SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb (Text s významem pro EHP)

(1)

Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu sblížením právních a správních předpisů členských států, pokud jde o požadavky na přístupnost u určitých výrobků a služeb zejména tím, že odstraní překážky volného pohybu některých přístupných výrobků a služeb vyplývající z rozdílných požadavků na přístupnost v členských státech a vzniku těchto překážek předchází. Zvýšila by se tím dostupnost přístupných výrobků a služeb na vnitřním trhu a zlepšila přístupnost relevantních informací.

(2)

Poptávka po přístupných výrobcích a službách je vysoká a počet osob se zdravotním postižením podle prognóz výrazně poroste. Prostředí, ve kterém jsou výrobky a služby přístupnější, umožňuje vytvořit společnost více podporující začlenění a usnadňuje osobám se zdravotním postižením nezávislý život. V této souvislosti je zapotřebí mít na paměti, že výskyt zdravotního postižení je v Unii častější u žen než u mužů.

(3)

Tato směrnice vymezuje osoby se zdravotním postižením v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením přijatou dne 13. prosince 2006 (dále jen „úmluva OSN“), jíž je Unie stranou od 21. ledna 2011 a kterou ratifikovaly všechny členské státy. Úmluva OSN stanoví, že „osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby s dlouhodobým fyzickým, duševním, mentálním nebo smyslovým postižením, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními“. Tato směrnice podporuje plné a účinné rovnoprávné zapojení tím, že zlepšuje přístup k běžným výrobkům a službám, jež díky svému výchozímu návrhu či koncepci nebo následné úpravě reagují na zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením.

(4)

Tato směrnice by rovněž byla přínosem pro další osoby s funkčním omezením, jako jsou starší lidé, těhotné ženy nebo cestující se zavazadly. Pojem „osoby s funkčním omezením“ podle této směrnice zahrnuje osoby, které mají trvalé nebo dočasné fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, postižení související s věkem nebo jiné omezení tělesných funkcí nebo struktur, které v interakci s různými překážkami omezuje jejich přístup k výrobkům a službám, což vede k situaci, která vyžaduje přizpůsobení těchto výrobků a služeb jejich zvláštním potřebám.

(5)

Rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států v otázce přístupnosti výrobků a služeb pro osoby se zdravotním postižením vytvářejí překážky volného pohybu výrobků a služeb a narušují účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu. U některých výrobků a služeb se po vstupu úmluvy OSN v platnost tyto rozdíly v Unii pravděpodobně prohloubí. Obzvláště jsou těmito překážkami dotčeny hospodářské subjekty, zejména malé a střední podniky.

(6)

Rozdíly ve vnitrostátních požadavcích na přístupnost odrazují zejména podnikatele, malé a střední podniky a mikropodniky od podnikání mimo jejich vlastní domácí trhy. Vnitrostátní, či dokonce regionální nebo místní požadavky na přístupnost, které členské státy zavedly, se v současné době liší co do rozsahu i míry podrobnosti. Tyto rozdíly mají nepříznivý vliv na konkurenceschopnost a růst, a to kvůli dodatečným nákladům vzniklým při vývoji a uvádění přístupných výrobků a služeb na jednotlivé vnitrostátní trhy.

(7)

Spotřebitelé přístupných výrobků a služeb a podpůrných technologií se potýkají s vysokými cenami, které jsou důsledkem omezené hospodářské soutěže mezi dodavateli. Roztříštěnost vnitrostátních předpisů snižuje potenciální přínos, který by přineslo sdílení zkušeností s reakcí na společenský a technologický vývoj s partnery na vnitrostátní a mezinárodní úrovni.

(8)

Sbližování vnitrostátních opatření na úrovni Unie je proto nezbytné pro řádné fungování vnitřního trhu, aby se ukončila roztříštěnost trhu s přístupnými výrobky a službami, aby se vytvořily úspory z rozsahu, aby se usnadnil přeshraniční obchod a mobilita, jakož i aby se pomohlo hospodářským subjektům soustředit zdroje na inovace, a nikoli na pokrytí nákladů spojených s roztříštěnými právními předpisy v Unii.

(9)

Výhody harmonizace požadavků na přístupnost pro vnitřní trh prokázalo uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/33/EU (3) týkající se výtahů a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 (4) v oblasti dopravy.

(10)

V prohlášení č. 22 o osobách se zdravotním postižením připojeném k Amsterodamské smlouvě souhlasila konference zástupců vlád členských států s tím, že při přípravě opatření podle článku 114 Smlouvy o fungování Evropské unie zohlední orgány Unie potřeby osob se zdravotním postižením.

(11)

Hlavním cílem sdělení Komise ze dne 6. května 2015 nazvaného „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ je zajistit udržitelný hospodářský a sociální přínos propojeného jednotného digitálního trhu, a tím usnadnit obchodování a podpořit zaměstnanost v Unii. Spotřebitelé v Unii dosud nemohou plně využít cen a možností výběru, které jednotný trh může nabídnout, neboť přeshraniční online transakce jsou stále velmi omezené. Roztříštěnost rovněž omezuje poptávku po přeshraničních transakcích v elektronickém obchodu. Je také zapotřebí koordinovaná akce k zajištění toho, aby elektronický obsah, služby elektronických komunikací a přístup k audiovizuálním mediálním službám byly plně dostupné osobám se zdravotním postižením. Proto je nezbytné harmonizovat požadavky na přístupnost na jednotném digitálním trhu a zajistit, aby jeho výhod mohli využívat všichni občané Unie, bez ohledu na své schopnosti.

(12)

Poté, co se Unie stala smluvní stranou úmluvy OSN, stala se ustanovení této úmluvy nedílnou součástí právního řádu Unie a jsou závazná pro orgány Unie i pro členské státy.

(13)

Úmluva OSN požaduje, aby její strany přijaly příslušná opatření k zajištění přístupu osob se zdravotním postižením, na rovnoprávném základě s ostatními, k hmotným životním podmínkám, dopravě, informacím a komunikaci, včetně informačních a komunikačních technologií a systémů, a k dalším zařízením a službám dostupným nebo poskytovaným veřejnosti, a to v městských i venkovských oblastech. Výbor OSN pro práva osob se zdravotním postižením poukázal na potřebu vytvořit legislativní rámec, který bude obsahovat konkrétní, vymahatelná a časově vázaná kritéria umožňující sledovat postupnou realizaci přístupnosti.

(14)

Úmluva OSN vyzývá své strany, aby prováděly nebo podporovaly výzkum a vývoj a podporovaly dostupnost a využití nových technologií, včetně informačních a komunikačních technologií, kompenzačních pomůcek, zařízení a podpůrných technologií vhodných pro osoby se zdravotním postižením. Úmluva OSN rovněž vyzývá k upřednostňování cenově dostupných technologií.

(15)

Vstupem úmluvy OSN v platnost v právních řádech členských států vyvstává nutnost přijmout další vnitrostátní předpisy v oblasti přístupnosti výrobků a služeb. Bez opatření na úrovni Unie by tyto předpisy dále prohlubovaly rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států.

(16)

Proto je nezbytné usnadnit provádění úmluvy OSN v Unii stanovením společných pravidel Unie. Tato směrnice také pomáhá členským státům v jejich úsilí dostát svým národním závazkům, jakož i povinnostem, jež pro ně vyplývají z úmluvy OSN, pokud jde o přístupnost, harmonizovaným způsobem.

(17)

Sdělení Komise ze dne 15. listopadu 2010 nazvané „Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu“ identifikuje v souladu s úmluvou OSN přístupnost jako jednu z osmi oblastí, kde je potřeba podniknout kroky, uvádí, že je základním předpokladem pro zapojení do společnosti, a klade si za cíl zajistit přístupnost výrobků a služeb.

(18)

Určení výrobků a služeb, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, vychází z šetření provedeného při přípravě posouzení dopadů, které identifikovalo výrobky a služby významné pro osoby se zdravotním postižením, pro něž členské státy přijaly nebo pravděpodobně přijmou rozdílné vnitrostátní požadavky na přístupnost, jež narušují fungování vnitřního trhu.

(19)

V zájmu zajištění přístupnosti služeb spadajících do oblasti působnosti této směrnice by se na výrobky používané při poskytování těchto služeb, s nimiž spotřebitel přichází do styku, měly rovněž vztahovat použitelné požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici.

(20)

Přístupnost služby by neměla být ohrožena ani v případě, že je k této službě nebo její části smluvně zavázána třetí strana, a poskytovatelé této služby by měli plnit povinnosti stanovené v této směrnici. Poskytovatelé služeb by rovněž měli zajistit řádnou a soustavnou odbornou přípravu svých pracovníků, tak aby zajistili, že se vyznají ve způsobech používání přístupných výrobků a služeb. Odborná příprava by měla zahrnovat otázky, jako je poskytování informací, poradenství a reklama.

(21)

Požadavky na přístupnost by měly být zavedeny takovým způsobem, aby představovaly pro hospodářské subjekty a členské státy co nejmenší zátěž.

(22)

Je nezbytné upřesnit požadavky na přístupnost pro uvádění výrobků a služeb, které spadají do oblasti působnosti této směrnice, na trh, aby se zajistil jejich volný pohyb na vnitřním trhu.

(23)

Tato směrnice by měla zavést povinné funkční požadavky na přístupnost, které by měly být vyjádřeny formou obecných cílů. Tyto požadavky by měly být dostatečně přesné, aby zakládaly právně závazné povinnosti, a dostatečně podrobné, aby umožňovaly posouzení shody k zajištění řádného fungování vnitřního trhu pro dotčené výrobky a služby, měly by však ponechávat určitý stupeň flexibility, aby byly možné inovace.

(24)

Tato směrnice obsahuje řadu kritérií funkčnosti týkajících se způsobů fungování výrobků a služeb. Tato kritéria by neměla představovat obecnou alternativu k požadavkům na přístupnost stanoveným v této směrnici, ale měla by se používat pouze za velmi specifických okolností. Tato kritéria by se měla vztahovat na specifické funkce nebo vlastnosti výrobků nebo služeb s cílem zajistit jejich přístupnost, pokud se požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici nevztahují na jednu či více těchto specifických funkcí nebo vlastností. Navíc v případě, že požadavek na přístupnost obsahuje specifické technické požadavky a výrobek nebo služba nabízejí alternativní technické řešení těchto technických požadavků, by toto alternativní technické řešení stále mělo být v souladu se souvisejícími požadavky na přístupnost a jeho výsledkem by měla být za použití příslušných kritérií funkčnosti rovnocenná či lepší přístupnost.

(25)

Tato směrnice by se měla vztahovat na hardwarové počítačové systémy pro všeobecné účely určené pro spotřebitele. Aby tyto systémy mohly fungovat přístupným způsobem, měly by být přístupné i jejich operační systémy. Tyto hardwarové počítačové systémy se vyznačují multifunkční povahou a schopností provádět s pomocí vhodného softwaru nejběžnější výpočetní úkony požadované spotřebitelem a jsou určeny k ovládání spotřebiteli. Mezi takové hardwarové počítačové systémy patří osobní počítače včetně stolních počítačů, notebooky, chytré telefony a tablety. Specializované počítače začleněné ve výrobcích spotřební elektroniky pak hardwarové počítačové systémy pro všeobecné účely určené pro spotřebitele nepředstavují. Tato směrnice by se neměla na individuálním základě vztahovat na jednotlivé komponenty se specifickými funkcemi, jako jsou například základní deska nebo paměťový čip, které v takovém systému jsou nebo mohou být používány.

(26)

Do oblasti působnosti této směrnice by měly rovněž spadat platební terminály včetně jejich hardwaru i softwaru a určité interaktivní samoobslužné terminály včetně jejich hardwaru i softwaru, určené k využití při poskytování služeb, na něž se vztahuje tato směrnice, například bankomaty, automaty pro výdej fyzických lístků a jízdenek opravňujících k přístupu ke službám, jako jsou automaty na výdej jízdenek či letenek, automaty na výdej lístků s pořadovým číslem v bankách, odbavovací automaty a interaktivní samoobslužné terminály poskytující informace, včetně interaktivních informačních obrazovek.

(27)

Z oblasti působnosti této směrnice by však měly být vyloučeny určité interaktivní samoobslužné terminály poskytující informace, které byly instalovány jako zabudovaná součást vozidel, letadel, lodí nebo kolejových vozidel, jelikož tyto terminály tvoří součást těchto vozidel, letadel, lodí nebo kolejových vozidel, na něž se tato směrnice nevztahuje.

(28)

Tato směrnice by se měla rovněž vztahovat na služby elektronických komunikací včetně tísňových komunikací ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 (5). V současnosti jsou opatření přijímaná členskými státy k umožnění přístupu osobám se zdravotním postižením odlišná a nejsou na celém vnitřním trhu harmonizována. Zajištění uplatňování stejných požadavků na přístupnost v celé Unii povede k úsporám z rozsahu na straně hospodářských subjektů, které působí ve více než jednom členském státě, a usnadní účinný přístup osobám se zdravotním postižením v jejich vlastních členských státech i při cestování mezi členskými státy. Za účelem přístupnosti elektronických komunikací včetně tísňových komunikací by poskytovatelé měli kromě hlasu poskytnout text v reálném čase a služby úplné konverzace, poskytují-li video, a zajistit synchronizaci všech těchto komunikačních prostředků. Kromě splnění požadavků stanovených v této směrnici, v souladu se směrnicí (EU) 2018/1972, by členské státy měly mít možnost určit poskytovatele konverzní služby, kterou by mohly využívat osoby se zdravotním postižením.

(29)

Tato směrnice harmonizuje požadavky na přístupnost u služeb elektronických komunikací a souvisejících výrobků a doplňuje směrnici (EU) 2018/1972, jež stanoví požadavky na rovnocenný přístup a možnost volby pro koncové uživatele se zdravotním postižením. Směrnice (EU) 2018/1972 rovněž stanoví požadavky v rámci povinnosti univerzální služby, které se týkají cenové dostupnosti přístupu k internetu a hlasové komunikace a cenové i obecné dostupnosti souvisejících koncových zařízení a specifických zařízení a služeb pro spotřebitele se zdravotním postižením.

(30)

Tato směrnice by se rovněž měla vztahovat na koncová zařízení s interaktivním výpočetním potenciálem, určená pro spotřebitele s předpokládaným primárním použitím pro přístup ke službám elektronických komunikací. Pro účely této směrnice by se mělo mít za to, že uvedená zařízení zahrnují zařízení, které je používáno jako součást konfigurace při získávání přístupu k službám elektronických komunikací, např. router nebo modem.

(31)

Pro účely této směrnice by přístup k audiovizuálním mediálním službám měl znamenat skutečnost, že přístup k audiovizuálnímu obsahu je přístupný, stejně jako mechanismy, které uživatelům se zdravotním postižením umožňují použití jejich podpůrných technologií. Služby poskytující přístup k audiovizuálním mediálním službám by mohly zahrnovat internetové stránky, online aplikace, aplikace na bázi set-top boxů, aplikace ke stažení, služby poskytované na mobilních zařízeních včetně mobilních aplikací a související přehrávače médií, jakož i televizní služby s internetem. Přístupnost audiovizuálních mediálních služeb upravuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU (6) a to s výjimkou elektronických programových průvodců (EPG), které jsou začleněny do definice služeb poskytujících přístup k audiovizuálním mediálním službám, na něž se vztahuje tato směrnice.

(32)

Co se týče služeb letecké, autobusové, železniční a vodní přepravy cestujících, měla by se tato směrnice vztahovat mimo jiné na poskytování informací o dopravních službách včetně cestovních informací v reálném čase poskytovaných prostřednictvím internetových stránek, služeb poskytovaných na mobilních zařízeních, interaktivních informačních obrazovkách a interaktivních samoobslužných terminálech, jež cestující se zdravotním postižením k cestování potřebují. Tyto informace by mohly zahrnovat informace o produktech a službách přepravy cestujících nabízených poskytovatelem služeb, informace před cestou, informace během cesty a informace poskytované v případě, že je spoj zrušen nebo je jeho odjezd opožděn. Mezi další informace by mohly patřit také informace o cenách a zvýhodněných nabídkách.

(33)

Tato směrnice by se měla rovněž vztahovat na internetové stránky, služby poskytované na mobilních zařízeních, včetně mobilních aplikací vyvinutých či poskytovaných provozovateli služeb přepravy cestujících, jež spadají do oblasti působnosti této směrnice, či jejich jménem, služby elektronického systému vydávání lístků a jízdenek, elektronické lístky a jízdenky a interaktivní samoobslužné terminály.

(34)

Vymezení oblasti působnosti této směrnice, pokud jde o leteckou, autobusovou, železniční a vodní přepravu cestujících, by mělo vycházet ze stávajících odvětvových právních předpisů upravujících práva cestujících. V případě některých druhů dopravních služeb, na něž se tato směrnice nevztahuje, by členské státy měly vybízet poskytovatele služeb ke splnění příslušných požadavků na přístupnost stanovených v této směrnici.

(35)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 (7) již stanoví povinnosti subjektů veřejného sektoru, které poskytují dopravní služby včetně služeb městské a příměstské dopravy a služeb regionální dopravy, učinit své internetové stránky přístupnými. Tato směrnice stanoví výjimky pro mikropodniky, které poskytují služby včetně služeb městské a příměstské dopravy a služeb regionální dopravy. Navíc tato směrnice obsahuje povinnosti ohledně zajištění přístupnosti internetových stránek elektronického obchodování. Jelikož tato směrnice ukládá velké většině soukromých poskytovatelů dopravních služeb povinnost zpřístupnit své internetové stránky při online prodeji lístků a jízdenek, není nutné zavádět do ní další požadavky na internetové stránky poskytovatelů služeb městské a příměstské dopravy a poskytovatelů služeb regionální dopravy.

(36)

Některé prvky požadavků na přístupnost, zejména v souvislosti s poskytováním informací podle této směrnice, jsou již upraveny stávajícími právními předpisy Unie v oblasti přepravy cestujících. Patří mezi ně prvky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (8), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 (9), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1371/2007 (10), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 (11) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 (12). Patří sem i příslušné akty přijaté na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/57/ES (13). V zájmu zajištění konzistentnosti právní úpravy by se měly požadavky na přístupnost stanovené ve zmíněných nařízeních a aktech uplatňovat jako doposud. Stávající požadavky by však byly doplněny o dodatečné požadavky stanovené touto směrnicí, jež zlepší fungování vnitřního trhu v oblasti dopravy a budou představovat zlepšení ve prospěch osob se zdravotním postižením.

(37)

Tato směrnice by se neměla vztahovat na některé prvky dopravních služeb, pokud jsou poskytovány mimo území členských států, a to ani v případě, že služba směřuje na trh Unie. V případě těchto prvků by provozovatelé služeb přepravy cestujících měli mít pouze povinnost zajistit splnění požadavků stanovených v této směrnici v té části služby, která je nabízena na území Unie. V případě letecké přepravy by však letečtí dopravci v Unii měli zajistit splnění použitelných požadavků stanovených v této směrnici též na letech odlétajících z letiště nacházejícího se ve třetí zemi a letících na letiště nacházející se na území členského státu. Dále by všichni letečtí dopravci včetně těch, kteří nemají v Unii licenci, měli zajistit splnění použitelných požadavků stanovených v této směrnici v případech, kdy lety odlétají z území Unie a přilétají na území třetí země.

(38)

Městské orgány by měly být vybízeny k tomu, aby začlenily bezbariérovou přístupnost ke službám městské dopravy do svých plánů udržitelné městské mobility a pravidelně zveřejňovaly seznamy osvědčených postupů týkajících se bezbariérové přístupnosti k městské hromadné dopravě a mobilitě.

(39)

Cílem právních předpisů Unie týkajících se bankovních a finančních služeb je ochrana spotřebitelů těchto služeb a jejich informovanost po celé Unii, tyto předpisy však nezahrnují požadavky na přístupnost. S cílem umožnit osobám se zdravotním postižením využívat tyto služby v celé Unii, a to i podle možností prostřednictvím internetových stránek a služeb poskytovaných na mobilních zařízeních, včetně mobilních aplikací, činit informovaná rozhodnutí a dodat jim pocit jistoty, že jsou dostatečně chráněny za rovnocenných podmínek jako ostatní spotřebitelé, jakož i zajistit rovné podmínky pro poskytovatele služeb, by tato směrnice měla stanovit obecné požadavky na přístupnost určitých bankovních a finančních služeb poskytovaných spotřebitelům.

(40)

Příslušné požadavky na přístupnost by se měly vztahovat také na metody identifikace, elektronické podpisy a platební služby, jelikož jsou k realizaci spotřebitelských bankovních transakcí nezbytné.

(41)

Soubory elektronických knih jsou založeny na elektronickém počítačovém kódování, jež umožňuje oběh povětšinou textových a grafických děl a nahlížení do nich. Stupeň přesnosti tohoto kódování určuje přístupnost souborů elektronických knih, zejména pokud jde o kvalifikaci jednotlivých podstatných prvků díla a standardizovaný popis jeho struktury. Interoperabilita by měla, co se týče přístupnosti, optimalizovat kompatibilitu těchto souborů s uživatelskými aplikacemi a současnými i budoucími podpůrnými technologiemi. Specifické vlastnosti zvláštních publikací, jako jsou komiksy, knihy pro děti a knihy o umění, by se měly zohlednit v souvislosti se všemi použitelnými požadavky na přístupnost. Rozdílné požadavky na přístupnost v členských státech by vydavatelům a dalším hospodářským subjektům ztěžovaly využívání výhod vnitřního trhu, mohly by způsobit problémy s interoperabilitou čteček elektronických knih a omezovaly by přístup spotřebitelům se zdravotním postižením. V souvislosti s elektronickými knihami by pojem poskytovatel služeb mohl zahrnovat vydavatele a další hospodářské subjekty zapojené do jejich distribuce.

Je zapotřebí poznamenat, že osoby se zdravotním postižením i nadále čelí překážkám při přístupu k obsahu chráněnému autorským právem a právy s ním souvisejícími a že již byla přijata určitá opatření k nápravě této situace, například přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1564 (14) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1563 (15), a v budoucnu by mohla být v tomto ohledu přijata další opatření Unie.

(42)

Tato směrnice vymezuje služby elektronického obchodování jako službu poskytovanou na dálku prostřednictvím internetových stránek a služeb poskytovaných na mobilních zařízeních, elektronickými prostředky a na individuální žádost spotřebitele s cílem uzavřít spotřebitelskou smlouvu. Pro účely této definice se slovy „na dálku“ rozumí skutečnost, že je služba poskytována bez současné přítomnosti stran; slovy „elektronickými prostředky“ se rozumí skutečnost, že je služba odeslána z výchozího místa a přijata v místě jejího určení prostřednictvím elektronického zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a uchovávání dat a odeslána, přenesena nebo přijata jako celek drátově, rádiově, opticky nebo jinými elektromagnetickými prostředky; slovy „na individuální žádost spotřebitele“ se rozumí skutečnost, že je služba poskytována na individuální žádost. Vzhledem ke zvýšenému významu služeb elektronického obchodování a jejich vysoce technické povaze je důležité stanovit harmonizované požadavky na jejich přístupnost.

(43)

Povinnosti týkající se přístupnosti služeb elektronického obchodování, stanovené v této směrnici, by se měly vztahovat na online prodej veškerých výrobků nebo služeb, a měly by se proto rovněž vztahovat na prodej výrobků nebo služeb, jež jsou samy o sobě předmětem této směrnice.

(44)

Přijetím opatření týkajících se přístupnosti příjmu tísňových komunikací by neměla být dotčena ani ovlivněna organizace tísňových služeb, která zůstává ve výlučné pravomoci členských států.

(45)

Podle směrnice (EU) 2018/1972 mají členské státy zajistit, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením měli rovnocenný přístup k tísňovým službám prostřednictvím tísňových komunikací jako ostatní koncoví uživatelé, a to v souladu s právem Unie, jímž se harmonizují požadavky na přístupnost výrobků a služeb. Komise a vnitrostátní regulační a jiné příslušné orgány mají přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby koncoví uživatelé se zdravotním postižením měli při cestách v jiném členském státě přístup k tísňovým službám za rovnocenných podmínek jako ostatní koncoví uživatelé, je-li to možné bez předchozí registrace. Účelem těchto opatření by mělo být zajištění interoperability mezi všemi členskými státy a měla by v nejvyšší možné míře vycházet z evropských norem nebo specifikací stanovených v souladu s článkem 39 směrnice (EU) 2018/1972. Tato opatření nemají členským státům bránit v přijímání dalších požadavků směřujících k plnění cílů stanovených v uvedené směrnici. Jako alternativní řešení ke splnění požadavků na přístupnost, pokud jde o příjem tísňových komunikací uživatelů se zdravotním postižením, které stanoví tato směrnice, by členské státy měly mít možnost určit třetí stranu jako poskytovatele konverzní služby, kterou by mohly využívat osoby se zdravotním postižením ke komunikaci s centrem tísňové komunikace, dokud nebudou tato centra tísňové komunikace schopna využívat k zajištění přístupnosti příjmu tísňových komunikací služby elektronických komunikací prostřednictvím internetových protokolů. Povinnosti stanovené v této směrnici by se v žádném případě neměly chápat tak, že omezují či snižují povinnosti učené na podporu koncových uživatelů se zdravotním postižením, včetně zajištění rovnocenného přístupu ke službám elektronických komunikací a k tísňovým službám, a povinností týkajících se přístupnosti, jak stanoví směrnice (EU) 2018/1972.

(46)

Směrnice (EU) 2016/2102 stanoví požadavky na přístupnost internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru a další související aspekty, zejména požadavky týkající se souladu příslušných internetových stránek a mobilních aplikací s předpisy. Uvedená směrnice však obsahuje zvláštní seznam výjimek. Podobné výjimky jsou relevantní i pro tuto směrnici. Některé činnosti, které se uskutečňují prostřednictvím internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru, jako služby přepravy cestujících nebo služby elektronického obchodování, jež spadají do oblasti působnosti této směrnice, by měly navíc splňovat použitelné požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici, aby se zajistilo, že online prodej výrobků a služeb bude přístupný osobám se zdravotním postižením bez ohledu na to, zda je prodejce veřejný nebo soukromý hospodářský subjekt. Požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici by měly být sladěny s požadavky směrnice (EU) 2016/2102, a to i přes odlišnosti týkající se například sledování, podávání zpráv a prosazování.

(47)

Přístupnost internetových stránek a mobilních aplikací je založena na čtyřech zásadách, na nichž staví směrnice (EU) 2016/2102: vnímatelnost, což znamená, že informace a prvky uživatelského rozhraní musí být uživatelům prezentovány tak, aby je byli uživatelé schopni vnímat; ovladatelnost, která znamená, že prvky uživatelského rozhraní a navigace musí být ovladatelné; srozumitelnost, která znamená, že informace a ovládání uživatelského rozhraní musí být srozumitelné, a stabilita, která znamená, že obsah musí být dostatečně stabilní tak, aby mohl být spolehlivě interpretován širokou škálou uživatelských aplikací, včetně podpůrných technologií. Tyto zásady jsou důležité rovněž pro tuto směrnici.

(48)

Členské státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby výrobky a služby, na které se vztahuje tato směrnice, splňovaly použitelné požadavky na přístupnost a aby jejich volný pohyb v Unii nebyl znemožněn z důvodů souvisejících s požadavky na přístupnost.

(49)

V některých situacích by společné požadavky na přístupnost zastavěného prostředí usnadnily volný pohyb souvisejících služeb a osob se zdravotním postižením. Tato směrnice by tudíž členským státům měla umožňovat zahrnout zastavěné prostředí používané při poskytování služeb do oblasti působnosti této směrnice, a zajistit tak splnění požadavků na přístupnost stanovených v příloze III.

(50)

Přístupnosti by mělo být dosaženo systematickým odstraňováním překážek a předcházením jejich vzniku, pokud možno prostřednictvím konceptu „univerzální design“ či „design pro všechny“, jenž přispívá k zajištění přístupu osob se zdravotním postižením na rovnoprávném základě s ostatními. Podle úmluvy OSN tento přístup znamená „navrhování výrobků, vybavení, programů a služeb tak, aby je mohly v co největší míře využívat všechny osoby bez nutnosti úprav nebo specializovaného designu“. Podle úmluvy OSN „ „univerzální design“ nevylučuje podpůrné pomůcky pro určité skupiny osob se zdravotním postižením, pokud jsou zapotřebí“. Přístupnost by dále neměla vylučovat poskytování přiměřených úprav, vyžaduje-li to právo Unie či vnitrostátní právo Unie. Přístupnost a univerzální design by měly být vykládány v souladu s obecným komentářem č. 2(2014) k článku 9: Přístupnost, kterou vypracoval Výbor pro práva osob se zdravotním postižením.

(51)

Výrobky nebo služby spadající do oblasti působnosti této směrnice automaticky nespadají do oblasti působnosti směrnice Rady 93/42/EHS (16). Některé podpůrné technologie, jež jsou zdravotnickými prostředky, však do oblasti působnosti uvedené směrnice spadat mohou.

(52)

Většinu pracovních míst v EU zajišťují malé a střední podniky a mikropodniky. Mají zásadní význam pro budoucí růst, velmi často však narážejí na překážky a problémy, které jim brání rozvíjet výrobky nebo služby, zejména v přeshraničním kontextu. Je proto nezbytné, aby se práce malých a středních podniků a mikropodniků usnadnila harmonizací vnitrostátních předpisů v oblasti přístupnosti, avšak při zachování nezbytných záruk.

(53)

Aby mohly mikropodniky a malé a střední podniky požívat výhod této směrnice, musí skutečně splňovat požadavky doporučení Komise 2003/361/ES (17) a příslušné judikatury, jejichž cílem je zabránit obcházení jeho pravidel.

(54)

V zájmu zajištění slučitelnosti práva Unie by tato směrnice měla vycházet z rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES (18), neboť se týká výrobků, které již spadají do působnosti jiných aktů Unie, přičemž by měly být uznány zvláštní rysy požadavků na přístupnost stanovených v této směrnici.

(55)

Všechny hospodářské subjekty spadající do oblasti působnosti této směrnice a zapojené do dodavatelského a distribučního řetězce by měly zajistit, aby na trh dodávaly pouze výrobky, které jsou ve shodě s touto směrnicí. Totéž by mělo platit pro hospodářské subjekty poskytující služby. Je nezbytné stanovit jasné a přiměřené rozdělení povinností podle role, kterou mají jednotlivé hospodářské subjekty v dodavatelském a distribučním procesu.

(56)

Odpovědnost za soulad výrobků a služeb s právními předpisy by měly nést hospodářské subjekty podle role, kterou hrají v dodavatelském řetězci, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany přístupnosti i spravedlivá hospodářská soutěž na trhu Unie.

(57)

Povinnosti stanovené v této směrnici by se měly ve stejné míře použít na hospodářské subjekty z veřejného i soukromého sektoru.

(58)

Výrobce může díky svým podrobným znalostem procesu navrhování a výroby nejlépe provést celkový postup posuzování shody. Ačkoli odpovědnost za shodu výrobků nese výrobce, orgány dozoru nad trhem by měly hrát klíčovou úlohu při kontrole, zda jsou výrobky dodávané v Unii na trh vyrobeny v souladu s právem Unie.

(59)

Dovozci a distributoři by měli být zapojeni do úkolů dozoru nad trhem, které provádějí vnitrostátní orgány, a měli by se aktivně účastnit tím, že budou poskytovat příslušným orgánům všechny nezbytné informace týkající se dotčeného výrobku.

(60)

Dovozci by měli zajistit, aby výrobky ze třetích zemí vstupující na trh Unie splňovaly požadavky této směrnice, a zejména aby u nich jejich výrobci provedli náležitý postup posouzení shody.

(61)

Při uvádění výrobku na trh by měli dovozci uvést na výrobku své jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku a adresu, na níž je lze kontaktovat.

(62)

Distributoři by měli zajistit, aby při nakládání s daným výrobkem nepříznivě neovlivnili soulad výrobku s požadavky na přístupnost stanovenými v této směrnici.

(63)

Každý hospodářský subjekt, který buď uvede výrobek na trh pod vlastním jménem nebo ochrannou známkou, nebo výrobek, jenž byl na trh již uveden, upraví tak, že to může ovlivnit soulad s použitelnými požadavky, by měl být považován za výrobce a měl by převzít povinnosti výrobce.

(64)

Požadavky na přístupnost by se z důvodů přiměřenosti měly uplatňovat pouze v rozsahu, v jakém dotčenému hospodářskému subjektu nezpůsobují nepřiměřenou zátěž nebo nevyžadují významnou změnu výrobků a služeb, která by měla za následek zásadní změnu z hlediska této směrnice. Měly by však být zavedeny kontrolní mechanismy, kterými by se ověřila oprávněnost výjimky z uplatňování požadavků na přístupnost.

(65)

Tato směrnice by měla dodržovat pravidla zásady „zelenou malým a středním podnikům“ a měla by zohledňovat administrativní zátěž, které malé a střední podniky čelí. Spíše než obecné výjimky a odchylky pro tyto podniky by měla stanovit méně striktní pravidla posuzování shody a měla by zavést ochranné doložky pro hospodářské subjekty. V důsledku toho by při stanovení pravidel pro výběr a provádění nejvhodnějších postupů posuzování shody měla být situace malých a středních podniků zohledněna a povinnost posuzovat shodu požadavků na přístupnost by měla být omezena tak, aby pro malé a střední podniky nepředstavovala nepřiměřenou zátěž. Orgány dozoru nad trhem by navíc měly působit přiměřeně podle velikosti podniků a podle toho, zda se jedná o výrobky v malých sériích nebo o nesériovou výrobu, neměly by malým a středním podnikům vytvářet překážky a neměly by ohrožovat ochranu veřejného zájmu.

(66)

Pokud by soulad s požadavky na přístupnost stanovenými v této směrnici kladl na hospodářské subjekty nepřiměřenou zátěž, měly by tyto hospodářské subjekty mít ve výjimečných případech povinnost plnit tyto požadavky pouze v rozsahu, v jakém nepřiměřenou zátěž nepředstavují. V takovýchto řádně odůvodněných případech by pro hospodářský subjekt nebylo rozumně možné plně uplatňovat jeden či více požadavků na přístupnost stanovených v této směrnici. Hospodářský subjekt by však měl službu či výrobek spadající do oblasti působnosti této směrnice v co nejvyšší možné míře zpřístupnit za uplatnění těchto požadavků v rozsahu, v jakém nepřiměřenou zátěž nepředstavují. Ty požadavky na přístupnost, jež hospodářský subjekt nepovažoval za kladoucí nepřiměřenou zátěž, by se měly plně uplatnit. Výjimky z povinnosti splnit jeden či více požadavků na přístupnost uplatněné z důvodu nepřiměřené zátěže, kterou představují, by neměly překračovat rámec toho, co je nezbytně nutné k omezení této zátěže v souvislosti s dotčeným výrobkem či službou v každém jednotlivém případě. Za opatření, jež by kladla nepřiměřenou zátěž, by měla být chápána opatření, jež by hospodářskému subjektu způsobila dodatečnou nadměrnou organizační či finanční zátěž, přičemž se zohledňuje pravděpodobný výsledný přínos pro osoby se zdravotním postižením v souladu s kritérii stanovenými v této směrnici. Na základě těchto úvah by měla být vymezena kritéria s cílem umožnit hospodářským subjektům i příslušným orgánům porovnat různé situace a systematicky posuzovat případnou existenci nepřiměřené zátěže. Při posuzování rozsahu, v jakém nemohou být požadavky splněny, neboť by kladly nepřiměřenou zátěž, by měly být vzaty v úvahu pouze legitimní důvody. Nemělo by mezi ně patřit nedostatečné určení priorit ani nedostatek času nebo znalostí.

(67)

Při celkovém posuzování nepřiměřené zátěže by se mělo použít kritérií stanovených v příloze VI. Posouzení nepřiměřené zátěže by měl hospodářský subjekt zdokumentovat s přihlédnutím k příslušným kritériím. Poskytovatelé služeb by měli vždy alespoň po pěti letech posouzení nepřiměřené zátěže znovu vyhodnotit.

(68)

Hospodářský subjekt by měl informovat příslušné orgány, že se odvolává na ustanovení této směrnice týkající se zásadní změny nebo nepřiměřené zátěže. Hospodářský subjekt by měl poskytovat kopii posouzení s vysvětlením, proč jeho výrobek či služba nejsou plně přístupné, a důkazy nepřiměřené zátěže nebo zásadní změny pouze na žádost příslušných orgánů.

(69)

Pokud poskytovatel služeb na základě požadovaného posouzení dospěje k závěru, že požadavek, aby všechny samoobslužné terminály využívané při poskytování služeb, na něž se vztahuje tato směrnice, splňovaly požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici, by kladl nepřiměřenou zátěž, měl by tyto požadavky přesto uplatňovat v rozsahu, v jakém mu nepřiměřenou zátěž nezpůsobují. Poskytovatelé služeb by tedy měli posoudit rozsah, v jakém by jim omezená úroveň přístupnosti všech samoobslužných terminálů či omezený počet plně přístupných samoobslužných terminálů umožnil vyhnout se nepřiměřené zátěži, která by na ně jinak byla kladena, a měli být mít povinnost splnit požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici pouze v tomto rozsahu.

(70)

Mikropodniky se od všech ostatních podniků odlišují svými omezenými lidskými zdroji, ročním obratem nebo bilanční sumou roční rozvahy. Zátěž spočívající v plnění požadavků na přístupnost proto v případě mikropodniků vyžaduje obecně větší podíl jejich finančních a lidských zdrojů, než je tomu u jiných podniků, a s větší pravděpodobností představuje nepřiměřenou část nákladů. Významná část nákladů mikropodniků vyplývá z vyplňování či vedení dokumentace a záznamů k prokázání souladu s různými požadavky stanovenými v právních předpisech Unie. Ačkoli by všechny hospodářské subjekty, na které se vztahuje tato směrnice, měly být schopny posoudit přiměřenost plnění požadavků na přístupnost stanovených v této směrnicí a plnit je pouze v tom rozsahu, v jakém nejsou nepřiměřené, představoval by již samotný požadavek na takové posouzení ze strany mikropodniků neúměrnou zátěž. Požadavky a povinnosti stanovené v této směrnici by se proto neměly vztahovat na mikropodniky poskytující služby v oblasti působnosti této směrnice.

(71)

Požadavky a povinnosti stanovené v této směrnici ve vztahu k mikropodnikům, které nakládají s výrobky spadajícími do oblasti působnosti této směrnice, by měly být méně přísné, aby se snížila administrativní zátěž.

(72)

Třebaže jsou některé mikropodniky osvobozeny od povinností stanovených v této směrnici, všechny mikropodniky by se měly pobízet k tomu, aby vyráběly, dovážely nebo distribuovaly výrobky a poskytovaly služby v souladu s požadavky na přístupnost stanovenými v této směrnici s cílem zvýšit konkurenceschopnost i potenciál růstu těchto podniků na vnitřním trhu. Členské státy by proto měly v zájmu snadnějšího uplatňování vnitrostátních opatření provádějících tuto směrnici mikropodnikům poskytovat pokyny a nástroje.

(73)

Všechny hospodářské subjekty by měly při uvádění nebo dodávání výrobků na trh nebo poskytování služeb na trhu jednat odpovědně a plně v souladu s příslušnými požadavky právních předpisů.

(74)

Aby se usnadnilo posuzování shody s použitelnými požadavky na přístupnost, je nezbytné stanovit předpoklad shody pro výrobky a služby, které jsou ve shodě s dobrovolnými harmonizovanými normami přijatými v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (19) za účelem vypracování podrobných technických specifikací těchto požadavků. Komise již evropským normalizačním organizacím podala řadu žádostí o normalizaci v oblasti přístupnosti, jako jsou mandáty pro vypracování norem M/376, M/473 a M/420, které by byly relevantní pro přípravu harmonizovaných norem.

(75)

Nařízení (EU) č. 1025/2012 stanoví postup pro podávání formálních námitek proti harmonizovaným normám, u nichž se má za to, že nesplňují požadavky stanovené v této směrnici.

(76)

Evropské normy by měly být tržně orientované a měly by zohledňovat veřejný zájem i politické cíle, které Komise jasně uvede ve své žádosti o vypracování harmonizovaných norem, kterou předloží jedné či více evropským normalizačním organizacím, a měly by být založeny na konsenzu. V případě, že neexistují harmonizované normy, měla by mít Komise možnost, pokud je to třeba pro účely harmonizace vnitřního trhu, v určitých případech přijmout prováděcí akty, kterými stanoví technické specifikace pro požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici. Využití technických specifikací by mělo být omezeny na tyto případy. Komise by například měla mít možnost přijmout technické specifikace v případě, že proces normalizace je blokován z důvodu chybějícího konsenzu mezi zúčastněnými stranami, nebo v případě, že dojde k nepřiměřeným prodlevám při stanovování harmonizované normy, například proto, že nebylo dosaženo požadované kvality. Komise by měla mezi přijetím žádosti o vypracování harmonizovaných norem, kterou předložila jedné či více evropských normalizačních organizací, a přijetím technické specifikace týkající se téhož požadavku na přístupnost umožnit dostatek času. Komise by neměla mít možnost přijmout technickou specifikaci, aniž by se předtím pokusila o zavedení požadavku na přístupnost prostřednictvím evropského systému normalizace, ledaže může prokázat, že technické specifikace dodržují požadavky stanovené v příloze II nařízení (EU) č. 1025/2012.

(77)

V zájmu co nejúčinnějšího stanovení harmonizovaných norem a technických specifikací, které splňují požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici pro výrobky a služby, by Komise měla tam, kde je to proveditelné, zapojit evropské zastřešující organizace osob se zdravotním postižením a všechny další relevantní zúčastněné subjekty do tohoto procesu.

(78)

V zájmu zajištění účinného přístupu k informacím pro účely dozoru nad trhem by měly být informace, které se požadují k prokázání souladu se všemi použitelnými akty Unie, zpřístupněny v jediném EU prohlášení o shodě. Za účelem snížení své administrativní zátěže by měly mít hospodářské subjekty možnost veškerá příslušná jednotlivá prohlášení o shodě shrnout do jediného EU prohlášení o shodě.

(79)

Pokud jde o posuzování shody výrobků, měla by tato směrnice vycházet z interního řízení výroby v „modulu A“, který je popsán v příloze II rozhodnutí č. 768/2008/ES, jelikož to umožňuje hospodářským subjektům prokázat a příslušným orgánům zajistit, že výrobky dodávané na trh splňují požadavky na přístupnost, a zároveň to nezpůsobuje přílišnou zátěž.

(80)

Při provádění dozoru nad trhem s výrobky a kontrole souladu služeb by měly orgány rovněž kontrolovat posouzení shody včetně toho, zda byla řádně provedena příslušná posouzení zásadní změny nebo nepřiměřené zátěže. Při plnění svých povinností by tak orgány měly činit i ve spolupráci s osobami se zdravotním postižením a organizacemi, které je a jejich zájmy zastupují.

(81)

V případě služeb by informace nezbytné pro posouzení shody s požadavky na přístupnost stanovenými v této směrnici měly být uvedeny ve všeobecných obchodních podmínkách nebo v rovnocenném dokumentu, aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (20).

(82)

Označení CE, které vyjadřuje shodu výrobku s požadavky na přístupnost stanovenými v této směrnici, je viditelným výsledkem celého postupu, jehož součástí je posouzení shody v širším smyslu. Tato směrnice by měla dodržovat obecné zásady, kterými se označení CE řídí a které jsou obsaženy v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (21), kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh. Kromě vypracování EU prohlášení o shodě by měl výrobce nákladově účinným způsobem informovat spotřebitele o přístupnosti svých výrobků.

(83)

V souladu s nařízením (ES) č. 765/2008 výrobce umístěním označení CE na výrobek prohlašuje, že je výrobek ve shodě se všemi příslušnými požadavky na přístupnost a že za něj výrobce nese plnou odpovědnost.

(84)

V souladu s rozhodnutím č. 768/2008/ES jsou členské státy odpovědné za zajištění silného a účinného dozoru nad trhem u výrobků na svém území a měly by svým orgánům dozoru nad trhem přidělit dostatečné pravomoci a zdroje.

(85)

Členské státy by měly kontrolovat, zda jsou u služeb dodržovány povinnosti podle této směrnice, a měly by se zabývat stížnostmi nebo zprávami ohledně jejich nedodržování s cílem zajistit přijetí nápravných opatření.

(86)

Komise by mohla ve vhodných případech v konzultaci se zúčastněnými stranami přijmout nezávazné pokyny, jež podpoří koordinaci mezi orgány dozoru nad trhem a orgány odpovědnými za kontrolu souladu služeb. Komise a členské státy by měly mít možnost realizovat iniciativy za účelem sdílení zdrojů a odborných poznatků orgánů.

(87)

Členské státy by měly zajistit, aby orgány dozoru nad trhem a orgány odpovědné za kontrolu souladu služeb kontrolovaly soulad hospodářských subjektů s kritérii uvedenými v příloze VI podle kapitol VIII a IX. Členské státy by měly mít možnost určit specializovaný subjekt, který bude plnit povinnosti orgánů dozoru nad trhem nebo orgánů odpovědných za kontrolu souladu služeb podle této směrnice. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že by pravomoci takového specializovaného subjektu měly být omezeny na oblast působnosti této směrnice nebo některé její části, a to aniž jsou dotčeny povinnosti členských států podle nařízení (ES) č. 765/2008.

(88)

Měl by být zaveden ochranný postup, který by se uplatňoval v případě, že se členské státy neshodnou ohledně opatření přijatých členským státem, a na jehož základě by byly zúčastněné strany informovány o plánovaných opatřeních, pokud jde o výrobky nesplňující požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici. Tento ochranný postup by měl orgánům dozoru nad trhem umožnit, aby ve spolupráci s příslušnými hospodářskými subjekty začaly v případě daných výrobků jednat co nejdříve.

(89)

Pokud se členské státy a Komise shodují, že opatření přijaté členským státem je oprávněné, neměl by se vyžadovat žádný další zásah Komise, kromě případů, kdy lze nesoulad s právními předpisy přisuzovat nedostatkům v harmonizovaných normách nebo technických specifikacích.

(90)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (22) a 2014/25/EU (23) o zadávání veřejných zakázek, jež stanoví postupy pro zadávání veřejných zakázek a soutěže o návrh u určitých dodávek (výrobků), služeb a prací, vyžadují, aby se technické specifikace u všech veřejných zakázek určených k použití fyzickými osobami bez ohledu na to, zda veřejností nebo pracovníky zadavatele, kromě řádně odůvodněných případů vypracovávaly tak, aby zohledňovaly kritéria přístupnosti pro osoby se zdravotním postižením nebo koncepci pro všechny uživatele. Pokud jsou právním aktem Unie přijaty závazné požadavky na přístupnost, tyto směrnice dále vyžadují, aby byly technické specifikace, pokud jde o kritéria přístupnosti pro osoby s postižením nebo koncepci pro všechny uživatele, stanoveny odkazem na tento akt. Tato směrnice by měla stanovit závazné požadavky na přístupnost výrobků a služeb, na něž se vztahuje. Pro výrobky a služby, na něž se tato směrnice nevztahuje, požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici závazné nejsou. Využívání těchto požadavků na přístupnost ke splnění příslušných povinností stanovených v jiných aktech Unie, než je tato směrnice, by však usnadnilo realizaci přístupnosti a přispělo k právní jistotě a sblížení požadavků na přístupnost v celé Unii. Orgánům by nemělo nic bránit v tom, aby stanovily požadavky na přístupnost nad rámec požadavků na přístupnost stanovených v příloze I této směrnice.

(91)

Tato směrnice by neměla měnit povinnost nebo dobrovolnost ustanovení týkajících se přístupnosti v jiných aktech Unie.

(92)

Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na zadávací řízení, kde již byla zaslána výzva k účasti v soutěži, nebo pokud není výzva k účasti v soutěži stanovena, kde zadavatel zahájil zadávací řízení po dni použitelnosti této směrnice.

(93)

V zájmu zajištění řádného uplatňování této směrnice by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o: další upřesnění požadavků na přístupnost, které z důvodu své podstaty nemohou vyvolat očekávaný účinek, aniž by byly dále upřesněny v závazných právních aktech Unie; změnu lhůty, během níž mohou hospodářské subjekty uvést jakýkoli další hospodářský subjekt, jenž jim výrobek dodal, nebo jemuž výrobek dodaly; a další upřesnění příslušných kritérií, která má hospodářský subjekt zohlednit za účelem posouzení, zda by splnění požadavků na přístupnost kladlo nepřiměřenou zátěž. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (24). Zejména v zájmu zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a tito odborníci mají systematicky přístup na schůze skupin odborníků Komise zabývajících se vypracováním aktů v přenesené pravomoci.

(94)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o technické specifikace. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (25).

(95)

Členské státy by měly zajistit, aby byly k dispozici přiměřené a účinné prostředky pro zajištění souladu s touto směrnicí, a měly by proto vytvořit vhodné kontrolní mechanismy, mimo jiné dodatečnou kontrolu, kterou budou vykonávat orgány dozoru nad trhem, s cílem ověřit, zda je výjimka z požadavku na přístupnost odůvodněná. Při vyřizování stížností týkajících se přístupnosti by se členské státy měly řídit obecnou zásadou řádné správy; úředníci by především měli mít povinnost zajistit, aby o každé stížnosti bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě.

(96)

V zájmu usnadnění jednotného provádění této směrnice by měla Komise zřídit pracovní skupinu sestávající z příslušných orgánů a zúčastněných stran s cílem napomoci výměně informací a osvědčených postupů a poskytovat poradenství. Měla by být podporována spolupráce mezi orgány a příslušnými zúčastněnými stranami, včetně osob se zdravotním postižením a organizací, které je zastupují, mimo jiné v zájmu zlepšení soudržnosti při uplatňování ustanovení této směrnice týkajících se požadavků na přístupnost a při sledování, jak se provádí její ustanovení o zásadní změně a nepřiměřené zátěži.

(97)

Vzhledem k současnému právnímu rámci pro opravné prostředky v oblastech, které upravují směrnice 2014/24/EU a 2014/25/EU, by se ustanovení této směrnice týkající se vymáhání a sankcí neměla použít na zadávací řízení, pro něž platí povinnosti stanovené v této směrnici. Tímto vynětím nejsou dotčeny povinnosti členských států vyplývající ze Smluv přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zaručily uplatňování a účinnost práva Unie.

(98)

Sankce by měly být přiměřené ve vztahu k povaze porušení a k okolnostem, aby nesloužily hospodářským subjektům jako alternativní řešení, jak splnit jejich povinnosti zajistit přístupnost jejich produktů nebo služeb.

(99)

Členské státy by měly zajistit, aby byly v souladu s platnými právními předpisy Unie zavedeny alternativní mechanismy řešení sporů, které by umožňovaly řešení jakéhokoli údajného nesouladu s touto směrnicí dříve, než bude podána žaloba k soudu nebo příslušnému správnímu orgánu.

(100)

V souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech (26) se členské státy zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu jedním či více dokumenty s informacemi o vztahu mezi jednotlivými částmi směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(101)

Aby měli poskytovatelé služeb dostatek času přizpůsobit se požadavkům této směrnice, je nezbytné stanovit přechodné období v délce pěti let ode dne použitelnosti této směrnice, během něhož nemusí výrobky používané při poskytování služeb, uvedené na trh před zmíněným dnem, splňovat požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici, pokud nejsou poskytovateli služeb během přechodného období nahrazeny. Vzhledem k nákladnosti a dlouhému životnímu cyklu samoobslužných terminálů je vhodné stanovit, že pokud jsou tyto terminály používány při poskytování služeb, mohou být nadále používány až do doby, než skončí jejich životnost, pokud nejsou během této doby nahrazeny, nejdéle však 20 let.

(102)

Požadavky na přístupnost stanovené v této směrnici by se měly vztahovat na výrobky uvedené na trh a služby poskytnuté po dni použitelnosti vnitrostátních opatření provádějících tuto směrnici, včetně použitých výrobků dovezených z třetí země a uvedených na trh po tomto dni.

(103)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Jejím cílem je především zajistit, aby bylo plně dodržováno právo osob se zdravotním postižením využívat opatření navržená tak, aby zajistila jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti, a podpořit uplatňování článků 21, 25 a 26 Listiny.

(104)

Jelikož cíle této směrnice, totiž odstranění překážek bránících volnému pohybu některých přístupných výrobků a služeb ve snaze přispět k řádnému fungování vnitřního trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, neboť to vyžaduje harmonizaci různých pravidel, která v současné době existují v rámci jejich právních systémů, ale lze jej vymezením společných požadavků na přístupnost a pravidel pro fungování vnitřního trhu lépe dosáhnout na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,