NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/590 ze dne 7. února 2024 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o zrušení nařízení (ES) č. 1005/2009 (Text s významem pro EHP)

(1)

Zelená dohoda pro Evropu, jak je stanovena ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019, zahájila novou strategii růstu pro Unii, jejímž cílem je transformovat Unii ve spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje. Dohoda potvrzuje ambici Komise učinit z Evropy do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent s nulovým znečištěním a klade si za cíl chránit zdraví a blahobyt občanů před environmentálními riziky a dopady a zajistit inkluzivní a spravedlivou transformaci, která nikoho neopomíjí. Unie je dále odhodlána zajistit plné uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (3) a 8. akčního programu pro životní prostředí zavedeného rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/591 (4) a plnit Agendu Organizace spojených národů pro udržitelný rozvoj 2030 a její cíle udržitelného rozvoje.

(2)

Ozonová vrstva chrání lidi a jiné živé tvory před škodlivým ultrafialovým slunečním zářením. Je spolehlivě vědecky prokázáno, že trvající emise látek poškozujících ozonovou vrstvu, nejsou-li řešeny, způsobují vážné poškození ozonové vrstvy, což má závažný nepříznivý dopad na lidské zdraví, ekosystémy a biosféru, ale také rozsáhlé hospodářské důsledky.

(3)

Podle rozhodnutí Rady 88/540/EHS (5) se Unie stala smluvní stranou Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy (6) a Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (7) (dále jen „Montrealský protokol“). Montrealský protokol a následná rozhodnutí jeho smluvních stran představují soubor celosvětově závazných regulačních opatření proti poškozování ozonové vrstvy.

(4)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 (8) zajišťuje mimo jiné dodržování Montrealského protokolu ze strany Unie. Komise ve svém hodnocení uvedeného nařízení dospěla k závěru, že regulační opatření zavedená v rámci nařízení zůstávají obecně vhodná pro daný účel, jsou účinná a významně přispěla k obnově ozonu ve stratosféře a ke snížení oteplování klimatu.

(5)

Existují jasné důkazy o tom, že se snížilo zatížení atmosféry látkami poškozujícími ozonovou vrstvu a došlo k obnově ozonu ve stratosféře. Nicméně podle nedávného posuzování je tato obnova ozonové vrstvy nadále nejistá a nepředpokládá se, že k návratu na úroveň koncentrací, která existovala před rokem 1980, dojde dříve než v polovině 21. století. Zvýšené ultrafialové záření proto i nadále představuje vážnou hrozbu pro zdraví a životní prostředí. To, zda se podaří zamezit riziku dalšího zpoždění v obnově ozonové vrstvy, i nadále závisí na zajištění neomezeného plnění stávajících závazků, na přijetí dalších kroků v souvislosti se zbývajícími zdroji emisí s cílem snížit emise a na zavedení nezbytných opatření, jež by umožnila rychle a účinně řešit jakékoli budoucí výzvy.

(6)

Většina látek poškozujících ozonovou vrstvu má také vysoký potenciál globálního oteplování a přispívá ke zvyšování teploty na planetě. Vzhledem k důležitým poznatkům zvláštní zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu z roku 2021 by toto nařízení mělo zajistit, aby bylo vynaloženo veškeré možné úsilí o snížení emisí látek poškozujících ozonovou vrstvu. Snížení emisí přispívá k dosažení cíle Pařížské dohody v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) (dále jen „Pařížská dohoda“) (9), kterým je udržet nárůst globální teploty v tomto století výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C.

(7)

S cílem zvýšit informovanost o potenciálu globálního oteplování u látek poškozujících ozonovou vrstvu, kromě jejich potenciálu poškozovat ozonovou vrstvu, by měl být v tomto nařízení uveden také jejich příslušný potenciál globálního oteplování.

(8)

V nařízení (ES) č. 1005/2009 a předcházejících právních aktech Unie jsou stanovena přísnější regulační opatření, než jaká jsou vyžadována podle Montrealského protokolu, a restriktivnější pravidla týkající se dovozu a vývozu.

(9)

Podle nařízení (ES) č. 1005/2009 byla postupně ukončena výroba látek poškozujících ozonovou vrstvu a jejich uvádění na trh pro téměř veškeré použití. Bylo rovněž zakázáno uvádět na trh výrobky a zařízení, které obsahují látky poškozující ozonovou vrstvu nebo jejichž provoz je na těchto látkách závislý, s výjimkou některých případů, kdy je používání těchto látek dosud povoleno. I po postupném ukončení výroby a používání látek poškozujících ozonovou vrstvu je za určitých podmínek nezbytné povolit výjimky pro určitá použití, pro něž dosud nejsou k dispozici alternativy.

(10)

Výroba látek poškozujících ozonovou vrstvu v Unii byla v roce 2021 vyšší než v předchozích deseti letech, přičemž v roce 2021 se oproti roku 2020 zvýšila o 27 %. Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí nazvané „Látky poškozující ozonovou vrstvu, 2022“ je 90 % nárůstu způsobeno využíváním těchto látek jako vstupních surovin. Jejich využívání coby vstupních surovin se ve srovnání s rokem 2020 zvýšilo v roce 2021 o 11 %. Ačkoli je výjimka pro látky poškozující ozonovou vrstvu používané jako vstupní suroviny při chemické výrobě určitého zboží, včetně léčivých přípravků, s ohledem na nízkou míru emisí a neexistenci proveditelných alternativních možností odůvodněná, je důležité pravidelně posuzovat dostupnost alternativ a skutečnou úroveň emisí spojených se stávajícím používáním těchto látek jako vstupních surovin. Komise by měla v případě potřeby přijmout akty v přenesené pravomoci za účelem stanovení seznamu chemických výrobních procesů, u nichž je používání látek poškozujících ozonovou vrstvu uvedených v příloze I jako vstupních surovin zakázáno. V aktech v přenesené pravomoci by se měla zohledňovat dostupnost technicky a ekonomicky proveditelných alternativ na základě technického posuzování provedeného v rámci Montrealského protokolu, zejména zpráv vypracovávaných každé čtyři roky a dalších odborných zpráv vypracovaných hodnoticími panely podle dotyčného protokolu, které zahrnují posuzování dostupných alternativ ke stávajícímu používání těchto látek jako vstupních surovin a úrovně emisí vznikajících při tomto jejich používání a které poskytují dostatečný základ pro rozhodnutí, zda je potřeba konkrétní použití vstupních surovin zakázat. Není-li takové posouzení provedené podle Montrealského protokolu k dispozici, měla by Komise provést na základě technických údajů o stávajícím používání vstupních surovin, souvisejících emisích a jejich dopadu na ozonovou vrstvu a na klima a o dostupnosti technicky a ekonomicky proveditelných alternativ své vlastní posouzení a případně přijmout na jeho základě akt v přenesené pravomoci s cílem stanovit seznam chemických výrobních procesů, u nichž je používání látek poškozujících ozonovou vrstvu uvedených v příloze I jako vstupních surovin zakázáno. Seznam lze s ohledem na zjištění zpráv vypracovaných každé čtyři roky hodnoticími panely v rámci Montrealského protokolu nebo na základě vlastního posouzení Komise aktualizovat.

(11)

Vzhledem k malému množství látek poškozujících ozonovou vrstvu, které se skutečně používají k základním laboratorním a analytickým účelům, je nutné v této souvislosti stanovit přiměřené regulační opatření. Povinnost registrace podle nařízení (ES) č. 1005/2009 by měla být nahrazena požadavkem na uchovávání záznamů s cílem předcházet protiprávnímu používání těchto látek a sledovat vývoj alternativ.

(12)

Uvádění halonů na trh a jejich používání by mělo být povoleno pouze pro kritické účely, jež by měly být určeny s ohledem na dostupnost náhradních látek nebo technologií a na vývoj v oblasti mezinárodních norem.

(13)

Odborný výbor pro náhrady za halony, zřízený v rámci protokolu, uvedl, že zásoby použitých halonů určených pro použití ke kritickým účelům by nemusely být pro naplnění celosvětových potřeb po roce 2030 dostatečné. Aby se předešlo vyrábění nových halonů pro pokrytí budoucích potřeb, je důležité přijmout opatření ke zvýšení dostupnosti zásob halonů znovuzískaných ze zařízení a zajistit náležité monitorování těchto zásob.

(14)

Podle nařízení (ES) č. 1005/2009 přestala dne 18. března 2011 platit výjimka pro použití methylbromidu k veškerým kritickým účelům, mimo jiné ke karanténním a předzásilkovým účelům. Montrealský protokol obsahuje ustanovení, která upravují jeho použití v naléhavých případech. Tato ustanovení dosud nebyla v Unii uplatňována. Je proto nepravděpodobné, že by kterýkoli subjekt v rámci Unie musel těchto ustanovení využít. Nicméně vzhledem k tomu, že naléhavé situace nelze v budoucnu vyloučit, a s cílem sladit toto nařízení s Montrealským protokolem by měla být zachována možnost udělit výjimku v naléhavých případech, zejména v případě neočekávaného šíření určitých škůdců nebo chorob, kdy je takové naléhavé použití povoleno podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 (10) a (EU) č. 528/2012 (11). V takových případech by měla být upřesněna opatření k minimalizaci emisí, například použití prakticky nepropustných fólií k ošetření půdy.

(15)

Rostou obavy ohledně dopadu některých látek poškozujících ozonovou vrstvu, které nejsou regulovány podle Montrealský protokolu, uvedených v příloze II na celosvětové emise, včetně zvýšení koncentrace dichlormethanu v atmosféře, který by mohl zpomalit obnovu ozonové vrstvy. Výroba těchto látek poškozujících ozonovou vrstvu, měřená v metrických tunách, byla v roce 2021 v Unii přibližně čtyřikrát vyšší než výroba látek poškozujících ozonovou vrstvu regulovaných podle Montrealského protokolu. Při vyjádření v tunách potenciálu poškozování ozonové vrstvy však byla jejich výroba ve srovnání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu regulovanými podle Montrealského protokolu a uvedenými v příloze I přibližně čtyřikrát nižší. Je zapotřebí přijmout další omezující opatření a zajistit důslednější sledování, mimo jiné prostřednictvím ustanovení o obnově těchto látek nebo jejich zneškodňování, opravy netěsností a prevence neúmyslného vypouštění látek poškozujících ozonovou vrstvu, které nejsou regulovány podle Montrealského protokolu.

(16)

Omezení stanovená v tomto nařízení pro výrobky a zařízení obsahující látky poškozující ozonovou vrstvu by se měla vztahovat také na výrobky a zařízení, jejichž provoz je na těchto látkách závislý, aby se předešlo obcházení těchto omezení.

(17)

Je důležité zajistit, aby bylo možné uvádět v Unii na trh látky poškozující ozonovou vrstvu za účelem regenerace. Rovněž by mělo být povoleno uvádět na trh látky poškozující ozonovou vrstvu a výrobky a zařízení, které tyto látky obsahují nebo jejichž provoz je na těchto látkách závislý, a to za účelem jejich zneškodnění pomocí technologie schválené smluvními stranami Montrealského protokolu nebo technologie, kterou smluvní strany Montrealského protokolu neschválily, ale která je v souladu s unijním a vnitrostátním právem.

(18)

Vzhledem k tomu, že po vyprázdnění nádob na jedno použití na látky poškozující ozonovou vrstvu v nich nevyhnutelně zůstává určité množství chladiva, které je poté uvolňováno do atmosféry, měly by být tyto nádoby zakázány. Toto nařízení by mělo zakázat jejich vývoz, dovoz, uvádění na trh, další dodání nebo poskytnutí na trh a použití, s výjimkou případů, kdy jsou použity k základním laboratorním a analytickým účelům. Aby se zajistilo, že opětovně plnitelné nádoby na látky poškozující ozonovou vrstvu budou znovu naplněny, a nikoli zlikvidovány, měly by být podniky při uvádění těchto nádob na trh povinny předložit prohlášení o shodě, které by dokládalo přijetí opatření, jejichž cílem je vrátit je k opětovnému naplnění.

(19)

V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 (12) je stanoveno označování látek klasifikovaných jako látky poškozující ozonovou vrstvu a označování směsí, jež tyto látky obsahují. Jelikož je povoleno propouštět do volného oběhu látky poškozující ozonovou vrstvu vyrobené pro použití jako vstupní suroviny, technologická činidla a pro základní laboratorní a analytické účely, měly by být tyto látky odlišeny od látek, které jsou vyráběny pro jiné účely použití.

(20)

Ve výjimečných případech by mělo být možné povolit vývoz výrobků a zařízení obsahujících hydrochlorfluoruhlovodíky, pokud by mohlo být výhodnější umožnit ukončení přirozeného životního cyklu těchto výrobků a zařízení ve třetí zemi, než aby byly vyřazeny z provozu a zlikvidovány v Unii.

(21)

Vzhledem k tomu, že proces výroby některých látek poškozujících ozonovou vrstvu může vést k emisím fluorovaného skleníkového plynu trifluormethanu vznikajícího jako vedlejší produkt, měly by být jako podmínka pro uvedení dané látky poškozující ozonovou vrstvu na trh tyto emise vzniklé jako vedlejší produkt zneškodněny nebo znovuzískány pro další použití. Výrobci a dovozci by měli být povinni zdokumentovat zmírňující opatření přijatá k předcházení emisím trifluormethanu ve výrobním procesu a poskytovat důkazy o zneškodnění nebo znovuzískání těchto emisí vzniklých jako vedlejší produkt k dalšímu použití v souladu s nejlepšími dostupnými technologiemi. V okamžiku uvedení látky poškozující ozonovou vrstvu na trh by mělo být předloženo prohlášení o shodě.

(22)

K usnadnění celních kontrol je důležité upřesnit jednak informace, jež mají být předkládány celním orgánům v členských státech (dále jen „celní orgány“) v případě dovozu a vývozu látek, výrobků a zařízení poškozujících ozonovou vrstvu, na něž se vztahuje toto nařízení, a jednak úkoly celních orgánů a případně orgánů dozoru nad trhem při prosazování zákazu a omezení dovozu a vývozu těchto látek, výrobků a zařízení. Pokud neexistují zvláštní ustanovení, která by konkrétněji upravovala konkrétní aspekty dozoru nad trhem a vymáhání práva, vztahuje se na látky, výrobky a zařízení, na něž se vztahuje toto nařízení, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 (13), v němž jsou stanovena pravidla pro dozor nad trhem a kontrolu výrobků vstupujících na trh Unie. Pokud jsou v tomto nařízení stanovena konkrétní ustanovení, například o celních kontrolách, mají tato konkrétnější ustanovení přednost, a doplňují tak pravidla stanovená v nařízení (EU) 2019/1020. V zájmu zajištění ochrany životního prostředí by se toto nařízení mělo vztahovat na všechny formy dodávek látek poškozujících ozonovou vrstvu, na něž se vztahuje toto nařízení, mimo jiné na prodej na dálku podle článku 6 nařízení (EU) 2019/1020.

(23)

Aby se předešlo nedovolenému obchodu se zakázanými látkami, výrobky a zařízením, na něž se toto nařízení vztahuje, měly by se zákazy v něm stanovené, stejně jako licenční požadavky na obchod vztahovat nejen na vstup zboží na celní území Unie s návrhem na propuštění do volného oběhu, ale také na dočasné uskladnění a ostatní celní režimy stanovené podle celních předpisů Unie. Mělo by být povoleno snadnější udělování licencí na zboží v režimu dočasného uskladnění, aby se předešlo zbytečné zátěži pro hospodářské subjekty a celní orgány.

(24)

Systém vydávání licencí pro dovoz a vývoz látek poškozujících ozonovou vrstvu je základním požadavkem podle protokolu pro sledování obchodu a předcházení protiprávní činnosti v této souvislosti. Licence by měly být časově omezené, aby bylo zajištěno, že podniky pravidelně přezkoumávají používání alternativ. Aby se zajistily automatické celní kontroly v reálném čase, a to na úrovni zásilky i v rámci elektronické výměny a uchovávání informací o všech zásilkách látek, výrobků a zařízení, na něž se toto nařízení vztahuje, které jsou předkládány celním orgánům, je nezbytné propojit elektronický systém licencí pro látky poškozující ozonovou vrstvu s jednotným portálem Evropské unie pro oblast celnictví (dále jen „jednotný portál EU pro oblast celnictví“), který byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2399 (14). Vzhledem k tomuto propojení s jednotným portálem EU pro oblast celnictví by bylo nepřiměřené zavádět v Unii systém pro udělování licencí pro jednotlivé zásilky.

(25)

Aby se zajistilo, že látky, výrobky a zařízení, na něž se vztahuje toho nařízení a které byly protiprávně dovezeny na trh Unie, znovu nevstoupí na trh, měly by příslušné orgány v členských státech tyto látky, výrobky a zařízení za účelem jejich likvidace zabavit nebo odebrat. Zpětný vývoz látek, výrobků a zařízení, které nejsou v souladu s tímto nařízením, by měl být v každém případě zakázán.

(26)

Členské státy by měly zajistit, aby pracovníci celních úřadů a jiné osoby zmocněné na základě vnitrostátních předpisů, kteří provádějí kontroly podle tohoto nařízení, měli odpovídající zdroje a znalosti, například prostřednictvím odborné přípravy, která jim bude poskytnuta, a aby byli dostatečně vybaveni pro řešení případů nedovoleného obchodu s látkami, výrobky a zařízeními poškozujícími ozonovou vrstvu, na něž se toto nařízení vztahuje. Členské státy by měly určit celní úřady nebo jiná místa, které tyto podmínky splňují, a které jsou proto pověřeny prováděním celních kontrol při dovozu, vývozu a v případě tranzitu.

(27)

Pro řešení případů porušování tohoto nařízení, zejména nedovoleného obchodu, je mimořádně důležitá spolupráce a výměna nezbytných informací mezi všemi příslušnými orgány členských států zapojenými do provádění tohoto nařízení, a sice celními orgány, orgány dozoru nad trhem, orgány pro ochranu životního prostředí a všemi ostatními příslušnými orgány s kontrolními funkcemi, mezi členskými státy a s Komisí. Vzhledem k důvěrné povaze výměny informací o celních rizicích by pro tyto účely měl být používán celní systém pro řízení rizik.

(28)

Při plnění úkolů, jež ukládá toto nařízení, a v zájmu podpory spolupráce a dostatečné výměny informací mezi příslušnými orgány a Komisí v případě kontroly dodržování tohoto nařízení a v případě nedovoleného obchodu s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu by Komisi měl být nápomocen Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) zřízený rozhodnutím Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom (15). OLAF by měl mít přístup ke všem nezbytným informacím, což usnadní plnění jeho úkolů.

(29)

Aby byl zajištěn soulad s Montrealským protokolem, měl by být zakázán dovoz látek poškozujících ozonovou vrstvu a výrobků a zařízení, které tyto látky obsahují nebo jejichž provoz je na těchto látkách závislý, ze států, které nejsou smluvní stranou Montrealského protokolu, a vývoz do těchto států.

(30)

Úmyslné vypouštění látek poškozujících ozonovou vrstvu do atmosféry, pokud je protiprávní, představuje závažné porušení tohoto nařízení a mělo by být výslovně zakázáno. Podniky by měly přijmout veškerá proveditelná opatření k omezení neúmyslného vypouštění látek poškozujících ozonovou vrstvu do atmosféry rovněž s přihlédnutím k jejich potenciálu globálního oteplování. Je proto nezbytné stanovit ustanovení o znovuzískávání použitých látek poškozujících ozonovou vrstvu z výrobků a zařízení a o předcházení únikům těchto látek. Aby se co nejvíce snížily emise, měly by být povinnosti týkající se znovuzískávání těchto látek při odstraňování některých druhů pěn z budov rozšířeny také na vlastníky budov a dodavatele.

(31)

Požadavek na zpětné získávání látek poškozujících ozonovou vrstvu z pěn obsažených ve stavebních materiálech by mohl podnítit inovace a výzkum a vývoj v oblasti demoličních, regeneračních a recyklačních technologií a mohl by mít pozitivní dopad na zaměstnanost v důsledku vysoké náročnosti procesu vyřazování budov z provozu na pracovní sílu a potřeby větší kapacity pro zpracování těchto druhů odpadů. Je proto důležité zpřístupnit vhodné programy odborné přípravy, které by odpovídaly potřebě náležitě kvalifikovaných fyzických osob, aby mohly provádět znovuzískávání látek poškozujících ozonovou vrstvu obsažených v pěnách.

(32)

Je nezbytné stanovit pravidla pro látky poškozující ozonovou vrstvu, které nejsou regulovány podle Montrealského protokolu, uvedené v příloze II, a to s ohledem na množství vyráběné a používané v Unii a s ohledem na účinek emisí těchto látek na ozon ve stratosféře. Obnovu ozonové vrstvy v odvětvích, která nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, ovlivňují i jiné uznávané aspekty. Patří mezi ně oxid dusný, který je na základě emisí vážených potenciálem poškozování ozonu jednou z nejvýznamnějších zbývajících látek poškozujících ozonovou vrstvu. Oxid dusný představuje hlavní část antropogenních emisí pocházejících ze zemědělské činnosti, což je oblast, na kterou se Komise zavázala zaměřit v návaznosti na své sdělení ze dne 20. května 2020 nazvané „Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy“. Dalším problémem jsou intenzivní přírodní požáry, kterým je důležité předcházet, neboť mohou podstatně zvýšit množství aerosolu ve stratosféře, a narušovat tak stratosférický ozon.

(33)

Členské státy by měly informovat Komisi o případech nedovoleného obchodu zjištěných příslušnými orgány, včetně uložených sankcí.

(34)

Použití halonů by mělo být povoleno pouze v kritických případech stanovených v tomto nařízení. Členské státy by měly informovat o množství halonů instalovaných, použitých nebo uskladněných pro kritické účely a rovněž o bezpečnostních opatřeních k omezení emisí z těchto látek a o pokroku dosaženém při hledání alternativ. Tyto informace jsou potřebné k tomu, abychom věděli, jaké množství halonů je dosud v Unii k dispozici pro použití pro kritické účely, a také pro sledování technického pokroku v této oblasti s cílem zjistit, kdy už halon není pro určité použití nutný.

(35)

Montrealský protokol ukládá povinnost oznamovat údaje o obchodu s látkami, které poškozují ozonovou vrstvu. Výrobci, dovozci a vývozci látek poškozujících ozonovou vrstvu by proto měli každoročně oznamovat údaje o obchodu s látkami, které poškozují ozonovou vrstvu. Oznamovat by se měly i údaje o obchodu s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu, které nejsou regulovány podle Montrealského protokolu, uvedenými v příloze II, aby bylo možné posoudit, zda je zapotřebí rozšířit některá nebo všechna příslušná regulační opatření pro látky poškozující ozonovou vrstvu uvedené v příloze I, tak aby se vztahovala i na tyto látky.

(36)

Komise jménem Unie každoročně podává sekretariátu pro ozonovou vrstvu zprávu o dovozu a vývozu látek poškozujících ozonovou vrstvu, které jsou regulovány podle Montrealského protokolu. Ačkoli za podávání zpráv o výrobě těchto látek a jejich zneškodňování odpovídají členské státy, měla by Komise poskytnout návrhy údajů o těchto činnostech, aby sekretariátu pro ozonovou vrstvu usnadnila včasný výpočet spotřeby v Unii. Nebudou-li k dispozici oznámení rozšiřující doložku o organizaci regionální hospodářské integrace, měla by Komise v této praxi podávání každoročních zpráv pokračovat a zároveň zajistit, aby byl členským státům poskytnut dostatek času na přezkum návrhů údajů poskytnutých Komisí, aby se zabránilo nesrovnalostem.

(37)

Příslušné orgány členských států, včetně orgánů pro ochranu životního prostředí, orgánů pro dozor nad trhem a celních orgánů, by měly provádět kontroly na základě přístupu založeného na rizicích, s cílem zajistit dodržování tohoto nařízení. Takový přístup je nezbytný, aby bylo možné se zaměřit na tyto činnosti představující největší riziko nedovoleného obchodu s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo protiprávního vypouštění těchto látek,. Příslušné orgány by navíc měly provádět kontroly, pokud mají důkazy nebo jiné relevantní informace o potenciálních případech nedodržování tohoto nařízení. Tyto informace by v příslušných případech a v nejvyšší možné míře měly být sdělovány celním orgánům, aby bylo možné ještě před kontrolou vypracovat analýzu rizik v souladu s článkem 47 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (16). Je důležité zajistit, aby v případech, kdy příslušné orgány zjistí porušení tohoto nařízení, byly informovány příslušné orgány odpovědné za proces ukládání sankcí a aby mohly v případě potřeby uložit vhodnou sankci.

(38)

Členské státy by měly zajistit, aby se na porušování tohoto nařízení ze strany podniků vztahovaly účinné, přiměřené a odrazující sankce.

(39)

Členské státy by měly mít možnost stanovit pravidla, kdy by bylo možné za stejné porušení tohoto nařízení uložit buď trestní sankci nebo správní sankci, nebo obě zároveň. Pokud členské státy uloží za stejné porušení trestní i správní sankci, nemělo by to vést k porušení práva nebýt dvakrát trestně stíhán nebo trestán za stejný skutek (ne bis in idem), jak jej vykládá Soudní dvůr Evropské unie.

(40)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o:

Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (17).

(41)

Za účelem doplnění nebo změny určitých prvků tohoto nařízení, které nejsou podstatné, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o:

Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (18). Za účelem zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(42)

Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů členskými státy je upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (19) a ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů Komisí je upravena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (20), zejména co se týká požadavků na důvěrnost a bezpečnost zpracování, předávání osobních údajů Komisí členským státům, zákonnost zpracování a práv subjektů údajů na informace, na přístup k osobním údajům a jejich opravy.

(43)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a zaslal své formální připomínky dne 20. května 2022.

(44)

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie přísluší zajištění soudní ochrany práv osob podle práva Unie soudům členských států. Kromě toho čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) členským státům ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. V tomto ohledu by členské státy měly zajistit, aby veřejnost, včetně fyzických nebo právnických osob, měla přístup ke spravedlnosti v souladu s povinnostmi, které se členské státy zavázaly plnit coby smluvní strany Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí ze dne 25. června 1998 (21) (dále jen „Aarhuská úmluva“).

(45)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zabránit poškozování ozonové vrstvy, a přispět tak k obnově ozonu ve stratosféře, k omezení oteplování klimatu a k zajištění souladu s Montrealským protokolem, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale z důvodu přeshraniční povahy řešeného environmentálního problému a účinků tohoto nařízení na obchod v rámci Unie i na vnější obchod jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(46)

Je třeba provést řadu změn v nařízení (ES) č. 1005/2009. V zájmu jasnosti by uvedené nařízení mělo být zrušeno a nahrazeno tímto nařízením,