4.1 Program zátěžového testování

Instituce by měly mít fungující program zátěžového testování, který by měl zahrnovat přinejmenším:

• a) typy zátěžového testování a jejich hlavní cíle a způsob používání;
• b) četnost různých zátěžových testů;
• c) vnitřní systém řízení zahrnující řádně vymezené, transparentní a konzistentní postupy a nastavení odpovědností a
• d) v případě skupiny přehled zohledňovaných subjektů a způsob jejich pokrytí zátěžovými testy (např. rozsah pokrytých typů rizik a pokrytých portfolií);
• e) datovou infrastrukturu používanou pro zátěžové testování;
• f) podrobné metodické informace včetně používaných modelů a možných vazeb mezi zátěžovými testy likvidity a zátěžovými testy solventnosti, zejména významnost těchto dynamických interakcí a způsob zohlednění zpětných vlivů;
• g) rozsah předpokladů, a to včetně obchodních a manažerských, a nápravných opatření zvažovaných pro každý jednotlivý zátěžový test.

Mateřské instituce v členském státě a mateřské instituce v EU by rovněž měly v souladu se svými centralizovanými politikami řízení rizik vypracovat program skupinového zátěžového testování schválený a monitorovaný vedoucím orgánem a používaný vrcholným vedením. Program skupinového zátěžového testování by měl zahrnovat a v potřebném rozsahu se zabývat všemi institucemi, na které se vztahuje obezřetnostní konsolidace.

Instituce by v rámci obezřetnostní konsolidace měly při sestavování svých individuálních programů zátěžového testování zohledňovat příslušný program skupinového zátěžového testování.

Instituce by rovněž měly do svých programů zátěžového testování zahrnova t reverzní zátěžové testy a z nich plynoucí scénáře .

Instituce by měly zajistit, aby jejich programy zátěžového testování byly funkční a proveditelné a aby poskytovaly informace pro rozhodování na všech příslušných úrovních řízení o všech významných stávajících i potenciálních rizicích.

Instituce by měly pravidelně vyhodnocovat své programy zátěžového testování, aby zjistily jejich účinnost a spolehlivost, a měly by je podle potřeby aktualizovat. Vyhodnocování by mělo být prováděno alespoň jednou ročně, a to na základě kvantitativní i kvalitativní analýzy, a mělo by plně zohledňovat měnící se vnější i vnitřní podmínky. Instituce by měly zajistit, aby četnost vyhodnocování programů zátěžových testů zohledňovala četnost jejich provádění .

Instituce by měly zajistit, aby jejich kvantitativní analýza zahrnovala v souladu s předchozím odstavcem spolehlivé kvantitativní testy jako nástroje zpětného testování pro ověřování předpokladů, parametrů a výsledků modelů zátěžového testování (např. modely úvěrového rizika, modely tržního rizika, modely čistých příjmů bez zahrnutí nákladů na riziko). Instituce by měly zajistit, aby jejich kvalitativní analýza byla v souladu s předchozím odstavcem založena na odborném posouzení nebo na srovnávacím hodnocení.

Při vyhodnocování programu zátěžového testování musí instituce posoudit přinejmenším:

• a) účinnost programu, pokud jde o plnění stanoveného účelu;
• b) potřebu zlepšení;
• c) zjištěné rizikové faktory, definice a odůvodnění příslušných scénářů, modelové předpoklady a citlivost výsledků na tyto předpoklady, jakož i zajištění toho, aby byl odborný úsudek doplněn spolehlivou analýzou;
• d) výkonnost modelu včetně jeho výkonnosti na „out - of - sample“ údajích, tj. údajích, které nebyly použity pro vytvoření modelu;
• e) jak zahrnout možný přenos nepříznivého vývoje mezi solventností a likviditou;
• f) přiměřenost možných vzájemných vazeb mezi zátěžovými testy solventnosti a zátěžovými testy likvidity;
• g) zpětnou vazbu obdrženou od příslušných orgánů v souvislosti s jejich dohledovými nebo jinými zátěžovými testy;
• h) přiměřenost datové infrastruktury (implementace zátěžových testů v IT systémech a kvalita dat);
• i) odpovídající úroveň zapojení vrcholného vedení a řídícího orgánu;
• j) veškeré předpoklady, včetně obchodních a/nebo manažerských předpokladů, a předpokládaná opatření v oblasti řízení založená na účelu, typu a výsledku zátěžového testování, včetně posouzení proveditelnosti postupů vedení v zátěžových situacích a proměnlivém podnikatelském prostředí; a
• k) dostatečnost příslušné dokumentace.

Program zátěžového testování instituce by měl být odpovídajícím způsobem zdokumentován pro všechny typy zátěžových testů prováděných na úrovni jednoho typu rizika a/nebo portfolia, stejně jako na úrovni celé instituce. Dokumentace by měla obsahovat alespoň:

• a) přístup k zátěžovému testování;
• b) možné vzájemné vazby mezi zátěžovými testy solventnosti a zátěžovými testy likvidity, konkrétně popis vazeb mezi zhoršením stavu kapitálu (solventnost) a schopností vydávat komerční cenné papíry a dluhopisy (likvidita), makroekonomicky vyvolanou změnou pravděpodobnosti selhání (solventnost) a tím vyvolanou migrací ratingů nezatížených aktiv bank a dopadu na kolaterál uložený v příslušné centrální bance (likvidita), zvýšením počtu očekávaných nesplácených úvěrů (solventnost) a snížením očekávaného přílivu splátek z úvěrů nebo plateb z držených dluhopisů nefinančních podniků (likvidita), nedostatkem likvidity (likvidita) a nuceným prodejem aktiv (solventnost) a zvýšením nákladů na financování (likvidita) a dopadů zisku a ztráty (solventnost);
• c) role a povinnosti stanovené ve vnitřních předpisech s upřesněním rolí druhé a třetí linie obrany a postupy alespoň pro provádění programu zátěžového testování;
• d) popis celého postupu navrhování, schvalování, provádění, monitorování výkonnosti a pravidelného vyhodnocování programu zátěžového testování a jeho výsledků;
• e) popis postupů pro hodnocení výsledků zátěžových testů, včetně podrobných údajů
• o oblastech, které v některých částech vyžadují manuální nebo lidský úsudek, a také popis postupu využívání výsledků na podporu opatření v oblasti řízení a strategie instituce; a
• f) popis a seznam příslušných IT aplikací používaných pro zátěžové testy (v případě, že existuje centrální seznam, lze na něj odkázat).

Program zátěžového testování by měl být v celé organizaci kriticky vyhodnocován, například ze strany výboru pro rizika a interních auditorů. Klíčovou úlohu při vyhodnocování programu zátěžových testů by měly hrát obchodní jednotky, které nejsou odpovědné za návrh a uplatňování programu, a/nebo nezúčastnění externí odborníci, a to s přihlédnutím k příslušným odborným znalostem v daných oblastech.

Instituce by měly zajistit, aby byl jak u počátečního návrhu, tak u vyhodnocování programu zátěžového testování veden účinný dialog se zapojením odborníků ze všech obchodních oblastí instituce a aby byl program i jeho aktualizace řádně přezkoumány vrcholným vedením³ a řídícím orgánem instituce odpovídajícími rovněž za sledování jeho provádění a dohled nad ním .

³ Viz také hlava II oddíl 1 obecných pokynů EBA k vnitřnímu systému správy a řízení.