NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (Text s významem pro EHP)

(1)

Ustanovení čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii si klade za cíl vytvořit vnitřní trh, který usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený mimo jiné na vyváženém hospodářském růstu a vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí.

(2)

Dne 25. září 2015 přijalo Valné shromáždění OSN nový globální rámec pro udržitelný rozvoj, tzv. Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 (dále jen „Agenda 2030“). Agenda 2030 se zaměřuje na cíle udržitelného rozvoje a vztahuje se na tři rozměry udržitelnosti: hospodářský, sociální a environmentální. Sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 o dalších krocích k udržitelné evropské budoucnosti spojuje cíle udržitelného rozvoje s politickým rámcem Unie tak, aby bylo zajištěno, že všechna opatření a politické iniciativy Unie na jejím území i celosvětově cíle udržitelného rozvoje zohlední hned od počátku. Rada v závěrech ze dne 20. června 2017 potvrdila odhodlání Unie a členských států provádět Agendu 2030 úplným, soudržným, komplexním, integrovaným a účinným způsobem a v úzké spolupráci s partnery a dalšími zúčastněnými stranami. Dne 11. prosince 2019 zveřejnila Komise sdělení nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“.

(3)

Pařížskou dohodu přijatou v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (3) (dále jen „Pařížská dohoda“) schválila Unie dne 5. října 2016. Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. c) Pařížské dohody stanoví záměr zlepšit reakci na změnu klimatu, kromě jiných opatření taktéž sladěním finančních toků s vývojem společnosti směrem k nízkoemisnímu rozvoji a rozvoji odolnému vůči dopadům změny klimatu. V této souvislosti přijala Evropská rada dne 12. prosince 2019 závěry o změně klimatu. S ohledem na uvedené skutečnosti představuje toto nařízení klíčový krok k naplnění cíle dosáhnout klimaticky neutrální Unie do roku 2050.

(4)

Pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti hospodářství Unie jsou zásadní udržitelnost a přechod na bezpečné, klimaticky neutrální a oběhové hospodářství, které je odolné vůči změně klimatu a účinněji využívá zdroje. Udržitelnost je již dlouho ústředním tématem projektu Unie a Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) odrážejí její sociální a environmentální rozměr.

(5)

V prosinci 2016 pověřila Komise expertní skupinu na vysoké úrovni, aby vypracovala zastřešující a komplexní strategii Unie pro udržitelné financování. Zpráva expertní skupiny na vysoké úrovni, která byla zveřejněna dne 31. ledna 2018, vyzývá k vytvoření technicky důkladně zajištěného klasifikačního systému na úrovni Unie, aby bylo zřejmé, které činnosti se kvalifikují jako „zelené“ nebo „udržitelné“, přičemž se má začít činnostmi v oblasti zmírňování změny klimatu.

(6)

Ve sdělení ze dne 8. března 2018 zveřejnila Komise svůj akční plán nazvaný „Financování udržitelného růstu“, kterým odstartovala ambiciózní a komplexní strategii pro udržitelné finance. Jedním z cílů stanovených v akčním plánu je přesměrování kapitálových toků směrem k udržitelným investicím pro dosažení udržitelného růstu podporujícího začlenění. Nejdůležitějším a nejnaléhavějším opatřením, s nímž akční plán počítá, je zavedení jednotného klasifikačního systému pro udržitelné činnosti. V akčním plánu se uznává, že přesměrování kapitálových toků k udržitelnějším činnostem se musí opírat o společné komplexní chápání environmentální udržitelnosti činností a investic. V první fázi by jasné pokyny ohledně činností, které se kvalifikují jako činnosti přispívající k environmentálním cílům, mohly pomoci informovat investory o investicích, kterými se financují environmentálně udržitelné hospodářské činnosti. V pozdější fázi by mohly být vypracovány další pokyny ohledně činností, které přispívají k jiným cílům v oblasti udržitelnosti, včetně sociálních cílů.

(7)

Vzhledem k systémové povaze globálních výzev v oblasti životního prostředí je zapotřebí systémový a do budoucna zaměřený přístup k environmentální udržitelnosti, který bude řešit narůstající negativní trendy, jako je změna klimatu, úbytek biologické rozmanitosti, celosvětová nadměrná spotřeba zdrojů, nedostatek potravin, poškozování ozonové vrstvy, okyselování oceánů, zhoršování systémů sladké vody a změna systému využívání krajiny, jakož i výskyt nových hrozeb včetně nebezpečných chemických látek a jejich kombinovaných účinků.

(8)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU (4) vyzývá k navýšení financování ze soukromého sektoru na výdaje související s životním prostředím a oblastí klimatu, zejména zavedením pobídek a metodik, které budou stimulovat společnosti k měření environmentálních nákladů jejich podnikatelské činnosti a zisků plynoucích z využívání environmentálních služeb.

(9)

Dosažení cílů udržitelného rozvoje v Unii vyžaduje směrování kapitálových toků do udržitelných investic. Pro dosažení těchto cílů je důležité plně využít potenciálu vnitřního trhu. V této souvislosti je zásadní odstranit překážky efektivního toku kapitálu do udržitelných investic na vnitřním trhu a zabránit vzniku nových překážek.

(10)

Vzhledem k rozsahu výzev a k výši nákladů vyplývajících z nečinnosti nebo opožděné realizace příslušných opatření je nutné postupně uzpůsobit finanční systém tak, aby podporoval udržitelné fungování hospodářství. Za tímto účelem je nutné, aby se udržitelné financování stalo běžnou praxí a aby byly zohledňovány dopady finančních produktů a služeb na udržitelnost.

(11)

Účinným způsobem, jak směrovat soukromé investice do udržitelných činností, je poskytování finančních produktů, které sledují environmentálně udržitelné cíle. Požadavky pro uvádění finančních produktů nebo korporátních dluhopisů na trh jakožto environmentálně udržitelných investic, včetně požadavků stanovených členskými státy a Unií s cílem umožnit účastníkům finančního trhu a emitentům používat vnitrostátní označení, mají za cíl zvýšení důvěry a povědomí investorů o dopadu těchto finančních produktů a podnikových dluhopisů na životní prostředí, zviditelnění těchto systémů značení a řešení otázky klamavé ekologické reklamy (tzv. greenwashingu). V kontextu tohoto nařízení se greenwashingem rozumí získání nespravedlivé konkurenční výhody tím, že se na trh uvede finanční produkt jakožto šetrný k životnímu prostředí, i když ve skutečnosti neodpovídá základním environmentálním standardům. V současné době má systémy označování zavedeno jen několik členských států. Tyto stávající systémy vycházejí z různých klasifikačních systémů pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti. Vzhledem k politickým závazkům v rámci Pařížské dohody i na úrovni Unie je pravděpodobné, že stále více členských států bude zavádět systémy označování nebo jiné požadavky na účastníky finančního trhu nebo emitenty, pokud jde o nabízení finančních produktů nebo korporátních dluhopisů jako environmentálně udržitelných. Členské státy by pro účely určení, které investice lze kvalifikovat jako udržitelné, používaly vlastní vnitrostátní klasifikační systémy. Pokud by byly takové vnitrostátní systémy označování nebo požadavky založeny na různých kritériích týkajících se toho, které hospodářské činnosti se kvalifikují jako environmentálně udržitelné, mohlo by to investory odrazovat od přeshraničního investování kvůli obtížnému porovnávání různých investičních příležitostí. Hospodářské subjekty, které chtějí přilákat investice z celé Unie, by navíc musely v jednotlivých členských státech splňovat různá kritéria, aby se jejich činnosti kvalifikovaly jako environmentálně udržitelné. Chybějící jednotná kritéria by tudíž mohla zvýšit náklady a hospodářské subjekty tak odrazovat od toho, aby vstupovaly na přeshraniční kapitálové trhy za účelem udržitelného investování.

(12)

Kritéria pro určení toho, zda se daná hospodářská činnost kvalifikuje jako environmentálně udržitelná, by měla být na úrovni Unie harmonizována, aby se odstranily překážky pro fungování vnitřního trhu, pokud jde o získávání finančních prostředků na udržitelné projekty, a zamezilo se vzniku takovýchto překážek pro tyto projekty v budoucnosti. Při této harmonizaci by si mohly hospodářské subjekty snadněji přeshraničně obstarávat finanční prostředky pro své environmentálně udržitelné činnosti, neboť jejich hospodářské činnosti by bylo možné porovnat podle jednotných kritérií, aby mohly být vybrány jako podkladová aktiva pro environmentálně udržitelné investice. Taková harmonizace by usnadnila přeshraniční udržitelné investice v Unii.

(13)

Pokud účastníci finančního trhu neposkytnou investorům žádné vysvětlení ohledně toho, jak činnosti, do nichž investují, přispívají k environmentálním cílům, nebo pokud budou účastníci finančního trhu při vysvětlování toho, co je environmentálně udržitelná hospodářská činnost, používat rozdílné pojmy, bude pro investory nepřiměřeně obtížné různé finanční produkty ověřovat a porovnávat. Bylo zjištěno, že tato praxe odrazuje investory od investování do environmentálně udržitelných finančních produktů. Nedostatečná důvěra investorů má navíc na trh s udržitelnými investicemi závažné nepříznivé dopady. Dále se ukázalo, že vnitrostátní předpisy nebo tržní iniciativy přijaté za účelem řešení této otázky na vnitrostátní úrovni vedou k fragmentaci vnitřního trhu. Pokud budou účastníci finančního trhu zveřejňovat informace o tom, jakým způsobem a do jaké míry finanční produkty, které jsou poskytovány jako environmentálně udržitelné, investují do činností, jež splňují kritéria pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti podle tohoto nařízení, a pokud při tom budou používat kritéria společná pro celou Unii, mělo by to investorům umožnit porovnávat přeshraniční investiční příležitosti a společnosti, do nichž je investováno, by to mělo motivovat k tomu, aby zvýšily environmentální udržitelnost svých podnikatelských modelů. Kromě toho by investoři mohli investovat do environmentálně udržitelných finančních produktů v celé Unii s vyšší důvěrou, čímž by se zlepšilo fungování vnitřního trhu.

(14)

Aby byly odstraněny stávající překážky ve fungování vnitřního trhu a zamezilo se vzniku takovýchto překážek v budoucnosti, měly by mít členské státy a Unie povinnost používat při stanovování požadavků na vnitrostátní a unijní úrovni pro účastníky finančního trhu nebo emitenty za účelem označování finančních produktů nebo korporátních dluhopisů, které jsou uváděny na trh jako environmentálně udržitelné, společnou koncepci environmentálně udržitelných investic. Aby se předešlo fragmentaci trhu, stejně jako poškozování zájmů spotřebitelů a investorů v důsledku odlišných konceptů environmentálně udržitelných hospodářských činností, měly by vnitrostátní požadavky, které mají účastníci finančního trhu nebo emitenti dodržovat, pokud chtějí uvádět na trh finanční produkty nebo podnikové dluhopisy jako „environmentálně udržitelné“, vycházet z jednotných kritérií pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti. Mezi takové účastníky finančního trhu nebo emitenty patří účastníci finančního trhu poskytující environmentálně udržitelné finanční produkty a nefinanční společnosti vydávající environmentálně udržitelné podnikové dluhopisy.

(15)

Stanovení kritérií pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti může podnítit hospodářské subjekty, na něž se toto nařízení nevztahuje, k tomu, aby na svých internetových stránkách dobrovolně zveřejňovaly a zpřístupňovaly informace o environmentálně udržitelných hospodářských činnostech, které provádějí. Tyto informace pomohou účastníkům finančního trhu a dalším relevantním aktérům na finančních trzích nejen snadno zjistit, které hospodářské subjekty provádějí environmentálně udržitelné hospodářské činnosti, ale těmto hospodářským subjektům to usnadní i získávání finančních prostředků na jejich environmentálně udržitelné činnosti.

(16)

Klasifikace environmentálně udržitelných hospodářských činností na úrovni Unie by měla umožnit rozvoj budoucích politik Unie na podporu udržitelného financování, včetně celounijních standardů pro environmentálně udržitelné finanční produkty, a případné zavedení označení, která budou formálně osvědčovat soulad s těmito standardy v celé Unii. Tato klasifikace by rovněž měla být základem pro další hospodářská a regulatorní opatření. Jednotné právní požadavky pro určení míry environmentální udržitelnosti investic vycházející z jednotných kritérií pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti jsou nezbytným východiskem pro budoucí právní předpisy Unie zaměřené na usnadnění přesunu těchto investic směrem k environmentálně udržitelným hospodářským činnostem.

(17)

V souvislosti s dosahováním cílů udržitelného rozvoje v Unii jsou pro nasměrování soukromých investic paralelně s veřejnými výdaji směrem k udržitelným investicím účinným nástrojem politická rozhodnutí, jako je například vytvoření Evropského fondu pro strategické investice. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1017 (5) stanoví cíl, aby v rámci Evropského fondu pro strategické investice bylo 40 % investic nasměrováno do klimaticky udržitelných infrastrukturních a inovačních projektů. Společná kritéria pro určení, zda se hospodářská činnost kvalifikuje jako udržitelná, včetně dopadu této činnosti na životní prostředí, by mohla být základem pro podobné budoucí iniciativy Unie na podporu investic, které budou sledovat cíle související s klimatem nebo jiné environmentální cíle.

(18)

Aby se zabránilo poškozování zájmů investorů, měli by správci fondů a institucionální investoři poskytující finanční produkty zveřejňovat, jakým způsobem a do jaké míry byla při určování environmentální udržitelnosti investic použita kritéria pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti. Zveřejněné informace by měly pomoci investorům pochopit, jaký je procentní podíl podkladových investic finančního produktu do environmentálně udržitelných hospodářských činností v porovnání se všemi podkladovými investicemi daného finančního produktu, a tudíž do jaké míry jsou investice environmentálně udržitelné. Pokud podkladové investice finančního produktu směřují do hospodářské činnosti, která přispívá k environmentálnímu cíli, měl by být v informacích, jež mají být zveřejněny, upřesněn environmentální cíl nebo cíle, k nimž podkladové investice finančního produktu přispívají, jakož i to, jakým způsobem a do jaké míry se podkladovými investicemi finančního produktu financují environmentálně udržitelné hospodářské činnosti, včetně podrobností o příslušných podílech podpůrných a přechodných činností. Komise by měla upřesnit, jaké informace musí být v tomto ohledu zveřejněny. Uvedené informace by měly umožnit příslušným vnitrostátním orgánům snadno ověřit splnění této povinnosti zveřejňování informací a vynucovat její plnění podle příslušných vnitrostátních právních předpisů. Pokud účastníci finančního trhu kritéria pro environmentálně udržitelné investice nezohlední, měli by za tímto účelem předložit příslušné prohlášení. Aby se zabránilo obcházení povinnosti zveřejňování informací, měla by tato povinnost platit i v případě, že jsou finanční produkty uváděny na trh s tím, že prosazují environmentální vlastnosti, včetně finančních produktů, které mají za cíl ochranu životního prostředí v širokém smyslu.

(19)

Povinnosti týkající se zveřejňování informací stanovené v tomto nařízení doplňují pravidla týkající se zveřejňování informací souvisejících s udržitelností, jež jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 (6). Aby se zvýšila transparentnost a účastníci finančního trhu poskytovali koncovým investorům objektivní měřítko pro porovnání podílu investic, jež financují environmentálně udržitelné hospodářské činnosti, doplňuje toto nařízení pravidla transparentnosti týkající se informací zveřejňovaných před uzavřením smlouvy a pravidelných zpráv, jež jsou stanovena v nařízení (EU) 2019/2088. V nařízení (EU) 2019/2088 se „udržitelnou investicí“ rozumí investice do hospodářských činností, které přispívají k environmentálním cílům, což by mimo jiné mělo zahrnovat investice do „environmentálně udržitelných hospodářských činností“ ve smyslu tohoto nařízení. Podle nařízení (EU) 2019/2088 jsou investice považovány za udržitelné, pouze pokud významně nepoškozují žádný z environmentálních nebo sociálních cílů stanovených uvedeným nařízením.

(20)

Pro zajištění spolehlivosti, konzistentnosti a srovnatelnosti zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb by se při zveřejňování informací podle tohoto nařízení měly v největší možné míře používat stávající ukazatele udržitelnosti, jak byly navrženy v usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. května 2018 o udržitelných financích (7). V této souvislosti by technická screeningová kritéria měla v největší možné míře vycházet z ukazatelů udržitelnosti uvedených v nařízení (EU) 2019/2088.

(21)

Pokud jde o hospodářské činnosti prováděné podniky, které nejsou povinny zveřejňovat informace podle tohoto nařízení, mohly by výjimečně nastat případy, kdy by účastníci finančního trhu nemohli rozumně získat relevantní informace, jež jim umožňují spolehlivě určit soulad s technickými screeningovými kritérii stanovenými podle tohoto nařízení. V těchto výjimečných případech a pouze u těch hospodářských činností, o nichž nebylo možné získat úplné, spolehlivé a včasné informace, by mohli být účastníci finančního trhu oprávněni provádět doplňková posouzení a odhady na základě informací z jiných zdrojů. Tato posouzení a odhady by měly kompenzovat pouze omezené a specifické části požadovaných prvků údajů a vést k obezřetně formulovanému výsledku. Aby se zajistilo zveřejňování jasných a neklamavých informací pro investory, měli by účastníci finančního trhu jasně vysvětlit, z čeho jejich závěry vycházejí a proč je nutné tato doplňující posouzení a odhady pro účely zveřejňování informací pro koncové investory provést.

(22)

Komise ve sdělení ze dne 20. června 2019 nazvaném „Pokyny pro vykazování nefinančních informací: dodatek o vykazování informací souvisejících se změnou klimatu“ doporučuje, aby určité velké společnosti vykazovaly informace týkající se některých klíčových ukazatelů výkonnosti souvisejících s oblastí klimatu na základě rámce zřízeného tímto nařízením. Zejména informace o podílu obratu, kapitálových výdajů (CapEx) nebo provozních výdajů (OpEx) těchto velkých nefinančních společností souvisejících s environmentálně udržitelnými hospodářskými činnostmi, stejně tak jako zavedené klíčové ukazatele výkonnosti, které jsou uzpůsobeny pro velké finanční společnosti, poskytují užitečné informace investorům, kteří se zajímají o společnosti, jejichž produkty a služby významně přispívají ke kterémukoliv z environmentálních cílů stanovených v tomto nařízení. Je proto vhodné požadovat, aby tyto velké společnosti takové klíčové ukazatele výkonnosti každoročně zveřejňovaly, a dále tento požadavek vymezit v aktech v přenesené pravomoci, a to zejména pokud jde o velké finanční společnosti. Bylo by sice nepřiměřeně zatěžující rozšířit tento požadavek i na menší společnosti, avšak menší společnosti se mohou pro zveřejňování těchto informací rozhodnout dobrovolně.

(23)

Aby se dalo určit, zda je konkrétní hospodářská činnost environmentálně udržitelná, měl by být vypracován úplný seznam environmentálních cílů. Toto nařízení by se mělo vztahovat na těchto šest environmentálních cílů: zmírňování změny klimatu; přizpůsobování se změně klimatu; udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů; přechod na oběhové hospodářství; prevence a omezování znečištění; ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů.

(24)

Hospodářská činnost, která sleduje environmentální cíl zmírňování změny klimatu, by měla významně přispívat ke stabilizaci emisí skleníkových plynů tím, že těmto emisím zamezuje nebo je snižuje, nebo tím, že zlepšuje pohlcování skleníkových plynů. Hospodářská činnost by měla být v souladu s dlouhodobým teplotním cílem uvedeným v Pařížské dohodě. Tento environmentální cíl by měl být vykládán v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES (8).

(25)

Hospodářská činnost, která sleduje environmentální cíl přizpůsobování se změně klimatu, by měla významně přispívat ke snížení nepříznivého dopadu stávajícího nebo očekávaného budoucího klimatu, nebo rizik tohoto nepříznivého dopadu, ať na tuto činnost samotnou, nebo na osoby, přírodu nebo aktiva. Tento environmentální cíl by měl být vykládán v souladu s příslušnými právními předpisy Unie a Sendajským rámcem pro snižování rizik a katastrof 2015–2030

(26)

Environmentální cíl udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů by měl být vykládán v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (9) a směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (10), 2006/7/ES (11), 2006/118/ES (12), 2008/56/ES (13) a 2008/105/ES (14), směrnic Rady 91/271/EHS (15), 91/676/EHS (16) a 98/83/ES (17), rozhodnutí Komise (EU) 2017/848 (18), a se sdělením Komise ze dne 18. července 2007 nazvaným „Řešení problému nedostatku vody a sucha v Evropské unii“, sdělením Komise ze dne 14. listopadu 2012 nazvaným „Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy“, a sdělením Komise ze dne 11. března 2019 nazvaným „Strategický přístup Evropské unie k léčivým přípravkům v životním prostředí“.

(27)

Environmentální cíl přechodu na oběhové hospodářství by měl být vykládán v souladu s příslušnými právními předpisy Unie v oblasti oběhového hospodářství, odpadů a chemických látek, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 (19), (ES) č. 1907/2006 (20) a 2019/1021 (21), směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES (22), 2000/53/ES (23), 2006/66/ES (24), 2008/98/ES (25), 2010/75/EU (26), 2011/65/EU (27), 2012/19/EU (28), (EU) 2019/883 (29) a (EU) 2019/904 (30), směrnice Rady 1999/31/ES (31), nařízení Komise (EU) č. 1357/2014 (32), rozhodnutí Komise 2000/532/ES (33) a 2014/955/EU (34) a se sdělením Komise ze dne 2. prosince 2015 nazvaným „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství“ a sdělením Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvaným „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“.

(28)

Hospodářská činnost může významně přispívat k environmentálnímu cíli přechodu na oběhové hospodářství, a to několika způsoby. Může například zvyšovat trvanlivost, opravitelnost, modernizovatelnost a opětovnou použitelnost výrobků, nebo snižovat využívání zdrojů prostřednictvím volby návrhu výrobku a výběru materiálů, či usnadňovat změny účelu, demontáže a dekonstrukce v oblasti budov a stavebnictví, a to zejména s cílem snížit využívání stavebních materiálů a prosazovat jejich opětovné použití. Hospodářská činnost může dále významně přispívat k environmentálnímu cíli přechodu na oběhové hospodářství rozvíjením podnikatelských modelů typu „produkt jako služba“, jakož i oběhových hodnotových řetězců s cílem zajistit, aby si výrobky, součástky a materiály zachovaly po co nejdelší dobu nejvyšší možnou využitelnost a hodnotu. Jakékoli snižování obsahu nebezpečných látek v materiálech a výrobcích během celého životního cyklu, a to i jejich nahrazováním bezpečnějšími alternativami, by mělo být minimálně v souladu s požadavky stanovenými v souladu s právem Unie. Hospodářská činnost může k environmentálnímu cíli přechodu na oběhové hospodářství významně přispívat rovněž omezováním potravinového odpadu při produkci, zpracovávání, výrobě či distribuci potravin.

(29)

Environmentální cíl prevence a omezování znečištění by měl být vykládán v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, včetně směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, 2004/35/ES (35), 2004/107/ES (36), 2006/118/ES, 2008/50/ES (37), 2008/105/ES, 2010/75/EU, (EU) 2016/802/ (38) a (EU) 2016/2284 (39).

(30)

Environmentální cíl ochrany a obnovy biologické rozmanitosti a ekosystémů by měl být vykládán v souladu s příslušnými právními předpisy Unie, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 995/2010 (40), (EU) č. 511/2014 (41) a (EU) č. 1143/2014 (42) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES (43), nařízení Rady (ES) č. 338/97 (44), směrnic Rady 91/676/EHS a 92/43/EHS (45), se sdělením Komise ze dne 21. května 2003 nazvaným „Prosazování práva, správa a obchod v oblasti lesnictví (FLEGT)“, sdělením Komise ze dne 3. května 2011 nazvaným „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020“, sdělením Komise ze dne 6. května 2013 nazvaným „Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy“, sdělením Komise ze dne 26. února 2016 nazvaným „Akční plán EU pro boj proti nezákonnému obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy“ a sdělením Komise ze dne 23. července 2019 nazvaným „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů.“

(31)

Hospodářská činnost může významně přispívat k environmentálnímu cíli ochrany a obnovy biologické rozmanitosti a ekosystémů, a to několika způsoby, mimo jiné ochranou, zachováváním či obnovou biologické rozmanitosti a ekosystémů, a tím i zlepšováním ekosystémových služeb. Tyto služby jsou rozděleny do čtyř kategorií, a to zásobovací, jako je zásobování potravinami a vodou; regulační, jako je regulace podnebí a kontroly nemocí; podpůrné, jako je koloběh živin a tvorby kyslíku; a kulturní, jako jsou duchovní a rekreační přínosy.

(32)

Pro účely tohoto nařízení by pojem „udržitelné obhospodařování lesů“ měl být vykládán s ohledem na postupy a využívání lesů a lesních pozemků, které přispívají k posílení biologické rozmanitosti nebo k zamezování či předcházení degradaci ekosystémů, odlesňování a úbytku stanovišť a s ohledem na správu lesů a využívání lesů a lesních pozemků takovým způsobem a v takovém rozsahu, aby byla zachována jejich biologická rozmanitost, produktivita, schopnost regenerace, vitalita a schopnost plnit v současnosti i budoucnosti důležité ekologické, hospodářské a sociální funkce na místní, národní i celosvětové úrovni, aniž by tím byly poškozeny jiné ekosystémy, jak je stanoveno v Usnesení H1 ze druhé ministerské konference o ochraně lesů v Evropě konané ve dnech 16.–17. června 1993 v Helsinkách o obecných pokynech pro udržitelné obhospodařování lesů v Evropě, a s ohledem na nařízení (EU) č. 995/2010 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (46) a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (47) a na sdělení Komise ze dne 20. září 2013 nazvané „Nová strategie EU v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví“.

(33)

Pro účely tohoto nařízení se pojem „energetická účinnost“ používá v širokém slova smyslu a měl by se vykládat s ohledem na příslušné právní předpisy Unie, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369 (48) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (49) a (EU) 2018/844 (50), jakož i prováděcích opatření přijatých na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES (51).

(34)

Pro každý environmentální cíl by měla být stanovena jednotná kritéria pro určení toho, zda hospodářské činnosti významným způsobem přispívají k dosažení tohoto cíle. Jedním z prvků těchto jednotných kritérií by měl být požadavek, aby nebyl významně poškozen žádný z environmentálních cílů stanovených v tomto nařízení. Mělo by se tak předejít tomu, že investice budou kvalifikovány jako environmentálně udržitelné i v případě, kdy hospodářské činnosti, které těchto investic využívají, způsobují škody na životním prostředí v rozsahu, který převažuje nad jejich přínosem k environmentálnímu cíli. Tato kritéria by měla spolu s environmentálními dopady samotné hospodářské činnosti zohledňovat životní cyklus výrobků a služeb, které jsou předmětem této hospodářské činnosti, včetně důkazů vyplývajících ze stávajících posouzení životního cyklu, a to zejména s ohledem na jejich výrobu, používání a skončení životnosti.

(35)

S ohledem na společný závazek Evropského parlamentu, Rady a Komise plnit zásady zakotvené v evropském pilíři sociálních práv na podporu udržitelného růstu podporujícího začlenění za současného zohlednění významu mezinárodních minimálních lidských a pracovních práv a norem by hospodářské činnosti měly být kvalifikovány jako environmentálně udržitelné jedině pod podmínkou, že jsou v souladu s minimálními zárukami. Z tohoto důvodu by hospodářské činnosti měly být kvalifikovány jako environmentálně udržitelné, pouze pokud jsou prováděny v souladu s pokyny OECD pro nadnárodní společnosti a obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv, včetně Deklarace Mezinárodní organizace práce (MOP) o zásadách a základních právech při práci, osmi základních úmluv MOP a Mezinárodní listiny lidských práv. Základní úmluvy MOP definují lidská a pracovní práva, která by podniky měly dodržovat. Některé z uvedených mezinárodních norem jsou zakotveny v Listině základních práv Evropské unie, zejména zákaz otroctví a nucené práce a zásada zákazu diskriminace. Těmito minimálními zárukami není dotčeno uplatňování případných přísnějších požadavků týkajících se životního prostředí, zdraví, bezpečnosti a sociální udržitelnosti stanovených v právních předpisech Unie. Při uplatňování těchto minimálních záruk by se podniky měly řídit zásadou „významně nepoškozovat“ uvedenou v nařízení (EU) 2019/2088 a zohledňovat regulační technické normy přijaté na základě uvedeného nařízení, které tuto zásadu dále upřesňují.

(36)

Pro zajištění konzistentnosti mezi tímto nařízením a nařízením (EU) 2019/2088 by tímto nařízením mělo být změněno nařízení (EU) 2019/2088 s cílem pověřit evropské orgány dohledu zřízené nařízeními Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (52), (EU) č. 1094/2010 (53) a (EU) č. 1095/2010 (54) (dále jako „evropské orgány dohledu“), aby společně vypracovaly regulační technické normy za účelem bližšího upřesnění podrobností ohledně obsahu a struktury informací, pokud jde o zásadu „významně nepoškozovat“. Tyto regulační technické normy by měly být v souladu s obsahem, metodologií a strukturou ukazatelů udržitelnosti týkajících se nepříznivých dopadů podle nařízení (EU) 2019/2088. Měly by být rovněž v souladu se zásadami zakotvenými v evropském pilíři sociálních práv, s pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, obecnými zásadami OSN v oblasti podnikání a lidských práv, včetně Deklarace MOP o zásadách a základních právech při práci MOP, osmi základních úmluv MOP a Mezinárodní listiny lidských práv.

(37)

Dále by mělo být nařízení (EU) 2019/2088 změněno s cílem pověřit evropské orgány dohledu, aby vypracovaly prostřednictvím společného výboru návrhy regulačních technických norem, které by doplnily pravidla týkající se transparentnosti prosazování environmentálních vlastností a environmentálně udržitelných investic v informacích zveřejňovaných před uzavřením smlouvy a v pravidelných zprávách.

(38)

Vzhledem ke specifickým technickým údajům potřebným k posouzení dopadu hospodářské činnosti na životní prostředí a k rychle se měnícímu charakteru jak vědy, tak technologií by se měla kritéria pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti s ohledem na tyto změny pravidelně upravovat. Aby byla kritéria aktualizovaná, zakládala se na vědeckých poznatcích a na názorech odborníků i relevantních zúčastněných subjektů, měly by být podmínky pro „významný přínos“ a „významné poškození“ u různých hospodářských činností specifikovány do větší podrobnosti a měly by být pravidelně aktualizovány. Za tímto účelem by Komise měla pro jednotlivé hospodářské činnosti stanovit dostatečně podrobná a kalibrovaná technická screeningová kritéria, a to na základě technických údajů získaných od vícestranné platformy pro udržitelné financování.

(39)

Některé hospodářské činnosti mají negativní dopad na životní prostředí a snížením tohoto dopadu lze dosáhnout významného přínosu k jednomu nebo více environmentálním cílům. U těchto hospodářských činností je vhodné stanovit technická screeningová kritéria, která budou vyžadovat podstatné zlepšení environmentální výkonnosti v porovnání mimo jiné s průměrem u daného odvětví, ale současně zamezí důsledkům zakonzervování aktiv, které jsou pro životní prostředí škodlivé, včetně důsledků zakonzervování aktiv neslučitelných scílem klimatické neutrality s ohledem na jejich vysoké emise skleníkových plynů („carbon lock-in“ efekt), během ekonomické životnosti financované hospodářské činnosti. Tato kritéria by měla zohlednit rovněž dlouhodobý dopad konkrétní hospodářské činnosti.

(40)

Hospodářská činnost by neměla být kvalifikována jako environmentálně udržitelná, pokud namísto přínosů životní prostředí spíše poškozuje. Technická screeningová kritéria by měla určit minimální požadavky nezbytné k tomu, aby se zabránilo významnému poškození dalších cílů, a to i tím, že se bude vycházet z případných minimálních požadavků stanovených podle práva Unie. Při stanovování a aktualizaci technických screeningových kritérií by měla Komise zajistit, aby tato kritéria byla založena na dostupných vědeckých důkazech, aby byly při jejich vypracování zohledněny aspekty související se životním cyklem, včetně stávajících posouzení životního cyklu, a aby byla pravidelně aktualizována. Pokud vědecké hodnocení neumožní určit riziko s dostatečnou mírou jistoty, měla by se uplatnit zásada předběžné opatrnosti v souladu s článkem 191 Smlouvy o fungování EU.

(41)

Při stanovování a aktualizaci technických screeningových kritérií pro environmentální cíl zmírňování změny klimatu by Komise měla zohlednit probíhající a nezbytný proces přechodu ke klimaticky neutrálnímu hospodářství v souladu s čl. 10 odst. 2 tohoto nařízení a poskytnout k němu příslušné pobídky. Kromě využívání klimaticky neutrální energie a vyššího objemu investic do stávajících nízkouhlíkových hospodářských činností a odvětví si tento přechod vyžádá podstatné snížení emisí skleníkových plynů v rámci dalších hospodářských činností a odvětví, pro něž neexistují žádné technologicky a ekonomicky proveditelné nízkouhlíkové alternativy. Tyto přechodné hospodářské činnosti by měly být kvalifikovány jako činnosti významně přispívající ke zmírňování změny klimatu, jestliže jsou jejich emise skleníkových plynů výrazně nižší, než je průměr u daného odvětví či průmyslu, jestliže nebrání rozvoji a zavádění nízkouhlíkových alternativ a nevedou k tomu, že dojde k zakonzervování aktiv neslučitelných s cílem klimatické neutrality s ohledem na jejich vysoké emise skleníkových plynů a s ohledem na jejich ekonomickou životnost („carbon lock-in“ efekt). Technická screeningová kritéria pro tyto přechodné hospodářské činnosti by měla zajistit, aby tyto přechodné činnosti důvěryhodným způsobem směřovaly ke klimatické neutralitě, a měla by být tudíž pravidelně upravována.

(42)

Hospodářská činnost by měla být kvalifikována jako činnost, která významně přispívá k jednomu nebo více environmentálním cílům stanoveným v tomto nařízení tím, že přímo umožňuje, aby k jednomu nebo více těmto cílům významně přispívaly i další činnosti. Za tímto účelem by tato podpůrná činnost neměla vést k tomu, že současný stav vyznačující se aktivy, jež ohrožují plnění dlouhodobých environmentálních cílů, povede k zakonzervování aktiv neslučitelných s cílem klimatické neutrality s ohledem na jejich vysoké emise skleníkových plynů a s ohledem na jejich ekonomickou životnost („carbon lock-in“ efekt), a s ohledem na životní cyklus by tato činnost měla mít výrazný pozitivní dopad na životní prostředí.

(43)

Při stanovování a aktualizaci technických screeningových kritérií by Komise měla zohlednit příslušné právní předpisy Unie, včetně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1221/2009 (55) a (ES) č. 66/2010 (56), jakož i doporučení Komise 2013/179/EU (57) a sdělení Komise ze dne 16. července 2018 nazvané „Zadávání veřejných zakázek v zájmu lepšího životního prostředí“. Aby nedocházelo ke zbytečným rozporům s klasifikacemi hospodářských činností, které již existují pro jiné účely, měla by Komise zohlednit rovněž statistické klasifikace týkající se odvětví environmentálních výrobků a služeb, konkrétně klasifikaci činností na ochranu životního prostředí (CEPA) a klasifikaci činností v oblasti hospodaření s přírodními zdroji (CReMA) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 538/2014 (58). Při stanovování a aktualizaci technických screeningových kritérií by Komise měla zohlednit stávající environmentální ukazatele a vykazovací rámce, které vypracovala mimo jiné Komise a Evropská agentura pro životní prostředí, a stávající mezinárodní standardy, jako jsou například standardy vypracované OECD.

(44)

Při stanovování a aktualizaci technických screeningových kritérií by Komise měla rovněž zohlednit specifika odvětví infrastruktury a v rámci analýzy nákladů a přínosů by měla zohlednit environmentální, sociální a hospodářské externality. V tomto ohledu by měla Komise zohlednit příslušné právní předpisy Unie, včetně směrnic Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES (59), 2011/92/EU (60), 2014/23/EU (61), 2014/24/EU (62) a 2014/25/EU (63), normy a stávající metodiku a rovněž práci mezinárodních organizací, například OECD. V této souvislosti by měla technická screeningová kritéria podporovat vhodné rámce správy integrující environmentální a sociální faktory a faktory v oblasti správy a řízení, jak je uvedeno v zásadách odpovědného investování OSN, ve všech fázích životního cyklu projektu.

(45)

Technická screeningová kritéria by měla zajistit, aby relevantní hospodářské činnosti v konkrétním odvětví mohly být kvalifikovány jako environmentálně udržitelné a bylo s nimi zacházeno stejně, pokud přispívají stejnou měrou k jednomu nebo více environmentálním cílům stanoveným v tomto nařízení. Potenciální schopnost přispívat k uvedeným environmentálním cílům se může v různých odvětvích lišit, což by se mělo v těchto kritériích odrazit. Nicméně v rámci jednotlivých odvětví by tato kritéria neměla nespravedlivě znevýhodňovat určité hospodářské činnosti na úkor jiných, pokud prvně jmenované činnosti přispívají k environmentálním cílům ve stejném rozsahu jako ty druhé.

(46)

Při stanovování a aktualizaci technických screeningových kritérií pro environmentálně udržitelné činnosti by měla Komise posoudit, zda by stanovení uvedených kritérií vedlo k tzv. „uvíznutí“ aktiv (stranded assets) nebo k nekonzistentním pobídkám nebo zda by mělo jakýkoli jiný nepříznivý dopad na finanční trhy.

(47)

K zamezení nadměrně zatěžujícím nákladům na zajištění souladu s předpisy pro hospodářské subjekty by měla Komise stanovit technická screeningová kritéria, která budou dostatečně srozumitelná z právního hlediska, proveditelná a snadno použitelná a u nichž bude možno ověřit soulad v mezích přiměřených nákladů na zajištění souladu s předpisy, čímž se zamezí zbytečné administrativní zátěži. Technická screeningová kritéria by mohla vyžadovat provedení posouzení životního cyklu, pokud je to dostatečně proveditelné a nezbytné.

(48)

Aby se zajistilo, že investice budou nasměrovány do hospodářských činností, které mají na environmentální cíle největší pozitivní dopad, měla by Komise přednostně stanovit technická screeningová kritéria pro hospodářské činnosti, které potenciálně nejvíce přispívají k environmentálním cílům.

(49)

Vhodná technická screeningová kritéria by měla být stanovena pro odvětví dopravy, mimo jiné pro mobilní aktiva. Tato screeningová kritéria by měla zohlednit skutečnost, že odvětví dopravy, včetně mezinárodní lodní dopravy, se podílí téměř 26 % na celkových emisích skleníkových plynů v Unii. Jak je uvedeno v akčním plánu týkajícím se financování udržitelného růstu, odvětví dopravy představuje přibližně 30 % dodatečných ročních investic potřebných pro účely udržitelného rozvoje v Unii, jako jsou investice na zvýšení elektrifikace nebo na podporu přechodu na ekologičtější druhy dopravy prostřednictvím podpory přechodu na jiné druhy dopravy a řízení provozu.

(50)

Je obzvláště důležité, aby Komise při vypracovávání technických screeningových kritérií vedla odpovídající konzultace v souladu s programem zlepšování právní úpravy. Do postupu stanovování a aktualizace technických screeningových kritérií by se měly zapojit relevantní zúčastněné subjekty a tento postup by měl vycházet z doporučení odborníků, kteří mají prokazatelné znalosti a zkušenosti v relevantních oblastech. Za tímto účelem by Komise měla vytvořit platformu pro udržitelné financování (dále jen „platforma“). Tato platforma by měla být složena z odborníků zastupujících jak veřejný, tak soukromý sektor. Mezi odborníky z veřejného sektoru by měli patřit zástupci Evropské agentury pro životní prostředí, evropských orgánů dohledu, Evropské investiční banky a Agentury Evropské unie pro základní práva. Mezi zástupce soukromého sektoru by měli patřit zástupci účastníků finančního trhu, jakož i účastníků jiných než finančních trhů a podnikatelského sektoru, jež zastupují relevantní odvětví, a osoby s odbornými znalostmi v oblasti účetnictví a výkaznictví. Platforma by měla zahrnovat rovněž odborníky zastupující občanskou společnost, včetně odborníků na environmentální, sociální a pracovněprávní otázky a otázky týkající se správy a řízení. Účastníci finančního trhu by měli být vybízeni k tomu, aby informovali Komisi, pokud se domnívají, že by nějaká hospodářská činnost, která nesplňuje technická screeningová kritéria nebo pro kterou taková kritéria dosud nebyla stanovena, měla být kvalifikována jako environmentálně udržitelná, a pomohli tak Komisi posoudit, zda je vhodné technická screeningová kritéria doplnit nebo aktualizovat.

(51)

Platforma by měla být vytvořena v souladu s příslušnými horizontálními pravidly pro ustavování a činnost skupin odborníků Komise, a to i pokud jde o výběrové řízení. Cílem výběrového řízení by mělo být, s přihlédnutím ke konkrétním úkolům platformy, zajistit vysokou úroveň odbornosti, zeměpisnou a genderovou vyváženost, jakož i vyvážené zastoupení osob s relevantním know-how. Během výběrového řízení by Komise měla v souladu s horizontálními pravidly provést posouzení, v jehož rámci určí, zda existují potenciální střety zájmů, a měla by přijmout vhodná opatření pro jejich řešení.

(52)

Platforma by měla poskytovat Komisi poradenství v otázkách rozvoje, analýzy a přezkumu technických screeningových kritérií, včetně jejich možného dopadu na oceňování aktiv, která jsou podle stávající praxe na trhu kvalifikována jako environmentálně udržitelná. Platforma by měla rovněž Komisi poskytovat poradenství o tom, zda jsou technická screeningová kritéria vhodná pro využití v rámci budoucích politických iniciativ Unie, jejichž cílem je usnadnění udržitelných investic, a o tom, jakou úlohu by při lepším uplatňování technických screeningových kritérií mohly hrát účetní standardy a standardy pro výkaznictví v oblasti udržitelnosti. Uvedená platforma by měla poskytovat Komisi poradenství ohledně vypracování dalších opatření ke zlepšení dostupnosti a kvality údajů a zohlednit při tom cíl zamezení nepřiměřené administrativní zátěži, ohledně řešení dalších cílů v oblasti udržitelnosti, včetně sociálních cílů, a ohledně fungování minimálních záruk a případné potřeby jejich doplnění.

(53)

Komise by měla zajistit pokračování činnosti stávající skupiny odborníků členských států pro udržitelné financování a poskytnout jí formální status. Úkoly této skupiny odborníků budou mimo jiné spočívat v poskytování poradenství Komisi ohledně vhodnosti technických screeningových kritérií a přístupu uplatňovaného platformou při vypracovávání těchto kritérií. Komise by za tímto účelem měla prostřednictvím pravidelných zasedání skupiny odborníků členských států pro udržitelné financování informovat členské státy.

(54)

Za účelem upřesnění požadavků stanovených v tomto nařízení, a zejména za účelem stanovení a aktualizace dostatečně podrobných a kalibrovaných technických screeningových kritérií pro různé hospodářské činnosti s ohledem na to, co z hlediska environmentálních cílů představuje významný přínos a co významné poškození, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU akty, pokud jde o informace požadované ke splnění povinnosti zveřejňování informací podle tohoto nařízení a o technická screeningová kritéria. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, například prostřednictvím platformy a skupiny odborníků členských států pro udržitelné financování, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (64). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(55)

Toto nařízení doplňuje požadavky na zveřejňování informací stanovené v nařízení (EU) 2019/2088. Aby byl zajištěn řádný a účinný dohled nad dodržováním tohoto nařízení ze strany účastníků finančního trhu, měly by členské státy využívat příslušných orgánů určených v souladu s nařízením (EU) 2019/2088. Kromě toho by s cílem vymáhat dodržování měly členské státy stanovit opatření a sankce, které by měly být účinné, přiměřené a odrazující. Příslušné vnitrostátní orgány a evropské orgány dohledu by měly vykonávat pravomoci zasáhnout u produktů stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 600/2014 (65), (EU) č. 1286/2014 (66) a (EU) 2019/1238 (67) rovněž v souvislosti s nepatřičnými prodejními praktikami či zveřejňováním zavádějících informací souvisejících s udržitelností, včetně požadavků na informace stanovených v tomto nařízení.

(56)

S cílem zajistit efektivní a udržitelnou organizaci práce a postupy týkající se zasedání, jak pokud jde o platformu, tak i o skupinu odborníků členských států pro udržitelné financování, a s cílem umožnit širokou účast a účinnou interakci v rámci skupin, jejich podskupin, Komise a zúčastněných subjektů, je třeba ve vhodných případech zvážit větší využívání digitálních, včetně virtuálních, technologií.

(57)

Aby měli relevantní aktéři dostatek času seznámit se s kritérii pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti stanovenými v tomto nařízení a měli možnost připravit se na jejich uplatňování, měly by se povinnosti stanovené v tomto nařízení pro jednotlivé environmentální cíle začít uplatňovat dvanáct měsíců po stanovení příslušných technických screeningových kritérií.

(58)

Ustanoveními tohoto nařízení, která odkazují na systémy daňových pobídek založených na osvědčeních, které existují před vstupem tohoto nařízení v platnost, nejsou dotčeny příslušné pravomoci Unie a členských států, pokud jde o daňová ustanovení, jak je stanoveno ve Smlouvách.

(59)

Uplatňování tohoto nařízení by mělo být pravidelně přezkoumáváno, aby bylo možné posoudit mimo jiné: pokrok s ohledem na vypracování technických screeningových kritérií pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti; případnou potřebu revidovat a doplnit kritéria pro určení toho, zda může být hospodářská činnost kvalifikována jako environmentálně udržitelná; účinnost klasifikačního systému pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti při směrování soukromých investic do těchto činností, a to zejména pokud jde o toky kapitálu do soukromých podniků a dalších právních subjektů; a další rozpracování tohoto klasifikačního systému, včetně rozšíření jejího rozsahu nad rámec environmentálně udržitelných hospodářských činností s cílem pokrýt činnosti, které významně poškozují životní prostředí, jakož i další cíle v oblasti udržitelnosti, včetně sociálních cílů.

(60)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu potřeby zavést jednotná kritéria pro environmentálně udržitelné hospodářské činnosti na úrovni Unie, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,