Článek 3

1. „odpadem“ odpad ve smyslu čl. 1 písm. a) směrnice 75/442/EHS;

2. „nebezpečným odpadem“ odpad ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech ( 16 );

►C1  3. „inertním odpadem“ odpad, který nepodléhá žádným podstatným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám. ◄ Inertní odpad se nerozkládá, nehoří a není fyzikálně ani chemicky reaktivní, není biologicky rozložitelný a nenarušuje jiné látky, s nimiž přichází do styku, způsobem, který by mohl vést ke znečištění životního prostředí nebo k poškození lidského zdraví. Celkové množství vznikajících průsakových vod a obsah znečišťujících látek v odpadu stejně jako ekotoxicita průsakových vod musí být zanedbatelné, zejména pak nesmí poškozovat jakost povrchových nebo podzemních vod;

4. „neznečištěnou zeminou“ zemina, která se odstraňuje z horní vrstvy povrchu země během těžebních prací a není považována za znečištěnou podle vnitrostátního práva členského státu, na jehož území k těžbě dochází nebo podle práva Společenství;

5. „nerostnou surovinou“ nebo „nerostem“ přírodní ložisko organické nebo anorganické látky v zemské kůře, například energetická paliva, kovové rudy, průmyslové a stavební nerostné suroviny, s výjimkou vody;

6. „těžebním průmyslem“ veškerá zařízení a podniky, které se zabývají povrchovou nebo hlubinnou těžbou nerostných surovin pro obchodní účely, včetně těžby pomocí vrtů, nebo úpravou vytěžených surovin;

7. „v moři“ oblast moře a mořského dna od bodu nejnižšího stavu vody normálního nebo středního odlivu směrem do moře;

8. „úpravou“ mechanický, fyzikální, biologický, tepelný nebo chemický proces nebo kombinace procesů, které se používají u nerostných surovin a při provozu lomů s cílem těžby nerostu, včetně změny velikosti, třídění, oddělování a loužení, jakož i opětovné zpracování odpadu, s výjimkou tavení, tepelných výrobních procesů (kromě pálení vápence) a hutnických prací;

9. „hlušinou“ odpadní pevné látky nebo kaly zbylé po úpravě nerostů oddělováním (například drcením, rozmělňováním, tříděním podle velikosti, flotací a jinými fyzikálně-chemickými postupy), kterým se užitkové nerosty oddělují od méně hodnotné horniny;

10. „odvalem“ uměle vybudované povrchové zařízení na ukládání pevného odpadu;

11. „hrází“ uměle vybudovaný objekt za účelem zachycení nebo spoutání vody nebo odpadu v odkališti;

12. „odkalištěm“ přírodní nebo uměle vybudované zařízení na ukládání jemnozrnného odpadu, obvykle hlušiny, spolu s různým množstvím volné vody, který vzniká při úpravě nerostných surovin a při čištění a recirkulaci technologické vody;

13. „kyanidem rozložitelným ve slabé kyselině“ kyanid a sloučeniny kyanidu, které se rozkládají ve slabé kyselině při stanovené hodnotě pH;

14. „průsakovou vodou“ jakákoli kapalina, která prosakuje uloženým odpadem a vytéká ze zařízení pro nakládání s odpady nebo je v něm zadržována, včetně znečištěného odvodňovacího systému, a která může mít nepříznivý vliv na životní prostředí, pokud není vhodně upravena;

15. „zařízením pro nakládání s odpady“ prostor vyhrazený pro hromadění nebo ukládání těžebního odpadu v pevném nebo kapalném stavu nebo ve formě roztoku či suspenze pro následující období:

Součástí takových zařízení je zpravidla hráz nebo jiný objekt sloužící k držení, zachycení, spoutání nebo k jiné podpůrné úloze pro uvedené zařízení, mimo jiné odvaly a odkaliště, s výjimkou vytěžených prostor, které jsou odpadem znovu vyplňovány, po vytěžení nerostu, z rekultivačních a stavebních důvodů;

16. „závažnou havárií“ událost na místě během nakládání s těžebními odpady v jakémkoli zařízení, na které se vztahuje tato směrnice, jež vede bezprostředně nebo později k vážnému ohrožení lidského zdraví a životního prostředí přímo na místě nebo mimo toto místo;

17. „nebezpečnou látkou“ nebezpečná látka, směs nebo přípravek ve smyslu směrnice 67/548/EHS ( 17 ) nebo směrnice 1999/45/ES ( 18 );

18. „nejlepšími dostupnými technikami“ techniky ve smyslu čl. 2 odst. 11 směrnice 96/61/ES;

19. „vodním recipientem“ povrchové, podzemní, brakické a pobřežní vody, jak jsou definovány v čl. 2 odst. 1, 2, 6 a 7 směrnice 2000/60/ES;

20. „rekultivací“ úprava území zasaženého zařízením pro nakládání s odpady takovým způsobem, aby byla uvedena do uspokojivého stavu, zejména pokud jde o kvalitu půdy, planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy, přírodní stanoviště, sladkovodní systémy, krajinu a vhodné možnosti dalšího využití;

21. „vyhledáváním“ hledání hospodářsky využitelných nerostných ložisek včetně odběru vzorků, hromadného odběru vzorků, vrtání a hloubení průzkumných rýh, kromě všech prací nutných k otevření takových ložisek a kromě činností přímo souvisejících se stávajícím těžebním provozem;

22. „veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi;

23. „dotčenou veřejností“ veřejnost, které se týká nebo pravděpodobně týká rozhodování v oblasti životního prostředí podle článků 6 a 7 této směrnice nebo která má na tomto rozhodování zájem; pro účely této definice se má za to, že nevládní organizace, které se zabývají ochranou životního prostředí a splňují příslušné požadavky podle vnitrostátního práva, na tomto rozhodování mají zájem;

24. „provozovatelem“ fyzická nebo právnická osoba odpovědná za nakládání s těžebním odpadem v souladu s vnitrostátním právem členského státu, ve kterém k němu dochází, včetně dočasného skladování těžebního odpadu, provozní fáze a fáze po uzavření;

25. „držitelem odpadů“ původce těžebních odpadů nebo fyzická či právnická osoba, která má tyto odpady v držení;

26. „způsobilou osobou“ fyzická osoba, která má podle vnitrostátního práva členského státu, v němž provozuje svou činnost, takové technické znalosti a zkušenosti, aby mohla vykonávat povinnosti vyplývající z této směrnice;

27. „příslušným orgánem“ orgán nebo orgány určené členským státem a pověřené úkoly vyplývajícími z této směrnice;

28. „místem“ celé území v určité zeměpisné poloze, které podléhá kontrole provozovatele;

29. „podstatnou změnou“ změna ve složení nebo v provozu zařízení pro nakládání s odpady, která by podle názoru příslušného orgánu mohla mít významný nepříznivý vliv na lidské zdraví nebo na životní prostředí.