+Článek 183 Požadavky týkající se hodnocení vlivu osobního zajištění úvěrového rizika na expozice vůči ústředním vládám a centrálním bankám, expozice vůči regionálním vládám, místním orgánům a subjektům veřejného sektoru a expozice vůči podnikům, u nichž se používají vlastní odhady LGD, a na retailové expozice
---+Článek 183 1.
---+Článek 183 1a.
---+Článek 183 2.
---+Článek 183 3.
---+Článek 183 4.
---+Článek 183 5.

Článek 183 Požadavky týkající se hodnocení vlivu osobního zajištění úvěrového rizika na expozice vůči ústředním vládám a centrálním bankám, expozice vůči regionálním vládám, místním orgánům a subjektům veřejného sektoru a expozice vůči podnikům, u nichž se používají vlastní odhady LGD, a na retailové expozice

-

1. Přehled

,
Článek 183 1.

V souvislosti se způsobilými ručiteli a zárukami se použijí tyto požadavky:

a) 

instituce mají jasně stanovená kritéria pro typy ručitelů, které uznávají pro výpočet objemů rizikově vážených expozic;

b) 

pro uznané ručitele se použijí stejná pravidla jako pro dlužníky, jak je uvedeno v článcích 171, 172 a 173;

▼M17

c) 

záruka je zaznamenaná písemně, je nevypověditelná a neměnná ze strany ručitele, je platná, dokud není závazek plně, co do výše a doby platnosti záruky, splacen, a je na ručiteli právně vymahatelná v jurisdikci, kde ručitel disponuje aktivy, jež by mohla být k výkonu rozsudku obstavena;

▼M17

d) 

záruka je bezpodmínečná.

Pro účely prvního pododstavce písm. d) se „bezpodmínečnou zárukou“ rozumí záruka, u níž smlouva o zajištění úvěrového rizika neobsahuje žádné ustanovení, jehož splnění je mimo přímou kontrolu instituce poskytující úvěr a které by ručiteli umožňovalo neplnit včas v případě kvalifikovaného selhání dlužníka nebo v případě neplnění ze strany původního dlužníka . Ustanovení ve smlouvě o zajištění úvěrového rizika, které stanoví, že nedostatečná náležitá péče nebo podvod ze strany instituce poskytující úvěr ruší nebo snižuje rozsah záruky nabízené ručitelem, nevylučuje, aby tato záruka byla považována za bezpodmínečnou.

Záruky, u nichž je platba ze strany ručitele podmíněna tím, že instituce poskytující úvěr se musí nejprve domáhat platby u dlužníka, a které se vztahují pouze na ztráty, které zůstávají poté, co instituce tento proces domáhání se platby u dlužníka dokončila, se považují za bezpodmínečné.
Článek 183 1a.
Instituce mohou uznat osobní zajištění úvěrového rizika buď použitím přístupu využívajícího modelování úpravy PD/LGD v souladu s tímto článkem a s výhradou požadavku stanoveného v odstavci 4 tohoto článku, nebo přístupu substituce rizikových parametrů v rámci pokročilého přístupu IRB v souladu s článkem 236a a s výhradou požadavků ohledně způsobilosti uvedených v kapitole 4. Instituce zavedou jasné zásady pro hodnocení vlivů osobního zajištění úvěrového rizika na rizikové parametry. Zásady institucí musí být v souladu s jejich interními postupy řízení rizik a musí zohledňovat požadavky tohoto článku. Tyto zásady jasně stanoví, které ze specifických metod popsaných v tomto odstavci se používají pro každý ratingový systém, a instituce tyto zásady v průběhu času soustavně uplatňuje.
Článek 183 2.
Instituce má jasně stanovená kritéria pro úpravy stupňů, seskupení nebo odhadů LGD a v případě retailových expozic a způsobilých pohledávek nabytých za úplatu také pro proces zařazování expozic do stupňů nebo seskupení, aby byl zohledněn vliv záruk na výpočet objemů rizikově vážených expozic. Tato kritéria jsou v souladu s požadavky stanovenými v článcích 171, 172 a 173.

Daná kritéria jsou realistická a věrohodná. Berou v úvahu schopnost a ochotu ručitele dostát svým závazkům, pravděpodobné načasování plateb od ručitele, míru korelace mezi schopností ručitele dostát svým závazkům a schopností dlužníka splácet a rozsah, v němž přetrvává zbytkové riziko dlužníka.
Článek 183 3.
Požadavky týkající se záruk uvedené v tomto článku se použijí rovněž na úvěrové deriváty s jedním dlužníkem. V případě nesouladu mezi podkladovým závazkem a referenčním závazkem úvěrového derivátu nebo závazkem používaným pro určení, zda nastala úvěrová událost, se použijí požadavky stanovené v čl. 216 odst. 2. V případě retailových expozic a způsobilých pohledávek nabytých za úplatu se tento odstavec použije pro proces zařazování expozic do stupňů či seskupení.

Kritéria zohledňují strukturu vyplácení úvěrového derivátu a konzervativně hodnotí vliv, který má tato struktura na úroveň a časový rozvrh splátek. Instituce zohlední rozsah, v němž přetrvávají další formy zbytkového rizika.

Úvěrové deriváty prvního selhání lze uznat jako způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika. Úvěrové deriváty druhého selhání a všechny další úvěrové deriváty n-tého selhání však nelze uznat jako způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika.
Článek 183 4.
Pokud instituce uznávají osobní zajištění úvěrového rizika na základě přístupu využívajícího modelování úpravy PD/LGD, nesmí být zajištěné části podkladové expozice přidělena riziková váha, která by byla nižší než minimální riziková váha poskytovatele zajištění. Za tímto účelem se minimální riziková váha poskytovatele zajištění vypočítá za použití stejné PD, LGD a funkce rizikové váhy jako u srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění, jak je uvedeno v článku 236a.
Článek 183 5.
V případě retailových záruk se požadavky stanovené v odstavcích 1, 2 a 3 rovněž použijí na zařazování expozic do stupňů nebo seskupení a při odhadování PD.

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

Požadavky

3. Související standardy

Standardy