1. Opatření k předejití krizi nebo opatření k řešení krize přijaté v souladu s tímto nařízením nebo jakákoli událost přímo spojená s uplatňováním tohoto opatření se nepovažují za úpadkové řízení ve smyslu směrnice 98/26/ES, rozhodnou událost pro vymáhání ve smyslu směrnice 2002/47/ES nebo událost selhání ve smyslu nařízení (EU) č. 575/2013, pokud jsou nadále plněny podstatné povinnosti podle smlouvy, včetně povinností platby a plnění a poskytování zajištění.
Pro účely prvního pododstavce tohoto odstavce se postup třetí země k řešení krize uznaný v souladu s článkem 77 nebo jiným způsobem, pokud tak orgán příslušný k řešení krize rozhodne, považuje za opatření k řešení krize přijaté v souladu s tímto nařízením.