Článek 4 Obnova suchozemských, pobřežních a sladkovodních ekosystémů

1.   Členské státy zavedou opatření na obnovu, která jsou nezbytná k uvedení do dobrého stavu ploch s výskytem typů stanovišť uvedených v příloze I, které v dobrém stavu nejsou. Tato opatření na obnovu se zavedou:

Pro účely tohoto odstavce členské státy do roku 2030 podle potřeby upřednostní opatření na obnovu v oblastech, které se nacházejí v lokalitách sítě Natura 2000.

2.   Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce písm. a) a b) mohou členské státy v řádně odůvodněných případech a pro účely uvedeného odstavce vyjmout z příslušné skupiny typů stanovišť velmi běžné a rozšířené typy stanovišť, které pokrývají více než 3 % jejich evropského území.

Pokud členský stát uplatní odchylku uvedenou v prvním pododstavci, zavede opatření na obnovu:

Odchylka uvedená v prvním pododstavci se použije pouze tehdy, je-li zajištěno, že procentní podíl uvedený v druhém pododstavci písm. a) nebrání tomu, aby na biogeografické úrovni dotčeného členského státu bylo u každého z těchto typů stanovišť dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany, nebo aby byl tento stav zachován.

3.   Pokud členský stát uplatní odchylku podle odstavce 2, vztahuje se povinnost stanovená v odst. 1 prvním pododstavci písm. a) na celkovou rozlohu všech zbývajících typů stanovišť uvedených v příloze I, která není v dobrém stavu, a povinnost stanovená v odst. 1 prvním pododstavci písm. b) se vztahuje na zbývající rozlohu s výskytem příslušných skupin typů stanovišť uvedených v příloze I, která není v dobrém stavu.

4.   Členské státy zavedou opatření na obnovu, která jsou nezbytná pro znovuvytvoření typů stanovišť uvedených v příloze I v oblastech, kde se tyto typy stanovišť nevyskytují, s cílem dosáhnout u těchto typů stanovišť příznivého referenčního areálu. Tato opatření se zavedou na plochách představujících do roku 2030 alespoň 30 % dodatečné rozlohy potřebné k dosažení celkového příznivého referenčního areálu u každé skupiny typů stanovišť uvedené v příloze I podle kvantifikace v národním plánu na obnovu přírody uvedeném v článku 15, na plochách představujících do roku 2040 alespoň 60 % této rozlohy a do roku 2050 na 100 % této rozlohy.

5.   Odchylně od odstavce 4 tohoto článku, pokud se členský stát domnívá, že není možné zavést do roku 2050 opatření na obnovu, která jsou nezbytná k tomu, aby bylo u konkrétního typu stanoviště dosaženo příznivého referenčního areálu na 100 % rozlohy, může dotčený členský stát ve svém národním plánu na obnovu přírody uvedeném v článku 15 stanovit nižší procentní podíl na úrovni mezi 90 % a 100 % a poskytnout odpovídající odůvodnění. V takovém případě členský stát postupně zavede opatření na obnovu, která jsou nezbytná k dosažení tohoto nižšího podílu do roku 2050. Do roku 2030 pokryjí tato opatření na obnovu alespoň 30 % dodatečné rozlohy potřebné k dosažení tohoto nižšího procentního podílu do roku 2050 a do roku 2040 pokryjí alespoň 60 % dodatečné rozlohy potřebné k dosažení tohoto nižšího procentního podílu do roku 2050.

6.   Pokud členský stát uplatní odchylku podle odstavce 5 na konkrétní typy stanovišť, vztahuje se povinnost stanovená v odstavci 4 na zbývající typy stanovišť, které jsou součástí skupin typů stanovišť uvedených v příloze I, do nichž tyto konkrétní typy stanovišť patří.

7.   Členské státy zavedou opatření na obnovu pro suchozemská, pobřežní a sladkovodní stanoviště druhů uvedených v přílohách II, IV a V směrnice 92/43/EHS a pro suchozemská, pobřežní a sladkovodní stanoviště volně žijících ptáků, kteří spadají do oblasti působnosti směrnice 2009/147/ES, která jsou kromě opatření na obnovu podle odstavců 1 a 4 tohoto článku nezbytná ke zlepšení kvality a rozlohy těchto stanovišť, a to i jejich znovuvytvořením, a ke zvýšení propojenosti, dokud nebude dosaženo dostatečné kvality a rozlohy těchto stanovišť.

8.   Určení nejvhodnějších ploch pro opatření na obnovu v souladu s odstavci 1, 4 a 7 tohoto článku se zakládá na nejlepších dostupných poznatcích a nejnovějších vědeckých důkazech o stavu typů stanovišť uvedených v příloze I tohoto nařízení, měřeno podle struktury a funkcí, které jsou nezbytné pro jejich dlouhodobé zachování, včetně jejich typických druhů, jak je uvedeno v čl. 1 písm. e) směrnice 92/43/EHS, a o kvalitě a rozloze stanovišť druhů uvedených v odstavci 7 tohoto článku, s využitím informací poskytnutých podle článku 17 směrnice 92/43/EHS a článku 12 směrnice 2009/147/ES a případně se zohledněním rozdílné situace v různých regionech, jak je uvedeno v čl. 14 odst. 16 písm. c) tohoto nařízení.

9.   Členské státy nejpozději do roku 2030 zajistí, aby byl znám stav typů stanovišť alespoň na 90 % rozlohy všech typů stanovišť uvedených v příloze I a do roku 2040 aby byl znám stav všech ploch s výskytem typů stanovišť uvedených v příloze I.

10.   Opatření na obnovu uvedená v odstavcích 1 a 4 zohlední potřebu lepšího propojení mezi typy stanovišť uvedenými v příloze I a ekologické požadavky druhů uvedených v odstavci 7, které se v těchto typech stanovišť vyskytují.

11.   Členské státy zavedou opatření, která mají za cíl zajistit, aby plochy, na něž se vztahují opatření na obnovu v souladu s odstavci 1, 4 a 7, vykazovaly soustavné zlepšování stavu typů stanovišť uvedených v příloze I, dokud nebude dosaženo dobrého stavu, a soustavné zlepšování kvality stanovišť druhů uvedených v odstavci 7, dokud u těchto stanovišť nebude dosaženo dostatečné kvality.

Aniž je dotčena směrnice 92/43/EHS, členské státy zavedou opatření, která mají za cíl zajistit, aby se stav ploch, na nichž bylo dosaženo dobrého stavu a na nichž bylo dosaženo dostatečné kvality stanovišť daného druhu, výrazně nezhoršoval.

12.   Aniž je dotčena směrnice 92/43/EHS, členské státy usilují o to, aby byla do data zveřejnění jejich národních plánů na obnovu přírody podle čl. 17 odst. 6 tohoto nařízení zavedena potřebná opatření s cílem zabránit výraznému zhoršování stavu ploch s výskytem typů stanovišť uvedených v příloze I tohoto nařízení, které jsou v dobrém stavu nebo jsou nezbytné ke splnění cílů pro obnovu stanovených v odstavci 17 tohoto článku.

13.   Pokud jde o odstavce 11 a 12 tohoto článku, mohou členské státy při absenci jiných alternativ uplatňovat mimo lokality sítě Natura 2000 požadavky na nezhoršování stavu stanovené v uvedených odstavcích na úrovni jednotlivých biogeografických oblastí svého území pro každý typ stanoviště a každé stanoviště druhů, pokud dotčený členský stát do 19. února 2025 oznámí Komisi svůj záměr použít tento odstavec a splní povinnosti stanovené v čl. 15 odst. 3 písm. g), čl. 20 odst. 1 písm. j), čl. 21 odst. 1 a čl. 21 odst. 2 písm. b).

14.   Mimo lokality sítě Natura 2000 se povinnost stanovená v odstavci 11 nevztahuje na zhoršování stavu způsobené:

15.   Mimo lokality sítě Natura 2000 se povinnost stanovená v odstavci 12 nevztahuje na zhoršování stavu způsobené:

16.   V rámci lokalit sítě Natura 2000 je nesplnění povinností stanovených v odstavcích 11 a 12 odůvodněné, pokud je způsobeno:

17.   Členské státy zajistí: