Preamble: 1

(1)

Problémy pojišťoven mohou mít významný dopad na ekonomiku i systém sociálního zabezpečení v členských státech, pokud by tyto problémy zapříčinily narušení ochrany poskytované pojistníkům, oprávněným osobám nebo poškozeným osobám. Úloha zajišťoven v ekonomice, jejich vzájemné propojení s primárními pojišťovnami a finančními trhy v širším pojetí, jakož i relativně koncentrovaný trh se zajištěním vyžadují přiměřený rámec pro řádné řešení jejich problémů nebo selhání. Ozdravné postupy a řešení krize primárních pojišťoven a zajišťoven by proto měly být prováděny s přihlédnutím k jejich příslušným specifickým rysům.

(2)

Globální finanční krize v roce 2008 odhalila slabé stránky finančního sektoru a jeho vzájemnou propojenost. Příčiny problémů a selhání souvisely mimo jiné s vývojem finančních trhů a s vnitřní povahou pojišťovacích nebo zajišťovacích činností. V tomto ohledu jsou za hlavní zdroje znepokojení pojišťoven a zajišťoven často uváděna upisovací rizika, tj. podhodnocené pohledávky, nesprávné stanovení cen, tj. podhodnocené pojistné, nesprávné řízení aktiv a závazků a investiční ztráty. Ke stabilizaci zhoršené finanční situace několika pojišťoven byly v této souvislosti použity peníze daňových poplatníků. Ačkoli měla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES (3) za cíl posílení finančního systému v Unii a odolnosti pojišťoven a zajišťoven, možnému selhání těchto pojišťoven a zajišťoven zcela nezamezila. Obzvláště škodlivé důsledky pro ziskovost a solventnost pojišťoven a zajišťoven by mohla mít vysoká volatilita trhu a dlouhodobě nízká míra úrokových sazeb. Citlivost pojišťoven a zajišťoven na tržní a hospodářský vývoj proto vyžaduje zvláštní opatrnost a přiměřený rámec pro (preventivní) řešení potenciálního zhoršení finanční situace pojišťoven a zajišťoven. Řada nedávných případů selhání a pravděpodobného selhání, zejména ty přeshraniční, poukázaly na nedostatky stávajícího rámce, jež je nutné vyřešit, aby bylo možné odpovídajícím způsobem řídit řádný odchod pojišťoven nebo zajišťoven z trhu.

(3)

Činnosti, služby nebo operace prováděné pojišťovnami nebo zajišťovnami, jež nelze v přiměřené lhůtě nebo při přiměřených nákladech pro pojistníky, oprávněné osoby nebo poškozené strany snadno nahradit, je třeba považovat za zásadní funkce, jejichž nepřetržitý výkon je třeba zajistit. Tyto činnosti, služby nebo operace mohou být zásadní na unijní, vnitrostátní nebo regionální úrovni. Zachování kontinuity ochrany pojištění nebo zajištění je často upřednostňováno před likvidací pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání, protože zachování kontinuity přináší příznivější výsledky pro pojistníky, oprávněné osoby nebo poškozené strany. Je proto důležité, aby byly k dispozici přiměřené nástroje k zamezení selhání, a v případě, že k selhání dojde, k minimalizaci nepříznivých dopadů zachováním kontinuity zásadních funkcí.

(4)

Zajištění účinného řešení krize pojišťoven a zajišťoven, jež jsou v selhání, v rámci Unie je zásadním prvkem pro dokončení vnitřního trhu. Selhání těchto pojišťoven a zajišťoven má dopad nejen na pojistníky a případně na reálnou ekonomiku a finanční stabilitu trhů, na nichž tyto pojišťovny a zajišťovny přímo působí, ale také na důvěru ve vnitřní trh s pojišťovacími službami. Dokončení vnitřního trhu s finančními službami zvýraznilo vzájemné ovlivňování různých vnitrostátních finančních systémů. Pojišťovny a zajišťovny působí na finančních trzích za účelem správy svého investičního portfolia a řízení rizik souvisejících s jejich činností. Neschopnost členských států řešit selhání pojišťovny nebo zajišťovny a řešit toto selhání předvídatelným a harmonizovaným způsobem, jenž by účinně zabránil větším systémovým škodám, v té souvislosti může narušit stabilitu finančních trhů a v důsledku toho i vnitřního trhu v oblasti finančních služeb.

(5)

Globální finanční krize v roce 2008 zdůraznila, že je zapotřebí vypracovat přiměřený rámec pro ozdravné postupy a řešení krize pro pojišťovny a zajišťovny. Na mezinárodní úrovni Rada pro finanční stabilitu v říjnu 2011 zveřejnila a poté v říjnu 2014 aktualizovala dokument nazvaný Klíčové atributy účinných režimů řešení krize pro finanční instituce, jenž obsahuje aspekty týkající se řešení krize pro jakoukoli pojišťovnu, která by mohla být systémově významná nebo v případě selhání zásadní. V červnu 2016 vydala Rada pro finanční stabilitu doplňující pokyny k vypracování účinných strategií a plánů řešení krize pro systémově důležité pojistitele. Dále v listopadu 2019 přijala Mezinárodní asociace dozorů v pojišťovnictví základní zásady pro pojišťovnictví pro všechny pojišťovny a zajišťovny a dále společný rámec pro mezinárodně působící pojišťovací skupiny, který podrobně popisuje zásady pro preventivní plánování ozdravných postupů a opatření, jež by orgány měly přijmout vůči pojišťovně nebo zajišťovně k opuštění trhu a zahájení řešení krize. Tento vývoj by měl být při stanovování rámce pro ozdravné postupy a řešení krize pojišťoven a zajišťoven, jež jsou v selhání, zohledněn.

(6)

Působení řady pojišťoven a zajišťoven přesahuje hranice jednotlivých členských států. Nedostatečná koordinace a spolupráce mezi orgány veřejné moci při přípravě na problémy nebo selhání pojišťovny nebo zajišťovny, jejíž působení přesahuje hranice jednotlivých členských států, a při řešení těchto problémů a selhání by narušila vzájemnou důvěru členských států, pojistníkům, oprávněným osobám a poškozeným stranám by přinesla ne zcela optimální výsledky a snížila by důvěryhodnost vnitřního trhu s pojišťovacími službami.

(7)

V současné době na úrovni Unie neexistují harmonizované postupy pro řešení krize pojišťoven nebo zajišťoven koordinovaným způsobem. Namísto toho mezi vnitrostátními právními a správními předpisy, jimiž se selhání pojišťoven a zajišťoven v jednotlivých členských státech řídí, panují velké hmotné i procesní rozdíly. Insolvenční řízení podniků navíc nemusí být vždy vhodná pro pojišťovny nebo zajišťovny, protože tato řízení nemusí vždy zajišťovat přiměřené pokračování zásadních funkcí ve prospěch pojistníků, oprávněných osob a poškozených stran, reálnou ekonomiku nebo celkovou finanční stabilitu.

(8)

Je nutné zajistit pokračování zásadních funkcí u pojišťoven nebo zajišťoven, jež jsou v selhání, nebo pojišťoven nebo zajišťoven, jejichž selhání je pravděpodobné, a zároveň minimalizovat dopad selhání těchto pojišťoven nebo zajišťoven na ekonomiku nebo  finanční systém. Je proto nutné stanovit rámec, jenž orgánům poskytne důvěryhodný soubor nástrojů, které umožní dostatečně včasný a rychlý zásah vůči pojišťovnám nebo zajišťovnám, jež jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné. Tento rámec by měl zajistit, aby akcionáři nesli ztráty jako první a aby věřitelé nesli ztráty po akcionářích, přičemž žádnému věřiteli by neměly vzniknout větší ztráty, než jaké by mu vznikly, pokud by daná pojišťovna nebo zajišťovna byla likvidována v běžném úpadkovém řízení, a to v souladu se zásadou, že žádný věřitel by se neměl dostat do méně výhodného postavení než v běžném úpadkovém řízení (dále jen „zásada, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení“). Aby se zajistilo, že bude přesně zohledněno zacházení, kterého by se dostalo dotčeným akcionářům, pojistníkům, oprávněným osobám, žalobcům a dalším věřitelům, pokud by podnik v režimu řešení krize vstoupil do běžného úpadkového řízení, měly by být zohledněny všechny relevantní události, které by vznikly buď zahájením běžného úpadkového řízení, nebo před jeho zahájením, jakož i všechny relevantní události, které by s ním souvisely, včetně událostí souvisejících s ochranou poškozených stran podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES (4), pokud jde o škody způsobené nehodami v případě platební neschopnosti pojišťovny.

(9)

Na základě směrnice 2009/138/ES by rámec, jenž má být stanoven, měl orgánům umožnit zajistit kontinuitu ochrany pojištění pro pojistníky, oprávněné osoby a poškozené strany, a v příslušných případech převést životaschopné činnosti a portfolia pojišťovny nebo zajišťovny a přiměřeně a předvídatelně rozdělovat ztráty. Tyto cíle by měly pomoci zamezit zbytečným ztrátám nebo sociálním problémům, do kterých by se mohli dostat pojistníci, oprávněné osoby a poškozené strany, zmírnit nepříznivé dopady na reálnou ekonomiku, minimalizovat nepříznivé dopady na finanční trhy a minimalizovat náklady pro daňové poplatníky.

(10)

Přezkum směrnice 2009/138/ES, a zejména zavedení kapitálových požadavků více citlivých na rizika, posíleného dohledu, důslednějšího monitorování likvidity a lepších nástrojů pro makroobezřetnostní politiky, by měly do budoucna snížit pravděpodobnost selhání pojišťoven a zajišťoven a upevnit odolnost pojišťoven a zajišťoven vůči ekonomickému tlaku, ať už je způsoben systémovými potížemi nebo událostmi specifickými pro jednotlivé pojišťovny nebo zajišťovny. Nicméně i přes spolehlivost a odolnost obezřetnostního rámce nelze zcela vyloučit vznik finančních problémů. Členské státy by proto měly být připraveny a měly by mít zavedeny vhodné ozdravné nástroje a nástroje k řešení krize pro řešení situací, kdy dojde k systémovým krizím i k selhání jednotlivých pojišťoven nebo zajišťoven. Mezi tyto nástroje by měly patřit mechanismy, které orgánům umožní účinně řešit pojišťovny a zajišťovny, jež jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné. Používání těchto nástrojů a výkon těchto pravomocí by měly zohledňovat okolnosti, za nichž k selhání došlo.

(11)

Některé členské státy již zavedly požadavky na preventivní plánování ozdravných postupů a mechanismy k řešení selhání pojišťoven nebo zajišťoven. Je však pravděpodobné, že neexistence společných podmínek, pravomocí a procesů pro ozdravné postupy a řešení krize pojišťoven a zajišťoven v celé Unii bude překážkou řádného fungování vnitřního trhu a spolupráce vnitrostátních orgánů při řešení přeshraničních skupin pojišťoven nebo zajišťoven, jež mají problémy nebo jež jsou v selhání. To platí zejména tam, kde v důsledku různých přístupů nemají vnitrostátní orgány stejnou úroveň kontroly či stejnou schopnost řešit krizi pojišťoven nebo zajišťoven. Tyto rozdíly v režimech ozdravných postupů a řešení krize by mohly narušit rovné podmínky a případně i narušit hospodářskou soutěž mezi pojišťovnami nebo zajišťovnami. Uvedená překážka by měla být odstraněna a měla by být přijata pravidla pro zajištění toho, aby vnitřní trh nebyl narušen. Za tím účelem by pravidla upravující preventivní ozdravné postupy a řešení krize pojišťoven nebo zajišťoven měla podléhat společným minimálním harmonizačním pravidlům. Aby byl zajištěn soulad se stávajícími právními předpisy Unie v oblasti pojišťovacích služeb, měl by se na pojišťovny nebo zajišťovny, na které se vztahují obezřetnostní požadavky stanovené ve směrnici 2009/138/ES, uplatňovat preventivní režim ozdravných postupů a řešení krize.

(12)

Selhání subjektu přidruženého ke skupině může rychle zasáhnout solventnost a fungování celé skupiny. Je proto nezbytné zavést požadavky na preventivní plánování ozdravných postupů a řešení krize na úrovni skupiny. Orgány by dále měly být schopny vůči těmto subjektům účinně zakročit a přijmout nápravná opatření, která by zohledňovala finanční zdraví všech subjektů skupiny, odstranit překážky způsobilosti k řešení krize v kontextu skupiny a vytvořit konzistentní program řešení krize pro skupinu jako celek, zejména v přeshraničním kontextu. Požadavky na preventivní plánování ozdravných postupů a řešení krize a na způsobilost k řešení krize a režim řešení krize by se proto měly vztahovat také na mateřské podniky, holdingové společnosti a další subjekty skupiny, včetně poboček pojišťoven a zajišťoven usazených mimo Unii.

(13)

Aby se zajistilo, že plánování ozdravných postupů a řešení krize a skutečné řešení krize pojišťoven a zajišťoven, které jsou součástí finančních konglomerátů nebo pojišťovacích skupin, které jsou samy finančními konglomeráty nebo jsou součástí finančních konglomerátů, proběhne hladce, a s cílem snížit administrativní zátěž, měly by být stanoveny povinnosti sdílení informací mezi pojišťovnami a orgány příslušnými k řešení krize bank a orgány dohledu a orgánu příslušnému k řešení krize bank by měl být udělen status pozorovatele v kolegiu k řešení krize pojišťoven pojišťovací skupiny, která je finančním konglomerátem nebo je jeho součástí v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES (5), a naopak.

(14)

Díky novým pravidlům zavedeným touto směrnicí budou mít orgány příslušné k řešení krize pojišťoven a zajišťoven i orgány příslušné k řešení krize bank vlastní rámec pro řešení krize, který je přizpůsoben specifikům odvětví pojišťovnictví a zajišťovnictví, jakož i bankovního sektoru. Časový harmonogram řešení krize v souvislosti s pojištěním a zajištěním se liší od řešení krize v bankovním kontextu. Aby se zabránilo hromadnému výběru vkladů z bank veřejností, musí Jednotný výbor pro řešení krizí a vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize bank obvykle jednat rychle. Orgány příslušné k řešení krize pojišťoven a zajišťoven mají na druhé straně často výhodu, jelikož mají více času na nalezení vhodných řešení, z nichž mají pojistníci největší prospěch. Je méně pravděpodobné, že v odvětví pojišťovnictví a zajišťovnictví dojde k události podobné hromadnému výběru vkladů z bank veřejností, a důsledky takové události by byly odlišné než v bankovním sektoru.

(15)

Legislativní rámec v každém odvětví vytvořil pro dotčené orgány nezávislé rozhodovací pravomoci. Orgány příslušné k řešení krize pojišťoven a zajišťoven a orgány příslušné k řešení krize bank by proto měly mít rovnoprávné postavení. Pro plnění úkolů v oblasti řešení krize je nanejvýš důležité, aby se orgány příslušné k řešení krize pojišťoven a zajišťoven a orgány příslušné k řešení krize bank vzájemně informovaly a v dobré víře spolupracovaly. Požadavky na sdílení informací stanovené touto směrnicí by měly tuto spolupráci usnadnit. Orgány příslušné k řešení krize pojišťoven a zajišťoven a orgány příslušné k řešení krize bank, jakož i příslušné orgány pro dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami a pro dohled nad bankami by si proto měly neprodleně vyměňovat informace, které považují za nezbytné pro plnění svých příslušných úkolů.

(16)

Aby se zajistilo, že orgány příslušné k řešení krize budou informovány a konzultovány dostatečně brzo v průběhu procesu a strukturovaným způsobem, který jim umožní vykonávat svůj mandát informovaně a důsledně, měly by být orgány příslušné k řešení krize pojišťoven a zajišťoven a orgány příslušné k řešení krize bank vzájemně zvány jako pozorovatelé do svých kolegií k řešení krize. To je obzvláště důležité v souvislosti s preventivním plánováním ozdravných postupů a plánováním řešení krize, jakož i pro posouzení toho, zda jsou splněny podmínky řešení krize, a konečně při přijímání opatření k řešení krize ve vztahu k jednomu nebo více subjektům, které jsou součástí finančních konglomerátů. Na základě získaných zkušeností by Komise měla do pěti let po vstupu této směrnice v platnost přezkoumat příslušná ustanovení této směrnice.

(17)

Je nutné zajistit, aby rámec pro ozdravné postupy a řešení krize byl přiměřený a účinný, a zároveň zamezit nadbytečné administrativní zátěži a nákladům pro podniky a orgány. Provádění tohoto rámce pro ozdravné postupy a řešení krize by proto mělo odpovídat povaze, rozsahu a složitosti dotčené pojišťovny nebo zajišťovny a jejích činností a služeb. Kromě toho by měly být zohledněny rozdíly mezi ozdravným postupem na jedné straně a řešením krize na straně druhé. Ohledně rozsahu požadavků na plánování ozdravných postupů a řešení krize by měly orgány na základě souborů kritérií založených na riziku určit, na které pojišťovny nebo zajišťovny se úplné nebo zjednodušené požadavky na plánování vztahují. Aby se posílila důvěra v jednotný trh s pojištěním a zajištěním a nastolily se rovné podmínky, mělo by být minimálního stupně připravenosti dosaženo stanovením minimální úrovně krytí trhu pro trh se životním pojištěním a zajištěním a pro trh s neživotním pojištěním a zajištěním. Pokud jde o rozsah požadavků na plánování řešení krize, měly by orgány určit, u kterých podniků je v porovnání s jinými podniky spadajícími do jejich působnosti pravděpodobnější, že by opatření k řešení krize bylo v případě selhání ve veřejném zájmu nebo které podniky vykonávají zásadní funkce.

(18)

Ze stejného důvodu by orgány měly v příslušných případech uplatňovat různé nebo omezené požadavky na preventivní plánování ozdravných postupů a řešení krize a požadavky na informace podle konkrétní pojišťovny nebo zajišťovny a požadovat nižší četnost aktualizací. Orgány by při uplatňování těchto zjednodušených povinností měly vzít v úvahu povahu, velikost, složitost a zastupitelnost činnosti podniku, jeho strukturu akcionářů a právní formu, jeho rizikový profil a míru propojenosti s jinými regulovanými podniky nebo s finančním systémem celkově. Orgány by také měly zohlednit, zda je pravděpodobné, že by selhání pojišťovny nebo zajišťovny a její následná likvidace v běžném úpadkovém řízení měly výrazně nepříznivý dopad na pojistníky, finanční trhy, na jiné pojišťovny nebo zajišťovny nebo na širší ekonomiku. Orgány by měly každoročně podávat zprávy o uplatňování těchto zjednodušených povinností Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (dále jen „EIOPA“) zřízenému nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (6).

(19)

Za účelem zajištění řádného procesu řešení krize a zabránění střetu zájmů by členské státy měly plněním funkcí a úkolů ve vztahu k rámci pro ozdravné postupy a řešení krize pověřit orgány veřejné správy nebo orgány, jimž jsou svěřeny pravomoci v oblasti veřejné správy. Členské státy by měly zajistit, aby byly těmto orgánům příslušným k řešení krize přiděleny přiměřené zdroje. Pokud členský stát určí orgán příslušný k řešení krize, jenž má jiné funkce, měla by být přijata odpovídající strukturální opatření k tomu, aby byly tyto funkce odděleny od funkcí souvisejících s řešením krize a aby byla zajištěna provozní nezávislost. Toto oddělení funkcí by nemělo bránit tomu, aby měl orgán vykonávající funkci řešení krize přístup k jakýmkoli informacím, které jsou nezbytné pro výkon jeho povinností podle rámce pro ozdravné postupy a řešení krize nebo pro účely spolupráce mezi různými orgány zapojenými do uplatňování rámce pro ozdravné postupy a řešení krize.

(20)

S ohledem na dopady, které by mohlo mít selhání pojišťovny nebo zajišťovny na pojistníky, finanční systém a ekonomiku členského státu, a s ohledem na případnou potřebu využít k řešení tohoto selhání veřejných finančních prostředků by do procesu krizového řízení a řešení krize měla být již v počáteční fázi úzce zapojena ministerstva financí nebo další příslušná ministerstva členských států.

(21)

Je nezbytné, aby skupiny nebo případně jednotlivé pojišťovny nebo zajišťovny vypracovaly a pravidelně aktualizovaly preventivní ozdravné plány, které stanoví opatření, jež mají tyto skupiny nebo pojišťovny nebo zajišťovny přijmout ke stabilizaci své finanční situace po jejím výrazném zhoršení, kdyby toto zhoršení mohlo ohrozit jejich životaschopnost. Pojišťovny a zajišťovny by proto měly určit soubor kvantitativních a kvalitativních ukazatelů, na základě nichž by byla zahájena nápravná opatření předpokládaná v těchto preventivních ozdravných plánech. Tyto ukazatele by měly pojišťovnám a zajišťovnám pomoci v přijetí nápravných opatření v nejlepším zájmu jejich pojistníků v souladu se systémy řízení rizik podniků a neměly by stanovit žádné nové regulační obezřetnostní požadavky. Tato směrnice by proto neměla podnikům bránit v tom, aby do svých preventivních ozdravných plánů zahrnuly body zhoršení kapitálové pozice, které by předcházely nedodržení solventnostního kapitálového požadavku stanoveného v hlavě I kapitole VI oddíle 4 směrnice 2009/138/ES, ani to po nich vyžadovat. Preventivní ozdravné plány vztahující se na všechny významné právní subjekty ve skupině by měly být podrobné a měly by vycházet z reálných předpokladů použitelných v celé škále důkladných a náročných scénářů. Tyto preventivní ozdravné plány by měly tvořit nedílnou součást systému správy a řízení podniku. Jako vstup při vypracovávání těchto preventivních ozdravných plánů, včetně vlastního posouzení rizik a solventnosti, pohotovostních plánů nebo plánů řízení rizika likvidity, by mohly být zohledněny stávající nástroje. Požadavek na vypracování preventivního ozdravného plánu by však měl být uplatňován přiměřeně a nemělo by jím být dotčeno vypracování a předložení reálného ozdravného plánu, jak vyžaduje čl. 138 odst. 2 směrnice 2009/138/ES. V relevantních případech by prvky preventivního ozdravného plánu mohly poskytnout informace pro vypracování ozdravného plánu podle čl. 138 odst. 2 směrnice 2009/138/ES nebo by mohly sloužit jako základ pro jeho vypracování.

(22)

Je nutné zajistit přiměřený stupeň připravenosti na krizové situace. Poslední mateřské podniky nebo jednotlivé pojišťovny či zajišťovny by měly mít povinnost předkládat své preventivní ozdravné plány orgánům dohledu k celkovému posouzení, včetně toho, zda jsou tyto plány komplexní a dokázaly by skutečně a včas obnovit životaschopnost pojišťovny nebo zajišťovny nebo skupiny, a to i v obdobích závažných finančních obtíží. Pokud pojišťovna nebo zajišťovna předloží preventivní ozdravný plán, který není přiměřený, měly by mít orgány dohledu pravomoc uložit uvedené pojišťovně nebo zajišťovně, aby přijala nezbytná opatření k odstranění věcných nedostatků tohoto plánu.

(23)

Nezbytnou složkou účinného procesu řešení krize je jeho plán. Orgány příslušné k řešení krize by proto měly mít všechny informace, jež jsou nezbytné k určení zásadních funkcí a zajištění jejich kontinuity. Pojišťovny nebo zajišťovny nejlépe znají své vlastní fungování a problémy z něj vyplývající a orgány příslušné k řešení krize by proto měly vypracovávat plány řešení krize mimo jiné na základě informací poskytnutých dotčenými pojišťovnami a zajišťovnami. Aby se zamezilo nadbytečné administrativní zátěži, měly by orgány příslušné k řešení krize nejprve získat potřebné informace od orgánů dohledu.

(24)

Malé a nepříliš složité podniky by neměly být povinny vypracovávat samostatné preventivní ozdravné plány ani by se na ně nemělo vztahovat plánování řešení krize, s výjimkou případů, kdy takový podnik představuje zvláštní riziko na vnitrostátní nebo regionální úrovni.

(25)

Aby bylo možné předvídat možné vzájemné působení nápravných opatření a opatření k řešení krize a zlepšit připravenost skupin na krize a jejich způsobilost k řešení krize, měly by se na všechny subjekty skupiny, které podléhají dohledu nad skupinou, vztahovat všechny postupy na úrovni skupiny ohledně preventivního plánování ozdravných postupů a řešení krize. Preventivní ozdravné plány a plány řešení krize by měly brát v úvahu finanční, technickou a podnikatelskou strukturu příslušné skupiny a její míru vnitřní propojenosti.

(26)

Skupinové preventivní ozdravné plány a skupinové preventivní plány řešení krize by měly být vypracovány pro skupinu jako celek a měly by určit opatření ve vztahu jak k poslednímu mateřskému podniku, tak k jednotlivým dceřiným podnikům, které jsou součástí této skupiny. Rozsah, v jakém jsou dceřiné podniky zahrnuty do skupinových preventivních ozdravných plánů a skupinových preventivních plánů řešení krize, by však měl odpovídat jejich významu pro danou skupinu a pojistníky, reálnou ekonomiku a finanční systém v členských státech, ve kterých tyto dceřiné podniky působí. Na vypracovávání jakýchkoli plánů řešení krize by se měly podílet orgány příslušné k řešení krize z členských států, v nichž má skupina dceřiné podniky. Dotčené orgány jednající v kolegiu orgánů dohledu nebo kolegiu k řešení krize by měly vyvinout maximální úsilí, aby dosáhly společného rozhodnutí o posouzení a přijetí daných plánů. Přiměřená připravenost na krize by však neměla být nepřijetím společného rozhodnutí v rámci kolegií orgánů dohledu nebo kolegií k řešení krize nijak ovlivněna. V takových případech by každý orgán dohledu odpovědný za dceřiný podnik měl mít možnost požadovat preventivní ozdravný plán pro dceřiné podniky patřící do jeho jurisdikce a provést vlastní posouzení preventivního ozdravného plánu. Ze stejných důvodů by každý orgán příslušný k řešení krize odpovědný za dceřiný podnik měl pro tento dceřiný podnik patřící do jeho jurisdikce vypracovat a aktualizovat plán řešení krize. Individuální preventivní ozdravné plány a plány řešení krize pro pojišťovny nebo zajišťovny, které jsou součástí skupiny, by se měly i nadále vypracovat ve výjimečných případech, měly by být řádně odůvodněné a měly by uplatňovat stejné standardy, jaké jsou uplatňovány na srovnatelné pojišťovny nebo zajišťovny v dotčeném členském státě. Pokud jsou pro pojišťovny nebo zajišťovny, které jsou součástí skupiny, vypracovány individuální preventivní ozdravné plány a plány řešení krize, měly by dotčené orgány usilovat o to, aby byly co nejvíce v souladu s preventivními ozdravnými plány a plány řešení krize ostatních subjektů skupiny.

(27)

Orgány příslušné k řešení krize, které nesouhlasí se společným rozhodnutím, mohou samy dospět ke společnému rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize, jakož i o určení podstatných překážek a případně o posouzení opatření navržených posledním mateřským podnikem a opatření požadovaných orgány k řešení krize s cílem řešit nebo odstranit překážky.

(28)

Pro zajištění úplné a průběžné informovanosti všech dotčených orgánů by orgány dohledu měly předat všechny preventivní ozdravné plány a veškeré jejich změny dotčeným orgánům příslušným k řešení krize a orgány příslušné k řešení krize by měly předat všechny plány řešení krize a veškeré jejich změny dotčeným orgánům dohledu.

(29)

Na základě posouzení způsobilosti pojišťoven nebo zajišťoven k řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly mít pravomoc požadovat, buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím orgánu dohledu, aby pojišťovny nebo zajišťovny změnily svou strukturu a organizaci. Orgány příslušné k řešení krize by rovněž měly mít možnost přijmout nezbytná, ale přiměřená opatření k omezení nebo odstranění jakýchkoli podstatných překážek v používání nástrojů k řešení krize a zajistit způsobilost příslušných subjektů k řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize by měly posoudit způsobilost pojišťoven nebo zajišťoven k řešení krize na úrovni pojišťoven nebo zajišťoven, u nichž se očekává, že v souladu se skupinovým plánem řešení krize budou přijata opatření k řešení krize. Možnost orgánů příslušných k řešení krize požadovat změny struktury a organizace pojišťovny nebo zajišťovny nebo přijímat opatření k omezení nebo odstranění jakýchkoli podstatných překážek v používání nástrojů k řešení krize a zajistit způsobilost dotčených podniků k řešení krize by neměla přesahovat rámec toho, co je nezbytné ke zjednodušení struktury a operací dotčené pojišťovny nebo zajišťovny za účelem zlepšení její způsobilosti k řešení krize.

(30)

Provádění opatření uvedených v preventivním ozdravném plánu nebo plánu řešení krize by mohlo mít dopad na zaměstnance pojišťoven nebo zajišťoven. Tyto plány by proto měly v příslušných případech zahrnovat postupy pro informování zástupců zaměstnanců a konzultace s nimi po celou dobu ozdravného postupu a řešení krize. Tyto postupy by měly zohlednit kolektivní smlouvy, jiná ujednání sociálních partnerů a vnitrostátní a unijní právo upravující zapojení odborů a zástupců zaměstnanců do procesů restrukturalizace společností.

(31)

Účinné ozdravné postupy a řešení krize pojišťoven a zajišťoven nebo subjektů skupin působících v celé Unii vyžaduje, aby orgány dohledu a orgány příslušné k řešení krize spolupracovaly v kolegiu orgánů dohledu a kolegiu k řešení krize ve všech fázích procesu, od vypracování preventivních ozdravných plánů a plánů řešení krize až po vlastní řešení krize pojišťovny nebo zajišťovny. Pokud orgány nesouhlasí s rozhodnutími, která mají být přijata, pokud jde o skupiny a podniky, měl by EIOPA v krajním případě sehrát úlohu zprostředkovatele.

(32)

Během fáze ozdravných postupů a preventivní fáze by akcionáři měli mít i nadále plnou odpovědnost a kontrolu nad pojišťovnou nebo zajišťovnou. Tuto odpovědnost by měli pozbýt, jakmile je v dané pojišťovně nebo zajišťovně zaveden režim řešení krize. Rámec pro řešení krize by proto měl stanovit včasné zahájení řešení krize, tj. před tím, než je pojišťovna nebo zajišťovna z hlediska rozvahy nebo peněžního toku v platební neschopnosti, před úplnou likvidací vlastního kapitálu nebo před tím, než pojišťovna nebo zajišťovna ztratí schopnost plnit své splatné platební závazky. Řešení krize by mělo být zahájeno, pokud orgán dohledu poté, co konzultoval orgán příslušný k řešení krize, nebo orgán příslušný k řešení krize poté, co konzultoval orgán dohledu, rozhodne, že pojišťovna nebo zajišťovna je v selhání nebo že je její selhání pravděpodobné a že by alternativní opatření takovému selhání v přiměřené lhůtě nezabránila. U pojišťovny nebo zajišťovny by se mělo uvažovat, že je v selhání nebo že je její selhání pravděpodobné, v kterékoli z těchto situací: i) pokud pojišťovna nebo zajišťovna poruší nebo pravděpodobně poruší minimální kapitálový požadavek stanovený v hlavě I kapitole VI oddíle 5 směrnice 2009/138/ES a pokud neexistuje přiměřená vyhlídka na to, že by byl soulad s tímto požadavkem obnoven; ii) pokud pojišťovna nebo zajišťovna přestane splňovat podmínky pro udělení povolení nebo pokud závažným způsobem poruší své zákonné povinnosti stanovené právními předpisy, které se na ni vztahují, nebo je pravděpodobné, že tyto své zákonné povinnosti stanovené právními předpisy, které se na ni vztahují, závažným způsobem poruší v blízké budoucnosti způsobem, který by odůvodňoval odnětí povolení; iii) pokud jsou aktiva pojišťovny nebo zajišťovny nižší než její závazky, nebo existují objektivní skutečnosti podporující závěr, že tomu tak v blízké budoucnosti bude; iv) pokud pojišťovna nebo zajišťovna ztratí schopnost hradit své dluhy nebo jiné závazky, včetně plateb pojistníkům nebo oprávněným v okamžiku jejich splatnosti, nebo je pravděpodobné, že tuto schopnost ztratí v blízké budoucnosti; nebo v) pokud pojišťovna nebo zajišťovna požaduje mimořádnou veřejnou finanční podporu.

(33)

Aby bylo možné jasně vymezit povinnosti mezi orgány dohledu a orgány příslušnými k řešení krize, mělo by být upřesněno, že jakmile orgán příslušný k řešení krize přijme opatření k řešení krize, nese konečnou odpovědnost za účinné provedení takového opatření k řešení krize. Od tohoto okamžiku by se proto měl orgán dohledu zdržet přijímání jakýchkoli opatření ve vztahu k podniku v režimu řešení krize bez předchozího souhlasu orgánu příslušného k řešení krize. Podobně by měl mít orgán příslušný k řešení krize pravomoc ukončit v souvislosti s opatřením k řešení krize jakékoli opatření přijaté orgánem dohledu v případě, že by jeho pokračování bránilo použití nástrojů k řešení krize.

(34)

Použití nástrojů k řešení krize a výkon pravomocí k řešení krize by mohly zasahovat do práv akcionářů a věřitelů pojišťoven a zajišťoven. Zvláště pravomoc orgánů příslušných k řešení krize převádět akcie nebo veškerá aktiva pojišťovny nebo zajišťovny, popřípadě jejich část, soukromému kupujícímu bez svolení akcionářů zasahuje do jejich vlastnických práv. Kromě toho pravomoc rozhodnout, které závazky by měly být z pojišťovny nebo zajišťovny v selhání vyvedeny s cílem zajistit kontinuitu služeb a zabránit nepříznivým dopadům na pojistníky, oprávněné osoby, poškozené strany, reálnou ekonomiku nebo celkovou finanční stabilitu, by mohla narušit rovné zacházení s věřiteli. Veškeré nástroje k řešení krize by proto měly být použity pouze na pojišťovny nebo zajišťovny, jež jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné, a pouze pokud je jejich použití nezbytné a přiměřené ke splnění účelů řešení krize v obecném zájmu s náležitým ohledem na cíl ochrany kolektivního zájmu pojistníků, oprávněných osob a žadatelů. Individuální zájem konkrétní osoby nebo skupiny by neměl převážit nad celkovou vyvážeností kolektivních zájmů pojistníků, oprávněných osob a žadatelů dotčeného podniku.

(35)

Nástroje k řešení krize by se měly použít zejména tehdy, pokud pojišťovna nebo zajišťovna nemůže být likvidována v běžném úpadkovém řízení, aniž by to nepřiměřeně ovlivnilo ochranu pojistníků, oprávněných osob a žadatelů, destabilizovalo finanční systém nebo bránilo rychlému převodu a kontinuitě zásadních funkcí a pokud neexistuje přiměřená vyhlídka na jakékoli alternativní soukromé řešení, včetně jakéhokoli zvýšení kapitálu stávajícími akcionáři nebo jakoukoli třetí stranou, které by postačovalo k obnovení plné životaschopnosti subjektu, aniž by to mělo vliv na pohledávky z pojištění nebo zajištění. Při určování, zda je použití nástrojů k řešení krize nezbytné ve veřejném zájmu, by měly být zohledněny garanční systémy v pojišťovnictví vztahující se na pojišťovnu nebo zajišťovnu, která splňuje podmínky pro úpadkové řízení nebo řešení krize. Jakýkoli zásah do práv akcionářů a věřitelů na základě opatření k řešení krize by měl být slučitelný s Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Zejména v případech, kdy se věřitelům patřícím do téže třídy dostane v souvislosti s opatřením k řešení krize rozdílného zacházení, mělo by být takové rozdílné zacházení odůvodněno veřejným zájmem a mělo by být úměrné rizikům, na něž jsou tato opatření zacílena, a nemělo by být přímo ani nepřímo diskriminační na základě státní příslušnosti.

(36)

Orgány příslušné k řešení krize by měly mít určitou míru flexibility, aby mohly vyvážit účel řešení krize, případně s přihlédnutím k povaze a okolnostem každého případu.

(37)

Při sledování účelů řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly posoudit nejvhodnější způsob minimalizace nákladů na řešení krize. Účelem řešení krize je minimalizovat spoléhání se na mimořádnou veřejnou finanční podporu, ale využití této podpory rovněž představuje náklady na řešení krize. Minimalizace nákladů by však neměla být považována za samostatný účel řešení krize, ale spíše za zásadu, podle níž by se orgány příslušné k řešení krize měly řídit při rozhodování o tom, jak nejlépe dosáhnout účelů řešení krize.

(38)

Při používání nástrojů k řešení krize a výkonu pravomocí k řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby opatření k řešení krize byla přijata v souladu se zásadou, že pohledávky z pojištění a zajištění jsou dotčeny poté, co akcionáři a ostatní věřitelé převezmou svůj podíl na ztrátách. Orgány příslušné k řešení krize by navíc měly rovněž zajistit, aby náklady na řešení krize pojišťoven nebo zajišťoven byly minimalizovány a aby se věřitelům téže třídy dostalo rovného zacházení.

(39)

Odpisem nebo konverzí kapitálových nástrojů, dluhových nástrojů a jiných způsobilých závazků by měl být zajištěn interní mechanismus absorpce ztrát. Tento mechanismus by společně s nástroji převodu, jejichž cílem je zachování kontinuity pojistného krytí ve prospěch pojistníků, oprávněných osob a poškozených stran, měl zajistit dosažení účelů řešení krize a měl by do značné míry omezit dopad selhání pojišťovny nebo zajišťovny na pojistníky. V extrémních případech by však řešení krize pojišťovny nebo zajišťovny mohlo vyžadovat zásah ze strany specifických vnitrostátních systémů, zejména garančního systému v pojišťovnictví nebo fondu pro řešení krizí, za účelem zajištění doplňkových zdrojů pro absorpci ztrát a restrukturalizaci, nebo v krajním případě mimořádné veřejné finanční prostředky. Záruky, jež jsou nezbytné k ochraně věřitelů, by rovněž měly zohledňovat existenci těchto specifických vnitrostátních systémů, které musí být v souladu s rámcem státní podpory Unie. Před uplatněním jakékoli mimořádné veřejné finanční podpory by měl být použit nástroj odpisu nebo konverze.

(40)

Zásah do majetkových práv by neměl být nepřiměřený. Dotčení akcionáři, pojistníci, oprávněné osoby, žadatelé a jiní věřitelé pojišťoven a zajišťoven by proto neměli utrpět větší ztráty, než jaké by utrpěli, kdyby byla pojišťovna nebo zajišťovna v době přijetí rozhodnutí o řešení krize zlikvidována. Zásada, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení, odráží základní právo na vlastnictví chráněné článkem 17 Listiny. Toto právo by mělo být chráněno v rámci správního postupu řešení krize tím, že se zajistí, aby žádný dotčený akcionář, pojistník, oprávněná osoba, žadatel nebo jiný věřitel nebyl v horším postavení než v případě běžného úpadkového řízení. Ocenění v zacházení, kterého by se pojistníkům, oprávněným osobám a poškozeným stranám v takovém případě dostalo, by mělo zahrnovat veškeré platby, které by pojistníci, oprávněné osoby a poškozené strany obdrželi od garančních systémů v pojišťovnictví a případně od orgánů pro odškodnění podle směrnice 2009/103/ES. V případě částečného převodu aktiv a závazků pojišťovny nebo zajišťovny v režimu řešení krize na soukromého kupujícího nebo překlenovací podnik by zbývající část tohoto podniku v režimu řešení krize měla být likvidována v běžném úpadkovém řízení. Akcionáři a věřitelé, kteří zůstanou v likvidačním řízení pojišťovny nebo zajišťovny, by měli mít nárok obdržet v likvidačním řízení úhradu svých pohledávek nebo náhradu za ně, která by neměla být nižší než částka, kterou by obdrželi, pokud by celá pojišťovna nebo zajišťovna byla likvidována v běžném úpadkovém řízení.

(41)

Na ochranu práv akcionářů a věřitelů, včetně pojistníků, oprávněných osob a žadatelů, by měly být stanoveny jasné povinnosti ohledně ocenění aktiv a závazků podniku v režimu řešení krize a v souvislosti s oceněním ohledně zacházení, jehož by se akcionářům a věřitelům, včetně pojistníků, oprávněných osob a žadatelů, dostalo, pokud by pojišťovna nebo zajišťovna byla likvidována v běžném úpadkovém řízení. Je proto nutné stanovit, že před přijetím jakéhokoli opatření k řešení krize by mělo být provedeno spravedlivé a reálné ocenění aktiv a závazků pojišťovny a zajišťovny. Na toto ocenění by se mělo vztahovat právo na soudní přezkum. Vzhledem k povaze opatření k řešení krize a jeho úzké vazbě na ocenění by však toto právo na soudní přezkum mělo být možné uplatnit pouze v případě, že je zároveň uplatněno vůči rozhodnutí o řešení krize. Dále je nutné stanovit, že po použití nástrojů k řešení krize se provede srovnání mezi zacházením, kterého se akcionářům a věřitelům, včetně pojistníků, oprávněných osob a žadatelů, skutečně dostalo, a zacházením, kterého by se jim dostalo v běžném úpadkovém řízení. Toto srovnání ex post by mělo být napadnutelné bez ohledu na rozhodnutí o řešení krize. Akcionáři a věřitelé, kteří obdrželi nižší částku než částku, kterou by obdrželi v běžném úpadkovém řízení, by měli mít nárok na úhradu rozdílu.

(42)

Jsou-li přijata opatření k řešení krize, mohli by si pojistníci ponechat některé nebo všechny výhody stanovené v jejich smlouvách a nemuseli by nutně uzavřít novou pojistnou smlouvu. V případě likvidace podniku v běžném úpadkovém řízení by změna smlouvy mohla pro pojistníky znamenat reprodukční náklady. Zejména u dlouhodobých pojistných smluv by tržní podmínky a vlastní charakteristiky pojistníků, jakož i dodatečné náklady, jako jsou poplatky za zprostředkování a uzavírání smluv, mohly vést ke značným nákladům pro pojistníky, kteří budou muset své smlouvy nahradit. Při odhadování těchto reprodukčních nákladů v souvislosti se zásadou, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení, je třeba vycházet z toho, že k uzavření nové pojistné smlouvy se srovnatelným krytím dostupným na trhu vůči převládajícím tržním sazbám dojde v přiměřené lhůtě ode dne opatření k řešení krize.

(43)

Je důležité, aby byly při selhání pojišťovny nebo zajišťovny uznány ztráty. Ocenění aktiv a závazků pojišťoven nebo zajišťoven, jež jsou v selhání, by mělo vycházet ze spravedlivých, obezřetných a realistických předpokladů v okamžiku použití nástrojů k řešení krize. Při ocenění by však hodnota závazků neměla být ovlivněna finanční situací dané pojišťovny nebo zajišťovny. Ocenění pro účely informování o volbě a koncepci opatření k řešení krize by měla být v souladu s použitelným obezřetnostním regulačním rámcem, ale v souvislosti s řešením krize by mohly být provedeny cílené změny zásad, z nichž tento rámec vychází, zejména pokud není splněn předpoklad, že podnik bude pokračovat ve své činnosti. Ve výjimečných naléhavých případech by mělo být možné, aby orgány příslušné k řešení krize provedly rychlé ocenění aktiv a závazků pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání. Takové ocenění by mělo být prozatímní a mělo by se použít do doby, než bude provedeno nezávislé ocenění. EIOPA by měl stanovit rámec zásad uplatňovaných při provádění takových ocenění a umožnit, aby orgány příslušné k řešení krize a nezávislí odhadci mohli v příslušných případech používat různé specifické metodiky.

(44)

Při přijímání opatření k řešení krize by měly vzít orgány příslušné k řešení krize v úvahu opatření stanovená v plánech řešení krize a podle těchto opatření postupovat, pokud s ohledem na okolnosti případu nevyhodnotí, že účelů řešení krize bude účinněji dosaženo prostřednictvím opatření, která v plánech řešení krize stanovena nejsou.

(45)

Nástroje k řešení krize by měly být navrženy tak, aby byly vhodné pro širokou škálu velmi nepředvídatelných scénářů, při zohlednění skutečnosti, že může být rozdíl mezi krizí jedné pojišťovny nebo zajišťovny a širší systémovou krizí. Nástroje k řešení krize by se proto měly vztahovat na každý z těchto scénářů, včetně solventního ukončení činnosti podnikem v režimu řešení krize do ukončení jeho činnosti, převodu činnosti nebo akcií podniku v režimu řešení krize, zřízení překlenovacího podniku, oddělení aktiv a závazků podniku, jenž je v selhání, od znehodnocených nebo nedostatečně výkonných portfolií a odpis nebo konverze kapitálových nástrojů a jiných způsobilých závazků pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání.

(46)

Ve zvláštních případech, pokud určité subjekty skupiny poskytují podniku v režimu řešení krize služby, které jsou nezbytné pro zajištění kontinuity pojistného krytí, by měl mít orgán příslušný k řešení krize pravomoc zajistit, aby zboží a služby poskytované tímto poskytovatelem základních služeb byly i nadále poskytovány v případě, že se jeho finanční situace zhorší v důsledku selhání pojišťovny nebo zajišťovny v téže skupině, a využití této pravomoci je nezbytné k zachování kontinuity pojistného krytí poskytovaného jinými subjekty skupiny. Tyto pravomoci by mohly zahrnovat výkon pravomocí k řešení krize a použití nástrojů k řešení krize na poskytovatele základních služeb.

(47)

Pokud byly k převodu pojistných kmenů na zdravý subjekt, jímž může být kupující ze soukromého sektoru nebo překlenovací podnik, použity nástroje k řešení krize, měla by být zbylá část podniku v přiměřené lhůtě zlikvidována. Délka této lhůty by měla být odvislá od toho, zda je potřeba, aby pojišťovna nebo zajišťovna, jež je v selhání, poskytovala služby nebo podporu, jež kupujícímu ze soukromého sektoru nebo překlenovacímu podniku umožní vykonávat činnosti nebo služby nabyté na základě tohoto převodu.

(48)

V každém členském státě by měly být zavedeny mechanismy financování s cílem odškodnit pojistníky, oprávněné osoby a žadatele pojišťoven a zajišťoven povolených v tomto členském státě. Mechanismy financování by měly být k dispozici k uspokojení pohledávek jiných věřitelů a akcionářů podle zásady, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení, pokud je to nezbytné k tomu, aby se zabránilo závislosti na veřejných prostředcích. Tyto pohledávky by měly být vypočítány v souladu s hierarchií věřitelů v běžném úpadkovém řízení, aby se zamezilo tomu, že akcionáři nebo jiní věřitelé budou odškodněni dříve, než budou plně odškodněni pojistníci, oprávněné osoby nebo žadatelé. Ačkoli je třeba zabránit přímé absorpci ztrát pojišťovny, mělo by být možné využít tyto mechanismy financování k financování jiných nákladů spojených s použitím nástrojů k řešení krize jako krajního řešení, a to v míře, v jaké je to nezbytné pro dosažení účelů řešení krize, a pokud budou plně respektovány zásady řešení krize. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že mechanismy financování by mohly být použity k absorpci ztrát pojistníků, oprávněných osob a žadatelů. V takovém případě by podnik v selhání opustil trh a všechna portfolia pojistných smluv nebo jejich část by byla převedena v rámci nástroje převodu činnosti nebo na překlenovací podnik, nebo by byla v podniku v režimu řešení krize zachována, pokud by bylo zavedeno solventní ukončení činnosti. V každém případě by kapitálové nástroje akcionářů měly být odepsány před tím, než by bylo možné použít mechanismy financování k řešení krizí k absorpci ztrát. Vzhledem k rozmanitosti na trzích s pojištěním by členské státy měly mít určitou flexibilitu v souvislosti s konkrétními mechanismy vnějšího financování, pokud je zajištěna dostupnost dostatečné likvidity, aby bylo zaručeno vyplacení náhrady v přiměřené lhůtě. Členský stát by měl uložit povinnost přispívat pouze pojišťovnám a zajišťovnám povoleným v daném členském státě a pobočkám podniku ze třetí země v Unii, které jsou usazeny na jeho území.

(49)

Nástroj převodu činnosti by měl orgánům příslušným k řešení krize umožnit prodat pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo část její činnosti jednomu či více kupujícím bez svolení akcionářů. Při použití nástroje převodu činnosti by orgány měly provést kroky k uvedení pojišťovny nebo zajišťovny nebo části její činnosti na trh v otevřeném, transparentním a nediskriminačním procesu a dosáhnout co nejvyšší prodejní ceny. Není-li možno tento postup z důvodů naléhavosti použít, měly by orgány učinit kroky k nápravě škodlivých dopadů na hospodářskou soutěž a na vnitřní trh.

(50)

Veškeré čisté výnosy z převodu aktiv nebo závazků podniku v režimu řešení krize při použití nástroje převodu činnosti by měly být využity ve prospěch podniku, který zůstane v likvidačním řízení. Z veškerých čistých výnosů z převodu akcií nebo jiných nástrojů účasti vydaných podnikem v režimu řešení krize při použití nástroje převodu činnosti by měli mít prospěch vlastníci těchto akcií nebo jiných nástrojů účasti za předpokladu, že pojistníkům a jiným věřitelům je nejprve poskytnuta náhrada, a to v rozsahu, v jakém byly jejich pohledávky odepsány bez plné náhrady. Při výpočtu výnosů by se měly odečíst náklady vzniklé selháním pojišťovny nebo zajišťovny a během procesu řešení krize.

(51)

Informace týkající se uvedení pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání, na trh a jednání s potenciálními nabyvateli před použitím nástroje převodu činnosti mohou být citlivé a mohly by oslabit důvěru v trh s pojištěním. Proto je důležité zajistit, aby bylo zveřejnění takových informací požadovaných nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 (7) možné odložit po dobu nezbytnou k vypracování plánu a struktury řešení krize dotčené pojišťovny nebo zajišťovny.

(52)

Překlenovací podnik je pojišťovna nebo zajišťovna, která je zcela nebo z části vlastněná jedním nebo více veřejnými orgány nebo je ovládána orgánem příslušným k řešení krize. Hlavním účelem překlenovacího podniku je zajistit, aby byly i nadále pojistníkům pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání, poskytovány zásadní funkce. Překlenovací podnik by proto měl být provozován jako životaschopný subjekt, jenž pokračuje v činnosti, a měl by být, jakmile pro to nastanou vhodné podmínky, vrácen na trh nebo zlikvidován, pokud již není životaschopný.

(53)

Nástroj oddělení aktiv a závazků by měl orgánům umožnit převést aktiva, práva nebo závazky podniku v režimu řešení krize na samostatný nástroj s cílem tato aktiva, práva nebo závazky převést, spravovat a zlikvidovat. Aby se zamezilo nepřiměřené konkurenční výhodě pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání, měl by se nástroj oddělení aktiv a závazků, jehož hlavním účelem je usnadnit převod pojistného kmene, použít pouze společně s jinými nástroji.

(54)

Účinný režim řešení krize by měl zajistit, aby mohla být krize pojišťoven nebo zajišťoven řešena způsobem, který minimalizuje nepříznivý dopad selhání na pojistníky, daňové poplatníky, reálnou ekonomiku a finanční stabilitu. Odpis nebo konverze by měla zajistit, aby akcionáři a věřitelé pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání, nesli ztráty jako první před tím, než jsou dotčeny pohledávky z pojištění a zajištění, a aby nesli přiměřenou část nákladů vzniklých na základě selhání pojišťovny nebo zajišťovny, jakmile je vykonána pravomoc k řešení krize. Nástroj odpisu nebo konverze by tedy měl akcionáře a věřitele pojišťoven nebo zajišťoven a do určité míry i pojistníky více motivovat k tomu, aby za běžných podmínek sledovali zdraví pojišťovny nebo zajišťovny.

(55)

Je důležité zajistit, aby orgány příslušné k řešení krize měly za různých okolností potřebnou flexibilitu, aby mohly u podniku v režimu řešení krize zavést režim solventního ukončení činnosti, převést jeho aktiva, práva a závazky za co nejlepších podmínek pro pojistníky nebo rozdělit zbývající ztráty. Je proto vhodné stanovit, aby orgány příslušné k řešení krize měly možnost použít nástroj odpisu nebo konverze, a to jak v případě, kdy je cílem řešit krizi pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání, jako pojišťovny nebo zajišťovny v režimu solventního ukončení činnosti, tak v případě, kdy jsou zásadní pojišťovací služby převedeny, zatímco zbylá část pojišťovny nebo zajišťovny ukončí svou činnost a je zlikvidována. V této souvislosti by mohla být namístě restrukturalizace pojistných závazků s cílem zajistit pokračování významné části pojistného krytí, pokud se má za to, že je to v nejlepším zájmu pojistníků.

(56)

Pokud je reálně pravděpodobné, že může být obnovena životaschopnost podniku a že pojistníci neutrpí v režimu řešení krize žádné ztráty, lze k obnovení podniku v režimu řešení krize na fungující podnik použít nástroj odpisu nebo konverze. V takovém případě by měla řešení krize prostřednictvím odpisu nebo konverze doprovázet výměna vedení, s výjimkou případů, kdy je ponechání vedení přiměřené a nezbytné k dosažení účelů řešení krize.

(57)

Nástroj odpisu nebo konverze by se neměl použít na pohledávky, které jsou zajištěné, kolateralizované či jinak zaručené, protože by odpis nebo konverze nemusely být účinné nebo by mohly mít nepříznivý dopad na finanční stabilitu. Aby však bylo zajištěno, že nástroj odpisu nebo konverze bude účinný a dosáhne svých cílů, je žádoucí, aby jej bylo možné používat na co nejširší škálu nezajištěných závazků pojišťovny nebo zajišťovny v selhání. Je ovšem vhodné některé druhy nezajištěných závazků z působnosti nástroje odpisu nebo konverze vyloučit. V zájmu zajištění kontinuity zásadních funkcí by se nástroj odpisu nebo konverze neměl použít na některé závazky vůči zaměstnancům pojišťovny nebo zajišťovny v selhání či na obchodní závazky související se zbožím a službami nezbytnými pro každodenní fungování pojišťovny nebo zajišťovny. Aby bylo možné uhradit důchodové pohledávky a důchody splatné penzijním fondům a penzijním správcům nebo v souvislosti s nimi, neměl by se nástroj odpisu nebo konverze použít na závazky pojišťovny nebo zajišťovny v selhání vůči důchodovému systému. Za účelem omezení rizika systémového šíření krize by se nástroj odpisu nebo konverze neměl použít na závazky vzniklé z účasti v platebním systému, jejichž zbývající splatnost je kratší než sedm dní, ani na závazky s původní splatností kratší než sedm dní vůči pojišťovnám a zajišťovnám, úvěrovým institucím a investičním podnikům jiným než subjektům, které jsou součástí stejné skupiny.

(58)

Jedním z hlavních účelů řešení krize je ochrana kolektivního zájmu pojistníků, oprávněných osob a žadatelů. Na pohledávky z pojištění a zajištění by se proto měl použít nástroj odpisu nebo konverze pouze v krajním případě a orgány příslušné k řešení krize by měly pečlivě zvážit důsledky potenciálního odpisu pohledávek z pojištění vzniklých na základě pojistných smluv v držení fyzických osob a mikropodniků a malých a středních podniků.

(59)

Orgány příslušné k řešení krize by měly mít pravomoc závazky zcela nebo zčásti vyloučit v určitých případech, kdy tyto závazky není možné odepsat nebo konvertovat v přiměřené lhůtě, kdy je vyloučení nezbytně nutné a přiměřené k dosažení účelů řešení krize nebo kdy by použití nástroje odpisu nebo konverze vedlo k takovému snížení hodnoty, že by ztráty na straně jiných věřitelů byly vyšší, než kdyby tyto závazky nebyly vyloučeny. Při uplatnění těchto vyloučení je s ohledem na ně možné zvýšit úroveň odpisu nebo konverze u jiných způsobilých závazků, je-li dodržena zásada, že se žádný věřitel nesmí dostat do méně výhodného postavení. Od členských států by se rovněž nemělo vyžadovat, aby financovaly řešení krize ze svých rozpočtů.

(60)

Při používání nástroje odpisu nebo konverze na pojistné smlouvy by orgány příslušné k řešení krize měly vzít v úvahu, že povinné minimální úrovně krytí podle použitelného práva jsou splněny po restrukturalizaci smlouvy. To by nemělo orgánu příslušnému k řešení krize bránit v použití nástroje odpisu nebo konverze na pojistné pohledávky vzniklé před datem opatření k řešení krize.

(61)

Orgány příslušné k řešení krize by zpravidla měly používat nástroj odpisu nebo konverze způsobem, který respektuje rovnocenné zacházení s věřiteli a zákonné pořadí pohledávek v souladu s příslušným insolvenčním právem. Ztráty by proto měly být nejprve absorbovány nástroji regulatorního kapitálu a měly by být přiděleny akcionářům cestou buď zrušení či převodu akcií, nebo silného naředění podílů. Pokud to nestačí, měly by být podřízené závazky konvertovány nebo odepsány. Prioritní závazky by měly být konvertovány nebo odepsány pouze v případě, že byl konvertován nebo odepsán celý podřízený dluh. Zpochybnění snížení jistiny nástroje nebo závazku nebo jejich konverze v důsledku výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi by mělo být možné pouze podle práva členského státu orgánu příslušného k řešení krize, který vykonával pravomoci k odpisu nebo konverzi.

(62)

Vyloučení závazků, mimo jiné v případě platebních systémů a systémů vypořádání, zaměstnanců nebo obchodních věřitelů nebo přednostního pořadí by mělo být uplatněno ve třetích zemích stejně jako v Unii. Aby bylo v případě potřeby možné odepsat nebo konvertovat závazky ve třetích zemích, mělo by se stanovit, že smluvní podmínky, které se řídí právem třetích zemí, tuto možnost připouští. Sjednání takové smluvní podmínky by nemělo být vyžadováno ve vztahu k závazkům vyloučeným z použití nástroje odpisu nebo konverze či v případě, že právo dané třetí země nebo závazná dohoda uzavřená s touto třetí zemí umožňují, aby orgán dotčeného členského státu příslušný k řešení krize použil nástroj odpisu nebo konverze.

(63)

Akcionáři a věřitelé by měli v nezbytné míře přispívat do mechanismů alokace ztrát pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání. Členské státy by proto měly zajistit, aby nástroje kapitálu tier 1, tier 2 a tier 3 v okamžiku neživotaschopnosti pojišťovny nebo zajišťovny, která je vydala, plně absorbovaly ztráty. Orgány příslušné k řešení krize by tedy měly mít povinnost tyto nástroje plně odepsat nebo je případně konvertovat do nástrojů kapitálu tier 1 v okamžiku neživotaschopnosti a ještě předtím, než jsou přijata jakákoli opatření k řešení krize. Pro tento účel by se okamžikem neživotaschopnosti měl rozumět buď okamžik, kdy dotčený orgán příslušný k řešení krize shledá, že pojišťovna nebo zajišťovna splňuje podmínky zahájení řešení krize, nebo okamžik, kdy dotčený orgán příslušný k řešení krize rozhodne, že by pojišťovna nebo zajišťovna přestala být životaschopná, pokud by uvedené kapitálové nástroje nebyly odepsány nebo konvertovány. Uvedené požadavky by měly být uznány v podmínkách, jimiž se tyto nástroje řídí, a v jakémkoli prospektu nebo nabídkových dokumentech zveřejněných nebo poskytnutých v souvislosti s těmito nástroji.

(64)

K zajištění účinného provedení řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly mít veškeré nezbytné zákonné pravomoci, které mohou být v různých kombinacích vykonány při používání nástrojů k řešení krize. Tyto zákonné pravomoci by měly zahrnovat pravomoci k převodu akcií, aktiv, práv nebo závazků pojišťovny nebo zajišťovny v selhání na jiný subjekt, a to i jinou pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo překlenovací podnik, pravomoci k odpisu nebo zrušení akcií nebo k odpisu nebo konverzi závazků pojišťovny nebo zajišťovny v selhání, pravomoc vyměnit vedení a pravomoc pozastavit úhradu závazků. Nutné jsou doplňkové pravomoci, včetně pravomoci vyžadovat od ostatních částí skupiny kontinuitu základních služeb.

(65)

Není nutné předepisovat přesný způsob, jakým by měly orgány příslušné k řešení krize do pojišťovny nebo zajišťovny v selhání zasahovat. Orgány příslušné k řešení krize by měly mít na výběr mezi převzetím kontroly prostřednictvím přímého zásahu do pojišťovny nebo zajišťovny nebo prostřednictvím úředního příkazu. Měly by se rozhodovat podle okolností daného případu.

(66)

Je nezbytné stanovit procesní požadavky, jimiž se zajistí, že se opatření k řešení krize řádně oznámí a zveřejní. Jelikož informace získané orgány příslušnými k řešení krize a jejich odbornými poradci během procesu řešení krize mohou být citlivé, měl by se na ně předtím, než se rozhodnutí o řešení krize zveřejní, vztahovat účinný režim důvěrnosti. Je nutné předpokládat, že veškeré informace poskytnuté v souvislosti s rozhodnutím před jeho vydáním, ať již se jedná o to, zda jsou splněny podmínky zahájení řešení krize, či o použití konkrétního nástroje nebo opatření v rámci zvoleného postupu, mají dopad na veřejné a soukromé zájmy, jichž se dané kroky dotýkají. Je proto nezbytné zajistit vhodné mechanismy pro zachování důvěrnosti takových informací, a to i ohledně obsahu a podrobností ozdravných plánů a plánů řešení krize a výsledku posouzení provedených v této souvislosti.

(67)

Nemělo by se bránit výměně informací mezi orgány příslušnými k řešení krize a daňovými orgány. Tyto výměny by měly být v souladu s vnitrostátními právními předpisy, a pokud informace pocházejí z jiného členského státu, měly by být vyměňovány pouze s výslovným souhlasem relevantního orgánu, od něhož informace pocházejí.

(68)

Orgány příslušné k řešení krize by měly mít doplňkové pravomoci k zajištění účinnosti převodu akcií nebo dluhových nástrojů a aktiv, práv a závazků na nabývající třetí stranu nebo na překlenovací podnik. Ekonomické výhody plynoucí ze zajišťovacích dohod by měly být zachovány především za účelem usnadnění převodu pohledávek z pojištění nebo zajištění, aniž by byl ovlivněn celkový rizikový profil souvisejícího portfolia a souvisejících technických rezerv a kapitálových požadavků. Orgány příslušné k řešení krize by proto měly mít možnost převést pohledávky z pojištění nebo zajištění společně s jejich příslušnými zajišťovacími právy. Tato schopnost by měla rovněž zahrnovat pravomoc vyjmout z převáděných nástrojů nebo aktiv práva třetích stran, pravomoc vymáhat plnění smluv a pravomoc stanovovat kontinuitu ujednání ve vztahu k příjemci převedených aktiv a akcií. Právo některé ze stran ukončit smlouvu s podnikem v režimu řešení krize nebo subjektem jeho skupiny z důvodů jiných, než je pouhé řešení krize pojišťovny nebo zajišťovny v selhání, by rovněž nemělo být dotčeno. Orgány příslušné k řešení krize by navíc měly mít doplňkovou pravomoc uložit zbytkové pojišťovně nebo zajišťovně, u níž probíhá likvidace v běžném úpadkovém řízení, aby poskytovala nezbytné služby, které umožní, aby podnik, na který byly na základě použití nástroje převodu činnosti nebo nástroje překlenovacího podniku převedeny aktiva či akcie, provozoval své podnikání.

(69)

Podle článku 47 Listiny každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má právo na účinné prostředky nápravy před soudem. Rozhodnutí přijatá orgány příslušnými k řešení krize by proto měla podléhat soudnímu přezkumu.

(70)

Opatření krizového řízení přijatá orgány příslušnými k řešení krize mohou vyžadovat komplexní ekonomická hodnocení a velký prostor pro uvážení. Orgány příslušné k řešení krize tedy disponují speciální odborností k provádění těchto hodnocení a k vymezení podmínek pro náležité využívání prostoru pro uvážení. Proto je důležité zajistit, aby z těchto komplexních ekonomických hodnocení vypracovaných orgány příslušnými k řešení krize v té souvislosti vycházely vnitrostátní soudy při přezkumu daných opatření krizového řízení. Složitost těchto hodnocení by však neměla vnitrostátním soudům bránit v tom, aby ověřily věcnou správnost, spolehlivost a logičnost důkazů, o něž se orgán příslušný k řešení krize opírá, to, zda důkazy obsahují všechny relevantní informace, které je třeba zohlednit pro posouzení komplexní situace, a to, zda mohou být podkladem pro závěry z nich vyvozené.

(71)

S cílem řešit naléhavé situace je nezbytné stanovit, že podání jakéhokoli návrhu na soudní přezkum nemá automatický odkladný účinek na napadené rozhodnutí a že rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize je okamžitě vykonatelné, přičemž by měla platit domněnka, že odklad jeho vykonatelnosti je v rozporu s veřejným zájmem.

(72)

Je nezbytné, aby orgány výkonem pravomocí k řešení krize chránily třetí strany, které v dobré víře získaly aktiva, práva a závazky podniku v režimu řešení krize. Stejně tak je nutné zajistit stabilitu finančních trhů. Právem na soudní přezkum rozhodnutí o řešení krize by proto neměl být dotčen žádný následný správní akt nebo transakce uzavřená na základě zrušeného rozhodnutí. V takových případech by se náprava protiprávního rozhodnutí měla omezit na přiznání náhrady škody, kterou dotčené osoby utrpěly.

(73)

Závažné ohrožení finanční stability v dotčeném členském státě a v Unii si může vynutit naléhavé přijetí opatření krizového řízení. Všechny postupy stanovené vnitrostátním právem pro podání žádosti o soudní schválení opatření krizového řízení předem a soudní posouzení této žádosti by měly probíhat urychleně. Členské státy by měly zajistit, aby mohl příslušný orgán přijmout rozhodnutí ihned po soudním schválení. Tím by nemělo být dotčeno právo zúčastněných stran požádat soud o zrušení rozhodnutí. Mělo by to však být umožněno pouze na omezenou dobu po přijetí opatření krizového řízení orgánem příslušným k řešení krize, aby nedošlo k nepřiměřenému odkladu uplatňování rozhodnutí o řešení krize.

(74)

Účinné řešení krize a potřeba zamezit sporům o příslušnost vyžadují, aby nebyla vůči pojišťovně nebo zajišťovně v selhání zahajována žádná běžná úpadková řízení či aby se v nich nepokračovalo, zatímco orgán příslušný k řešení krize vykonává své pravomoci k řešení krize nebo používá nástroje k řešení krize, pokud se tak neděje z podnětu nebo se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize. Je proto nezbytné stanovit, aby některé smluvní závazky byly na omezenou dobu pozastaveny, aby orgány příslušné k řešení krize mohly použít nástroje k řešení krize. Tato možnost by však neměla platit pro povinnosti ve vztahu k systémům určeným členským státem podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES (8), včetně ústředních protistran. Směrnice 98/26/ES snižuje riziko spojené s účastí v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, zejména snížením míry narušení v případě platební neschopnosti účastníka takového systému. Je nutné zajistit, aby byla tato ochranná opatření nadále uplatňována v krizových situacích a aby byla zachována odpovídající jistota pro provozovatele platebních systémů a systémů vypořádání obchodů s cennými papíry a další účastníky trhu. Opatření k předejití krizi nebo opatření krizového řízení by samo o sobě nemělo být pokládáno za úpadkové řízení ve smyslu směrnice 98/26/ES, pokud jsou nadále plněny podstatné povinnosti podle příslušných smluv.

(75)

Je nutné zajistit, aby orgány příslušné k řešení krize, pokud převádějí aktiva a závazky kupujícímu ze soukromého sektoru nebo překlenovacímu podniku, měly dostatek času na identifikaci smluv, které je zapotřebí převést. Orgány příslušné k řešení krize by proto měly mít možnost omezit práva protistran finanční smlouvy závěrečně vypořádat, urychlit je nebo jiným způsobem ukončit před uskutečněním převodu. Toto omezení by mělo orgánům příslušným k řešení krize pomoci získat úplnou představu o rozvaze pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání, beze změn hodnoty nebo rozsahu v důsledku případného rozsáhlého uplatnění práv na ukončení smlouvy, a mělo by pomoci zamezit nestabilitě trhu. K zasahování do smluvních práv protistran by však mělo docházet pouze v minimální nezbytné míře. Jakékoli omezení práv na ukončení smlouvy uplatněné orgány příslušnými k řešení krize by se proto mělo vztahovat pouze na opatření krizového řízení nebo události nastalé v přímé souvislosti s uplatněním takového opatření. Práva na ukončení smlouvy vyplývající z jakéhokoli jiného neplnění, včetně neuhrazení nebo nedodání marže, by tedy měla zůstat zachována.

(76)

Je nutné zachovat legitimní ujednání kapitálového trhu v případě převodu některých, nikoli však všech aktiv, práv a závazků pojišťovny nebo zajišťovny, jež je v selhání. Je proto vhodné stanovit záruky, které zabrání dělení propojených závazků nebo propojených práv a smluv, včetně smluv se stejnou protistranou krytých zajišťovacími dohodami, dohod o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, dohod o vzájemném započtení pohledávek, nettingových dohod při okamžitém vypořádání smlouvy a ujednání o strukturovaném financování. Pokud se používají tyto záruky, měly by být orgány příslušné k řešení krize povinny převést všechny propojené smlouvy v rámci chráněného ujednání nebo je všechny ponechat ve zbytkové pojišťovně nebo zajišťovně v selhání. Tyto záruky by měly zajistit, že nebude dotčeno nakládání s expozicemi zahrnutými do nettingové dohody pro regulatorní účely podle směrnice 2009/138/ES.

(77)

Pro zajištění finanční stability pojišťovny nebo zajišťovny by mělo být zavedeno pozastavení práv pojistníků na odbytné. Toto pozastavení a z něj vyplývající finanční stabilita dotčené pojišťovny a zajišťovny by měly orgánům příslušným k řešení krize poskytnout dostatek času na ocenění těchto pojišťoven a zajišťoven a na posouzení, které nástroje k řešení krize by měly být použity. Toto pozastavení by mělo rovněž zajistit rovné zacházení s pojistníky, a tím by mělo zamezit potenciálním nepříznivým finančním dopadům na pojistníky, kteří jako jedni z prvních neuplatnili právo na odbytné z pojistné smlouvy. Protože jedním z účelů řešení je zajištění kontinuity pojistného krytí, měli by pojistníci nadále hradit veškeré povinné platby podle příslušných pojistných nebo zajišťovacích smluv, a to i v případě anuit.

(78)

Zajištěním toho, aby orgány příslušné k řešení krize měly k dispozici stejné nástroje a pravomoci k řešení krize, se usnadní koordinovaný postup v případě selhání přeshraniční skupiny. K podpoře spolupráce a zabránění nejednotným vnitrostátním reakcím jsou však zřejmě nezbytné další kroky. Orgány příslušné k řešení krize by při řešení krize subjektů ve skupině měly proto být povinny spolupracovat a svůj postup konzultovat v kolegiích k řešení krize za účelem dohodnutí programu řešení krize na úrovni skupiny. S cílem poskytnout fórum pro diskuzi a dosáhnout takové dohody by měla být kolegia k řešení krize založena rozšířením stávajících kolegií orgánů dohledu tím, že se do nich začlení orgány příslušné k řešení krize a zapojí příslušná ministerstva, EIOPA a v příslušných případech orgány odpovědné za garanční systémy v pojišťovnictví. Kolegium k řešení krize by nemělo být rozhodovacím orgánem, ale platformou usnadňující rozhodování vnitrostátních orgánů, přičemž přijímání společných rozhodnutí by mělo být na příslušných vnitrostátních orgánech.

(79)

V návaznosti na vývoj v oblasti regulace v reakci na celosvětovou finanční krizi, zkušenosti získané z této krize a na uplatňování této směrnice by Komise měla po konzultaci s EIOPA předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu, v níž posoudí vhodnost minimálních společných norem pro garanční systémy v pojišťovnictví v Unii. Tato zpráva by měla alespoň: posoudit aktuální stav garančních systémů v pojišťovnictví v členských státech (výše pojistného krytí, druhy pojištění, na které se vztahuje, rozhodné události), pojednávat o možnostech politiky, včetně různých možností, jako je využívání systémů záruk pojištění k pokračování nebo likvidaci pojistných smluv, čímž se náležitě zohlední rozdíly mezi pojistnými produkty v různých členských státech, posoudit nutnost zavést a případně nastínit kroky nezbytné k zavedení minimálního základu pro garanční systémy v pojišťovnictví v celé Unii. V případě potřeby by zprávu měl doprovázet legislativní návrh.

(80)

Řešení krize přeshraničních skupin by mělo dosáhnout rovnováhy mezi potřebou toho, aby postupy zohledňovaly naléhavost situace a umožňovaly účinná, spravedlivá a včasná řešení pro skupinu jako celek na jedné straně a nezbytností ochrany pojistníků, reálné ekonomiky a finanční stability ve všech členských státech, v nichž skupina působí, na straně druhé. Různé orgány příslušné k řešení krize by proto měly sdílet svá stanoviska v kolegiu k řešení krize a všechna opatření k řešení krize navržená orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny by měla být vypracována a projednána různými orgány příslušnými k řešení krize v kontextu skupinových plánů řešení krize. Kolegia k řešení krize by rovněž měla zohlednit stanoviska orgánů příslušných k řešení krize všech členských států, v nichž skupina působí, aby byla pokud možno přijata rychlá a společná rozhodnutí.

(81)

Opatření k řešení krize přijímaná orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny by měla vždy zohledňovat jejich dopad na pojistníky, reálnou ekonomiku a finanční stabilitu v členských státech, kde skupina působí. Orgány příslušné k řešení krize členského státu, v němž je usazen dceřiný podnik, by proto měly mít v krajním případě a v řádně odůvodněných případech možnost vznášet námitky vůči rozhodnutím orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny, pokud se tyto orgány příslušné k řešení krize domnívají, že opatření k řešení krize nejsou přiměřená, a to buď z důvodu potřeby ochrany pojistníků, reálné ekonomiky a finanční stability v tomto členském státě, nebo z důvodu povinností, jež se vztahují na srovnatelné podniky v těchto členských státech.

(82)

Programy řešení krize na úrovni skupiny by měly usnadnit koordinované řešení krize, které pravděpodobněji všem podnikům ve skupině přinese nejlepší výsledky. Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny by proto měly navrhnout programy řešení krize na úrovni skupiny a předložit je kolegiu k řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize, které s programem řešení krize na úrovni skupiny nesouhlasí nebo se rozhodnou přijmout nezávislá opatření k řešení krize, by měly vysvětlit důvody svého nesouhlasu a oznámit je, spolu s podrobnostmi jakýchkoli nezávislých opatření k řešení krize, která hodlají přijmout, orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny a ostatním orgánům příslušným k řešení krize, na něž se program řešení krize na úrovni skupiny vztahuje. Jakýkoli orgán příslušný k řešení krize, který se rozhodne odchýlit se od programu řešení krize na úrovni skupiny, by měl náležitě zvážit potenciální dopad tohoto odchýlení na pojistníky, reálnou ekonomiku a finanční stabilitu v členských státech, v nichž se nacházejí ostatní orgány příslušné k řešení krize, a potenciální dopad tohoto odchýlení na jiné části skupiny.

(83)

Pro zajištění koordinovaného postupu na úrovni skupiny by měly být orgány příslušné k řešení krize vyzvány k tomu, aby v rámci programu řešení krize na úrovni skupiny používaly stejný nástroj na subjekty patřící do dané skupiny, které splňují podmínky zahájení řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny by proto měly mít pravomoc použít nástroj překlenovacího podniku na úrovni skupiny s cílem stabilizovat skupinu jako celek a převést vlastnictví dceřiných podniků na překlenovací podnik za účelem následného prodeje těchto dceřiných podniků za příznivých tržních podmínek, a to buď všech dohromady, nebo zvlášť. Kromě toho by měl mít orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny pravomoc použít nástroj odpisu nebo konverze na mateřské úrovni.

(84)

Účinné řešení krize mezinárodně působících pojišťoven a zajišťoven a skupin vyžaduje spolupráci mezi členskými státy a orgány příslušnými k řešení krize ve třetích zemích. Za tímto účelem a v příslušných odůvodněných případech by měl mít EIOPA pravomoc vypracovávat a uzavírat nezávazná rámcová ujednání o spolupráci s orgány třetích zemí v souladu s článkem 33 nařízení (EU) č. 1094/2010. Vnitrostátním orgánům by ze stejného důvodu mělo být povoleno uzavírat dvoustranná ujednání s orgány třetích zemí v souladu s rámcovými ujednáními o spolupráci orgánu EIOPA. Vypracování těchto dvoustranných ujednání by mělo zajistit účinné plánování, rozhodování a koordinaci, pokud jde o mezinárodně působící pojišťovny a zajišťovny. Za účelem nastolení rovných podmínek by měla být tato dvoustranná ujednání vzájemná, přičemž orgány příslušné k řešení krize by si měly navzájem postupy uznat a vynucovat je, pokud neplatí výjimka, která umožňuje zamítnutí uznání postupu třetí země k řešení krize.

(85)

Spolupráce mezi orgány příslušnými k řešení krize by měla probíhat jak ve vztahu k dceřiným podnikům skupin Unie nebo třetích zemí, tak ve vztahu k pobočkám pojišťoven nebo zajišťoven Unie nebo třetích zemí. Dceřiné podniky skupin třetích zemí jsou podniky usazenými v Unii, a proto plně podléhají právu Unie, včetně použití jakýchkoli nástrojů k řešení krize. Je však nezbytné, aby si členské státy uchovaly právo jednat ve vztahu k pobočkám pojišťoven a zajišťoven, které mají sídlo ve třetích zemích, pokud by uznání a uplatnění postupů třetích zemí k řešení krize týkajících se pobočky ohrozilo reálnou ekonomiku nebo finanční stabilitu v Unii nebo pokud by se pojistníkům z Unie nedostalo zacházení rovnocenného se zacházením s pojistníky ze třetí země. V takové situaci by členské státy měly mít právo po konzultaci se svými orgány příslušnými k řešení krize odmítnout uznání postupu třetí země k řešení krize.

(86)

Provádění této směrnice by nemělo bránit tomu, aby vnitrostátní garanční systémy v pojišťovnictví existovaly paralelně s rámcem pro ozdravné postupy a řešení krize bez ohledu na zdroj financování vnitrostátních garančních systémů v pojišťovnictví. Použití nástrojů k řešení krize a výkon pravomocí k řešení krize vůči pojišťovně nebo zajišťovně by neměly bránit tomu, aby pojistníci, oprávněné osoby a jiní žadatelé byli odškodněni prostřednictvím těchto vnitrostátních garančních systémů v pojišťovnictví.

(87)

EIOPA by měl podporovat sbližování postupů orgánů příslušných k řešení krize prostřednictvím obecných pokynů vydaných v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1094/2010. EIOPA by měl konkrétně upřesnit všechny následující položky: a) další podrobnosti o kritériích týkajících se uplatňování zjednodušených povinností u některých podniků; b) řadu scénářů preventivních ozdravných plánů a minimální seznam kvalitativních a kvantitativních ukazatelů; c) kritéria pro identifikaci zásadních funkcí; d) další okolnosti a kritéria pro posouzení způsobilosti k řešení krize; e) podrobnosti o opatřeních k řešení nebo odstranění překážek způsobilosti k řešení krize a okolnosti, za nichž lze každé opatření použít; a f) jak by měly být informace poskytovány v souhrnné nebo kolektivní podobě pro účely požadavků na důvěrnost.

(88)

Technické normy v oblasti finančních služeb by měly usnadnit harmonizaci a přiměřenou ochranu pojistníků, investorů a spotřebitelů v celé Unii. Vzhledem k vysoce odborným znalostem, jimiž EIOPA disponuje, by bylo účinné a vhodné pověřit tento orgán vypracováním návrhů regulačních a prováděcích technických norem bez politických rozhodnutí a jejich předložením Komisi.

(89)

Komise by měla v případech stanovených touto směrnicí přijmout prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) návrhy regulačních technických norem vypracované EIOPA v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010 za účelem upřesnění následujících prvků: a) kritérií, na jejichž základě se podnikům ukládají požadavky na preventivní plánování ozdravných postupů, metod, které mají být použity při určování podílů na trhu pro účely preventivního plánování ozdravných postupů, a informací, které mají být obsaženy v preventivních ozdravných plánech; b) obsahu plánů řešení krize a obsahu skupinových plánů řešení krize; c) různých prvků oceňování, včetně okolností, za nichž je osoba považována za nezávislou pro účely ocenění, metodik pro posuzování hodnoty aktiv a závazků v souvislosti s řešením krize, oddělení různých ocenění, metodiky pro výpočet rezervy na dodatečné ztráty, které mají být zahrnuty do prozatímního ocenění, metodik a zásad oceňování závazků vyplývajících z derivátů a metodiky oceňování rozdílu v zacházení; d) obsahu smluvních podmínek, jež mají být zahrnuty do finančních smluv, které se řídí právem třetích zemí; e) běžného fungování kolegií k řešení krize. Komise by měla být v případech stanovených touto směrnicí rovněž zmocněna k přijímání prováděcích technických norem vypracovaných EIOPA prostřednictvím prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování EU v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010, které upřesní postupy, obsah a minimální soubor standardních formulářů a vzorů pro poskytování informací pro účely plánů řešení krize a spolupráce pojišťovny nebo zajišťovny.

(90)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES (9), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES (10) a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 (11) obsahují pravidla o ochraně akcionářů a věřitelů pojišťoven a zajišťoven v působnosti uvedených směrnic. V situaci, kdy orgány příslušné k řešení krize potřebují jednat rychle, by taková pravidla mohla bránit přijetí účinných opatření k řešení krize, použití nástrojů k řešení krize a výkonu pravomocí orgány příslušnými k řešení krize. Výjimky podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU (12) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/23 (13) by proto měly být rozšířeny na opatření přijatá v souvislosti s řešením krize pojišťoven a zajišťoven. Za účelem zaručení nejvyšší možné úrovně právní jistoty pro zúčastněné strany by tyto odchylky měly být jasně a úzce vymezeny a měly by se použít pouze ve veřejném zájmu, a jsou-li splněny podmínky pro zahájení řešení krize.

(91)

Aby bylo zajištěno přiměřené sdílení informací a aby byl zajištěn přístup pro všechny příslušné orgány, je nutné zajistit, aby byly orgány příslušné k řešení krize zastoupeny ve všech relevantních fórech a aby EIOPA mohl těžit z odborných znalostí nezbytných k vykonávání úkolů spojených s ozdravnými postupy a řešením krize pojišťoven a zajišťoven. Nařízení (EU) č. 1094/2010 by proto mělo být změněno tak, aby byly jako příslušné orgány určeny orgány příslušné k řešení krize, jak je uvedeno v uvedeném nařízení. Skutečnost, že jsou orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány takto postaveny na roveň, je v souladu s úkolem, který je EIOPA svěřen článkem 25 nařízení (EU) č. 1094/2010 a který spočívá v přispívání k vytváření a koordinaci účinných a soudržných ozdravných plánů a plánů řešení krize a aktivním podílení se na vytváření těchto nástrojů.

(92)

Je nutné zajistit, aby pojišťovny a zajišťovny, osoby, které účinně ovládají jejich činnost, a jejich správní, řídící nebo kontrolní orgán plnily své povinnosti související s řešením krize těchto pojišťoven a zajišťoven. Stejně tak je nutné zajistit, aby se s těmito pojišťovnami a zajišťovnami, osobami, které účinně ovládají jejich činnost, a jejich správním, řídícím nebo kontrolním orgánem v celé Unii zacházelo stejně. Členské státy by proto měly stanovit správní sankce a jiná správní opatření, která jsou účinná, přiměřená a odrazující. Tyto správní sankce a jiná správní opatření by měly splňovat určité základní požadavky, pokud jde o jejich určení, o kritéria, která by měla být zohledněna při ukládání správní sankce nebo jiného správního opatření, o zveřejňování správních sankcí či jiných správních opatření, o klíčové sankční pravomoci a o výši správních pokut. EIOPA by měl vést centrální databázi veškerých správních sankcí nebo jiných správních opatření a informací o odvoláních, které mu nahlásily orgány dohledu a orgány příslušné k řešení krize, přičemž by měl důsledně dodržovat profesní tajemství.

(93)

Od členských států by se nemělo vyžadovat, aby stanovily pravidla pro správní sankce nebo jiná správní opatření v případě porušení této směrnice, na něž se vztahuje vnitrostátní trestní právo. Zachováním trestních sankcí namísto správních sankcí nebo jiných správních opatření za porušení předpisů by však neměla být omezena či jinak ovlivněna schopnost orgánů příslušných k řešení krize a orgánů dohledu včas spolupracovat, mít přístup k informacím a vyměňovat si informace s orgány příslušnými k řešení krize a orgány dohledu v jiných členských státech, a to ani po postoupení daného porušení předpisů příslušným soudním orgánům k trestnímu stíhání.

(94)

Jelikož cíle této směrnice, totiž harmonizace pravidel a procesů pro řešení krize pojišťoven a zajišťoven, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, a proto jej, z důvodů dopadů selhání kteréhokoli podniku v celé Unii, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, smí Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(95)

Při přijímání rozhodnutí nebo opatření podle této směrnice by orgány dohledu a orgány příslušné k řešení krize měly vždy náležitě zohlednit jejich dopad na pojistníky, reálnou ekonomiku a finanční stabilitu v jiných členských státech a měly by zvážit význam jakéhokoli dceřiného podniku nebo přeshraniční činnosti pro pojistníky, finanční odvětví a hospodářství členského státu, v němž je takový dceřiný podnik usazen nebo v němž je tato činnost prováděna, a to i v případech, kdy má dotčený dceřiný podnik nebo přeshraniční činnost menší význam pro danou skupinu,

(96)

Do pěti let od vstupu této směrnice v platnost a na základě získaných zkušeností by Komise měla po konzultaci s EIOPA podat Evropskému parlamentu a Radě zprávu s podrobnějším hodnocením a zaměřením se na vybrané aspekty uplatňování této směrnice,