelná kapacita;

ii) 

izolace;

iii) 

pasivní vytápění;

iv) 

prvky chlazení;

v) 

tepelné mosty;

b) 

zařízení pro vytápění a přípravu teplé vody pro domácnosti, včetně jejich izolačních vlastností;

c) 

kapacita instalované výroby energie z obnovitelných zdrojů energie na místě a skladování energie na místě;

d) 

klimatizační zařízení;

e) 

přirozené a nucené větrání, které může zahrnovat průvzdušnost a rekuperaci tepla;

f) 

zabudované zařízení pro osvětlení (zejména v nebytovém sektoru);

g) 

konstrukci, umístění a orientaci budov, včetně vnějšího klimatu;

h) 

pasivní solární systémy a protisluneční ochranu;

i) 

vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot vnitřního mikroklimatu;

j) 

vnitřní spotřebu energie;

k) 

systémy automatizace a kontroly budov a jejich schopnosti monitorovat, řídit a optimalizovat energetickou náročnost.

5. Bere se v úvahu příznivý vliv těchto hledisek:

a) 

místní podmínky slunečního osvitu, aktivní solární systémy a jiné otopné soustavy a elektrické systémy využívající energii z obnovitelných zdrojů;

b) 

elektřina vyráběná formou kombinované výroby tepla a elektřiny;

c) 

dálkové nebo blokové otopné a chladicí soustavy;

d) 

denní osvětlení;

e) 

elektrické akumulační systémy;

f) 

tepelné akumulační systémy.

6. Pro účely výpočtu energetické náročnosti budov by budovy měly být vhodně rozděleny do těchto kategorií:

a) 

rodinné domy různých typů;

b) 

bytové domy;

c) 

administrativní budovy;

d) 

budovy pro vzdělávání;

e) 

nemocnice;

f) 

hotely a restaurace;

g) 

sportovní zařízení;

h) 

budovy pro velkoobchod a maloobchod;

i) 

jiné druhy budov spotřebovávajících energii.

1. Přehled

,

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

Požadavky

3. Související standardy

Standardy