+Incident Classification Criteria

Incident Classification Criteria

Classify ICT-related incidents based on their impact using the following criteria: number of clients/customers or financial counterparts affected, number of transactions affected, reputational damage, duration of the incident and downtime of services, geographical spread of the incident, data loss in relation to the CIA-triad, criticality of the services affected, and the overall economic impact of the incident.

An incident is considered major if (1) any malicious unauthorised access to network and information systems is identified, which may result to data losses or (2) the thresholds of two additional criteria are met (refer to the DORA RTS IM (Major Incidents) sheet for the thresholds). Also, take into account recurring incidents, where recurring incidents are considered major when (1) the incidents have occurred at least twice within 6 months, (2) the incidents have the same apparent root cause, (3) the incidents collectively categorise as a major incident.

1. Přehled

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související regulace

2. Identifikované požadavky

Požadavky

3. Související regulace

Regulace
EULAW Článek 18 1

1.   Finanční subjekty klasifikují incidenty související s IKT a stanoví jejich dopad podle těchto kritérií:

a)

počet nebo význam dotčených klientů nebo finančních protistran a případně výše nebo počet transakcí dotčených incidentem souvisejícím s IKT, a zda incident související s IKT poškodil dobrou pověst;

b)

doba trvání incidentu souvisejícího s IKT, včetně doby odstávky služby;

c)

územní rozsah, pokud jde o oblasti dotčené incidentem souvisejícím s IKT, zejména má-li incident dopad na více než dva členské státy;

d)

ztráty údajů, které incident související s IKT způsobil, pokud jde o dostupnost, hodnověrnost, integritu nebo důvěrnost údajů;

e)

význam dotčených služeb, včetně transakcí a operací finančního subjektu;

f)

ekonomický dopad incidentu souvisejícího s IKT, zejména přímé a nepřímé náklady a ztráty, v absolutním i relativním vyjádření.
EULAW Článek 18 2

2.   Finanční subjekty klasifikují kybernetické hrozby jako závažné na základě toho, jak zásadní jsou ohrožené služby, včetně transakcí a operací finančních subjektů, jaký je počet nebo význam klientů nebo finančních protistran a územní rozsah ohrožených oblastí.
EULAW Článek 45 1

1.   Finanční subjekty si mohou mezi sebou vyměňovat operativní a jiné informace o kybernetických hrozbách, včetně ukazatelů narušení, taktiky, technik a postupů, výstrah v oblasti kybernetické bezpečnosti a konfiguračních nástrojů, pokud se toto sdílení operativních a jiných informací:

a)

zaměřuje na zlepšení digitální provozní odolnosti finančních subjektů, zejména zvyšováním povědomí o kybernetických hrozbách, omezením nebo zabráněním možností šíření těchto hrozeb podporou obranných schopností, techniky detekce hrozeb, zmírňující strategie nebo fáze reakce a obnovy;

b)

odehrává v důvěryhodných komunitách finančních subjektů;

c)

provádí prostřednictvím ujednání o sdílení informací chránících potenciálně citlivou povahu sdílených informací, která se řídí pravidly chování plně respektujícími důvěrnou povahu obchodních informací, ochranu osobních údajů v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a dodržování pokynů týkajících se hospodářské soutěže.
EULAW Článek 45 2

2.   Pro účely odst. 1 písm. c) se v ujednání o sdílení informací stanoví podmínky účasti a případně podrobnosti o zapojení veřejných orgánů a jejich možné způsobilosti k účasti na ujednáních o sdílení informací, o zapojení poskytovatelů služeb IKT z řad třetích stran a o provozních prvcích, včetně použití specializovaných IT platforem.
EULAW Článek 45 3

3.   Finanční subjekty informují příslušné orgány o své účasti na ujednáních o sdílení informací uvedených v odstavci 1 po ověření jejich členství, nebo případně o ukončení členství, jakmile vstoupí v platnost.