+PŘÍLOHA V Environmentální stopa

PŘÍLOHA V Environmentální stopa



PŘÍLOHA V

Environmentální stopa

Část I

Definice

Pro účely této přílohy se rozumí:

a) 

„aktivitními údaji“ informace spojené s procesy při modelování inventarizace životního cyklu (LCI), přičemž agregované výsledky LCI procesních řetězců, které představují aktivity procesu, se vynásobí odpovídajícími aktivitními údaji a poté se sečtou za účelem odvození environmentální stopy spojené s tímto procesem;

b) 

„seznamem materiálů“ seznam surovin, podsestav, mezisestav, dílčích součástí a částí a jejich příslušné množství potřebné pro výrobu produktu spadajícího do oblasti působnosti studie;

c) 

„údaji konkrétní společnosti“ nebo „primárními údaji“ přímo měřené či shromážděné údaje z jednoho či více provozů (místní údaje), které jsou pro činnosti společnosti reprezentativní;

d) 

„metodou posuzování dopadu“ protokol pro kvantitativní převod údajů inventarizace životního cyklu do příspěvků ke zkoumanému environmentálnímu dopadu;

e) 

„kategorií dopadů“ třída využívání zdrojů nebo environmentálního dopadu, s níž souvisí údaje inventarizace životního cyklu;

f) 

„životním cyklem“ po sobě jdoucí provázaná stadia produktového systému od těžby nebo získávání surovin z přírodních zdrojů ke konečnému odstraňování (ISO 14040:2006);

g) 

„inventarizací životního cyklu“ nebo „LCI“ kombinovaný soubor výměn elementárních, odpadních a produktových toků v souboru údajů LCI;

h) 

„souborem údajů inventarizace životního cyklu“ nebo „souborem údajů LCI“ dokument nebo soubor s informacemi o životním cyklu uvedeného produktu nebo jiný odkaz, jako je místo nebo proces, který zahrnuje popisná metadata a kvantitativní údaje inventarizace životního cyklu a může být souborem údajů z jednotkového procesu nebo částečně nebo zcela agregovaným souborem údajů;

i) 

„sekundárními údaji“ údaje, které nepocházejí z konkrétního procesu v rámci dodavatelského řetězce společnosti provádějící studii ke stanovení environmentální stopy, jmenovitě údaje, které nejsou přímo shromažďovány, měřeny nebo odhadovány společností, ale pocházejí z databáze LCI třetí strany nebo z jiných zdrojů, včetně průměrných údajů průmyslového odvětví, jako jsou uveřejněné údaje o produkci, vládní statistiky a průmyslová sdružení, studie v odborné literatuře, technické studie a patenty, a mohou rovněž vycházet z finančních údajů nebo obsahovat modelové údaje a další obecné údaje, včetně primárních údajů, které procházejí fází horizontální agregace;

j) 

„hranicí systému“ aspekty zahrnuté do studie životního cyklu nebo z této studie vyloučené.

Pravidla pro výpočet environmentální stopy kritické suroviny musí obsahovat další definice, které jsou nezbytné pro jejich interpretaci.

Část II

Oblast působnosti

Tato příloha obsahuje základní prvky pro výpočet environmentální stopy kritických surovin.

Pravidla pro výpočet environmentální stopy konkrétních kritických surovin vycházejí ze základních prvků obsažených v této příloze a zohledňují vědecky podložené metody posuzování a příslušné mezinárodní normy v oblasti posuzování životního cyklu.

Výpočet environmentální stopy kritické suroviny vychází ze seznamu materiálů, energie, výrobních metod a pomocných materiálů používaných v zařízeních, která se podílejí na výrobě kritické suroviny.

Při stanovení pravidel pro výpočet environmentální stopy konkrétních kritických surovin se Komise snaží zajistit soulad s pravidly pro výpočet environmentální stopy meziproduktů a konečných produktů, které využívají příslušné kritické suroviny.

Část III

Deklarovaná jednotka

Deklarovanou jednotkou je 1 kg příslušného druhu kritické suroviny.

Pravidla pro výpočet environmentální stopy konkrétních kritických surovin mohou stanovit vyšší nebo nižší deklarovanou jednotku vyjádřenou v kg, pokud je to nezbytné pro zohlednění povahy nebo použití příslušné kritické suroviny.

Veškeré kvantitativní vstupní a výstupní údaje shromažďované výrobcem za účelem kvantifikace uhlíkové stopy se počítají ve vztahu k této deklarované jednotce.

Část IV

Hranice systému

1. Těžba, koncentrace a rafinace jsou tři fáze životního cyklu, které je třeba zahrnout do hranic systému primárních kritických surovin spolu s následujícími postupy, pokud se na danou surovinu vztahují:

a) 

předcházející procesy zahrnující těžbu rudy pro produkci surovin, výrobu a dodávky, včetně přepravy, chemických látek, pomocné procesy, výrobu a dodávky, včetně přepravy, paliv, výrobu a dodávky elektřiny a přepravu materiálů vozidly, která organizace nevlastní ani neprovozuje;

b) 

přeprava rudy, koncentrátů a surovin ve vozidlech vlastněných nebo provozovaných organizací;

c) 

skladování rudy, koncentrátů a surovin;

d) 

drcení a čištění rudy;

e) 

výroba surovinového koncentrátu;

f) 

získávání kovů chemickými, fyzikálními nebo biologickými prostředky;

g) 

tavení;

h) 

přeměna kovů;

i) 

čištění strusky;

j) 

rafinace kovů;

k) 

elektrolýza kovů;

l) 

odlévání kovů nebo balení;

m) 

úprava vyhořelého materiálu a strusky;

n) 

veškeré související pomocné procesy, například čištění odpadních vod na místě, včetně čištění vod z procesů, přímého chlazení a povrchové odtékající vody; systémy pro snižování emisí plynů, včetně primárních a druhotných odpadních plynů; kotle, včetně předčištění přívodní vody; interní logistika.

2. Do hranic systému druhotných kritických surovin, jež u životního cyklu vymezují fázi recyklace, se zahrnou následující postupy, pokud jsou relevantní pro konkrétní recyklovanou surovinu:

a) 

předcházející postupy zahrnující výrobu surového vstupního materiálu (šrotu a primárních koncentrátů), výrobu a dodávky (přepravu) chemických látek, pomocné procesy, výrobu a dodávky (přepravu) paliv, výrobu a dodávky elektřiny a přepravu materiálů vozidly nevlastněných organizací;

b) 

přeprava koncentrátů a šrotu ve vozidlech vlastněných nebo provozovaných organizací;

c) 

skladování šrotu, koncentrátů a surovin;

d) 

předúprava druhotných surovin;

e) 

tavení;

f) 

přeměna kovů;

g) 

rafinace kovů;

h) 

elektrolýza kovů;

i) 

odlévání kovů nebo balení;

j) 

zpracování vyhořelého materiálu;

k) 

veškeré související pomocné procesy, například čištění odpadních vod na místě, včetně čištění vod z procesů, přímého chlazení a povrchové odtékající vody; systémy pro snižování emisí plynů včetně primárních a druhotných odpadních plynů; kotle včetně předčištění přívodní vody; interní logistika.

3. Fáze používání nebo fáze ukončení životnosti se z výpočtů environmentální stopy vyloučí, protože na ni odpovědný hospodářský subjekt nemá přímý vliv. Vyloučeny mohou být i jiné postupy, pokud je jejich příspěvek k environmentální stopě konkrétní kritické suroviny nevýznamný.

Část V

Kategorie dopadů

Pravidla výpočtu stanoví kategorie dopadů, které je třeba zahrnout do výpočtu environmentální stopy. Výběr je založen na analýze kritických míst provedené v souladu s vědecky podloženými metodikami vypracovanými na mezinárodní úrovni a s přihlédnutím k:

a) 

relativnímu významu různých dopadů, včetně jejich relativního významu pro splnění klimatických a environmentálních cílů Unie;

b) 

potřebě podniků v povýrobní části dodavatelského řetězce, které chtějí informovat o environmentální stopě kritických surovin, které používají.

Část VI

Použití souborů údajů konkrétní společnosti a sekundárních souborů údajů

Pravidla pro výpočet stanoví použití souborů údajů konkrétní společnosti nebo sekundárních souborů údajů pro všechny relevantní postupy a materiály. Pokud pravidla výpočtu umožňují volbu mezi souborem údajů konkrétní společnosti a sekundárním souborem údajů, zváží Komise pobídky k použití souboru údajů konkrétní společnosti.

Použití údajů konkrétní společnosti se vyžaduje alespoň u postupů, které jsou pod přímým vlivem odpovědného subjektu a mají největší podíl na příslušných kategoriích dopadů.

Aktivitní údaje konkrétní společnosti se použijí v kombinaci s příslušnými sekundárními soubory údajů vyhovujícími s ohledem na environmentální stopu produktu. Pravidla výpočtu stanoví, zda je povolen odběr vzorků v souladu s kritérii stanovenými ve vědecky podložených metodikách vypracovaných na mezinárodní úrovni.

Změna seznamu materiálů nebo skladby zdrojů energie použitých k výrobě určitého druhu kritické suroviny vyžaduje nový výpočet environmentální stopy.

Při stanovování pravidel výpočtu, včetně pravidel výpočtu emisí skleníkových plynů produkovaných elektřinou používanou k výrobě kritických surovin, Komise zajistí soulad a provázanost s ostatním relevantním právem Unie, pokud není odůvodněno jednat jinak.

Pravidla výpočtu, která mají být rozpracována aktem v přenesené pravomoci, zahrnují podrobné modelování těchto fází životního cyklu:

a) 

fáze těžby, koncentrace a rafinace primárních surovin;

b) 

fáze získávání a zpracování druhotných surovin.

Část VII

Metody posuzování dopadu

Environmentální stopa se vypočítá pomocí vědecky podložených metod posuzování dopadu, které zohledňují vývoj na mezinárodní úrovni u příslušných kategorií dopadů, pokud jde o změnu klimatu, vodu, ovzduší, půdu, zdroje, využívání půdy a toxicitu.

Výsledky se předkládají v podobě charakterizovaných výsledků bez normalizace a vážení.

Část VIII

Výkonnostní třídy z hlediska environmentální stopy

V závislosti na rozdělení hodnot v prohlášeních o environmentální stopě uváděných na vnitřní trh se určí smysluplný počet výkonnostních tříd, přičemž kategorie A je nejlepší třídou s nejnižším dopadem životního cyklu, aby se umožnila diferenciace trhu. Určení prahové hodnoty pro každou výkonnostní třídu je stejně jako jejich rozsah založeno na distribuci výkonu příslušných kritických surovin uvedených na trh v předchozích třech letech, očekávaných technologických zlepšeních a dalších technických faktorech, které budou určeny.

Komise každé tři roky přezkoumá počet výkonnostních tříd a prahové hodnoty mezi nimi, tak aby stále odpovídaly realitě trhu a jeho očekávanému vývoji.

Část IX

Posuzování shody

Pravidla pro výpočet a ověřování stanoví použitelný postup posuzování shody z modulů uvedených v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES s úpravami nezbytnými s ohledem na dotčený materiál.

Při určování použitelného postupu posuzování shody Komise zohlední tato kritéria:

a) 

zda je dotčený modul vhodný pro daný typ materiálu a přiměřený sledovanému veřejnému zájmu;

b) 

povahu rizik, která s sebou výrobek nese, a míru, ve které posuzování shody odpovídá druhu a úrovni rizika;

c) 

pokud je povinná účast třetí strany, potřebu výrobce mít na výběr mezi moduly zabezpečování kvality a certifikace výrobků stanovenými v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES.

1. Přehled

,

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

Požadavky

3. Související standardy

Standardy