NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/3012 ze dne 27. listopadu 2024, kterým se zřizuje rámec Unie pro certifikaci trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku do produktů

(1)

Podle Pařížské dohody přijaté podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „Pařížská dohoda“), která byla schválena rozhodnutím Rady (EU) 2016/1841 (4), se mezinárodní společenství dohodlo, že udrží nárůst průměrné globální teploty výrazně pod úrovní 2 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a bude usilovat o to, aby nárůst teploty nepřesáhl úroveň 1,5 oC ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí. Konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „UNFCCC“) dne 13. listopadu 2021 rovněž přijala Klimatický pakt z Glasgow, v němž se uznává, že dopad změny klimatu bude při nárůstu teploty o 1,5 oC mnohem menší ve srovnání s 2 oC, a je rozhodnuta pokračovat v úsilí o omezení nárůstu teploty na 1,5 oC. Unie a její členské státy jsou smluvními stranami Pařížské dohody a jsou pevně odhodlány k jejímu provádění prostřednictvím snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování míry pohlcování uhlíku.

(2)

Zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (dále jen „IPCC“) v celosvětovém měřítku poukazují na klesající pravděpodobnost omezení globálního oteplování na 1,5 oC, pokud ve zbývajících letech tohoto desetiletí a v nadcházejících desetiletích nedojde k rychlému a výraznému snížení celosvětových emisí skleníkových plynů. Zprávy IPCC rovněž jasně uvádějí, že má-li být dosaženo nulových čistých emisí oxidu uhličitého (CO2) nebo skleníkových plynů, je nevyhnutelné zavést pohlcování CO2 jako protiváhu těžko odstranitelných zbytkových emisí. To bude vyžadovat rozsáhlé zavádění udržitelných činností pro zachycování CO2 z atmosféry a jeho dlouhodobé ukládání v geologických, pevninských nebo mořských rezervoárech, včetně oceánů, nebo v produktech s dlouhou životností. V současné době a se současnou politikou není Unie na správné cestě k dosažení požadovaných pohlcování uhlíku: pohlcování uhlíku v pevninských ekosystémech v posledních letech klesá a průmyslové pohlcování uhlíku v současné době v Unii nedosahuje významné úrovně.

(3)

Cílem tohoto nařízení je vytvořit dobrovolný rámec Unie pro certifikaci trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku do produktů (dále jen „rámec Unie pro certifikaci“) s cílem usnadnit a podpořit zavádění vysoce kvalitního pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy při plném respektování cílů biologické rozmanitosti Unie a nulového znečištění jako doplněk k udržitelnému snižování emisí ve všech odvětvích. Rámec Unie pro certifikaci tedy bude nástrojem na podporu dosažení cílů Unie v rámci Pařížské dohody, zejména společného dosažení cíle klimatické neutrality do roku 2050 stanoveného v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (5). Veškeré pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy certifikované podle rámce Unie pro certifikaci by mělo přispívat k dosažení vnitrostátně stanoveného příspěvku Unie a jejích cílů v oblasti klimatu. Aby se zamezilo dvojímu započítávání, nemělo by toto pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy přispívat k vnitrostátně stanoveným příspěvkům třetích stran ani k mezinárodním systémům pro dodržení shody. Unie se rovněž zavázala, že po roce 2050 bude produkovat negativní emise. Důležitým nástrojem pro zvýšení míry pohlcování uhlíku v pevninských ekosystémech je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (6) o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030, v němž se stanoví cíl Unie pro čisté pohlcení ve výši 310 milionů tun ekvivalentu CO2 do roku 2030 a přidělují cíle jednotlivým členským státům.

(4)

Ve svém sdělení ze dne 6. února 2024 nazvaném „Směrem k ambicióznímu průmyslovému hospodaření s uhlíkem pro EU“ Komise uvedla, že hodlá posoudit celkové cíle pro potřeby pohlcování uhlíku v souladu s ambicemi EU v oblasti klimatu do roku 2040 a cílem dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 a následně negativních emisí; vypracovat možnosti politiky a podpůrné mechanismy pro průmyslové pohlcování uhlíku, včetně toho, zda a jak je zohlednit v systému Unie pro obchodování s emisemi; a souběžně v Unii podporovat výzkum, inovace a unikátní demonstrace pro nové průmyslové technologie pohlcování CO2 v rámci programu Horizont Evropa, rámcového programu pro výzkum a inovace, zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/695 (7), a Inovačního fondu zřízeného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (8). Kromě toho je vhodné, aby Komise posoudila možnosti pro stanovení cílů Unie v oblasti pohlcování uhlíku, včetně jasného stanovení samostatného cíle pro trvalé pohlcování uhlíku.

(5)

Očekává se, že harmonizovaný rámec Unie pro certifikaci posílí ekologickou vyváženost a transparentnost trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku do produktů a podpoří důvěru v jejich certifikaci a zároveň sníží související administrativní náklady. Dobrovolná povaha rámce Unie pro certifikaci znamená, že stávající a nové veřejné a soukromé systémy certifikace budou mít možnost, avšak nikoli povinnost požádat Komisi o uznání podle tohoto nařízení, aby mohly fungovat v Unii.

(6)

V nařízení (EU) 2021/1119 se rovněž stanoví závazný cíl Unie v oblasti klimatu spočívající v čistém domácím snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Aby se do roku 2030 zajistilo dostatečné úsilí o snížení emisí, je příspěvek čistého pohlcení k cíli Unie v oblasti klimatu pro rok 2030 omezen na 225 milionů tun ekvivalentu CO2.

(7)

Rámec Unie pro certifikaci podpoří rozvoj trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku do produktů v Unii, což má jednoznačně pozitivní dopad na klima, a zároveň brání klamavé ekologické reklamě. V případě uhlíkového zemědělství by rámec Unie pro certifikaci měl rovněž podpořit využívání činností, které mají vedlejší přínosy pro biologickou rozmanitost, a tím přispět k dosažení cílů obnovy přírody stanovených v právních předpisech Unie.

(8)

Je vhodné, aby rámec Unie pro certifikaci rovněž podporoval výzkum a inovace, mimo jiné i zdůrazněním úlohy relevantních výzkumných programů s cílem usnadnit přístup nových technologií na trh. Komise a členské státy se v této souvislosti vybízejí, aby navázaly interdisciplinární spolupráci zahrnující celostátní a regionální výzkumné instituce, vědce, zemědělce a malé a střední podniky.

(9)

S cílem podpořit provozovatele, kteří chtějí vyvinout doplňkové úsilí v oblasti zvýšení pohlcování uhlíku nebo snížení emisí z půdy udržitelným způsobem, by měl rámec Unie pro certifikaci zohlednit různé typy činností pohlcování uhlíku, jejich specifika a související dopad na životní prostředí. Toto nařízení by proto mělo stanovit jasné definice trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku do produktů, jakož i dalších prvků rámce Unie pro certifikaci. Jeho oblast působnosti by měla zahrnovat činnosti, které posilují ukládání uhlíku do geologických, pevninských nebo mořských rezervoárů, včetně oceánů, a do produktů s dlouhou životností. Činnosti by měly zahrnovat jeden nebo více postupů nebo procesů, které pohlcují uhlík z atmosféry. Některé činnosti, jako jsou činnosti založené na používání biouhlu, mohou vést k různým druhům čistého přínosu pohlcení uhlíku a dobám uložení uhlíku v závislosti na konkrétních podmínkách, za nichž tyto činnosti probíhají. V souladu s tím by v použitelných metodikách certifikace, které mají být stanoveny na unijní úrovni podle tohoto nařízení, měla být stanovena příslušná pravidla pro monitorování a odpovědnost.

(10)

V případě uhlíkového zemědělství mohou příslušné činnosti zahrnovat postupy a procesy prováděné v mořských a pobřežních ekosystémech. Příslušné činnosti mohou rovněž zahrnovat postupy nebo procesy, které snižují emise skleníkových plynů z půdy nebo jejichž výsledkem je snížení uvolňování uhlíku do atmosféry ze zásobníků uhlíku v půdě, jak jsou uvedeny v písm. e) a f) oddílu B přílohy I nařízení (EU) 2018/841, jako je tomu například v případě činností, které zlepšují zemědělství nebo vedou k obnově degradovaných rašelinišť. Kromě toho by do kvantifikace činností uhlíkového zemědělství mělo být zahrnuto rovněž snižování emisí ze zemědělské půdy odpovídající emisím z kategorie zdroje zemědělství podle IPCC, podkategorie zemědělské půdy, jak je uvedeno v tabulce 3D tabulek společného formátu vykazování podle pokynů pro vykazování ročních inventur podle úmluvy UNFCCC uvedených v příloze I uvedené úmluvy, pokud toto snižování emisí vyplývá z činnosti, která snižuje celkové emise uhlíku ze zásobníků uhlíku v půdě nebo zvyšuje pohlcování uhlíku v zásobnících biogenního uhlíku. Naopak činnosti, které nevedou k pohlcování uhlíku ani ke snižování emisí z půdy, jako jsou zabránění odlesňování nebo projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, by do oblasti působnosti rámce Unie pro certifikaci zahrnuty být neměly.

(11)

Toto nařízení by mělo stanovit požadavky, podle kterých by mělo být pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy způsobilé k certifikaci podle rámce Unie pro certifikaci. Za tímto účelem by měly být pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy přesně a spolehlivě kvantifikovány a mělo by k nim docházet pouze při činnostech, u kterých dochází k čistému pohlcení uhlíku nebo čistému přínosu snížení emisí z půdy, které jsou doplňkové a které mají za cíl zajistit dlouhodobé ukládání uhlíku. Neměly by významně poškozovat životní prostředí a měly by umožňovat vedlejší přínos pro cíle udržitelnosti. Pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy by mělo podléhat auditu nezávislé třetí strany, který provádějí certifikační orgány, aby byla zajištěna důvěryhodnost a spolehlivost procesu certifikace. Kromě toho by toto nařízení mělo stanovit pravidla pro vydávání a používání certifikovaných jednotek.

(12)

Závazná pravidla Unie pro stanovování cen uhlíku stanovená směrnicí 2003/87/ES upravují nakládání s emisemi v rámci činností, na něž se tato směrnice vztahuje. Tímto nařízením by neměla být dotčena směrnice 2003/87/ES, s výjimkou certifikace zachycování a ukládání emisí CO2 z biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy, které splňují kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů stanovená směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (9), s případnými úpravami nezbytnými pro použití podle směrnice 2003/87/ES, jak je stanoveno v prováděcích aktech uvedených v článku 14 směrnice 2003/87/ES, v souladu s přílohou IV směrnice 2003/87/ES.

(13)

Výsledkem činnosti by měl být čistý přínos pohlcení uhlíku nebo čistý přínos snížení emisí z půdy, který tak prokazuje, že činnost má pozitivní dopad na klima. Čistý přínos pohlcení uhlíku nebo čistý přínos snížení emisí z půdy by měl být kvantifikován ve dvou krocích.

(14)

V prvním kroku pro kvantifikaci čistého přínosu pohlcení uhlíku nebo čistého přínosu snížení emisí z půdy by provozovatelé měli kvantifikovat množství dodatečných pohlcení uhlíku nebo snížení emisí z půdy, ke kterým došlo při určité činnosti ve srovnání se základní hodnotou. V případě uhlíkového zemědělství by měl způsob kvantifikace pohlcení uhlíku nebo snížení emisí z půdy zajistit, aby bylo veškeré uvolnění uhlíku, k němuž dojde v zásobníku uhlíku, vhodným způsobem zohledněno při kvantifikaci čistého přínosu dané činnosti. Metodiky certifikace by měly stanovit standardizované základní hodnoty, které by měly být vysoce reprezentativní pro standardní výkonnost srovnatelných postupů a procesů při podobných sociálních, hospodářských, environmentálních regulačních a technologických okolností a měly by zohledňovat zeměpisné souvislosti, včetně místních pedoklimatických a regulačních podmínek. Tento přístup ke stanovení základních hodnot by měl být upřednostňován, protože zajišťuje objektivitu, minimalizuje náklady na dodržování předpisů a další administrativní náklady a pozitivně oceňuje činnost prvních subjektů, které se do způsobilých činností již zapojily. V kontextu uhlíkového zemědělství by měly být certifikovány pouze postupy a procesy, které překračují rámec běžné praxe. Konkrétní činnost uhlíkového zemědělství by proto neměla být odměňována, pokud je již v regionu s podobnými pedoklimatickými a regulačními podmínkami široce zavedena. Standardizované základní hodnoty by měly, aby jakmile se určitá činnost stane běžnou praxí, nebylo nadále možné tuto činnost certifikovat. Za tímto účelem by Komise měla standardizované základní hodnoty alespoň jednou za pět let přezkoumat a případně aktualizovat s ohledem na vyvíjející se regulační okolnosti a na nejnovější dostupné vědecké důkazy, aby odrážely sociální, hospodářský, environmentální, regulační a technologický vývoj a aby v souladu s Pařížskou dohodou v průběhu času podporovaly vyšší ambice. Kromě toho by se mělo podporovat využívání dostupných digitálních technologií, včetně elektronických databází a geografických informačních systémů, dálkového průzkumu Země, nových systémů kvantifikace uhlíku v terénu, umělé inteligence a strojového učení, a elektronických map, aby se snížily náklady na stanovování standardizovaných základních hodnot a aby byla zajištěna spolehlivost monitorování činností. Pokud však není možné takové standardizované základní hodnoty stanovit, měla by se použít základní hodnota pro konkrétní činnost založená na individuální výkonnosti provozovatele. Základní hodnoty pro konkrétní činnost by měl provozovatel aktualizovat na začátku každého období činnosti, není-li v použitelných metodikách certifikace stanoveno jinak.

(15)

Druhý krok kvantifikace čistého přínosu by měl spočívat v odečtení jakýchkoli souvisejících emisí skleníkových plynů vzniklých během životního cyklu činnosti a souvisejících s prováděním činnosti. Relevantní emise skleníkových plynů, které by měly být zohledněny, zahrnují přímé emise, jako jsou emise vyplývající z používání hnojiv, chemických látek, paliv nebo energie, jiných materiálových vstupů a přepravy, nebo nepřímé emise, jako jsou emise vyplývající ze změny využívání půdy, s následnými riziky pro zabezpečení potravin v důsledku přesunu zemědělské produkce, nebo účinky přesunu v důsledku konkurenční poptávky po energii nebo odpadním teple. Jakékoli zvýšení emisí skleníkových plynů, které lze přičíst provádění činnosti, by mělo být vhodným způsobem v souladu s technickými pravidly stanovenými v použitelné metodice certifikace odečteno od čistého přínosu pohlcení uhlíku nebo od čistého přínosu snížení emisí z půdy. Snížení emisí skleníkových plynů v důsledku provádění činnosti, s výjimkou snížení emisí ze zemědělských půd, by při kvantifikaci čistého přínosu pohlcení uhlíku nebo čistého přínosu snížení emisí z půdy nemělo být zohledněno, ale mělo by být považováno za vedlejší přínos k cíli udržitelnosti, kterým je zmírnění změny klimatu, a být vykázáno v certifikátech souladu. Takové snížení emisí skleníkových plynů, stejně jako ostatní vedlejší přínosy pro udržitelnost, by mohlo zvýšit hodnotu certifikovaného pohlcení uhlíku nebo snížení emisí z půdy.

(16)

Mezi provozovatele vykonávající činnosti, na něž se vztahuje toto nařízení, by měly patřit všechny fyzické nebo právnické osoby nebo veřejné subjekty, které provozují nebo kontrolují činnost, nebo kterým byla svěřena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickou stránkou činnosti. V případě uhlíkového zemědělství by se definice „provozovatele“ měla vztahovat na „zemědělce“ ve smyslu čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 (10), na jakéhokoli jiného správce činnosti v pevninském nebo pobřežním prostředí, na vlastníka či správce lesa vymezené ve vnitrostátních právních předpisech nebo na příslušný veřejný subjekt. „Skupina provozovatelů“ by měla zahrnovat jakýkoli právní subjekt, který zastupuje alespoň dva provozovatele, včetně družstev, organizací producentů nebo seskupení producentů, a který zajistí, aby tito provozovatelé dodržovali toto nařízení.

(17)

Činnost poskytuje čistý přínos pohlcení uhlíku, pokud pohlcování uhlíku nad rámec základní hodnoty převáží nad jakýmkoli nárůstem emisí skleníkových plynů v souvislosti s prováděním uvedené činnosti. Například v případě trvalých pohlcování uhlíku, při kterých se uhlík vtlačuje do podzemí, by množství trvale uloženého uhlíku mělo být vyšší než emise skleníkových plynů z průmyslového procesu související s energií. Podobně v případě snížení emisí z půdy v důsledku uhlíkového zemědělství je čistý přínos snížení emisí z půdy pozitivní, pokud snížení emisí z půdy ve srovnání se základní hodnotou převáží jakékoli zvýšení emisí skleníkových plynů v souvislosti s prováděním činnosti. Činnosti uhlíkového zemědělství obecně zlepšují kvalitu půdy, což má pozitivní dopad na její odolnost a produktivitu, ale za určitých okolností mohou rovněž způsobit snížení produkce potravin, a tudíž vést k úniku uhlíku v důsledku nepřímé změny ve využívání půdy, a tyto související nepřímé emise by měly být odpovídajícím způsobem zohledněny. Jakýkoli uhlík zachycený a uložený při zalesnění nebo snížení emisí z půdy opětovným zavodňováním rašelinišť by měl převážit nad emisemi strojů použitých při provádění této činnosti nebo emisemi z nepřímé změny ve využívání půdy, které by mohly být způsobeny únikem uhlíku.

(18)

Pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy, jakož i odpovídající přímé a nepřímé emise skleníkových plynů by měly být kvantifikovány relevantním, konzervativním, přesným, úplným, konzistentním, transparentním a srovnatelným způsobem. Nejistoty v kvantifikaci by měly být řádně uvedeny a zohledněny konzervativním způsobem, aby se omezilo riziko nadhodnocení množství CO2 pohlceného z atmosféry nebo podhodnocení množství přímých a nepřímých emisí skleníkových plynů vyprodukovaných danou činností. Dočasné pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy, ke kterým došlo v rámci uhlíkového zemědělství, by měla být kvantifikována s vysokou úrovní přesnosti, aby byla zajištěna nejvyšší kvalita a minimalizovány nejistoty a měla by být pokud možno založena na používání metodik úrovně přesnosti 3 v souladu s pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006 a případným dalším upřesněním pokynů IPCC z roku 2006. Kromě toho je za účelem podpory synergií mezi cíli Unie v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti nutné posílit monitorování půdy, což přispěje k ochraně a zvýšení odolnosti přírodního pohlcování uhlíku v celé Unii. Monitorování emisí a pohlcování uhlíku musí tyto synergie v co nejvyšší míře odrážet a mělo by být založeno na vhodné kombinaci měření na místě a dálkového průzkumu nebo modelování v souladu s pravidly stanovenými v použitelné metodice certifikace, mělo by co nejlépe využívat pokročilé technologie dostupné v rámci programů Unie, jako je složka Copernicus Kosmického programu Unie, zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/696 (11), mělo by plně využívat již existující nástroje a zajistit soulad s národními inventurami skleníkových plynů.

(19)

Při výběru metod relevantních pro výpočty emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování by měl být v příslušných případech uplatněn konzervativní přístup v souladu s pokyny IPCC z roku 2006 pro odhady národních inventur skleníkových plynů. To znamená, že použité metody by měly vést ke konzervativním odhadům emisí nebo pohlcení, aby emise nebyly podhodnoceny a pohlcení nebyla nadhodnocena.

(20)

Rámec Unie pro certifikaci by měl motivovat k činnostem, které jsou doplňkové, což znamená, že překračují rámec běžné praxe. Proto by tyto činnosti měly přesahovat rámec zákonných požadavků na úrovni jednotlivých provozovatelů, tj. provozovatelé by měli vykonávat činnosti, které jim nejsou uloženy již platnými právními předpisy. Kromě toho by se činnosti měly stát finančně životaschopnými díky motivačnímu účinku certifikace. Takový účinek se projeví, když pobídka vytvořená potenciálními příjmy plynoucími z certifikace změní chování provozovatelů tak, že se zapojí do doplňkové činnosti, aby dosáhli dodatečného pohlcení uhlíku nebo snížení emisí z půdy.

(21)

Standardizovaná základní hodnota by měla odrážet zákonné a tržní podmínky, za kterých se činnost provádí. Pokud je činnost uložena provozovatelům příslušnými právními předpisy nebo pokud k jejímu provádění není třeba žádných pobídek, její provádění se promítne do takových standardizovaných základních hodnot. Z tohoto důvodu by se mělo předpokládat, že činnost, při níž dochází k pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy nad rámec takové základní hodnoty, je činností doplňkovou. Použití standardizované základní hodnoty by proto provozovatelům zjednodušilo prokazování doplňkovosti a snížilo by administrativní zátěž procesu certifikace, což je důležité zejména v případě drobných provozovatelů.

(22)

U atmosférického a biogenního uhlíku, který je zachycen a uložen v rámci trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství nebo ukládání uhlíku do produktů, existuje riziko opětovného uvolnění do atmosféry z přírodních nebo antropogenních příčin. Provozovatelé by proto měli přijmout veškerá příslušná preventivní opatření ke zmírnění těchto rizik a řádně sledovat, zda je uhlík nadále ukládán po dobu monitorovacího období stanoveného pro příslušnou činnost. Platnost certifikované jednotky by měla záviset na očekávané době uložení a na různých rizicích opětovného uvolnění spojených s danou činností. Trvalé pohlcování uhlíku poskytuje dostatečnou jistotu pro velmi dlouhou dobu uložení, a to i po dobu několika staletí. Produkty s trvale chemicky vázaným uhlíkem představují velmi nízké nebo nulové riziko uvolňování uhlíku. Uhlíkové zemědělství a ukládání uhlíku do produktů je více vystaveno riziku úmyslného nebo neúmyslného uvolňování uhlíku do atmosféry. Aby se toto riziko zohlednilo, měla by platnost jednotky sekvestrace v rámci uhlíkového zemědělství a jednotky ukládání uhlíku do produktů podléhat datu ukončení platnosti, které se shoduje s koncem příslušného monitorovacího období, jež by mělo pokrývat nejméně 35 let pro uložení uhlíku do produktů. Poté by se měl zachycený a uložený uhlík považovat za uvolněný do atmosféry, ledaže se provozovatel nebo skupina provozovatelů zaváže k prodloužení monitorovacího období. Metodiky certifikace by měly podporovat prodloužení monitorovacího období příslušných činností uhlíkového zemědělství s cílem zajistit, aby byl zachycený CO2 dlouhodobě ukládán do půdy nebo biomasy, a dlouhodobě poskytovat finanční motivace provozovatelům v oblasti uhlíkového zemědělství. Za tímto účelem je vhodné, aby metodiky certifikace motivovaly provozovatele k několikanásobnému prodloužení monitorovacího období s cílem ukládat zachycený uhlík po dobu nejméně několika desetiletí.

(23)

Kromě opatření přijatých k minimalizaci rizika uvolňování uhlíku do atmosféry během monitorovacího období by metodiky certifikace měly zahrnovat vhodné mechanismy odpovědnosti pro řešení případů opětovného uvolnění uhlíku. Metodiky certifikace by měly rovněž zahrnovat pravidla týkající se rizika selhání mechanismů odpovědnosti. Tyto mechanismy by mohly zahrnovat kolektivní rezervy a mechanismy předběžného pojištění. Měly by se použít mechanismy odpovědnosti v souvislosti s geologickým ukládáním a únikem CO2 a příslušná nápravná opatření stanovená směrnicí 2003/87/ES a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (12), aby se zabránilo dvojí regulaci. Kromě toho by za účelem zajištění konzistentnosti právní úpravy měly použitelné metodiky certifikace zahrnovat pravidla monitorování a mechanismy odpovědnosti, které jsou v souladu s pravidly týkajícími se uhlíku trvale chemicky vázaného v produktech stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle směrnice 2003/87/ES.

(24)

Činnosti v oblasti trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku do produktů mají velký potenciál přinést oboustranně výhodná řešení pro udržitelnost, i když nelze vyloučit kompromisy. Proto je vhodné stanovit minimální požadavky na udržitelnost s cílem zajistit, aby tyto činnosti nezpůsobovaly významné poškození životního prostředí a byly schopny vytvářet vedlejší přínosy pro cíle: zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně; ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů, včetně zdraví půdy a zabránění její degradaci; udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů; přechod na oběhové hospodářství, včetně účinného využívání biologických materiálů z udržitelných zdrojů; a prevence a kontrola znečištění. Činnosti uhlíkového zemědělství by měly přinejmenším vytvářet vedlejší přínosy pro cíl ochrany a obnovy biologické rozmanitosti a ekosystémů, včetně zdraví půdy a zabránění její degradaci. Tyto minimální požadavky na udržitelnost by měly zohledňovat dopady činnosti v Unii i mimo ni, jakož i místní podmínky, a případně by měly být v souladu s technickými screeningovými kritérii pro zásadu „významně nepoškozovat“, a dále s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro suroviny z lesní a zemědělské biomasy stanovenými ve směrnici (EU) 2018/2001. Postupy, které mají škodlivé účinky na biologickou rozmanitost, jako jsou lesní monokultury se škodlivými účinky na biologickou rozmanitost, by pro certifikaci způsobilé být neměly.

(25)

Zemědělské a lesnické postupy, které pohlcují CO2 z atmosféry nebo snižují emise z půdy, přispívají k dosažení cíle klimatické neutrality a měly by být odměňovány prostřednictvím společné zemědělské politiky nebo jiných veřejných či soukromých iniciativ. Konkrétně by toto nařízení mělo zohlednit zemědělské a lesnické postupy uvedené ve sdělení Komise ze dne 15. prosince 2021 o udržitelných uhlíkových cyklech, včetně zalesňování, opětovného zalesňování a činností udržitelného obhospodařování lesů; agrolesnictví a jiných forem smíšeného hospodářství; používání meziplodin, krycích plodin, ochranné orby a zvyšování počtu krajinných prvků; přeměny orné půdy na úhor nebo půdy vyňaté z produkce na trvalé travní porosty a obnovy rašelinišť a mokřadů. Při vypracovávání metodik certifikace v souvislosti s uhlíkovým zemědělstvím by Komise měla zohlednit potřebu přispět k zajištění potravinového zabezpečení, potřebu podporovat ochranu a obnovu biologické rozmanitosti a ekosystémů a potřebu zabránit získávání půdy ke spekulativním účelům, které by mělo negativní dopady na venkovské komunity, jakož i potřebu respektovat práva místních komunit a původních obyvatel dotčených těmito činnostmi, v příslušných případech v souladu s vnitrostátními právními předpisy, a to v Unii i mimo ni. Měla by podporovat ty činnosti, které mají největší potenciál přinést pozitivní vedlejší přínosy pro biologickou rozmanitost, a rovněž zohledňovat dlouhodobou strukturu lesů, dlouhodobou stabilitu zásobníků uhlíku, zdraví ekosystémů, odolnost a riziko přírodních škodlivých činitelů.

(26)

Provozovatelé nebo skupiny provozovatelů by měli mít možnost vykazovat vedlejší přínosy, které přispívají k cílům udržitelnosti nad rámec minimálních požadavků na udržitelnost. Za tímto účelem by jejich vykazování mělo být v souladu s metodikami certifikace přizpůsobenými různým činnostem pohlcování uhlíku, které vypracovala Komise. Metodiky certifikace by měly v co nejvyšší míře motivovat k vytváření vedlejších přínosů pro biologickou rozmanitost, a to nad rámec minimálních požadavků na udržitelnost, s cílem vytvořit tržní prémii pro certifikované jednotky, například zahrnutím pozitivních seznamů činností, u nichž se má za to, že vytvářejí vedlejší přínosy. Tyto dodatečné vedlejší přínosy by zvýšily ekonomickou hodnotu certifikovaných jednotek a vedly by k vyšším příjmům provozovatelů. S ohledem na tyto úvahy je vhodné, aby Komise upřednostnila vypracování metodik certifikace přizpůsobených činnostem uhlíkového zemědělství, které přinášejí významné vedlejší přínosy pro biologickou rozmanitost a přispívají k udržitelnému hospodaření se zemědělskou půdou a lesy.

(27)

Komise by měla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci stanovit podrobné metodiky certifikace pro různé druhy činností stanovené v tomto nařízení s přihlédnutím k jejich specifickým charakteristikám, aby provozovatelé mohli standardizovaným, ověřitelným, nákladově efektivním a srovnatelným způsobem uplatňovat kritéria kvality stanovená v tomto nařízení. Tyto metodiky by měly zajistit spolehlivou a transparentní certifikaci čistého přínosu pohlcení uhlíku nebo čistého přínosu snížení emisí z půdy, který vznikl činností, a zároveň zabránit nepřiměřené administrativní zátěži pro provozovatele nebo skupiny provozovatelů, zejména pro drobné zemědělce a drobné vlastníky a správce lesů, zejména tím, že umožní používání zjednodušených pravidel certifikace a auditu, jako je skupinový audit. Tyto metodiky by měly být vypracovány v úzké spolupráci s odbornou skupinou pro pohlcování uhlíku zřízenou Komisí a se všemi dalšími zainteresovanými subjekty. Tyto metodiky by měly být založeny na nejlepších dostupných vědeckých důkazech, vycházet ze stávajících veřejných a soukromých systémů a metodik pro certifikaci pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy a zohledňovat všechny příslušné normy a pravidla přijatá na úrovni Unie a na vnitrostátní úrovni.

(28)

Vzhledem k tomu, že je třeba, aby bylo pohlcování uhlíku v Unii urychleně zvýšeno, by Komise měla v první fázi vypracovávání metodik certifikace upřednostnit tyto činnosti: činnosti, které jsou nejvyspělejší, které mohou přinést vedlejší přínosy pro udržitelnost, nebo u nichž již byly přijaty právní předpisy Unie relevantní pro vypracování těchto metodik; činnosti uhlíkového zemědělství, které přispívají k udržitelnému hospodaření se zemědělskou půdou, lesy a mořským prostředím, jakož i činnosti, které ukládají uhlík do stavebních výrobků na bázi dřeva a z biologického materiálu. Inovační fond stanoví pravidla relevantní pro vypracování metodik certifikace pro bioenergii se zachycováním a ukládáním uhlíku a zachycováním přímo ze vzduchu. S cílem zabránit neudržitelné poptávce po surovinách z biomasy by finanční přínosy spojené s certifikací neměly vést ke zvýšení kapacity bioenergetického zařízení nad rámec toho, co je nezbytné pro provoz zachycování a ukládání uhlíku. Je vhodné, aby metodiky certifikace týkající se činností ukládání uhlíku do mořského prostředí, včetně oceánů, zohledňovaly mezinárodní pokrok ve vykazování pohlcování uhlíku a nejnovější dostupné vědecké informace a, jsou-li k dispozici, zjištění uvedená ve zprávě Komise vypracované podle čl. 17 odst. 2 nařízení (EU) 2018/841. Kromě toho je za účelem podpory udržitelného a účinného využívání omezených zdrojů biomasy vhodné, aby metodiky certifikace související s činnostmi využívajícími biomasu zajišťovaly uplatňování zásady kaskádového využívání biomasy, jak je stanoveno v čl. 3 odst. 3 směrnice (EU) 2018/2001, a zároveň vycházely ze stávajících pravidel a postupů a zamezily zdvojování. Pravidla pro provádění této zásady vnitrostátními orgány jsou stanovena v čl. 3 odst. 3, 3a a 3b uvedené směrnice.

(29)

S cílem zajistit, aby byl proces certifikace důvěryhodný a spolehlivý, by měly být činnosti podrobeny auditu nezávislé třetí strany, který provádějí certifikační orgány. Zejména je třeba, aby byly všechny činnosti před jejich realizací podrobeny počátečnímu certifikačnímu auditu, který ověří jejich soulad s kritérii kvality stanovenými v tomto nařízení, včetně správné kvantifikace očekávaných čistých přínosů. Všechny činnosti by rovněž měly podléhat pravidelným recertifikačním auditům, a to nejméně jednou za pět let, nebo ještě častěji, jak je uvedeno v použitelné metodice certifikace, na základě charakteristik příslušné činnosti. Při recertifikačních auditech by se měl ověřit soulad činnosti s kritérii kvality tohoto nařízení a čistý přínos pohlcení uhlíku nebo čistý přínos snížení emisí z půdy, který daná činnost přináší. Na základě tohoto recertifikačního auditu by měl certifikační orgán vydat zprávu o recertifikačním auditu, která obsahuje shrnutí, a tam, kde je to vhodné, aktualizovaný certifikát souladu. Mělo by být možné provádět recertifikační audity častěji, a to i jednou ročně, u všech činností, zejména u činností uhlíkového zemědělství. Za účelem snížení administrativních nákladů na certifikaci a recertifikaci by provozovatelé měli mít možnost využívat spolehlivé zeměpisné informace poskytnuté platebními agenturami prostřednictvím systému identifikace zemědělských pozemků stanoveného v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2116 (13). Za tímto účelem by Komise měla přijmout prováděcí akty, kterými stanoví strukturu, formát a technické podrobnosti plánu činnosti a plánu monitorování, jakož i zpráv o certifikačním auditu a recertifikačním auditu.

(30)

Poskytnutí lepších znalostí, nástrojů a metod provozovatelům v oblasti uhlíkového zemědělství pro lepší posouzení a optimalizaci certifikovaného pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy je základem pro nákladově efektivní provádění zmírňujících opatření a pro zajištění jejich zapojení do uhlíkového zemědělství. To se týká zejména drobných zemědělců v Unii nebo drobných vlastníků a správců lesů, kteří často nemají know-how a odborné znalosti potřebné k provádění činností uhlíkového zemědělství a k dodržování požadovaných kritérií kvality a souvisejících metodik certifikace. Proto je vhodné vyžadovat, aby organizace producentů usnadňovaly poskytování příslušných poradenských služeb svým členům. Společná zemědělská politika a vnitrostátní státní podpora mohou mimo jiné představovat způsob poskytování finanční podpory interaktivním inovačním projektům se zapojením zemědělců a lesníků a poskytováním poradenských služeb, výměnu znalostí, vzdělávání a informační akce.

(31)

Ve svém sdělení ze dne 6. února 2024 nazvaném „Zajištění naší budoucnosti – Klimatický cíl pro Evropu na rok 2040 a cesta ke klimatické neutralitě do roku 2050 vybudováním udržitelné, spravedlivé a prosperující společnosti“ Komise uvádí, že je zásadní vytvářet další obchodní příležitosti pro udržitelný zemědělsko-potravinářský hodnotový řetězec a využívat soukromé finanční prostředky v součinnosti s veřejným financováním. Toho by bylo možné dosáhnout pomocí nových tržních mechanismů na podporu udržitelných potravin, neboť by to mohlo vést k lepším cenám potravin, které by odrážely udržitelnost, i ke spravedlivé odměně pro zemědělce a novému zdroji financování investic. Pouze důsledná koordinace se všemi průmyslovými subjekty v celém potravinovém hodnotovém řetězci a zaměření se na spravedlivé obchodní postupy v tomto řetězci mohou poskytnout správné pobídky pro udržitelné zemědělské postupy, zajistit zemědělcům důstojné a udržitelné příjmy a vytvářet příjmy na podporu jejich transformace.

(32)

S cílem zajistit, aby bylo ověřování přesné, spolehlivé a transparentní, by měly mít certifikační orgány odpovědné za provádění procesu certifikace požadované schopnosti a dovednosti a měly by být akreditovány vnitrostátním akreditačním orgánem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (14) nebo uznány příslušným vnitrostátním orgánem. S cílem předejít možnému střetu zájmů by měly být certifikační orgány rovněž zcela nezávislé na provozovateli nebo na skupině provozovatelů, kteří provádí činnost, jež je předmětem certifikace. Kromě toho by členské státy měly přispívat k zajištění správného provádění certifikačního procesu tím, že budou dohlížet na činnost certifikačních orgánů, které jsou akreditovány vnitrostátními akreditačními orgány, a podávat certifikačním orgánům a relevantním systémům certifikace informace o příslušných zjištěných neshodách.

(33)

Provozovatelé by měli používat systémy certifikace k prokázání souladu s tímto nařízením. Systémy certifikace by proto měly fungovat na základě spolehlivých a transparentních pravidel a postupů a měly by zajišťovat nepopiratelnost původu a ochranu před zneužitím v souvislosti s informacemi a údaji, které předkládají provozovatelé, jakož i přesnost, spolehlivost a integritu těchto informací a údajů. Měly by rovněž zajistit, aby docházelo ke správnému započítávání certifikovaných jednotek pohlcování uhlíku nebo snižování emisí z půdy, zejména zamezením dvojího započítávání. Za tímto účelem by Komise měla přijmout prováděcí akty, kterými stanoví technická harmonizovaná pravidla pro certifikaci, včetně odpovídajících norem spolehlivosti, transparentnosti a účetnictví a nezávislého auditu, které mají systémy certifikace uplatňovat s cílem zajistit nezbytnou právní jistotu, pokud jde o pravidla použitelná pro provozovatele a systémy certifikace. Za účelem zajištění nákladově efektivního procesu certifikace by cílem těchto technických harmonizovaných pravidel pro certifikaci mělo být rovněž snížení zbytečné administrativní zátěže pro provozovatele nebo skupiny provozovatelů, zejména pro malé a střední podniky, včetně drobných zemědělců a drobných vlastníků a správců lesů.

(34)

S cílem zajistit, aby byla kontrola certifikace spolehlivá a harmonizovaná, by měla mít Komise možnost přijímat rozhodnutí o uznání systémů certifikace, které splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, včetně požadavků na technickou způsobilost, spolehlivost, transparentnost a nezávislý audit. Tato rozhodnutí o uznání by měla být časově omezená a měla by být veřejně dostupná. Za tímto účelem by Komise měla přijmout prováděcí akty týkající se obsahu a postupů uznávání systémů certifikace v Unii.

(35)

V příslušných případech zůstávají použitelná ustanovení Úmluvy Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí („Aarhuská úmluva“), schválené rozhodnutím Rady 2005/370/ES (15), o účasti veřejnosti a přístupu k právní ochraně.

(36)

S cílem zajistit transparentnost a úplnou sledovatelnost certifikovaných jednotek a zabránit riziku podvodů a dvojího započítávání by měla Komise do čtyř let od vstupu tohoto nařízení v platnost zřídit a poté vést unijní registr pro trvalé pohlcování uhlíku, uhlíkové zemědělství a ukládání uhlíku do produktů (dále jen „registr Unie“). Komise by měla zohlednit zprávy podle čl. 30 odst. 5 písm. a) směrnice 2003/87/ES a čl. 17 odst. 3 nařízení (EU) 2018/841. V případě obav z podvodu by Komise měla záležitost prošetřit a přijmout vhodná opatření, včetně zrušení příslušných rozhodnutí nebo zrušení dotčených jednotek Podvod by mohl být například považován za spáchaný, pokud je pro stejnou činnost vydán více než jeden certifikát souladu, protože činnost byla zaregistrována ve dvou různých systémech certifikace nebo byla zaregistrována dvakrát ve stejném systému. Podvod by také mohl být považován za spáchaný, je-li stejný certifikát souladu použit několikrát k uplatnění stejného nároku na základě jedné činnosti nebo jedné certifikované jednotky. Registr Unie by měl používat automatizované systémy, včetně elektronických šablon, s cílem zpřístupnit veřejnosti alespoň informace uvedené v příloze tohoto nařízení. Provoz registru Unie by měl být financován z pevně stanovených ročních poplatků placených uživateli, které jsou úměrné tomu, jak registr Unie používají, a které dostatečně přispívají k pokrytí nákladů na zřízení registru a jeho ročních provozních nákladů, jako jsou náklady na zaměstnance nebo nástroje IT. Zdroje z těchto poplatků by měly představovat vnější účelově vázané příjmy pro účely nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (16). Měly by zejména pokrývat náklady na nástroje IT, služby a bezpečnost, včetně na jejich provoz a licenční systémy, a náklady na zaměstnance pracující v oblasti správy registru Unie. Komise by měla prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci stanovit nezbytné požadavky týkající se registru Unie a faktorů, které je třeba vzít v úvahu při určování výše uživatelských poplatků a jejich vymáhání. Při stanovování těchto požadavků by Komise měla rovněž zvážit potřebu zajistit dostatečný dohled nad obchodováním certifikovaných jednotek. Komise by během každého posledního čtvrtletí roku, který předchází kalendářnímu roku uplatňování, měla přijmout jeden nebo více prováděcích aktů za účelem stanovení nebo revize jednotlivých částek uživatelských poplatků, které se pro daný kalendářní rok použijí. Do zřízení registru Unie by systémy certifikace uznané Komisí měly zřídit a vést interoperabilní certifikační registry. S cílem zajistit, aby v souvislosti s certifikovanými jednotkami byla dodržena transparentnost a úplná sledovatelnost a zabránit riziku podvodů a dvojího započítávání by měly systémy certifikace rovněž používat automatizované systémy, včetně elektronických šablon, ke zpřístupnění alespoň informací stanovených v příloze tohoto nařízení. Za účelem zajištění rovných podmínek na vnitřním trhu by Komise měla přijmout prováděcí akty, které stanoví normy a technická pravidla pro fungování a interoperabilitu těchto certifikačních registrů. Certifikované jednotky by měly být vydávány certifikačními registry nebo, jakmile bude zřízen, registrem Unie, pouze po vytvoření čistého přínosu pohlcení uhlíku nebo čistého přínosu snížení emisí z půdy na základě platného certifikátu souladu vyplývajícího z recertifikačního auditu. S cílem zabránit dvojímu vydávání a dvojímu použití by neměla být žádná certifikovaná jednotka vydávána více než jednou a neměla by být v kterémkoli okamžiku používána více než jednou fyzickou nebo právnickou osobou. Jednotky trvalého pohlcování uhlíku, jednotky sekvestrace v rámci uhlíkového zemědělství, jednotky ukládání uhlíku do produktů a jednotky snižování emisí z půdy by měly zůstat navzájem odlišené. S cílem zohlednit přirozená rizika opětovného uvolnění pohlceného uhlíku by měla by být platnost jednotek sekvestrace v rámci uhlíkového zemědělství a jednotek ukládání uhlíku do produktů ukončena na konci monitorovacího období příslušné činnosti a tyto jednotky by měly být zrušeny v certifikačním registru nebo, jakmile bude zřízen, v registru Unie, pokud se provozovatel nebo skupina provozovatelů nezaváže prodloužit monitorovací období v souladu s pravidly stanovenými v použitelné metodice certifikace.

(37)

Systémy certifikace hrají důležitou roli při prokazování souladu s tímto nařízením. Systémy certifikace by proto měly Komisi pravidelně podávat zprávy o své činnosti. Tyto zprávy by měly být veřejně dostupné v plném rozsahu nebo, pokud je to nezbytné, v souhrnném formátu s cílem zvýšit transparentnost a zlepšit dohled Komise. Kromě toho by takové podávání zpráv poskytlo Komisi nezbytné informace pro podávání zpráv o fungování systémů certifikace s cílem určit osvědčené postupy a případně předložit legislativní návrh na další podporu těchto osvědčených postupů. Za účelem zajištění srovnatelného a jednotného podávání zpráv by Komise měla přijmout prováděcí akty, které stanoví technické podrobnosti týkající se obsahu a formátu zpráv vypracovávaných systémy certifikace.

(38)

Za účelem změny nebo doplnění jiných než podstatných prvků tohoto nařízení by měla být Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o stanovení podrobných metodik certifikace pro různé druhy činností, stanovení norem a technických pravidel pro fungování registru Unie nebo změnu příloh I a II. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (17). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na setkání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(39)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (18). Za účelem výkonu prováděcích pravomocí stanovených v tomto nařízení by měl být Komisi při plnění jejích úkolů podle tohoto nařízení nápomocen Výbor pro změnu klimatu zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (19).

(40)

Komise by měla přezkoumat uplatňování tohoto nařízení do 27. prosince 2027 a následně do šesti měsíců od sdělení výsledků každého globálního hodnocení dohodnutého podle článku 14 Pařížské dohody. Toto nařízení by mělo být průběžně přezkoumáváno ve všech aspektech s přihlédnutím k příslušnému vývoji právních předpisů Unie, včetně jejich souladu s nařízením (EU) 2018/841, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (20) a nařízením (EU) 2021/1119, jakož i se směrnicemi 2003/87/ES a (EU) 2018/2001; příslušnému vývoji v souvislosti s UNFCCC a Pařížskou dohodou, včetně pravidel a pokynů týkajících se provádění článku 6 uvedené dohody; technologickému a vědeckému pokroku, osvědčeným postupům a vývoji trhu v oblasti pohlcování uhlíku; potenciálu pro trvalé ukládání uhlíku ve třetích zemích, s výhradou mezinárodních dohod uvedených v kapitole III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1735 (21), a zároveň by mělo stanovit podmínky rovnocenné podmínkám stanoveným ve směrnici 2009/31/ES s cílem zajistit trvale bezpečné a environmentálně šetrné geologické ukládání zachyceného CO2; environmentálnímu dopadu zvýšeného využívání biomasy vyplývajícímu z uplatňování tohoto nařízení, včetně dopadu na degradaci půdy a obnovu ekosystémů; dopadu na potravinové zabezpečení Unie a spekulace s půdou a nákladům na proces certifikace.

(41)

Do 31. července 2026 by Komise měla přezkoumat zahrnutí kategorie zdroje zemědělství podle IPCC, podkategorie 3.A enterická fermentace a 3.B hospodaření se statkovými hnojivy, jak je stanoveno podle nařízení (EU) 2018/1999 a prováděcích aktů přijatých podle uvedeného nařízení, do snížení emisí, na něž se vztahuje toto nařízení, s přihlédnutím k nákladům příležitosti, vývoji regulačního rámce, možným negativním účinkům vedoucím ke zvýšení emisí skleníkových plynů a cíli Unie v oblasti klimatu pro rok 2040, jak je navrženo v souladu s nařízením (EU) 2021/1119, předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu a případně by měla předložit legislativní návrh. V souvislosti s tímto přezkumem je vhodné zvážit, jak by měly být potenciální jednotky vytvořené těmito činnostmi kategorizovány. Je rovněž vhodné urychlit vypracování pilotní metodiky certifikace pro činnosti, které snižují zemědělské emise z enterické fermentace a hospodaření se statkovými hnojivy, a to v rámci přípravy přezkumu Komise v roce 2026.

(42)

Je vhodné, aby certifikáty souladu a certifikované jednotky podporovaly různá konečná použití, jako je prokazování nároků podniků v oblasti klimatu a jiných environmentálních nároků, včetně nároků týkajících se biologické rozmanitosti, nebo výměna certifikovaných jednotek prostřednictvím dobrovolných trhů s uhlíkem. Za tímto účelem by Komise měla posoudit a případně předložit legislativní návrh, pokud jde o potřebu dalších požadavků na uvedení tohoto nařízení do souladu s pravidly a pokyny uvedenými v čl. 6 odst. 2 a 4 Pařížské dohody a s osvědčenými postupy na dobrovolných trzích s uhlíkem. Toto posouzení by mělo porovnat metodické požadavky, včetně základních hodnot, monitorovacích období, období činnosti, doplňkovosti, úniku, nestálosti a odpovědnosti, a mělo by se rovněž zabývat požadavky souvisejícími s povolováním a odpovídajícími úpravami. Mělo by rovněž určit, zda je vhodné rozlišovat konečná použití pro každý typ jednotky, jakož i identifikovat odpovídající požadavky na používání jednotek soukromými subjekty nebo třetími stranami, včetně dobrovolných trhů s uhlíkem a mezinárodních systémů pro dodržení shody, zajišťující soulad s příslušnými právními akty Unie, jako jsou nařízení (EU) 2018/1999 a (EU) 2021/1119 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2464 (22), registr mezinárodně převáděných výsledků zmírnění podle článku 6 Pařížské dohody uvedený v článku 40 nařízení (EU) 2018/1999 a v budoucnu i směrnice o dokládání a sdělování výslovných environmentálních tvrzení.

(43)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž prosazovat zavádění vysoce kvalitního pohlcování uhlíku a snižování emisí z půdy a zároveň minimalizovat riziko klamavé ekologické reklamy, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej z důvodu rozsahu a účinků tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,