Článek 2 Definice

„vnějším ovzduším“ venkovní vzduch v troposféře kromě pracovišť definovaných ve směrnici 89/654/EHS ( 1 ), na něž se vztahují předpisy o zdraví a bezpečnosti při práci a do nichž veřejnost nemá běžně přístup;

„znečišťující látkou“ látka přítomná ve vnějším ovzduší, která může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí jako celek;

„úrovní“ koncentrace znečišťující látky ve vnějším ovzduší nebo její depozice na zemský povrch za určitou dobu;

„posuzováním“ všechny metody měření, výpočtu, prognózy nebo odhadu úrovní;

„mezní hodnotou“ úroveň stanovená na základě vědeckých poznatků za účelem zabránění nebo předcházení škodlivým účinkům na lidské zdraví nebo na životní prostředí jako celek nebo jejich snížení, které má být dosaženo ve stanovené lhůtě a která poté již nesmí být překročena;

„kritickou úrovní“ úroveň stanovená na základě vědeckých poznatků, nad níž může docházet k přímým nepříznivým účinkům na některé receptory, jako jsou stromy, další rostliny nebo přírodní ekosystémy, nikoli však na člověka;

„mezí tolerance“ procento mezní hodnoty, o které může být tato hodnota za podmínek stanovených v této směrnici překročena;

„plány kvality ovzduší“ plány, které stanoví opatření pro dosažení mezních nebo cílových hodnot;

„cílovou hodnotou“ úroveň stanovená za účelem zabránění nebo předcházení škodlivým účinkům na lidské zdraví nebo na životní prostředí jako celek nebo jejich snížení, které má být dosaženo pokud možno ve stanovené lhůtě;

„varovnou prahovou hodnotou“ úroveň, při jejímž překročení existuje při krátkodobé expozici riziko pro lidské zdraví u obyvatelstva jako celku a při níž musí členské státy neprodleně přijmout opatření;

„informativní prahovou hodnotou“ úroveň, při jejímž překročení existuje při krátkodobé expozici riziko pro zdraví zvláště citlivých skupin obyvatelstva a k níž jsou nezbytné okamžité a přiměřené informace;

„horním prahem posuzování“ úroveň, pod níž lze k posuzování kvality vnějšího ovzduší použít kombinaci stacionárních měření a modelování nebo orientační měření;

„dolním prahem posuzování“ úroveň, pod níž postačí k posuzování kvality vnějšího ovzduší použít pouze modelování nebo objektivní odhad;

„dlouhodobým cílem“ úroveň, jíž má být dosaženo v dlouhodobém horizontu s cílem zajistit účinnou ochranu lidského zdraví a životního prostředí, s výjimkou případů, kdy jí nelze dosáhnout prostřednictvím přiměřených opatření;

„příspěvky z přírodních zdrojů“ emise znečišťujících látek, které nejsou přímo ani nepřímo způsobeny lidskou činností, včetně přírodních událostí, jako jsou sopečné výbuchy, seizmická činnost, geotermální činnost, požáry ve volné přírodě, výskyt silných větrů, mořské záplavy nebo atmosférická resuspenze či přenos přírodních částic ze suchých oblastí;

„zónou“ část území členského státu, která je tímto členským státem vymezena pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší;

„aglomerací“ zóna, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel vyšším než 250 000 , nebo v případě aglomerací s počtem obyvatel nižším nebo rovnajícím se 250 000 zóna s danou hustotou obyvatelstva na km2 stanovenou členskými státy;

„PM10“ částice, které projdou velikostně selektivním vstupním filtrem definovaným v referenční metodě odběru vzorků a měření PM10 EN 12341, vykazujícím pro aerodynamický průměr 10 μm odlučovací účinnost 50 %;

„PM2,5“ částice, které projdou velikostně selektivním vstupním filtrem definovaným v referenční metodě odběru vzorků a měření PM2,5 EN 14907, vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 μm odlučovací účinnost 50 %;

„ukazatelem průměrné expozice“ průměrná úroveň určená na základě měření v městských pozaďových lokalitách po celém území členského státu, která odráží expozici obyvatelstva. Využívá se při výpočtu celostátního cíle snížení expozice a při výpočtu maximální expoziční koncentrace;

„maximální expoziční koncentrací“ úroveň stanovená na základě ukazatele průměrné expozice s cílem omezit škodlivé účinky na lidské zdraví, jíž má být do určité doby dosaženo;

„celostátním cílem snížení expozice“ procento snížení průměrné expozice obyvatelstva členského státu stanovené na období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví, jehož má být dosaženo pokud možno ve stanovené lhůtě;

„městskými pozaďovými lokalitami“ místa v městských oblastech, kde jsou patrné úrovně reprezentativní pro expozici městského obyvatelstva obecně;

„oxidy dusíku“ součet objemových poměrů (ppbv) oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vyjádřený v jednotkách hmotnostní koncentrace oxidu dusičitého (μg/m3);

„stacionárním měřením“ měření prováděná kontinuálně nebo jednorázovým odběrem vzorků na určených místech za účelem zjištění hodnot v souladu s příslušnými cíli týkajícími se kvality údajů;

„orientačním měřením“ měření, které splňuje méně přísné cíle týkající se kvality údajů, než které jsou vyžadovány pro stacionární měření;

„těkavými organickými sloučeninami“ (VOC) organické sloučeniny z antropogenních a biogenních zdrojů, s výjimkou methanu, které mohou reakcí s oxidy dusíku za přítomnosti slunečního světla produkovat fotochemické oxidanty;

„prekurzory ozonu“ látky, které přispívají k tvorbě přízemního ozonu, z nichž některé jsou uvedeny v příloze X.