NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení (EU) 2022/869 (Text s významem pro EHP)

(1)

Je nezbytné stanovit na úrovni Unie pravidla pro obnovu ekosystémů, aby se zajistilo obnovení biologické rozmanitosti a odolnosti přírody na celém území Unie. Obnova ekosystémů rovněž přispívá k cílům Unie v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně.

(2)

Ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvaném „Zelená dohoda pro Evropu“ (dále jen „Zelená dohoda pro Evropu“) se stanoví ambiciózní plán přeměny Unie na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou účinně využívající zdroje, jejímž cílem je chránit, zachovávat a posilovat přírodní kapitál Unie a chránit zdraví a dobré životní podmínky občanů před environmentálními riziky a jejich dopady. V rámci Zelené dohody pro Evropu se ve sdělení Komise ze dne 20. května 2020 nazvaném „Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2023 – Navrácení přírody do našeho života“ stanoví Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030.

(3)

Unie a její členské státy jsou smluvními stranami Úmluvy o biologické rozmanitosti (4). Jako takové se zavázaly k dlouhodobé strategické vizi přijaté na desátém zasedání konference smluvních stran této úmluvy konaném ve dnech 18. až 29. října 2010 rozhodnutím X/2 s názvem „Strategický plán pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020“, podle níž má být do roku 2050 biologická rozmanitost ceněna, chráněna, obnovena a užívána rozumně a mají se zachovat ekosystémové služby a zdravá planeta a přinést výhody, které jsou zásadní pro všechny lidi.

(4)

V globálním rámci pro biologickou rozmanitost, přijatém na patnáctém zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti ve dnech 7. až 19. prosince 2022, jsou stanoveny prakticky zaměřené globální cíle pro naléhavá opatření v průběhu desetiletí do roku 2030. Cílem 1 je zajistit, aby byly všechny oblasti zahrnuty do participativního a integrovaného územního plánování podporujícího biologickou rozmanitost nebo do účinných procesů řízení zaměřených na změny ve využívání půdy a moří; do roku 2030 dosáhnout téměř nulové ztráty oblastí s velkým významem pro biologickou rozmanitost, včetně ekosystémů s vysokou ekologickou integritou, při současném respektování práv původních obyvatel a místních komunit, jak jsou uvedena v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel. Cílem 2 je zajistit, aby bylo do roku 2030 účinně obnoveno alespoň 30 % oblastí poškozených suchozemských, vnitrozemských vodních a mořských a pobřežních ekosystémů, s cílem posílit biologickou rozmanitost a ekosystémové funkce a služby, ekologickou integritu a propojenost. Cílem 11 je obnovit, zachovat a posílit přínosy, které příroda představuje pro lidi, včetně ekosystémových funkcí a služeb, jako jsou regulace ovzduší, vody a klimatu, zdraví půdy, opylování a snižování rizika onemocnění, jakož i ochrana před přírodními riziky a katastrofami za pomoci přírodě blízkých řešení nebo ekosystémových přístupů ve prospěch všech lidí a přírody. Celosvětový rámec pro biologickou rozmanitost umožní pokrok na cestě k dosažení cílů pro rok 2050 zaměřených na výsledky.

(5)

Cíle udržitelného rozvoje OSN, zejména cíle 14.2, 15.1, 15.2 a 15.3, zmiňují potřebu zajistit zachování, obnovu a udržitelné využívání suchozemských ekosystémů a vnitrozemských sladkovodních ekosystémů a jejich služeb, zejména lesů, mokřadů a horských a suchých ekosystémů.

(6)

Valné shromáždění OSN v usnesení ze dne 1. března 2019 označilo období 2021–2030 za Desetiletí OSN pro obnovu ekosystémů s cílem podpořit a rozšířit úsilí o prevenci, zastavení a zvrácení degradace ekosystémů po celém světě a zvyšování povědomí o důležitosti obnovy ekosystémů.

(7)

Cílem Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 je zajistit, aby do roku 2030 byla biologická rozmanitost v Evropě na cestě k obnově, což bude přínosné pro člověka, planetu, klima i naše hospodářství. Strategie stanoví ambiciózní plán EU na obnovu přírody s řadou klíčových závazků, včetně závazku předložit návrh právně závazných cílů EU pro obnovu přírody s cílem obnovit poškozené ekosystémy, zejména ty s největším potenciálem zachycovat a ukládat uhlík, a předcházet dopadu přírodních katastrof a snižovat ho.

(8)

Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 9. června 2021 o Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 velmi uvítal závazek vypracovat legislativní návrh se závaznými cíli pro obnovu přírody a dále vyjádřil názor, že kromě celkového cíle pro obnovu by měl tento návrh zahrnovat specifické cíle pro obnovu ekosystémů, přírodních stanovišť a druhů, které by se vztahovaly na lesy, travní porosty, mokřady, rašeliniště, opylovače, volně tekoucí řeky, pobřežní oblasti a mořské ekosystémy.

(9)

Rada ve svých závěrech ze dne 23. října 2020 uznala, že předcházení dalšímu úbytku současného stavu biologické rozmanitosti a poškozování přírody bude mít zásadní význam, nebude však k navrácení přírody do našeho života stačit. Rada zopakovala, že jsou zapotřebí ambicióznější cíle v oblasti obnovy přírody, jak se navrhuje v novém plánu EU na obnovu přírody, který zahrnuje opatření na ochranu a obnovu biologické rozmanitosti nad rámec chráněných území. Rada rovněž uvedla, že očekává návrh právně závazných cílů pro obnovu přírody podmíněný posouzením dopadů.

(10)

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 stanoví závazek právně chránit nejméně 30 % pevniny, včetně vnitrozemských vod, a 30 % mořských oblastí v Unii, přičemž alespoň jedna třetina by měla být přísně chráněna, včetně všech zbývajících původních lesů a pralesů. Kritéria a pokyny pro určení dalších chráněných území členskými státy (dále jen „kritéria a pokyny“), které v roce 2022 vypracovala Komise ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami, zdůrazňují, že pokud obnovované oblasti splňují kritéria pro označení za chráněné území nebo se očekává, že je budou splňovat, jakmile obnovení dosáhne svého plného účinku, měly by tyto obnovené oblasti rovněž přispět k cílům Unie v oblasti chráněných území. V kritériích a pokynech se rovněž zdůrazňuje, že chráněná území mohou významně přispět k cílům pro obnovu stanoveným ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 tím, že vytvoří podmínky pro úspěšné dosažení obnovy. To platí zejména pro oblasti, které se mohou obnovit přirozeně tím, že se zastaví nebo omezí některé tlaky vyvolávané lidskou činností. Zavedení přísné ochrany takovýchto oblastí, včetně oblastí v mořském prostředí, bude v některých případech postačovat k obnově jejich přírodních hodnot. Kromě toho je v kritériích a pokynech zdůrazněno, že se očekává, že všechny členské státy přispějí ke splnění cílů Unie týkajících se chráněných území stanovených ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, a to v míře, která je úměrná přírodním hodnotám těchto území a jejich potenciálu pro obnovu přírody.

(11)

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 stanoví cíl zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování trendů z hlediska ochrany nebo ke zhoršování stavu v případě chráněných přírodních stanovišť a druhů a aby alespoň 30 % druhů a přírodních stanovišť, které v současné době nejsou v příznivém stavu, do roku 2030 do této kategorie spadalo nebo vykazovalo silný pozitivní trend směřující k tomu, že do ní spadat budou. Pokyny vypracované Komisí ve spolupráci s členskými státy a zúčastněnými stranami na podporu splnění těchto cílů zdůrazňují, že u většiny těchto přírodních stanovišť a druhů bude pravděpodobně zapotřebí vyvinout úsilí na jejich zachování a obnovu, a to buď zastavením současných negativních trendů do roku 2030 nebo zachováním současného stabilního či pozitivního vývoje, nebo zabráněním úbytku stanovišť a druhů s příznivým stavem z hlediska ochrany. Tyto pokyny dále zdůrazňují, že uvedené úsilí v oblasti obnovy je třeba v první řadě plánovat, provádět a koordinovat na vnitrostátní nebo regionální úrovni a že při výběru a upřednostňování druhů a stanovišť, jejichž stav má být do roku 2030 zlepšen, je třeba usilovat o synergie s dalšími unijními a mezinárodními cíli, zejména s cíli politiky v oblasti životního prostředí a klimatu.

(12)

Ve zprávě Komise ze dne 15. října 2020 o stavu přírody v Evropské unii (dále jen „zpráva o stavu přírody z roku 2020“) se uvádí, že Unie zatím nedokázala zastavit úbytek chráněných typů stanovišť a druhů, jejichž zachování je pro Unii důležité. Tento úbytek je způsoben především upuštěním od extenzivního zemědělství, zintenzivněním postupů hospodaření, změnou hydrologických režimů, urbanizací a znečištěním, jakož i neudržitelnými lesnickými činnostmi a využíváním druhů. Závažné a rostoucí hrozby pro původní faunu a flóru v Unii dále představují invazní nepůvodní druhy a změna klimatu.

(13)

Zelená dohoda pro Evropu povede k postupné a hluboké transformaci hospodářství Unie a jejích členských států, což bude mít následně silný vliv na vnější činnost Unie. Je důležité, aby Unie využívala svou obchodní politiku a rozsáhlou síť obchodních dohod ke spolupráci s partnery v oblasti ochrany životního prostředí a biologické rozmanitosti i v celosvětovém měřítku a aby při tom prosazovala rovné podmínky.

(14)

Je vhodné stanovit zastřešující cíl pro obnovu ekosystémů, a podpořit tak hospodářskou a společenskou transformaci, vytváření vysoce kvalitních pracovních míst a udržitelný růst. Biologicky rozmanité ekosystémy, jako jsou mokřady, sladkovodní, lesní a zemědělské ekosystémy, ekosystémy s řídkou vegetací, jakož i mořské, pobřežní a sídelní ekosystémy, poskytují, jsou-li v dobrém stavu, řadu základních ekosystémových služeb, přičemž přínosy obnovení poškozených ekosystémů do dobrého stavu ve všech pevninských i mořských oblastech zdaleka převyšují náklady na obnovu. Tyto služby přispívají k široké škále socioekonomických přínosů v závislosti na hospodářských, sociálních, kulturních, regionálních a místních charakteristikách.

(15)

Statistická komise OSN na svém 52. zasedání v březnu 2021 přijala systém integrovaného environmentálního a ekonomického účetnictví – ekosystémové účetnictví (SEEA EA). SEEA EA představuje integrovaný a komplexní statistický rámec pro organizaci údajů o přírodních stanovištích a typech krajiny, měření rozsahu, stavu a služeb ekosystémů, sledování změn ekosystémových aktiv a usouvztažnění těchto informací s hospodářskou a jinou lidskou činností.

(16)

Zajištění biologicky rozmanitých ekosystémů a boj proti změně klimatu jsou spolu nerozlučně spjaty. Příroda a přírodě blízká řešení, včetně přírodních zásob a propadů uhlíku, jsou pro boj s klimatickou krizí zásadní. Klimatická krize ovšem již nyní výrazně přispívá ke změně suchozemských i mořských ekosystémů a Unie se musí připravit na rostoucí intenzitu, četnost a rozšíření jejích dopadů. Zvláštní zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) o dopadech globálního oteplení o 1,5 oC poukázala na to, že některé dopady mohou být dlouhodobé nebo nezvratné. Šestá hodnotící zpráva IPCC uvádí, že obnova ekosystémů bude mít zásadní význam pro pomoc v boji proti změně klimatu, jakož i pro snižování rizik pro potravinové zabezpečení. Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) ve své globální hodnotící zprávě o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách z roku 2019 označila změnu klimatu za jednu z hlavních hybných sil změn v přírodě a očekává, že dopady změny klimatu se v nadcházejících desetiletích budou zvyšovat a v některých případech převýší dopady jiných faktorů změny ekosystémů, jako je změna ve využívání půdy a moří.

(17)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (5) stanoví závazný cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality v Unii a poté usilovat o dosažení negativních emisí a upřednostňovat rychlé a předvídatelné snižování emisí a zároveň podporovat pohlcování pomocí přirozených propadů. Obnova ekosystémů může významně přispět k zachování, řízení a posilování přírodních propadů a ke zvýšení biologické rozmanitosti a současně podpořit boj proti změně klimatu. Nařízení (EU) 2021/1119 dále vyžaduje, aby příslušné orgány Unie a členské státy zajistily trvalý pokrok při zvyšování adaptační kapacity, posilování odolnosti a snižování zranitelnosti vůči změně klimatu. Rovněž vyžaduje, aby členské státy začlenily přizpůsobení do všech oblastí politiky a podporovaly přizpůsobení založené na ekosystémech a přírodě blízká řešení. Přírodě blízká řešení jsou řešení inspirovaná a podporovaná přírodou, která jsou nákladově efektivní a současně environmentálně, sociálně a hospodářsky přínosná a přispívají k budování odolnosti. Tato řešení přinášejí do měst, krajiny i mořského prostředí větší počet různorodějších přírodních a přirozených prvků a procesů, a to prostřednictvím místně přizpůsobených systémových zásahů, které účinně využívají zdroje. Přírodě blízká řešení proto musí být prospěšná pro biologickou rozmanitost a podporovat poskytování řady ekosystémových služeb.

(18)

Ve sdělení Komise ze dne 24. února 2021 nazvaném „Vytvoření Unie odolné vůči změně klimatu – nová strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu“ se zdůrazňuje potřeba podporovat přírodě blízká řešení a uznává se, že nákladově efektivního přizpůsobení se změně klimatu lze dosáhnout ochranou a obnovou mokřadů a rašelinišť, pobřežních a mořských ekosystémů, rozvojem sídelní zeleně a výstavbou zelených střech a zdí a podporou a udržitelným obhospodařování lesů a zemědělské půdy. Větší množství biologicky rozmanitých ekosystémů vede k vyšší odolnosti vůči změně klimatu a poskytuje účinnější formy snižování rizika katastrof a předcházení katastrofám.

(19)

Politika Unie v oblasti změny klimatu je momentálně revidována tak, aby se řídila plánem stanoveným v nařízení (EU) 2021/1119, který spočívá ve snížení čistých emisí skleníkových plynů (emisí po odečtení pohlcených emisí) do roku 2030 alespoň o 55 % ve srovnání s úrovní roku 1990. Konkrétně cílem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/839 (6) je posílit příspěvek odvětví půdy k celkovým ambicím v oblasti klimatu do roku 2030 a sladit cíle, pokud jde o započítávání emisí a jejich pohlcování v odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF), se souvisejícími politickými iniciativami v oblasti biologické rozmanitosti. Uvedené nařízení zdůrazňuje potřebu ochrany a posílení přirozeného pohlcování uhlíku, zlepšení odolnosti ekosystémů vůči změně klimatu, obnovení degradované půdy a ekosystémů a zavodňování rašelinišť. Dále je jeho cílem zlepšit monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v půdě, na kterou se vztahuje ochrana a obnova. V této souvislosti je důležité, aby ekosystémy ve všech kategoriích využití půdy, včetně lesů, travních porostů, orné půdy a mokřadů, byly v dobrém stavu, aby dokázaly účinně zachycovat a ukládat uhlík.

(20)

Jak se uvádí ve sdělení Komise ze dne 23. března 2022 nazvaném „Zajištění potravinového zabezpečení a posílení odolnosti potravinových systémů“, geopolitický vývoj dále zdůraznil potřebu zajistit odolnost potravinových systémů. Je prokázáno, že obnova agroekosystémů má z dlouhodobého hlediska pozitivní dopad na potravinovou produktivitu a že obnova přírody funguje jako pojistka k zajištění dlouhodobé udržitelnosti a odolnosti Unie.

(21)

V závěrečné zprávě Konference o budoucnosti Evropy z května 2022 občané vyzývají Unii, aby chránila a obnovovala biologickou rozmanitost, krajinu a oceány, odstranila znečištění a podporovala znalosti, povědomí, vzdělávání a dialog o životním prostředí, změně klimatu, využívání energie a udržitelnosti.

(22)

Obnova ekosystémů spolu s úsilím o omezení obchodu s volně žijícími a planě rostoucími druhy a konzumace těchto druhů rovněž pomůže předcházet možným budoucím infekčním onemocněním se zoonotickým potenciálem a zvyšovat odolnost vůči nim, čímž se sníží riziko šíření nákaz a pandemií, a přispěje k podpoře úsilí Unie i celosvětového úsilí o uplatňování přístupu „jedno zdraví“, který uznává úzkou vazbu mezi lidským zdravím, zdravím zvířat a zdravou a odolnou přírodou.

(23)

Půda je nedílnou součástí suchozemských ekosystémů. Ve sdělení Komise ze dne 17. listopadu 2021 nazvaném „Strategie EU pro půdu do roku 2030 – Využití přínosů zdravé půdy pro lidi, potraviny, přírodu a klima“ se uvádí potřeba obnovit degradovanou půdu a posílit biologickou rozmanitost půdy. Globální mechanismus, tj. orgán zřízený v rámci Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem a/nebo desertifikací, zejména v Africe (7), a sekretariát uvedené úmluvy zavedly program pro stanovení cílů v oblasti neutrality z hlediska degradace půdy, který má zemím pomoci dosáhnout do roku 2030 neutrality z hlediska degradace půdy.

(24)

Cílem směrnice Rady 92/43/EHS (8) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES (9) je zajistit dlouhodobou ochranu, zachování a přežití nejcennějších a nejohroženějších druhů a přírodních stanovišť v Evropě, jakož i ekosystémů, jejichž jsou součástí. Klíčovým nástrojem pro provádění cílů těchto dvou směrnic je síť Natura 2000, která byla zřízena v roce 1992 a je největší koordinovanou sítí chráněných území na světě. Toto nařízení by se mělo vztahovat na evropské území členských států, na které se vztahují Smlouvy, čímž bude v souladu se směrnicemi 92/43/EHS a 2009/147/ES, jakož i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES (10).

(25)

Komise vypracovala pro stanovení dobrého stavu typů stanovišť chráněných podle směrnice 92/43/EHS a stanovení dostatečné kvality a rozlohy stanovišť druhů spadajících do oblasti působnosti uvedené směrnice příslušný rámec a pokyny. Cíle pro obnovu u těchto typů stanovišť a stanoviště druhů lze stanovit na základě uvedeného rámce a pokynů. Tato obnova však nebude stačit ke zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a k obnovení všech ekosystémů. S cílem zvýšit biologickou rozmanitost v rozsahu šířeji vymezených ekosystémů by proto měly být stanoveny další povinnosti založené na konkrétních ukazatelích.

(26)

Na základě směrnic 92/43/EHS a 2009/147/ES a s cílem podpořit dosažení cílů stanovených v uvedených směrnicích by členské státy měly zavést opatření na obnovu, aby zajistily obnovení chráněných stanovišť a druhů, včetně volně žijících ptáků, ve všech oblastech Unie, a to i v oblastech mimo lokality sítě Natura 2000.

(27)

Cílem směrnice 92/43/EHS je zachovat a obnovit příznivý stav z hlediska ochrany u přírodních stanovišť a volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Unie. Směrnice však nestanoví lhůtu pro dosažení tohoto cíle. Podobně ani směrnice 2009/147/ES nestanoví lhůtu pro obnovu populací ptáků v Unii.

(28)

Měly by být stanoveny lhůty pro zavedení opatření na obnovu v rámci lokalit sítě Natura 2000 i mimo ně s cílem postupně zlepšovat stav chráněných typů stanovišť v celé Unii a znovu je vytvářet, dokud nebude dosaženo příznivého referenčního areálu potřebného k tomu, aby bylo u těchto typů stanovišť v Unii dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany. Členské státy by měly při zavádění opatření na obnovu podle potřeby až do roku 2030 upřednostňovat oblasti typů stanovišť, které nejsou v dobrém stavu a které se nacházejí v lokalitách sítě Natura 2000, a to vzhledem k zásadní úloze těchto lokalit pro ochranu přírody a ke skutečnosti, že podle stávajících právních předpisů Unie již existuje povinnost zavést účinné systémy k zajištění dlouhodobé účinnosti opatření na obnovu v lokalitách sítě Natura 2000. S cílem poskytnout členským státům nezbytnou flexibilitu při vyvíjení rozsáhlého úsilí o obnovu přírody, by si členské státy měly i nadále zachovat možnost zavést opatření na obnovu v oblastech typů stanovišť, které nejsou v dobrém stavu a které se nacházejí mimo lokality sítě Natura 2000, pokud je to odůvodněno zvláštními místními okolnostmi a podmínkami. Kromě toho je vhodné seskupit typy přírodních stanovišť podle ekosystému, k němuž patří, a stanovit pro skupiny typů stanovišť časově vymezené a územně specifikované cíle. To by členským státům umožnilo rozhodnout, která stanoviště budou v rámci dané skupiny obnovena jako první.

(29)

Požadavky stanovené pro stanoviště druhů, které spadají do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, a pro stanoviště druhů volně žijících ptáků, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2009/147/ES, by měly být podobné, se zvláštním ohledem na propojení mezi obojími těmito stanovišti, aby populace daných druhů mohly prosperovat.

(30)

Je nezbytné, aby opatření na obnovu typů stanovišť byla přiměřená a vhodná k tomu, aby tyto typy stanovišť dosáhly co nejrychleji dobrého stavu a aby byly co nejrychleji vytvořeny příznivé referenční areály s cílem dosáhnout u těchto typů stanovišť příznivého stavu z hlediska ochrany. Je důležité, aby opatření na obnovu byla taková, jaká jsou nezbytná ke splnění časově vymezených a územně specifikovaných cílů. Je rovněž nezbytné, aby opatření na obnovu stanovišť druhů byla přiměřená a vhodná pro co nejrychlejší dosažení dostatečné kvality a rozlohy s cílem dosáhnout pro daný druh příznivého stavu z hlediska ochrany.

(31)

Opatření na obnovu zavedená podle tohoto nařízení za účelem obnovy nebo zachování některých typů stanovišť uvedených v příloze I, jako jsou travní porosty, vřesoviště nebo mokřady, by mohla v některých případech vyžadovat odstranění lesního porostu za účelem obnovení hospodaření založeného na ochraně přírody, které může zahrnovat činnosti, jako je sečení nebo pastva. Obnova přírody a zastavení odlesňování jsou důležité i vzájemně se posilující environmentální cíle. Jak se uvádí v 36. bodě odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1115 (11), Komise vypracuje pokyny s cílem vyjasnit výklad definice „zemědělského využití“ stanovené v uvedeném nařízení, zejména pokud jde o přeměnu lesního porostu na půdu, jejímž účelem není zemědělské využití.

(32)

Je důležité zajistit, aby opatření na obnovu zavedená podle tohoto nařízení vedla ke konkrétnímu a měřitelnému zlepšení stavu ekosystémů, a to jak na úrovni jednotlivých oblastí podléhajících obnově, tak na vnitrostátní úrovni i na úrovni Unie.

(33)

Aby bylo zajištěno, že opatření na obnovu jsou účinná a že jejich výsledky lze v průběhu času měřit, je nezbytné, aby oblasti, na něž se vztahují tato opatření na obnovu s cílem zlepšit stav stanovišť spadajících do oblasti působnosti přílohy I směrnice 92/43/EHS, znovu tato stanoviště vytvořit a zlepšit jejich propojenost, vykazovaly soustavné zlepšování až do dosažení dobrého stavu.

(34)

Je rovněž nezbytné, aby oblasti, na něž se vztahují opatření na obnovu s cílem zlepšit kvalitu a rozlohu stanovišť druhů spadajících do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, jakož i stanovišť volně žijících ptáků spadajících do oblasti působnosti směrnice 2009/147/ES, vykazovaly soustavné zlepšování, a přispěly tak k dosažení dostatečné rozlohy a kvality stanovišť těchto druhů.

(35)

Je důležité zajistit, aby se oblasti pokryté typy stanovišť spadajícími do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, které jsou v dobrém stavu, na celém evropském území členských států a Unie jako celku postupně zvětšovaly, dokud nebude pro každý typ stanoviště dosaženo příznivého referenčního areálu a dokud nebude alespoň 90 % těchto oblastí na úrovni členského státu v dobrém stavu, aby tyto typy stanovišť mohly v Unii dosáhnout příznivého stavu z hlediska ochrany. V řádně odůvodněných případech a u typů stanovišť, které jsou v Unii velmi běžné a rozšířené a které pokrývají více než 3 % evropského území dotčeného členského státu, by členské státy měly mít možnost u jednotlivých typů stanovišť uvedených v příloze I tohoto nařízení uplatňovat na oblast, která má být v dobrém stavu, procentní podíl nižší než 90 %, pokud by tento procentní podíl nebránil tomu, aby na vnitrostátní biogeografické úrovni bylo u těchto typů stanovišť dosaženo příznivého stavu z hlediska ochrany, jak je stanoven podle čl. 1 písm. e) směrnice 92/43/EHS, nebo aby byl tento stav zachován. Pokud členský stát tuto odchylku uplatní, měl by ji ve svém národním plánu na obnovu přírody odůvodnit.

(36)

Je důležité zajistit, aby se kvalita a rozloha stanovišť druhů, které spadají do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, jakož i stanovišť volně žijících ptáků spadajících do oblasti působnosti směrnice 2009/147/ES na celém evropském území členských států a Unie jako celku postupně zvyšovala, dokud nebudou dostačovat k zajištění dlouhodobého přežití těchto druhů.

(37)

Je důležité, aby členské státy zavedly opatření s cílem zajistit, aby oblasti pokryté typy stanovišť spadajícími do oblasti působnosti tohoto nařízení, na něž se vztahují opatření na obnovu, vykazovaly soustavné zlepšování stavu, dokud nedosáhnou dobrého stavu, a aby členské státy zavedly opatření s cílem zajistit, aby se stav těchto typů stanovišť po dosažení dobrého stavu významně nezhoršoval, tak aby nebylo ohroženo dlouhodobé zachování nebo dosažení dobrého stavu. Nedosažení těchto výsledků neznamená nesplnění povinnosti zavést opatření vhodná k dosažení těchto výsledků. Je rovněž důležité, aby se členské státy snažily vyvinout úsilí s cílem zabránit výraznému zhoršování stavu oblastí pokrytých těmito typy stanovišť, které buď již jsou v dobrém stavu, nebo která naopak nejsou v dobrém stavu, ale doposud se na ně opatření na obnovu nevztahují. Taková opatření jsou důležitá, aby se zabránilo zvýšení potřeby obnovy v budoucnosti, a měla by se zaměřit na oblasti typů stanovišť určené v národních plánech na obnovu přírody členských států, jejichž obnova je nezbytná pro splnění cílů pro obnovu. Je však vhodné zvážit možnost zásahu vyšší moci, jako jsou přírodní katastrofy, který by mohl vést ke zhoršení stavu oblastí pokrytých těmito typy stanovišť, jakož i nevyhnutelné přeměny stanovišť, které jsou přímo způsobeny změnou klimatu. U oblastí mimo lokality sítě Natura 2000 je vhodné vzít v úvahu také důsledky plánu nebo projektu převažujícího veřejného zájmu, pro něž nejsou k dispozici žádná méně škodlivá alternativní řešení. V případě oblastí, na něž se opatření na obnovu vztahují, je to třeba určit individuálně. V případě lokalit sítě Natura 2000 jsou plány a projekty schvalovány v souladu s čl. 6 odst. 4 směrnice 92/43/EHS. Pokud neexistují alternativy, je vhodné zajistit, aby si členské státy zachovaly možnost uplatňovat požadavek nezhoršování stavu na úrovni každé biogeografické oblasti svého území pro každý typ stanoviště a každé stanoviště druhů. Tato možnost by měla být povolena za určitých podmínek, včetně podmínky, že v případě výskytu každého výrazného zhoršení stavu budou přijata kompenzační opatření. Pokud je jako žádoucí výsledek opatření na obnovu určitá oblast přeměněna z jednoho typu stanoviště, který spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, na jiný typ stanoviště, který spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, neměla by být považována za oblast, jejíž stav se zhoršil.

(38)

Pro účely odchylek od povinností trvale zlepšovat a zabránit zhoršování stavu mimo lokality sítě Natura 2000 podle tohoto nařízení by členské státy měly uplatňovat předpoklad, že zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jejich připojení k distribuční soustavě, související distribuční soustava samotná a skladovací zařízení představují převažující veřejný zájem. Členské státy by měly mít možnost se rozhodnout, že za řádně odůvodněných a specifických okolností, jako jsou důvody související s národní obranou, uplatňování tohoto přístupu omezí. Kromě toho by členské státy měly mít možnost osvobodit tyto projekty týkající se energie z obnovitelných zdrojů od požadavku, že pro účely uplatnění daných odchylek nejsou k dispozici žádná méně škodlivá alternativní řešení, pokud dané projekty byly předmětem strategického posouzení vlivů na životní prostředí nebo posouzení dopadů na životní prostředí. Považovat taková zařízení za převažující veřejný zájem a případně omezit požadavek na posouzení méně škodlivých alternativních řešení by těmto projektům umožnilo využít zjednodušeného posouzení, pokud jde o odchylky od posouzení převažujícího veřejného zájmu podle tohoto nařízení.

(39)

Činnosti, jejichž jediným účelem je obrana nebo národní bezpečnost, by měly mít nejvyšší prioritu. Členské státy by proto měly mít možnost při zavádění opatření na obnovu vyjmout z této povinnosti oblasti využívané pro tyto činnosti, pokud jsou daná opatření považována za neslučitelná s pokračujícím vojenským využíváním dotyčných oblastí. Kromě toho by pro účely uplatňování ustanovení tohoto nařízení o odchylkách od povinností trvale zlepšovat a zabraňovat zhoršování stavu mimo lokality sítě Natura 2000 měly mít členské státy možnost uplatňovat předpoklad, že plány a projekty týkající se těchto činností představují převažující veřejný zájem. Členské státy by rovněž měly mít možnost tyto plány a projekty osvobodit od požadavku, že nejsou k dispozici žádná méně škodlivá alternativní řešení. Pokud však členské státy tuto výjimku použijí, měly by mít povinnost zavést opatření, pokud je to přiměřené a proveditelné, s cílem zmírnit dopad těchto plánů a projektů na typy stanovišť.

(40)

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 zdůrazňuje potřebu důraznějších opatření na obnovu poškozených mořských ekosystémů, včetně ekosystémů bohatých na uhlík a důležitých oblastí tření a líhnutí ryb. Uvedená strategie rovněž stanoví, že Komise navrhne nový akční plán na zachování rybolovných zdrojů a ochranu mořských ekosystémů.

(41)

Typy mořských stanovišť uvedené v příloze I směrnice 92/43/EHS jsou definovány široce a zahrnují mnoho ekologicky odlišných podtypů s různým potenciálem obnovy, takže je pro členské státy obtížné zavést vhodná opatření na obnovu na úrovni těchto typů stanovišť. Typy mořských stanovišť obsažené v příloze I uvedené směrnice by proto měly být dále specifikovány pomocí příslušných úrovní klasifikace mořských stanovišť v rámci Evropského informačního systému o přírodě (EUNIS). Členské státy by měly stanovit příznivé referenční areály pro dosažení příznivého stavu z hlediska ochrany u každého z těchto typů přírodních stanovišť, pokud již tyto referenční areály nejsou řešeny v jiných právních předpisech Unie. Skupina typů stanovišť v mořských měkkých sedimentech odpovídajících některým typům rozšířených bentických stanovišť uvedených ve směrnici 2008/56/ES je široce zastoupena v mořských vodách několika členských států. Členské státy by proto měly mít možnost omezit opatření na obnovu, která jsou zaváděna postupně, na menší část plochy s výskytem těchto typů stanovišť, která nejsou v dobrém stavu, za předpokladu, že to nebrání dosažení nebo zachování dobrého stavu prostředí stanoveného podle směrnice 2008/56/ES, zejména s přihlédnutím k prahovým hodnotám pro deskriptory pro určení dobrého stavu prostředí uvedené v bodech 1 a 6 přílohy I uvedené směrnice, stanovené v souladu s čl. 9 odst. 3 uvedené směrnice, pro rozsah úbytku těchto typů stanovišť, pro nepříznivé účinky na stav těchto typů stanovišť a pro maximální přípustný rozsah těchto nepříznivých účinků.

(42)

Pokud ochrana pobřežních a mořských stanovišť vyžaduje regulaci činností v oblasti rybolovu nebo akvakultury, použije se společná rybářská politika. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 (12) zejména stanoví, že společná rybářská politika musí provádět ekosystémový přístup k řízení rybolovu, aby zajistila, že nepříznivé dopady rybolovných činností na mořský ekosystém budou minimalizovány. Uvedené nařízení rovněž stanoví, že cílem společné rybářské politiky je zajistit, aby při činnostech v oblasti akvakultury a rybolovu nedocházelo ke zhoršování mořského prostředí.

(43)

V zájmu dosažení cíle soustavné, dlouhodobé a trvalé obnovy biologicky rozmanité a odolné přírody by členské státy měly plně využívat možnosti, které jim společná rybářská politika nabízí. Členské státy mají možnost v rámci výlučné pravomoci Unie, pokud jde o zachování biologických mořských zdrojů, přijmout nediskriminační opatření pro zachování a řízení rybích populací a zachování nebo zlepšení stavu mořských ekosystémů z hlediska ochrany v pásmu 12 námořních mil. Kromě toho mají členské státy s přímým zájmem na řízení, jak je vymezen v nařízení (EU) č. 1380/2013, možnost dohodnout se na předložení společných doporučení ohledně opatření pro zachování zdrojů, která jsou nezbytná ke splnění povinností podle práva Unie v oblasti životního prostředí. Pokud členský stát do svého národního plánu na obnovu přírody zahrne opatření pro zachování zdrojů nezbytná k tomu, aby přispěl k cílům tohoto nařízení, a tato opatření pro zachování zdrojů vyžadují předložení společných doporučení, měl by dotčený členský stát zahájit konzultace a předložit tato společná doporučení ve lhůtě, která umožní jejich včasné přijetí před příslušnými lhůtami, s cílem podpořit soudržnost mezi různými politikami v oblasti zachování mořských ekosystémů. Tato opatření mají být posouzena a přijata v souladu s pravidly a postupy stanovenými v rámci společné rybářské politiky.

(44)

Ve směrnici 2008/56/ES se od členských států požaduje, aby spolupracovaly na dvoustranné úrovni a v rámci mechanismů regionální a subregionální spolupráce, mimo jiné prostřednictvím regionálních úmluv pro mořské prostředí, konkrétně Úmluvy o ochraně mořského prostředí severovýchodního Atlantiku (13), Úmluvy o ochraně mořského prostředí v oblasti Baltského moře (14), Úmluvy o ochraně mořského prostředí a pobřežní oblasti Středozemního moře (15) a Úmluvy o ochraně Černého moře, podepsané dne 21. dubna 1992 v Bukurešti, jakož i v souvislosti s opatřeními v oblasti rybolovu v rámci regionálních skupin zřízených v rámci společné rybářské politiky.

(45)

Je důležité, aby byla rovněž zavedena opatření na obnovu stanovišť některých mořských druhů, například žraloků a rejnoků, které spadají například do oblasti působnosti Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, podepsané dne 23. června 1979 v Bonnu, nebo jsou na seznamu ohrožených nebo bezprostředně ohrožených druhů v rámci regionálních úmluv pro mořské prostředí, ale nespadají do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS, neboť mají v ekosystému důležitou funkci.

(46)

Na podporu obnovy a zabránění zhoršování suchozemských, sladkovodních, pobřežních a mořských stanovišť mají členské státy možnost označit další oblasti jako „chráněná území“ nebo „přísně chráněná území“, provádět další účinná a územně specifikovaná opatření na ochranu a podporovat opatření na ochranu půdy v soukromém vlastnictví.

(47)

Sídelní ekosystémy představují přibližně 22 % rozlohy Unie a tvoří oblast, v níž žije většina občanů Unie. Sídelní zeleň zahrnuje mimo jiné městské lesy, parky a zahrady, městské farmy, ulice se stromořadím, městské louky a městské živé ploty. Sídelní ekosystémy, stejně jako ostatní ekosystémy, na něž se vztahuje toto nařízení, představují důležitá stanoviště pro biologickou rozmanitost, zejména rostliny, ptáky a hmyz, včetně opylovačů. Poskytují rovněž mnohé další životně důležité ekosystémové služby, včetně snižování a řízení rizika přírodních katastrof, jako například povodní a efektu městských tepelných ostrovů, ochlazování, rekreace, filtrace vody a vzduchu a dále zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Rozšiřování sídelní zeleně je jedním z důležitých parametrů pro měření zvyšování schopnosti sídelních ekosystémů poskytovat tyto životně důležité služby. Zvětšování zelených ploch v dané městské oblasti zpomaluje odtok vody, což snižuje riziko znečištění řek v důsledku přítoku přívalových vod a pomáhá udržovat letní teploty na nižší úrovni, zvyšuje odolnost vůči změně klimatu a poskytuje další prostor pro rozkvět přírody. Rozšiřování rozlohy sídelní zeleně mnohdy napomůže ke zlepšení zdraví sídelních ekosystémů. Zdravé sídelní ekosystémy jsou zase nezbytné pro podporu zdraví dalších klíčových evropských ekosystémů, například propojováním přírodních oblastí v okolní krajině, zlepšováním zdraví řek mimo města, poskytováním útočiště a líhniště pro ptáky a opylovače vázané na zemědělská a lesní stanoviště, jakož i zajišťováním důležitých stanovišť pro stěhovavé ptáky.

(48)

Je třeba výrazně posílit činnosti k zajištění toho, aby již nehrozilo snižování pokrytí plochami sídelní zeleně, zejména stromy. Aby se zajistilo, že sídelní zeleň bude i nadále poskytovat nezbytné ekosystémové služby, měl by být zastaven její úbytek a měla by být obnovována a její rozloha by měla být zvětšována, mimo jiné začleněním zelené infrastruktury a přírodě blízkých řešení, jako jsou zelené střechy a zelené stěny, do projektů budov. Toto začlenění může přispět k zachování a zvýšení nejen rozlohy sídelní zeleně, ale také, pokud zahrnuje i stromy, rozlohy korunového zápoje sídelní zeleně.

(49)

Vědecké důkazy nasvědčují tomu, že umělé světlo má negativní dopad na biologickou rozmanitost. Umělé světlo může mít dopad i na lidské zdraví. Při vypracovávání svých národních plánů na obnovu přírody podle tohoto nařízení by členské státy měly mít možnost zvážit odstranění, omezení nebo nápravu světelného znečištění ve všech ekosystémech.

(50)

Ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 se vyžaduje, aby bylo vyvinuto větší úsilí o obnovu sladkovodních ekosystémů a přirozených funkcí řek. Obnova sladkovodních ekosystémů by měla zahrnovat úsilí o obnovu přirozeného propojení řek, jakož i jejich břehových oblastí a záplavových území, mimo jiné odstraněním umělých překážek, s cílem podpořit dosažení příznivého stavu z hlediska ochrany u řek, jezer a nivních stanovišť a druhů žijících na těchto stanovištích chráněných podle směrnic 92/43/EHS a 2009/147/ES a dosažení jednoho z klíčových cílů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, konkrétně obnovení nejméně 25 000 km volně tekoucích řek oproti roku 2020, kdy byla Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 přijata. Při odstraňování překážek by se členské státy měly primárně zabývat zastaralými překážkami, tedy těmi, které již nejsou zapotřebí pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, vnitrozemskou plavbu, zásobování vodou nebo jiné využití.

(51)

V Unii v posledních desetiletích dramaticky poklesl počet opylovačů, přičemž třetina druhů včel a motýlů zaznamenává pokles populace a každý desátý z těchto druhů se nachází na pokraji vyhynutí. Opylovači mají zásadní význam pro fungování suchozemských ekosystémů, dobré životní podmínky lidí a potravinové zabezpečení, neboť opylují planě rostoucí i pěstované rostliny. Ve zprávě z roku 2021 vycházející z výsledků projektu integrovaného systému účetnictví přírodního kapitálu (INCA), společně realizovaného útvary Komise a Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA), se uvádí, že hmyzí opylovači mají přímý podíl na roční zemědělské produkci Unie v hodnotě téměř 5 000 000 000 EUR.

(52)

Komise svým sdělením ze dne 1. června 2018 zahájila v reakci na výzvu Evropského parlamentu a Rady k řešení úbytku volně žijících opylovačů iniciativu EU týkající se opylovačů. Zpráva ze dne 27. května 2021 o pokroku při provádění této iniciativy ukázala, že při řešení příčin úbytku opylovačů přetrvávají významné problémy, a to i ohledně používání pesticidů. Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 9. června a Rada ve svých závěrech ze dne 17. prosince 2020 o zvláštní zprávě Evropského účetního dvora č. 15/2020 vyzvaly k přijetí důraznějších opatření k řešení úbytku opylovačů a k vytvoření celounijního rámce pro monitorování opylovačů a ke stanovení jasných cílů a ukazatelů ohledně závazku zvrátit úbytek opylovačů. Evropský účetní dvůr ve své zvláštní zprávě vydané v roce 2020 doporučil, aby Komise vytvořila vhodné mechanismy řízení a monitorování pro opatření zaměřená na řešení hrozeb pro opylovače. Komise ve svém sdělení ze dne 24. ledna 2023 předložila revidovanou iniciativu EU týkající se opylovačů s názvem „Revize Iniciativy EU týkající se opylovačů - Nová dohoda pro opylovače“, v níž se stanoví opatření, která mají Unie a její členské státy přijmout s cílem zvrátit úbytek opylovačů do roku 2030.

(53)

Cílem návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o udržitelném používání přípravků na ochranu rostlin je regulovat jeden z faktorů úbytku opylovačů tím, že se zakáže používání pesticidů v ekologicky citlivých oblastech, z nichž mnohé spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, například v oblastech, kde se vyskytují druhy opylovačů, které jsou podle evropských červených seznamů druhů klasifikovány jako ohrožené vyhynutím.

(54)

K poskytování bezpečných, udržitelných, výživných a cenově dostupných potravin jsou zapotřebí udržitelné, odolné a biologicky rozmanité zemědělské ekosystémy. Zemědělské ekosystémy s bohatou biologickou rozmanitostí rovněž zvyšují odolnost zemědělství vůči změně klimatu a environmentálním rizikům a zároveň zajišťují bezpečnost potravin a potravinové zabezpečení a vytvářejí nová pracovní místa ve venkovských oblastech, zejména pracovní místa spojená s ekologickým zemědělstvím a venkovským cestovním ruchem a rekreací. Unie proto musí zlepšit biologickou rozmanitost své zemědělské půdy prostřednictvím řady stávajících postupů, které jsou prospěšné pro zvýšení biologické rozmanitosti nebo jsou s ní slučitelné, a to i využíváním extenzivního zemědělství. Extenzivní zemědělství má zásadní význam pro zachování mnoha druhů a stanovišť v oblastech s bohatou biologickou rozmanitostí. Existuje mnoho postupů extenzivního zemědělství, které mají četné a významné přínosy pro ochranu biologické rozmanitosti, ekosystémových služeb a krajinných prvků, například precizní zemědělství, ekologické zemědělství, agroekologie, agrolesnictví a pěstování trvalých travních porostů s nízkou intenzitou. Cílem těchto postupů není zastavit využívání zemědělské půdy, ale spíše přizpůsobit tento druh využívání ve prospěch dlouhodobého fungování a produktivity zemědělských ekosystémů. Pro dosažení dlouhodobých přínosů obnovy jsou důležité finančně atraktivní systémy financování pro vlastníky, zemědělce a další správce půdy zajišťující, aby se do těchto postupů dobrovolně zapojili.

(55)

Je třeba zavést opatření na obnovu s cílem zvýšit biologickou rozmanitost zemědělských ekosystémů v celé Unii, a to i v oblastech, které nejsou pokryty typy stanovišť, které spadají do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS. Vzhledem k tomu, že neexistuje společná metoda pro posuzování stavu zemědělských ekosystémů, která by umožnila stanovení specifických cílů pro obnovu zemědělských ekosystémů, je vhodné stanovit obecnou povinnost zlepšovat biologickou rozmanitost zemědělských ekosystémů a měřit plnění této povinnosti na základě vybraných ukazatelů, mezi něž patří indikátor motýlů v travních porostech, zásoba organického uhlíku v minerální složce orné půdy nebo podíl zemědělské půdy s krajinnými prvky s vysokou rozmanitostí.

(56)

Populace polních ptáků představují dobře známý a obecně uznávaný klíčový ukazatel zdraví zemědělských ekosystémů, a proto je vhodné stanovit cíle pro jejich obnovu. Povinnost splnit tyto cíle by se měla vztahovat na členské státy, nikoli na jednotlivé zemědělce. Členské státy by je měly splnit zavedením účinných opatření na obnovu na zemědělské půdě, přičemž by měly při jejich navrhování a provádění v praxi spolupracovat se zemědělci a dalšími zúčastněnými stranami a podporovat je.

(57)

Krajinné prvky s vysokou rozmanitostí na zemědělské půdě, včetně ochranných pásů, půdy ležící ladem - se střídáním plodin nebo bez něj -, živých plotů, stromů rostoucích jednotlivě i ve skupinách, stromořadí, mezí, políček, struh, potoků, malých mokřadů, teras, mohyl, kamenných zídek, rybníčků a kulturních prvků, poskytují prostor pro planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy včetně opylovačů, zabraňují erozi a vyčerpávání půdy, filtrují vzduch a vodu, podporují zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a zemědělskou produktivitu plodin závislých na opylování. Produktivní prvky lze za určitých podmínek rovněž považovat za krajinné prvky s vysokou rozmanitostí.

(58)

Cílem společné zemědělské politiky je podporovat a posilovat ochranu životního prostředí, včetně biologické rozmanitosti. Jedním z jejích specifických cílů je přispívat k zastavení úbytku biologické rozmanitosti a k obratu tohoto trendu, posilovat ekosystémové služby a zachovat přírodní stanoviště a krajiny. Nový standard podmíněnosti společné zemědělské politiky č. 8 týkající se dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES 8) stanovený v příloze III nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115 (16) vyžaduje, aby příjemci plateb na plochu měli alespoň 4 % orné půdy na úrovni zemědělských podniků vyčleněná na neprodukční plochy a prvky, jako je půda ležící ladem, a aby zachovali stávající krajinné prvky. Tento 4 % podíl, který má být vyčleněn pro splnění standardu DZES 8, lze snížit na 3 %, jestliže jsou splněny určité podmínky. Uvedená povinnost přispěje k tomu, aby členské státy dosáhly pozitivního trendu v oblasti krajinných prvků s vysokou rozmanitostí na zemědělské půdě. Kromě toho mají členské státy v rámci společné zemědělské politiky možnost zavést ekoschémata pro zemědělské postupy prováděné zemědělci na zemědělských plochách, které mohou zahrnovat zachování a vytváření krajinných prvků nebo neprodukčních ploch. Podobně mohou členské státy do svých strategických plánů společné zemědělské politiky zahrnout rovněž agroenvironmentálně-klimatické závazky, včetně posílené správy krajinných prvků nad rámec standardu DZES 8 nebo ekoschémat. Biologickou rozmanitost na evropské zemědělské půdě pomohou na cestu k obnově do roku 2030 nasměrovat také projekty v rámci podprogramu Příroda a biologická rozmanitost v rámci programu LIFE zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/783 (17), a to podporou provádění směrnic 92/43/EHS a 2009/147/ES, jakož i Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030.

(59)

Obnova a zavodňování zemědělsky využívané organické půdy ve smyslu pokynů IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006, tj. půdy využívané jako travní porosty a orná půda, které tvoří odvodněná rašeliniště, pomáhají dosáhnout významných přínosů v oblasti biologické rozmanitosti, významného snížení emisí skleníkových plynů a dalších přínosů pro životní prostředí a zároveň vytvářejí rozmanitou zemědělskou krajinu. Členské státy si mohou vybrat z široké řady opatření na obnovu zemědělsky využívaných odvodněných rašelinišť, od přeměny orné půdy na trvalé travní porosty a extenzifikační opatření doprovázená omezeným odvodňováním až po plné zavodnění s možností paludikulturního využívání nebo založení rašelinotvorné vegetace. Nejvýznamnější přínosy pro klima vznikají obnovou a zavodňováním orné půdy a dále pak obnovou intenzivních travních porostů. Aby se umožnilo pružné provádění cíle obnovy pro zemědělsky využívaná odvodněná rašeliniště, měly by mít členské státy možnost jako příspěvek k plnění cílů pro obnovu u zemědělsky využívaných odvodněných rašelinišť započítat rovněž opatření na obnovu a zavodňování odvodněných rašelinišť v oblastech těžby rašeliny a do určité míry též obnovu a zavodňování odvodněných rašelinišť u jiných způsobů využití půdy, například lesů. V řádně odůvodněných případech, pokud nelze zavodnění odvodněných rašelinišť v rámci zemědělského využívání provést z důvodu značných negativních dopadů na budovy, infrastrukturu, přizpůsobování se změně klimatu nebo jiných veřejných zájmů a není-li možné zavodňovat rašeliniště v rámci jiných způsobů využití půdy, měly by mít členské státy možnost snížit rozsah zavodňování rašelinišť.

(60)

Aby bylo možné plně využít přínosů pro biologickou rozmanitost, měla by jít obnova a zavodňování oblastí odvodněných rašelinišť nad rámec oblastí typů mokřadních stanovišť uvedených v příloze I směrnice 92/43/EHS, které mají být obnoveny a znovu vytvořeny. Údaje o rozsahu organických půd a o jejich emisích a pohlcování skleníkových plynů jsou monitorovány a zpřístupňovány prostřednictvím zpráv o odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví v rámci národních inventur skleníkových plynů, které členské státy předkládají na základě Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Obnovená a zavodněná rašeliniště mohou být i nadále produktivně využívána alternativními způsoby. Například paludikultura, tj. obhospodařování mokřadních stanovišť, může zahrnovat pěstování různých druhů rákosu, některých forem dřeva, pěstování borůvek a brusinek, pěstování rašeliníku a pastvu vodních buvolů. Tyto postupy by měly být založeny na zásadách udržitelného hospodaření a měly by být zaměřeny na posílení biologické rozmanitosti, aby mohly mít vysokou hodnotu jak z finančního, tak z ekologického hlediska. Paludikultura může být rovněž přínosná pro některé druhy, které jsou v Unii ohroženy, a může rovněž usnadnit propojení mokřadních oblastí a populací souvisejících druhů v Unii. Financování opatření na obnovu a zavodnění odvodněných rašelinišť a na kompenzaci možných ztrát příjmů může pocházet z nejrůznějších zdrojů, včetně výdajů v rámci rozpočtu Unie a unijních programů financování.

(61)

Nová Lesní strategie EU do roku 2030 vymezená ve sdělení Komise ze dne 16. července 2021 poukázala na potřebu obnovit biologickou rozmanitost lesů. Lesy a jiné zalesněné plochy pokrývají více než 43,5 % rozlohy Unie. Lesní ekosystémy s bohatou biologickou rozmanitostí jsou zranitelné vůči změně klimatu, ale jsou rovněž přirozeným spojencem při přizpůsobování se změně klimatu a rizikům souvisejícím s klimatem a boji proti nim, mimo jiné díky svým funkcím souvisejícím se zásobami a propady uhlíku, a poskytují mnoho dalších životně důležitých ekosystémových služeb a přínosů, jako jsou poskytování stavebního a jiného dřeva, potravin a dalších nedřevních produktů, regulace klimatu, stabilizace půdy, regulace eroze a čištění ovzduší a vody.

(62)

Je třeba zavést opatření na obnovu s cílem posílit biologickou rozmanitost lesních ekosystémů v celé Unii, a to i v oblastech, které nejsou pokryty typy stanovišť spadajícími do oblasti působnosti směrnice 92/43/EHS. Vzhledem k tomu, že neexistuje společná metoda pro posuzování stavu lesních ekosystémů, která by umožnila stanovit specifické cíle pro obnovu lesních ekosystémů, je vhodné stanovit obecnou povinnost zlepšovat biologickou rozmanitost v lesních ekosystémech a měřit plnění této povinnosti na základě indikátoru běžných druhů lesních ptáků a dalších vybraných ukazatelů, jako jsou stojící mrtvé dřevo, ležící mrtvé dřevo, podíl lesů s bohatou věkovou strukturou, propojení lesů, zásoba organického uhlíku, podíl lesů, v nichž převládají původní druhy dřevin, a druhová rozmanitost dřevin.

(63)

Při plánování a zavádění opatření na obnovu nezbytných pro zvýšení biologické rozmanitosti v lesních ekosystémech a při stanovování uspokojivých úrovní ukazatelů biologické rozmanitosti pro lesy by členské státy měly na základě místních podmínek zohlednit rizika lesních požárů. Členské státy by měly ke snížení těchto rizik využívat osvědčené postupy, zejména jak je popsáno v pokynech Komise k prevenci pevninských přírodních požárů vydaných v roce 2021.

(64)

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 stanoví závazek vysadit v Unii do roku 2030 nejméně tři miliardy dalších stromů při plném dodržování ekologických zásad. Nová Lesní strategie EU do roku 2030 vymezená ve sdělení Komise ze dne 16. července 2021 zahrnuje plán provádění tohoto závazku založený na obecné zásadě výsadby a pěstování nejvhodnějších stromů na nejvhodnějších místech a za nejvhodnějším účelem. Jako nástroj pro zaznamenávání příspěvků k tomuto závazku a pokroku při jeho plnění je k dispozici on-line počitadlo stromů a členské státy by měly v rámci tohoto nástroje dokumentovat vysazené stromy. Jak se stanoví ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a v plánu obsaženém v nové Lesní strategii EU do roku 2030, Komise vydala dne 17. března 2023 pokyny pro zalesňování, opětovné zalesňování a výsadbu stromů, které jsou šetrné z hlediska biologické rozmanitosti. Cílem těchto pokynů, v nichž se vymezuje rámec ekologických zásad, které je třeba zohlednit, je přispět k tomuto závazku, a tím podpořit provádění tohoto nařízení.

(65)

Cíle pro obnovu a související povinnosti týkající se stanovišť a druhů chráněných podle směrnic 92/43/EHS a 2009/147/ES v případě opylovačů a sladkovodních, sídelních, zemědělských a lesních ekosystémů by se měly vzájemně doplňovat a působit v součinnosti, aby se dosáhlo zastřešujícího cíle obnovy ekosystémů v pevninských i mořských oblastech členských států. Opatření na obnovu, která jsou nezbytná ke splnění jednoho specifického cíle, v mnoha případech přispějí též ke splnění dalších cílů nebo povinností. Členské státy by proto měly opatření na obnovu plánovat strategicky, aby maximalizovaly jejich účinnost při přispívání k obnově přírody v celé Unii. Opatření na obnovu by měla být rovněž plánována tak, aby řešila zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně a prevenci a kontrolu dopadu přírodních katastrof, jakož i degradaci půdy. Měla by usilovat o optimalizaci ekologických, ekonomických i sociálních funkcí ekosystémů, včetně jejich produkčního potenciálu, s přihlédnutím k jejich přínosu k udržitelnému rozvoji příslušných regionů a komunit. Aby se zabránilo nezamýšleným důsledkům, měly by členské státy vzít v úvahu rovněž předvídatelné socioekonomické dopady a odhadované přínosy provádění opatření na obnovu. Je důležité, aby členské státy připravily podrobné národní plány na obnovu přírody na základě nejlepších dostupných vědeckých důkazů. Zdokumentované záznamy o historickém rozšíření a rozloze, jakož i o předpokládaných změnách environmentálních podmínek v důsledku změny klimatu, by měly sloužit jako podklad pro určení příznivých referenčních areálů typů stanovišť. Dále je důležité, aby byla veřejnosti včas a účinně poskytnuta příležitost podílet se na vypracování plánů. Členské státy by měly zohlednit zvláštní podmínky a potřeby na svém území, aby mohly plány reagovat na relevantní tlaky, hrozby a příčiny úbytku biologické rozmanitosti, a měly by spolupracovat s cílem zajistit přeshraniční obnovu a propojení.

(66)

Aby byla zajištěna synergie mezi jednotlivými opatřeními, která byla a mají být zavedena za účelem ochrany, zachování a obnovy přírody v Unii, měly by členské státy při vypracovávání svých národních plánů na obnovu přírody zohlednit: ochranná opatření stanovená pro lokality sítě Natura 2000 a akční programy zahrnující opatření na různém stupni priorit vypracované v souladu se směrnicemi 92/43/EHS a 2009/147/ES; opatření pro dosažení dobrého ekologického a chemického stavu vodních útvarů zahrnutá do plánů povodí vypracovaných v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (18); strategie pro mořské prostředí k dosažení dobrého stavu prostředí ve všech mořských oblastech Unie vypracované v souladu se směrnicí 2008/56/ES; národní programy omezování znečištění ovzduší vypracované podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (19); národní strategie a akční plány v oblasti biologické rozmanitosti vypracované v souladu s článkem 6 Úmluvy o biologické rozmanitosti, jakož i opatření pro zachování zdrojů přijatá v souladu s nařízením (EU) č. 1380/2013 a technická opatření přijatá v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1241 (20).

(67)

Aby byla zajištěna soudržnost mezi cíli tohoto nařízení a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (21), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 (22) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/70/ES (23), pokud jde o podporu energie z obnovitelných zdrojů, zejména při vypracovávání národních plánů na obnovu přírody, měly by členské státy zohlednit potenciál projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů přispívat ke splnění cílů pro obnovu přírody.

(68)

Vzhledem k tomu, jak důležité je důsledně řešit dvojí výzvu související s úbytkem biologické rozmanitosti a se změnou klimatu, měla by obnova biologické rozmanitosti zohledňovat využívání energie z obnovitelných zdrojů a naopak. Pokud to lze, mělo by být možné činnosti zaměřené na obnovu a zavádění projektů týkajících se energie z obnovitelných zdrojů kombinovat, a to i v oblastech pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštních oblastech pro distribuční soustavu. Podle směrnice (EU) 2018/2001 mají členské státy povinnost provést koordinované mapování pro účely zavádění energie z obnovitelných zdrojů na svém území s cílem určit domácí potenciál a dostupné pevninské povrchové, podpovrchové, mořské nebo vnitrozemské vodní oblasti, jež jsou nezbytné pro instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a související infrastruktury, jako je distribuční síť a skladovací zařízení, včetně tepelné akumulace, které jsou nezbytné ke splnění alespoň jejich vnitrostátních příspěvků k revidovanému cíli v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2030. Tyto nezbytné oblasti, včetně stávajících zařízení a mechanismů spolupráce, mají být přiměřené odhadovaným scénářům vývoje a celkové plánované instalované kapacitě pro jednotlivé technologie v oblasti energie z obnovitelných zdrojů vytyčeným v národních plánech v oblasti energetiky a klimatu. Členské státy by část těchto oblastí měly určit jakožto oblasti pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie. Oblasti pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie jsou konkrétní místa, ať už na pevnině nebo na moři, která jsou obzvláště vhodná pro instalaci zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, u nichž se neočekává, že by zavedení určitého druhu energie z obnovitelných zdrojů mělo vzhledem ke zvláštnostem vybraného území významný dopad na životní prostředí. Členské státy mají upřednostnit umělé a zastavěné plochy, jako jsou střechy a fasády budov, dopravní infrastruktura a její bezprostřední okolí, parkoviště, zemědělské podniky, skládky, průmyslové areály, doly, umělé vnitrozemské vodní útvary, jezera nebo nádrže a případně městské čistírny odpadních vod, jakož i znehodnocenou půdu, kterou nelze využívat pro zemědělství. Směrnice (EU) 2018/2001 rovněž stanoví, že členské státy by měly mít možnost přijmout plán nebo plány pro určení zvláštních oblastí pro infrastrukturu pro rozvoj projektů distribučních soustav a uskladňování energie, které jsou nezbytné pro integraci energie z obnovitelných zdrojů do elektrizační soustavy, pokud se neočekává, že tento rozvoj by měl významný dopad na životní prostředí, nebo pokud lze takový dopad náležitě zmírnit, nebo – není-li to možné – kompenzovat. Cílem těchto oblastí má být podporovat a doplňovat oblasti pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie. Při určování oblastí pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštních oblastí pro infrastrukturu se členské státy mají v co největší možné míře vyhnout chráněným územím a zohlednit své národní plány na obnovu přírody. Členské státy by měly koordinovat vypracování národních plánů na obnovu přírody s mapováním oblastí, které jsou potřebné ke splnění alespoň jejich vnitrostátního příspěvku k cíli v oblasti energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, a v relevantních případech s určováním oblastí pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštních oblastí pro distribuční soustavu. Během vypracovávání národních plánů na obnovu přírody by členské státy měly zajistit synergie s výstavbou infrastruktury pro energie z obnovitelných zdrojů a jiné druhy energie a s oblastmi pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie a zvláštními oblastmi pro distribuční soustavu, které již byly určeny, a zajistit, aby fungování uvedených oblastí, včetně povolovacího postupu vztahujícího se na uvedené oblasti a stanoveného ve směrnici (EU) 2018/2001, zůstalo beze změny.

(69)

Aby byla zajištěna synergie s opatřeními na obnovu, která již byla v členských státech naplánována nebo zavedena, měly by národní plány na obnovu přírody tato opatření uznávat a zohledňovat. Vzhledem k naléhavosti vyplývající ze šesté hodnotící zprávy IPCC, pokud jde o přijetí opatření na obnovu poškozených ekosystémů, by členské státy měly tato opatření provádět souběžně s vypracováním plánů na obnovu přírody.

(70)

Národní plány na obnovu přírody a opatření na obnovu stanovišť, jakož i opatření k zabránění zhoršování stavu stanovišť by měly rovněž zohledňovat výsledky výzkumných projektů relevantních pro posouzení stavu ekosystémů, určení a zavedení opatření na obnovu a pro účely monitorování. Ve vhodných případech by v souladu s čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) měly rovněž zohlednit rozdílnou situaci v jednotlivých regionech Unie, jako jsou sociální, hospodářské a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky, včetně hustoty obyvatelstva.

(71)

Je vhodné zohlednit zvláštní situaci nejvzdálenějších regionů Unie uvedených v článku 349 Smlouvy o fungování EU, který stanoví zvláštní opatření na podporu těchto regionů. Jak předpokládá Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, ochraně a obnově ekosystémů nejvzdálenějších regionů by měla být věnována zvláštní pozornost vzhledem k jejich mimořádně bohaté hodnotě biologické rozmanitosti. Zároveň by měly být zohledněny související náklady na ochranu a obnovu těchto ekosystémů a odlehlost, ostrovní povaha, malá rozloha, složitý povrch a podnebí nejvzdálenějších regionů, zejména při vypracovávání národních plánů na obnovu přírody. Členské státy se vyzývají, aby dobrovolně zahrnuly zvláštní opatření pro obnovu v těch nejvzdálenějších regionech, které nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(72)

EEA by měla podporovat členské státy při vypracování jejich národních plánů na obnovu přírody, jakož i při monitorování pokroku při plnění cílů pro obnovu a plnění souvisejících povinností. Komise by měla posoudit, zda jsou národní plány na obnovu přírody přiměřené pro splnění těchto cílů a povinností, pro splnění zastřešujících cílů Unie, aby jakožto cíl Unie společně pokryly v rámci všech oblastí a ekosystémů spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení do roku 2030 alespoň 20 % pevninských oblastí a alespoň 20 % mořských oblastí a do roku 2050 všechny ekosystémy, které potřebují obnovu, pro splnění cíle obnovit do roku 2030 v Unii nejméně 25 000 km volně tekoucích řek, jakož i pro přispění k závazku vysadit do roku 2030 v Unii nejméně tři miliardy dalších stromů.

(73)

Zpráva o stavu přírody z roku 2020 ukázala, že podstatná část informací oznámených členskými státy v souladu s článkem 17 směrnice 92/43/EHS a článkem 12 směrnice 2009/147/ES, zejména informací o stavu z hlediska ochrany a trendech u přírodních stanovišť a druhů, které chrání, pochází z částečných průzkumů nebo je založena pouze na odborném úsudku. Uvedená zpráva rovněž ukázala, že stav několika typů stanovišť a druhů chráněných podle směrnice 92/43/EHS je stále neznámý. Odstranění těchto nedostatků ve znalostech a investice do monitorování a dohledu jsou nezbytné jako základ robustních a vědecky podložených národních plánů na obnovu přírody. V zájmu zlepšení včasnosti, účinnosti a soudržnosti různých metod monitorování by monitorování a dohled měly co nejlépe využívat výsledky výzkumných a inovačních projektů financovaných Unií a nové technologie, jako jsou monitorování na místě a dálkový průzkum Země s využitím družicových údajů a služeb poskytovaných v rámci systému EGNOS, složek Galileo a Copernicus Kosmického programu Unie, zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/696 (24). Plnění cílů pro obnovu podpoří mise EU „Obnova našich oceánů a vod“, „Přizpůsobení se změně klimatu“ a „Dohoda o půdě pro Evropu“, které jsou stanoveny ve sdělení Komise ze dne 29. září 2021 o evropských misích.

(74)

S ohledem na specifické technické a finanční výzvy spojené s mapováním a monitorováním mořského prostředí by měly mít členské státy možnost, aby při posuzování stavu mořských stanovišť uvedených v příloze II tohoto nařízení jako doplněk k informacím oznámeným v souladu s článkem 17 směrnice 92/43/EHS a v souladu s článkem 17 směrnice 2008/56/ES použily jako základ pro extrapolaci informace o tlacích a hrozbách nebo jiné relevantní informace. Mělo by být rovněž možné tento přístup využít jako základ pro plánování opatření na obnovu mořských stanovišť v souladu s tímto nařízením. Celkové posouzení stavu mořských stanovišť uvedených v příloze II tohoto nařízení by mělo být založeno na nejlepších dostupných poznatcích a nejnovějším technickém a vědeckém pokroku.

(75)

S cílem zajistit monitorování pokroku při provádění národních plánů na obnovu přírody, zavedených opatření na obnovu, oblastí, na něž se opatření na obnovu vztahují, a údajů o seznamu překážek narušujících kontinuitu toku řek by měl být zaveden systém vyžadující, aby členské státy vytvořily, pravidelně aktualizovaly a zpřístupnily relevantní údaje o výsledcích tohoto monitorování. Při elektronickém poskytování údajů Komisi by se měl využívat systém Reportnet EEA a mělo by se při něm usilovat o to, aby administrativní zátěž všech subjektů byla co nejmenší. Aby byla zajištěna vhodná infrastruktura pro přístup veřejnosti, podávání zpráv a sdílení údajů mezi orgány veřejné správy, měly by členské státy v relevantních případech založit specifikace údajů na specifikacích uvedených ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES (25), 2007/2/ES (26) a (EU) 2019/1024 (27).

(76)

Aby bylo zajištěno účinné provádění tohoto nařízení, měla by Komise na vyžádání podporovat členské státy prostřednictvím Nástroje pro technickou podporu, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/240 (28), který poskytuje individuálně uzpůsobenou technickou podporu pro navrhování a provádění reforem. Technická podpora poskytovaná v rámci tohoto nástroje zahrnuje například posílení správní kapacity, harmonizaci legislativních rámců a sdílení relevantních osvědčených postupů.

(77)

Komise by měla podávat zprávy o pokroku dosaženém členskými státy při plnění cílů pro obnovu a souvisejících povinností stanovených v tomto nařízení na základě celounijních zpráv o pokroku vypracovaných EEA, jakož i dalších analýz a zpráv poskytnutých členskými státy v relevantních oblastech politiky, jako je politika týkající se ochrany přírody, moří a vody.

(78)

Aby se zajistilo splnění cílů a povinností stanovených v tomto nařízení, je nanejvýš důležité, aby byly provedeny odpovídající soukromé a veřejné investice do obnovy přírody. Členské státy by proto měly do svých vnitrostátních rozpočtů začlenit výdaje na cíle v oblasti biologické rozmanitosti, a to i ve vztahu k nákladům příležitosti a přechodu vyplývajícím z provádění národních plánů na obnovu přírody, a měly by zohlednit, jak jsou využívány finanční prostředky Unie. Pokud jde o financování Unií, výdaje z rozpočtu Unie a unijních programů financování, jako jsou program LIFE, Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1139 (29), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropský zemědělský záruční fond (EZZF), oba zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/2220 (30), Evropský fond pro regionální rozvoj a Fond soudržnosti, oba zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1058 (31), a Fond pro spravedlivou transformaci, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1056 (32), jakož i rámcový program pro výzkum a inovace Horizont Evropa, zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/695 (33), přispívají k plnění cílů v oblasti biologické rozmanitosti s ambicí vyčlenit v roce 2024 na tyto cíle 7,5 % ročních výdajů na základě víceletého finančního rámce na období 2021–2027, stanoveného v nařízení Rady (EU, Euratom) 2020/2093 (34), a 10 % ročních výdajů v letech 2026 a 2027. Dalším zdrojem finančních prostředků na ochranu a obnovu biologické rozmanitosti a ekosystémů je Nástroj pro oživení a odolnost, zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 (35). Pokud jde o program LIFE, měla by být zvláštní pozornost věnována vhodnému využívání strategických projektů na ochranu přírody jako zvláštního nástroje, který by mohl podpořit provádění tohoto nařízení prostřednictvím účinného a účelného začleňování dostupných finančních zdrojů.

(79)

Z vypracování národních plánů na obnovu přírody nevyplývá pro členské státy povinnost, aby v zájmu provádění tohoto nařízení přepracovaly plány jakéhokoli financování v rámci společné zemědělské politiky, společné rybářské politiky nebo jiných programů či nástrojů financování v oblasti zemědělství a rybolovu vycházejících z víceletého finančního rámce na období 2021–2027.

(80)

K dispozici je řada unijních, vnitrostátních i soukromých iniciativ ke stimulaci soukromého financování, například Program InvestEU, zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/523 (36), který nabízí příležitosti k mobilizaci veřejných i soukromých finančních prostředků, mimo jiné na podporu zlepšování stavu přírody a biologické rozmanitosti prostřednictvím projektů zelené a modré infrastruktury, a uhlíkové zemědělství jako ekologický obchodní model. Prostřednictvím soukromého nebo veřejného financování by mohlo být podporováno financování opatření na obnovu přírody realizovaných v praxi, včetně podpory založené na výsledcích a inovativních systémů, jako jsou systémy certifikace pohlcování uhlíku. Soukromé investice by mohly být stimulovány prostřednictvím programů veřejných investic, včetně finančních nástrojů, dotací a dalších nástrojů, za předpokladu, že budou dodržena pravidla státní podpory.

(81)

K zajištění provádění tohoto nařízení jsou nezbytné odpovídající soukromé a veřejné investice do opatření na obnovu přírody. Komise by proto měla do 12 měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost a po konzultaci s členskými státy předložit zprávu obsahující analýzu, která určí případné mezery při provádění tohoto nařízení. Tato zpráva by měla být případně doplněna návrhy vhodných opatření, včetně finančních opatření k řešení identifikovaných mezer, jako je zajištění vyhrazeného financování, aniž by byly dotčeny pravomoci spolunormotvůrců týkající se přijetí víceletého finančního rámce na období po roce 2027.

(82)

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie platí, že podle zásady loajální spolupráce stanovené v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) přísluší zajištění soudní ochrany práv osob stanovených právem Unie soudům členských států. Ustanovení čl. 19 odst. 1 Smlouvy o EU členským státům navíc ukládá povinnost stanovit prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie. Unie a její členské státy jsou stranami Úmluvy Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (37) (dále jen „Aarhuská úmluva“). Podle Aarhuské úmluvy mají členské státy zajistit, aby osoby z řad dotčené veřejnosti měly v souladu s příslušným vnitrostátním právním systémem přístup ke spravedlnosti.

(83)

Členské státy by měly při vypracovávání a provádění svých národních plánů na obnovu přírody podporovat spravedlivý a celospolečenský přístup. Měly by zavést nezbytná opatření s cílem zapojit místní a regionální orgány, vlastníky a uživatele půdy a jejich sdružení, organizace občanské společnosti, podnikatelskou sféru, komunity v oblasti výzkumu a vzdělávání, zemědělce, rybáře, lesníky, investory a další relevantní zúčastněné strany a širokou veřejnost do všech fází vypracovávání, přezkumu a provádění národních plánů na obnovu přírody a s cílem podporovat dialog a šíření vědecky podložených informací o biologické rozmanitosti a přínosech obnovy.

(84)

Podle nařízení (EU) 2021/2115 mají strategické plány společné zemědělské politiky přispívat k dosažení dlouhodobých vnitrostátních cílů stanovených v legislativních aktech uvedených v příloze XIII daného nařízení nebo z nich vycházejících a být s těmito cíli v souladu. Toto nařízení by mělo být zohledněno, až bude Komise v souladu s článkem 159 nařízení (EU) 2021/2115 provádět přezkum seznamu uvedeného v příloze XIII daného nařízení, který má být hotov do 31. prosince 2025.

(85)

V souladu se závazkem obsaženým v 8. akčním programu pro životní prostředí, stanoveném v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/591 (38), mají členské státy na vnitrostátní úrovni postupně rušit dotace, které škodí životnímu prostředí, a co nejlépe využívat tržní nástroje a zelené rozpočtové nástroje a nástroje financování, včetně těch, které jsou nezbytné pro zajištění sociálně spravedlivé transformace, a podporovat podniky a další zúčastněné strany při vypracovávání standardizovaných účetních postupů pro přírodní kapitál.

(86)

Za účelem zajištění nezbytných úprav tohoto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o doplnění tohoto nařízení stanovením a aktualizací vědecky podložené metody pro monitorování rozmanitosti opylovačů a jejich populací a pokud jde o změny příloh I až VII tohoto nařízení, jimiž se skupiny a seznamy typů stanovišť, seznam mořských druhů, seznam druhů používaného pro indikátor běžných druhů polních ptáků, popis, jednotky a metodiky ukazatelů biologické rozmanitosti pro zemědělské ekosystémy a pro lesní ekosystémy a seznam příkladů opatření na obnovu přizpůsobují technickému a vědeckému pokroku, a to s cílem zohlednit získané zkušenosti s uplatňováním nařízení nebo zajistit soulad s typy stanovišť podle EUNIS. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti provedla posouzení dopadů a vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (39). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(87)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o upřesnění metod pro monitorování ukazatelů pro zemědělské ekosystémy uvedených v příloze IV tohoto nařízení a ukazatelů pro lesní ekosystémy uvedených v příloze VI tohoto nařízení, stanovení orientačních rámců pro určení uspokojivých úrovní pro rozlohu sídelní zeleně a korunového zápoje sídelní zeleně v sídelních ekosystémech, pro opylovače, ukazatele biologické rozmanitosti pro zemědělské ekosystémy uvedené v příloze IV tohoto nařízení a pro ukazatele pro lesní ekosystémy uvedené v příloze VI tohoto nařízení, stanovení jednotného formátu národních plánů na obnovu přírody a stanovení formátu, struktury a podrobných opatření pro poskytování údajů a informací Komisi elektronickou formou. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (40).

(88)

S cílem umožnit rychlou a účinnou reakci v případě, že dojde k nepředvídatelné, výjimečné a nevyvolané události, která je mimo kontrolu Unie a která má závažné důsledky pro celou Unii z hlediska dostupnosti půdy potřebné k zajištění dostatečné zemědělské produkce pro spotřebu potravin v Unii, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o dočasné pozastavení uplatňování relevantních ustanovení tohoto nařízení v rozsahu a po dobu, jak je nezbytně nutné, a to nejdéle po dvanáct měsíců, při současném zachování cílů tohoto nařízení. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(89)

Komise by měla provést hodnocení tohoto nařízení. Podle interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů by uvedené hodnocení mělo být založeno na kritériích, jimiž je účinnost, účelnost, relevance, soudržnost a přidaná hodnota, a mělo by sloužit jako základ pro posouzení dopadů možných budoucích kroků. Kromě toho by Komise měla posoudit potřebu stanovení dalších cílů pro obnovu na základě společných metod pro posuzování stavu ekosystémů, na něž se nevztahují články 4 a 5 tohoto nařízení, a to s přihlédnutím k nejnovějším vědeckým poznatkům.

(90)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/869 (41) by mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(91)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž zajistit dlouhodobou a trvalou obnovu biologicky rozmanitých a odolných ekosystémů na celém evropském území členských států prostřednictvím opatření na obnovu, která mají členské státy zavést za účelem společného splnění cíle Unie pro obnovu pevninských a mořských oblastí do roku 2030 a všech oblastí, které potřebují obnovu, do roku 2050, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,