Článek 30 Spolupráce se třetími zeměmi

Komise jménem Unie a v případě zájmu členské státy, každý ve své působnosti, naváží koordinovanou spolupráci s producentskými zeměmi dotčenými tímto nařízením a jejich částmi, zejména s těmi, které byly v souladu s článkem 29 zařazeny do kategorie „vysoké riziko“, prostřednictvím využití stávajících a budoucích partnerství a dalších relevantních mechanismů spolupráce s cílem společně řešit základní příčiny odlesňování a znehodnocování lesů. Komise vypracuje pro tuto spolupráci komplexní strategický rámec Unie a zváží mobilizaci relevantních nástrojů Unie. Tato partnerství a mechanismy spolupráce se zaměří na ochranu, obnovu a udržitelné využívání lesů, odlesňování, znehodnocování lesů a přechod na udržitelné metody produkce komodit, spotřeby, zpracování a obchodu. Partnerství a mechanismy spolupráce mohou zahrnovat strukturované dialogy, správní ujednání a stávající dohody nebo jejich ustanovení, jakož i společné plány, které umožňují přechod na zemědělskou produkci usnadňující soulad s tímto nařízením, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost potřebám původních obyvatel, místních komunit a drobných zemědělců a zajistit účast všech zainteresovaných aktérů.

Partnerství a spolupráce umožňují plnou účast všech zúčastněných stran, včetně občanské společnosti, původních obyvatel, místních komunit, žen, soukromého sektoru, včetně mikropodniků a dalších malých a středních podniků, a drobných zemědělců. Podporují nebo iniciují rovněž inkluzivní a participativní dialog zaměřený na vnitrostátní procesy právní a správní reformy s cílem posílit správu lesů a řešit domácí faktory přispívající k odlesňování.

Partnerství a spolupráce podporují rozvoj procesů integrovaného územního plánování, relevantních právních předpisů země produkce, mnohostranných procesů, fiskálních nebo obchodních pobídek a dalších příslušných nástrojů s cílem zlepšit ochranu lesů a biologické rozmanitosti, udržitelné obhospodařování a obnovu lesů, řešit přeměnu lesů a zranitelných ekosystémů na jiné způsoby využití půdy, optimalizovat přínosy pro krajinu, jistotu držby, produktivitu a konkurenceschopnost zemědělství a transparentnost dodavatelských řetězců, posílit práva komunit závislých na lesích, včetně drobných zemědělců, místních komunit a původních obyvatel, jejichž práva jsou stanovena v Deklaraci OSN o právech původních obyvatel, a zajistit veřejný přístup k dokumentům o obhospodařování lesů a dalším relevantním informacím.

Komise jménem Unie, nebo členské státy, či Komise i členské státy, každý ve své působnosti, se zapojují do mezinárodních dvoustranných a mnohostranných debat o politikách a opatřeních k zastavení odlesňování a znehodnocování lesů, a to i na mnohostranných fórech, jako jsou Úmluva OSN o biologické rozmanitosti, FAO, Úmluva OSN o boji proti desertifikaci, Shromáždění OSN pro životní prostředí, Fórum OSN pro lesy, Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Světová obchodní organizace, skupina zemí G7 a G20. Tato angažovanost zahrnuje podporu přechodu k udržitelné zemědělské produkci a udržitelnému obhospodařování lesů, jakož i rozvoj transparentních a udržitelných dodavatelských řetězců a pokračující snahy o určení a schválení robustních standardů a definic, které zajistí vysokou úroveň ochrany lesů a dalších přírodních ekosystémů a souvisejících lidských práv.

Komise jménem Unie a v případě zájmu členské státy, každý ve své působnosti, se zapojují do dialogu a spolupráce s dalšími hlavními spotřebitelskými zeměmi s cílem prosazovat přijetí ambiciózních požadavků za účelem minimalizace příspěvku těchto zemí k odlesňování a znehodnocování lesů a zajištění rovných podmínek na celosvětové úrovni.