SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1226 ze dne 24. dubna 2024 o vymezení trestných činů a sankcí za porušení omezujících opatření Unie a změně směrnice (EU) 2018/1673

(1)

S cílem zajistit účinné uplatňování omezujících opatření Unie a integritu vnitřního trhu v Unii a dosáhnout vysoké míry bezpečnosti v prostoru svobody, bezpečnosti a práva je nezbytné stanovit minimální pravidla pro vymezení trestných činů a sankcí za porušení uvedených omezujících opatření Unie.

(2)

Omezující opatření Unie, jako jsou opatření týkající se zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů, zákazů zpřístupnění finančních prostředků a hospodářských zdrojů a zákazů vstupu na území členského státu Evropské unie nebo tranzitu přes toto území, jakož i odvětvová hospodářská a finanční opatření a zbrojní embarga, jsou základním nástrojem k podpoře cílů společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) vytyčených v článku 21 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). K uvedeným cílům patří ochrana hodnot, bezpečnosti, nezávislosti a celistvosti Unie, upevňování a podpora demokracie, právního státu, lidských práv a zásad mezinárodního práva a zachovávání míru, předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů.

(3)

Za účelem zajištění účinného uplatňování omezujících opatření Unie by měly mít členské státy zavedeny účinné, přiměřené a odrazující trestní a jiné než trestní sankce za porušení těchto omezujících opatření Unie, včetně v nich stanovených povinností, jako je podávání zpráv. Je také nezbytné, aby se tyto sankce týkaly i obcházení omezujících opatření Unie.

(4)

Účinné uplatňování omezujících opatření Unie vyžaduje společná minimální pravidla týkající se definic trestného jednání, které porušuje omezující opatření Unie. Členské státy by měly zajistit, aby takové jednání bylo trestným činem, je-li úmyslné a porušuje-li zákaz nebo povinnost představující omezující opatření Unie nebo stanovené vnitrostátním ustanovením, kterým se provádí omezující opatření Unie, je-li vnitrostátní provádění daného opatření požadováno. Určité jednání by mělo představovat trestný čin i v případě, že je spácháno z hrubé nedbalosti. Pokud jde o trestné činy vymezené touto směrnicí, měl by být pojem hrubá nedbalost vykládán v souladu s vnitrostátním právem s přihlédnutím k příslušné judikatuře Soudního dvora Evropské unie. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout, že porušení omezujících opatření Unie spojená s finančními prostředky, hospodářskými zdroji, zbožím, službami, transakcemi nebo činností v hodnotě nižší než 10 000 EUR nepředstavují trestný čin. Vyloučením některých porušení z oblasti působnosti této směrnice nejsou dotčeny povinnosti uvedené v aktech, jimiž se stanoví omezující opatření Unie, aby se zajistilo, že porušení lze postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími trestními či jinými než trestními sankcemi.

(5)

Akty, kterými se stanoví omezující opatření Unie, mohou stanovit výjimky ze zákazů v nich stanovených, a to ve formě výjimek nebo odchylek. Jednání, na které se vztahuje výjimka stanovená v aktu, jímž se stanoví omezující opatření Unie, nebo které příslušné orgány členských států povolily na základě odchylky v souladu s akty, jimiž se stanoví omezující opatření Unie, by nemělo být považováno za porušení omezujícího opatření Unie.

(6)

Účinné uplatňování omezujících opatření Unie vyžaduje zejména společná minimální pravidla pro případy, kdy dojde k porušení opatření spočívajících ve zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, jak je stanoveno v příslušných nařízeních Rady. Tato opatření zahrnují zákaz přímého či nepřímého zpřístupnění finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů fyzickým nebo právnickým osobám, subjektům nebo orgánům, na něž se vztahují opatření spočívající ve zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, nebo v jejich prospěch, jakož i povinnost zmrazit veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží stejným osobám, subjektům či orgánům nebo jsou jimi vlastněny, drženy či ovládány.

(7)

Omezující opatření Unie zahrnují omezení vstupu (zákaz cestování), na něž by se tato směrnice měla vztahovat. Taková opatření, obvykle stanovená v rozhodnutí Rady přijatém na základě článku 29 Smlouvy o EU a prováděná prostřednictvím vnitrostátních právních předpisů, vyžadují, aby členské státy přijaly nezbytná opatření, jimiž určeným osobám zabrání ve vstupu do všech zón území členského státu nebo v tranzitu přes ně.

(8)

Členské státy se vyzývají, aby věnovaly zvláštní pozornost mechanismům udělování státního občanství a povolení k pobytu s cílem zabránit jednotlivcům, na něž se vztahují omezující opatření Unie, aby takových mechanismů využívaly k porušování těchto omezujících opatření Unie.

(9)

Uzavírání jakékoli formy transakcí, včetně finančních transakcí, nebo pokračování v ní, jakož i zadání nebo pokračování v plnění jakékoli veřejné zakázky nebo koncesní smlouvy spadající do oblasti působnosti směrnic Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES (4), 2014/23/EU (5), 2014/24/EU (6) nebo 2014/25/EU (7) se třetím státem, orgány třetího státu nebo subjekty a orgány, které jsou přímo či nepřímo vlastněny nebo ovládány třetím státem nebo orgány třetího státu, by mělo být trestným činem, pokud některé z omezujících opatření Unie spočívá v zákazu nebo omezení tohoto jednání.

(10)

Omezující opatření Unie zahrnují zákaz obchodování se zbožím či službami a jejich dovozu, vývozu, prodeje, nákupu, převodu, tranzitu nebo přepravy. Porušení těchto zákazů by mělo být trestným činem, včetně případů, kdy je zboží dovezeno nebo vyvezeno ze třetí země nebo do třetí země za účelem jeho převodu do místa určení, v souvislosti s nímž zákaz dovozu, vývozu, prodeje, nákupu, převodu, tranzitu nebo přepravy tohoto zboží představuje omezující opatření Unie. Trestným činem by mělo být i přímé či nepřímé poskytování technické pomoci, zprostředkovatelských služeb, pojištění a jakýchkoli jiných služeb souvisejících s tímto zbožím nebo službami. Pro tento účel zahrnuje pojem „zboží“ takové položky, jako jsou vojenské technologie a vybavení, zboží, software a technologie, které jsou uvedeny na Společném vojenském seznamu Evropské unie přijatém Radou dne 20. února 2023 (8) nebo v přílohách I a IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 (9).

(11)

Omezující opatření Unie zahrnují odvětvová hospodářská a finanční opatření týkající se poskytování finančních služeb nebo výkonu finančních činností. Mezi takové finanční služby a činnosti patří mimo jiné financování a finanční pomoc, poskytování investic a investičních služeb, vydávání převoditelných cenných papírů a nástrojů peněžního trhu, přijímání vkladů, poskytování specializovaných služeb přenosu finančních zpráv, operace s bankovkami, poskytování služeb úvěrového ratingu a poskytování kryptoaktiv a kryptopeněženek. Porušování těchto odvětvových hospodářských a finančních opatření by mělo být trestným činem.

(12)

Omezující opatření Unie zahrnují odvětvová hospodářská a finanční opatření týkající se poskytování i jiných služeb, než jsou finanční služby. Mezi takové služby patří mimo jiné poskytování právních poradenských služeb, služeb vytvářejících důvěru, služeb v oblasti vztahů s veřejností, účetnických a auditorských služeb, služeb vedení účetnictví a daňového poradenství, poradenských služeb v oblasti podnikání a řízení, služeb v oblasti informačních technologií, služeb rozhlasového a televizního vysílání, architektonických a inženýrských služeb. Porušování těchto odvětvových hospodářských a finančních opatření by mělo být trestným činem.

(13)

Žádné ustanovení této směrnice nelze ve vztahu k členským státům, které jsou jí vázány, chápat tak, že by z něj vyplývaly fyzickým osobám povinnosti, jimiž by bylo dotčeno právo neobviňovat sám sebe a nevypovídat, které je zakotveno v článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 (10) a v článku 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

(14)

Účinné uplatňování omezujících opatření Unie vyžaduje společná minimální pravidla týkající se definic trestných činů spočívajících v jednání, které obchází omezující opatření Unie.

(15)

Stále rozšířenějším příkladem jednání, které obchází omezující opatření Unie, je praxe určených osob, subjektů a orgánů, při níž používají finanční prostředky nebo hospodářské zdroje přímo či nepřímo vlastněné, držené nebo ovládané těmito určenými osobami, subjekty nebo orgány, převádějí je na třetí stranu nebo s nimi jinak nakládají s cílem tyto finanční prostředky nebo hospodářské zdroje zatajit. Obcházením omezujících opatření Unie je rovněž postup spočívající v poskytování nepravdivých nebo zavádějících informací, včetně neúplných relevantních informací, s cílem zatajit skutečnost, že určená osoba, subjekt nebo orgán jsou konečnými vlastníky nebo příjemci finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, na něž se vztahují omezující opatření Unie. Takové jednání, které obchází omezující opatření Unie, by proto mělo být trestným činem podle této směrnice.

(16)

Nesplnění oznamovací povinnosti vůči příslušným správním orgánům stanovené akty, kterými se stanoví omezující opatření Unie, by mělo být trestným činem podle této směrnice.

(17)

Účinné uplatňování omezujících opatření Unie vyžaduje společná minimální pravidla týkající se vymezení trestných činů spočívajících v jednání, které porušuje nebo nesplňuje konkrétní podmínky povolení udělených příslušnými orgány k provádění určitých činností, které bez takového povolení představují porušení zákazu nebo omezení stanovených omezujícím opatřením Unie. Jakákoli činnost prováděná bez povolení by mohla být v závislosti na okolnostech případu považována za porušení omezujících opatření Unie, která spočívají ve zmrazení finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, zákazu cestování, zbrojním embargu nebo jiných odvětvových hospodářských a finančních opatřeních.

(18)

Tato směrnice by se měla vztahovat na právníky, jak je definují členské státy, včetně povinnosti oznamovat porušení omezujících opatření Unie, při poskytování služeb v rámci odborných činností, jako jsou právní, finanční a obchodní služby. Existuje jasné riziko zneužití služeb těchto právníků za účelem porušení omezujících opatření Unie. Měly by však existovat výjimky z jakékoli povinnosti oznamovat informace, které obdrží od svého klienta nebo které o něm získají během zjišťování jeho právního postavení, během jeho obhajoby nebo zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení. Takové právní poradenství by proto mělo i nadále podléhat povinnosti zachovávat profesní tajemství, s výjimkou případů, kdy se právník úmyslně podílí na porušení omezujících opatření Unie, kdy je právní poradenství poskytováno za účelem porušení omezujících opatření Unie nebo kdy si je právník vědom toho, že klient hledá právní poradenství za účelem porušení omezujících opatření Unie.

(19)

Omezující opatření Unie by neměla vést k diskriminaci klientů úvěrových a finančních institucí ani k jejich neoprávněnému vyloučení z přístupu k finančním službám.

(20)

Účelem této směrnice není kriminalizovat humanitární pomoc osobám, které ji potřebují, nebo činnosti na podporu základních lidských potřeb poskytované v souladu se zásadami nestrannosti, lidskosti, neutrality a nezávislosti, a případně s mezinárodním humanitárním právem.

(21)

Návod ke spáchání trestných činů podle této směrnice a pomoc k jejich spáchání by měly být trestné. Trestným by měl být rovněž pokus o spáchání některého z trestných činů podle této směrnice.

(22)

Sankce pro fyzické osoby za trestné činy související s porušením omezujících opatření Unie vymezených v této směrnici by měly být účinné, odrazující a přiměřené. Za tímto účelem by měly být pro fyzické osoby stanoveny minimální horní hranice trestu odnětí svobody. V trestním řízení by měly být k dispozici také doplňkové sankce nebo opatření.

(23)

Vzhledem k tomu, že omezujícím opatřením Unie podléhají i právnické osoby, měly by být tyto právnické osoby odpovědné za trestné činy související s porušením omezujících opatření Unie, jak jsou vymezeny v této směrnici. Právnickou osobou se rozumí jakýkoli právní subjekt, jemuž takový status náleží podle použitelného vnitrostátního práva, kromě států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a veřejných mezinárodních organizací. Za účelem dosažení cílů této směrnice by členské státy, jejichž právo stanoví trestní odpovědnost právnických osob, měly zajistit, aby jejich právo stanovilo účinné, odrazující a přiměřené druhy a výše trestních sankcí, jak je stanoveno v této směrnici. Za účelem dosažení cílů této směrnice by členské státy, jejichž právo nestanoví trestní odpovědnost právnických osob, měly zajistit, aby jejich právo stanovilo účinné, odrazující a přiměřené druhy a výše jiných než trestních sankcí, jak je stanoveno v této směrnici. Maximální výše pokut, které tato směrnice stanoví za trestné činy v ní vymezené, by měly být ukládány přinejmenším v případě nejzávažnějších forem těchto trestných činů. V zájmu zajištění účinnosti, odrazujícího účinku a přiměřenosti uložené sankce je důležité zohlednit závažnost jednání a také individuální a finanční situaci dotčených právnických osob a další okolnosti týkající se těchto právnických osob. Při stanovení maximální výše pokut by členské státy měly mít možnost buď použít procentní podíl z celkového celosvětového obratu dotčené právnické osoby, nebo stanovit pevné částky. Při provádění této směrnice ve vnitrostátním právu by členské státy měly rozhodnout, kterou z těchto dvou možností použijí.

(24)

Jestliže si členské státy pro stanovení pokut, jež mají být uloženy právnickým osobám, zvolí kritérium celkového celosvětového obratu dotčené právnické osoby, měly by rozhodnout, zda se bude celkový celosvětový obrat počítat za hospodářský rok předcházející roku, v jehož průběhu byl daný trestný čin spáchán, nebo za hospodářský rok předcházející roku, v němž došlo k rozhodnutí o uložení pokuty. Členské státy by rovněž měly zvážit stanovení pravidel pro případy, kdy výši pokuty nelze určit na základě celkového celosvětového obratu dotčené právnické osoby za hospodářský rok předcházející roku, v jehož průběhu byl daný trestný čin spáchán, ani za hospodářský rok předcházející roku, v němž došlo k rozhodnutí o uložení pokuty. V těchto případech by měly mít členské státy možnost zohlednit jiná kritéria, jako je například celkový celosvětový obrat v jiném hospodářském roce. Jestliže tato pravidla zahrnují stanovení pokuty v pevně daných částkách, pak by nemělo být nutné, aby maximální výše těchto částek dosáhly výše stanovené v této směrnici jakožto minimální požadavek pro maximální výši pokut stanovených v pevných částkách.

(25)

Jestliže si členské státy zvolí maximální výši pokut stanovenou v pevných částkách, měly by být tyto výše stanoveny ve vnitrostátních právních předpisech. Maximální výše těchto pokut by se měly vztahovat na nejzávažnější formy trestných činů vymezených v této směrnici, spáchaných finančně silnými právnickými osobami. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout o metodě výpočtu maximální výše těchto pokut včetně konkrétních podmínek pro jejich uložení. Členské státy se vyzývají, aby v souladu s postupy stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech pravidelně přezkoumávaly výše pokut stanovené v pevných částkách s ohledem na míru inflace a jiné výkyvy peněžní hodnoty. Členské státy, jejichž měnou není euro, by měly stanovit maximální výše pokut ve své měně, jež odpovídají výším stanoveným v této směrnici v eurech ke dni vstupu této směrnice v platnost. Tyto členské státy se vyzývají, aby výše pokut pravidelně přezkoumávaly rovněž s ohledem na vývoj směnného kurzu.

(26)

Stanovením maximální výše pokut není dotčena diskreční pravomoc soudců nebo soudů v trestním řízení ukládat v jednotlivých případech přiměřené sankce. Jelikož tato směrnice nestanoví minimální výši pokut, soudci nebo soudy by v každém případě měli ukládat přiměřené sankce, přičemž by měli zohlednit individuální a finanční situaci dotčených právnických osob a další okolnosti týkající se těchto právnických osob, jakož i závažnost daného jednání.

(27)

Výše ukládaných sankcí by měla být dále sblížena a účinnost těchto výší by měla být posílena zavedením společných přitěžujících okolností, které v souladu s příslušnými ustanoveními vnitrostátního práva odrážejí závažnost spáchaného trestného činu. Pojem „přitěžující okolnosti“ je třeba chápat buď jako skutečnosti, které vnitrostátnímu soudci nebo soudu umožňují uložit za stejný trestný čin přísnější tresty, než jaké by byly obvykle uloženy bez těchto skutečností, nebo jako možnost kumulovat v rámci řízení sankce za několik trestných činů s cílem stanovit vyšší sankci. Členské státy by měly v souladu s vnitrostátním právem zajistit, aby za přitěžující okolnosti mohla být považována alespoň jedna z těchto skutečností: trestný čin byl spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí Rady 2008/841/SVV (11); trestný čin zahrnoval použití falešných nebo padělaných dokladů; trestný čin spáchal profesionální poskytovatel služeb, který se dopustil porušení svých profesních povinností; trestný čin spáchala při výkonu svých povinností úřední osoba, kterou může být kterýkoli příslušný úředník, ať již zastává formální funkci v Unii, v členských státech nebo ve třetích zemích, nebo jiná osoba při výkonu veřejné funkce; trestný čin přímo či nepřímo vedl nebo měl vést k podstatným finančním výhodám či k vyhnutí se podstatným výdajům; pachatel ničil důkazy nebo zastrašoval či ovlivňoval svědky nebo stěžovatele; nebo byla dotčená fyzická či právnická osoba již dříve pravomocně odsouzena. Členské státy by měly zajistit, aby nejméně jedna z těchto přitěžujících okolností byla považována za možnou přitěžující okolnost podle platných pravidel jejich vnitrostátního práva o přitěžujících okolnostech. V každém případě by mělo zůstat na uvážení soudce nebo soudu, zda s ohledem na všechny skutečnosti jednotlivého případu trest zpřísní.

(28)

Členské státy by měly v souladu s vnitrostátním právem zajistit, aby za polehčující okolnosti mohla být považována alespoň jedna z těchto skutečností: pachatel poskytne příslušným orgánům informace, které by jinak získat nemohly a které jim pomohou identifikovat či soudně stíhat další pachatele; nebo pachatel poskytne příslušným orgánům informace, které by jinak získat nemohly, a pomůže jim tak nalézt důkazy. Při posuzování polehčujících okolností by mělo zůstat na uvážení soudce nebo soudu, zda s ohledem na zvláštní okolnosti každého jednotlivého případu trest zmírní. Takovými okolnostmi by mohly být povaha, načasování a rozsah poskytnutých informací a úroveň spolupráce ze strany pachatele.

(29)

Zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů uložené omezujícími opatřeními Unie je správní povahy. Jako takové by se mělo odlišovat od opatření k zajištění majetku podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU (12), které je trestněprávní povahy. Členské státy by měly umožnit zajištění a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti uvedené v této směrnici. Členské státy, které jsou vázány směrnicí 2014/42/EU, by tak měly učinit v souladu s uvedenou směrnicí. Zejména v situacích, kdy určená osoba nebo zástupce určeného subjektu nebo orgánu spáchá některý z trestných činů týkajících se obcházení omezujícího opatření Unie nebo se na něm podílí, je třeba umožnit zajištění a konfiskaci finančních prostředků a hospodářských zdrojů, na které se vztahují omezující opatření Unie, i když nemusí představovat nástroje nebo výnosy podle směrnice 2014/42/EU. Za těchto okolností může mít určená osoba, subjekt nebo orgán v důsledku zatajení nadále přístup k finančním prostředkům nebo hospodářským zdrojům, na které se vztahují omezující opatření Unie a které byly zatajeny, a plně je využívat nebo s nimi nakládat. Tyto finanční prostředky nebo hospodářské zdroje by proto měly podléhat zajištění a konfiskaci v souladu se směrnicí 2014/42/EU. Neměla by být dotčena práva třetích osob jednajících v dobré víře.

(30)

Členské státy by měly stanovit pravidla týkající se promlčecích dob nezbytná k účinnému boji proti trestným činům souvisejícím s porušením omezujících opatření Unie, aniž jsou dotčena vnitrostátní pravidla, která nestanoví promlčecí doby pro vyšetřování, stíhání a prosazování práva. Členské státy mohou podle této směrnice stanovit kratší promlčecí doby, než jsou promlčecí doby stanovené v této směrnici, za předpokladu, že je v rámci jejich právních řádů možné tyto promlčecí doby v případě určitých úkonů, které lze určit v souladu s vnitrostátním právem, přerušit nebo pozastavit.

(31)

Zejména s ohledem na celosvětové aktivity pachatelů, na přeshraniční povahu trestných činů vymezených v této směrnici a na možnost provádění přeshraničního vyšetřování by členské státy měly stanovit soudní příslušnost pro účinný boj proti těmto trestným činům.

(32)

V zájmu zajištění účinného vyšetřování a stíhání porušení omezujících opatření Unie by členské státy měly příslušným orgánům zpřístupnit účinné vyšetřovací nástroje, jako jsou ty, které jsou na základě vnitrostátních právních předpisů využívány pro boj proti organizované trestné činnosti nebo jiné závažné trestné činnosti, a to tehdy a v takovém rozsahu, v jakém je použití těchto nástrojů vhodné a přiměřené povaze a závažnosti trestných činů vymezených ve vnitrostátním právu. Mezi tyto nástroje mohou patřit odposlech, tajné sledování včetně elektronického sledování, sledování zásilek, monitorování bankovních účtů a jiné nástroje finančního šetření. Tyto nástroje by měly být používány v souladu se zásadou proporcionality a při plném dodržování Listiny. Je naprosto nezbytné, aby bylo dodržováno právo na ochranu osobních údajů.

(33)

Osobám uvedeným v článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 (13) oznamujícím příslušným orgánům informace o minulých, probíhajících nebo plánovaných porušeních omezujících opatření Unie, včetně pokusů o jejich obcházení, které tyto osoby získaly v pracovním kontextu, hrozí v této souvislosti odvetná opatření. Tato oznámení oznamujících osob mohou posílit prosazování omezujících opatření Unie tím, že poskytnou informace související například se skutečnostmi, které se týkají porušení omezujících opatření Unie, jejich okolností a zapojených jednotlivců, společností a třetích zemí. Proto by mělo být zajištěno, aby byla zavedena vhodná opatření, která těmto oznamujícím osobám umožní používat důvěrné kanály k upozorňování příslušných orgánů a která by tyto oznamující osoby chránila před odvetnými opatřeními. Za tímto účelem by mělo být stanoveno, že na oznamování porušení omezujících opatření Unie a na ochranu osob oznamujících tato porušení se použije směrnice (EU) 2019/1937, a to za podmínek v ní stanovených.

(34)

Za účelem zajištění účinného, integrovaného a soudržného systému prosazování by měly členské státy organizovat vnitřní spolupráci a komunikaci mezi všemi svými příslušnými orgány zapojenými do vymáhání správního a trestního práva.

(35)

K zajištění účinného vyšetřování a stíhání porušení omezujících opatření Unie by příslušné orgány členských států měly spolupracovat navzájem prostřednictvím Europolu, Eurojustu a Úřadu evropského veřejného žalobce, jakož i s těmi subjekty, a to v rámci jejich příslušných pravomocí a v souladu s příslušným právním rámcem. Příslušné orgány členských států by si také měly mezi sebou a s Komisí vyměňovat informace o praktických záležitostech. Komise by v případě nutnosti mohla zřídit síť expertů a odborníků z praxe zaměřenou na sdílení osvědčených postupů a poskytování podpory příslušným orgánům členských států s cílem usnadnit vyšetřování trestných činů souvisejících s porušením omezujících opatření Unie. Tato podpora by neměla zahrnovat účast Komise na vyšetřování nebo stíhání jednotlivých trestních případů vedených příslušnými orgány členských států a neměla by být chápána tak, že zahrnuje finanční podporu nebo jakýkoli jiný rozpočtový závazek Komise.

(36)

Pro účinnou reakci na trestné činy vymezené v této směrnici je nezbytné, aby příslušné orgány v členských státech shromažďovaly přesné, konzistentní a srovnatelné statistické údaje o těchto trestných činech. Členské státy by proto měly zajistit zavedení vhodného systému pro záznam, vypracovávání a předávání stávajících statistických údajů o trestných činech vymezených v této směrnici. Je důležité, aby tyto statistické údaje používaly členské státy k strategickému a operativnímu plánování činností v oblasti prosazování práva, k analýze rozsahu a vývoje trestných činů souvisejících s porušením omezujících opatření Unie a také k poskytování informací občanům. Členské státy by měly Komisi předávat příslušné statistické údaje o řízeních týkajících se porušení omezujících opatření Unie, získané z údajů, které již existují na centralizované nebo decentralizované úrovni v rámci daného členského státu. Komise by měla statistické údaje předané členskými státy pravidelně posuzovat a zveřejňovat ve zprávě výsledky svého posuzování.

(37)

Změna směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1673 (14) by měla zajistit, aby bylo porušení omezujících opatření Unie považováno za predikativní trestný čin pro praní peněz v souladu s uvedenou směrnicí.

(38)

Vzhledem k naléhavé potřebě přivést fyzické a právnické osoby podílející se na porušení omezujících opatření Unie k odpovědnosti by členské státy měly přijmout právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 12 měsíců ode dne vstupu této směrnice v platnost.

(39)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), se Dánsko neúčastní přijímání této směrnice a tato směrnice pro ně není závazná ani použitelná.

(40)

V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko dopisem ze dne 3. března 2023 své přání účastnit se přijímání a používání této směrnice.

(41)

Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovit společná minimální pravidla týkající se definic trestných činů souvisejících s porušením omezujících opatření Unie a dostupnosti účinných, odrazujících a přiměřených trestněprávních sankcí za trestné činy související s porušením omezujících opatření Unie, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy s přihlédnutím k přirozené přeshraniční povaze porušení omezujících opatření Unie a jeho potenciálu narušit dosažení cílů Unie spočívajících v ochraně mezinárodního míru a bezpečnosti i prosazování společných hodnot Unie, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinků této směrnice může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o EU. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů.

(42)

Při provádění této směrnice by členské státy měly zajistit dodržování procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení. V této souvislosti by povinnostmi podle této směrnice neměly být dotčeny povinnosti členských států podle práva Unie týkající se procesních práv v trestním řízení, zejména směrnic Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU (15), 2012/13/EU (16), 2013/48/EU (17), (EU) 2016/343, (EU) 2016/800 (18) a (EU) 2016/1919 (19).

(43)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznané zejména Listinou, včetně práv na svobodu a bezpečnost, ochrany osobních údajů, svobody podnikání, práva na vlastnictví, práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na obhajobu včetně práva neobviňovat sám sebe a nevypovídat, zásad zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů, včetně zákazu retroaktivity trestních sankcí, jakož i zásady ne bis in idem. Tato směrnice má zajistit plné dodržování těchto práv a zásad a má být prováděna v souladu s nimi,