KAPITOLA II PŘEDCHÁZENÍ ZÁVAŽNÝM HAVÁRIÍM SOUVISEJÍCÍM S ČINNOSTMI V ODVĚTVÍ ROPY A ZEMNÍHO PLYNU V MOŘI

Článek 3

Obecné zásady řízení rizik při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři

1.  Členské státy vyžadují, aby provozovatelé zajistili přijetí veškerých vhodných opatření k předcházení závažným haváriím při činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

2.  Členské státy zajistí, aby provozovatelé nebyli zproštěni povinností podle této směrnice skutečností, že k závažným haváriím vedla nebo přispělo jednání či opomenutí dodavatelů.

3.  V případě závažné havárie členské státy zajistí, aby provozovatelé přijali veškerá vhodná opatření, aby se omezily její následky pro lidské zdraví a životní prostředí.

4.  Členské státy vyžadují, aby provozovatelé zajistili výkon činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na základě systematického řízení rizik takovým způsobem, aby byla zbytková rizika závažných havárií pro lidi, životní prostředí a zařízení v moři přijatelná.

Článek 4

Bezpečnostní a environmentální aspekty týkající se licencí

1.  Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o vydání nebo převodu licencí k činnostem v odvětví ropy a zemního plynu zohledňovala schopnost žadatele o licenci splnit požadavky na činnosti v rámci příslušné licence, jak to vyžadují příslušná ustanovení práva Unie, zejména tato směrnice.

2.  Při posuzování technické a finanční způsobilosti žadatele o licenci by měl být brán náležitý zřetel zejména na:

Orgán vydávající licence před vydáním nebo převedením licence k činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři tam, kde je to vhodné, konzultuje příslušný orgán.

3.  Členské státy zajistí, aby orgán vydávající licence licenci nevydal, dokud mu není uspokojivě doloženo, že žadatel přijal nebo přijme náležitá opatření na základě ujednání, o nichž rozhodnou členské státy, k pokrytí odpovědnosti, která potenciálně vyplývá z jeho činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Takové ustanovení je platné a účinné od zahájení činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři. Členské státy vyžadují, aby žadatelé o licence náležitě doložili technickou a finanční způsobilost a poskytnuli veškeré další relevantní informace související s licencovanou oblastí a s konkrétní fází činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

Členské státy posoudí přiměřenost opatření uvedených v prvním pododstavci, aby bylo zjištěno, zda má žadatel dostatečné finanční zdroje pro bezprostřední zahájení a nepřerušované provádění všech opatření nezbytných pro účinnou reakci na mimořádnou situaci a následnou nápravu.

Členské státy usnadní zavedení a použití udržitelných finančních nástrojů a dalších opatření s cílem napomoci žadatelům o licenci při prokazování jejich finanční způsobilosti podle prvního pododstavce.

Členské státy zavedou minimálně postupy pro zajištění urychleného a přiměřeného vyřizování nároků na odškodnění, včetně výplaty odškodnění v souvislosti s nehodami přeshraniční povahy.

Členské státy vyžadují, aby si držitel licence zachovával dostatečnou způsobilost plnit své finanční závazky plynoucí z odpovědnosti za činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři.

4.  Orgán vydávající licence nebo držitel licence určí provozovatele. Pokud má provozovatele určit držitel licence, musí být orgán vydávající licence o určení informován předem. Orgán vydávající licence může v takových případech vznést vůči určení provozovatele námitku, v případě potřeby za konzultace s příslušným orgánem. Pokud je taková námitka vznesena, vyžaduje členský stát, aby držitel licence určil vhodného alternativního provozovatele nebo převzal odpovědnost provozovatele podle této směrnice.

5.  Postupy vydávání licencí pro činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři týkající se dané licencované oblasti se organizují tak, aby informace shromážděné v důsledku průzkumu mohl členský stát zohlednit před zahájením těžby.

6.  Při posuzování technické a finanční způsobilosti žadatele o licenci je třeba věnovat zvláštní pozornost ekologicky citlivým mořským a pobřežním prostředím, zejména pak ekosystémům, které plní důležitou úlohu při zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jako jsou například slaniska a dna s výskytem mořských řas, a dále chráněným mořským oblastem, například zvláštním oblastem ochrany podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ( 3 ), zvláště chráněným oblastem podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků ( 4 ) a chráněným mořským oblastem, na kterých se shodla Unie nebo dotčené členské státy v rámci jakýchkoli mezinárodních či regionálních dohod, jichž jsou stranami.

Článek 5

Účast veřejnosti, pokud jde o dopady plánovaných průzkumných činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na životní prostředí

1.  Vrtání průzkumného vrtu z jiného než těžebního zařízení nesmí být zahájeno, pokud příslušné orgány daného členského státu předem nezajistily, aby bylo dosaženo včasné a účinné účasti veřejnosti ohledně možných dopadů plánovaných činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři na životní prostředí v souladu s dalšími právními akty Unie, zejména směrnicí 2001/42/ES nebo směrnicí 2011/92/EU.

2.  Nebyla-li účast veřejnosti podle odstavce 1 uskutečněna, zajistí členské státy, aby byla přijata následující opatření:

Stanoví se přiměřené lhůty, které poskytnou dostatek času pro každou fázi účasti veřejnosti.

3.  Tento článek se nepoužije na oblasti, pro něž byla licence vydána před 18. červencem 2013.

Článek 6

Činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři uvnitř licencovaných oblastí

1.  Členské státy zajistí, aby těžební zařízení a propojenou infrastrukturu provozovali pouze provozovatelé určení za tímto účelem podle čl. 4 odst. 4, a to pouze v licencovaných oblastech.

2.  Členské státy vyžadují, aby držitel licence zajistil, že provozovatel je schopen plnit požadavky kladené na konkrétní činnosti v rámci licence.

3.  Při všech činnostech v odvětví ropy a zemního plynu v moři členské státy vyžadují, aby držitel licence podnikl veškeré přiměřené kroky k zajištění toho, že provozovatel plní požadavky, vykonává své funkce a plní své povinnosti podle této směrnice.

4.  Pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že příslušný provozovatel již není schopen plnit příslušné požadavky podle této směrnice, uvědomí o tom orgán vydávající licence. Poté o tom orgán vydávající licence vyrozumí držitele licence, který přebírá zodpovědnost za plnění příslušných povinností a orgánu vydávajícímu licenci neprodleně navrhne náhradního provozovatele.

5.  Členské státy zajistí, aby činnosti související s těžebními a jinými zařízeními nebyly zahájeny nebo nepokračovaly do přijetí zprávy o významných rizicích příslušným orgánem v souladu s touto směrnicí.

6.  Členské státy zajistí, aby vrtné nebo kombinované činnosti nebyly zahájeny nebo nepokračovaly do přijetí zprávy o významných rizicích pro dotčená zařízení v souladu s touto směrnicí. Takové činnosti rovněž nesmějí být zahájeny ani prováděny, pokud nebylo příslušnému orgánu podáno oznámení vrtných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. h) nebo oznámení kombinovaných činností podle čl. 11 odst. 1 písm. i) nebo pokud příslušný orgán vznese námitky k obsahu oznámení.

7.  Členské státy zajistí, aby byla ustavena bezpečnostní zóna kolem zařízení a aby bylo zakázáno plavidlům do této bezpečnostní zóny vstupovat nebo v ní setrvávat.

Tento zákaz však neplatí pro plavidlo vstupující nebo setrvávající v příslušné bezpečnostní zóně:

8.  Členské státy zavedou mechanismus pro účinnou účast na trojstranných konzultacích mezi příslušným orgánem, provozovateli a vlastníky a zástupci zaměstnanců při formulování standardů a plánů předcházení závažným haváriím.

Článek 7

Odpovědnost za škody na životním prostředí

Aniž je dotčen stávající rozsah odpovědnosti týkající se prevence a nápravy škod na životním prostředí podle směrnice 2004/35/ES, zajistí členské státy, aby byl držitel licence finančně odpovědný za prevenci a nápravu škod na životním prostředí, jak jsou vymezeny v uvedené směrnici, způsobených činnostmi v odvětví ropy a zemního plynu v moři prováděnými držitelem licence nebo provozovatelem nebo jejich jménem.

Článek 8

Určení příslušného orgánu

1.  Členské státy určí příslušný orgán pověřený plněním následujících regulačních funkcí:

2.  Členské státy neustále zajišťují nezávislost a objektivitu příslušného orgánu při výkonu jeho regulačních funkcí, zejména pokud jde o odst. 1 písm. a), b) a c). Z tímto účelem se zamezí střetům zájmů mezi regulačními funkcemi příslušného orgánu na jedné straně a regulačními funkcemi souvisejícími s hospodářským rozvojem přírodních zdrojů v pobřežních vodách a vydáváním licencí na činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušném členském státě, včetně výběru a spravování příjmů z těchto činností, na straně druhé.

3.  K dosažení cílů uvedených v odstavci 2 členské státy vyžadují, aby byly regulační funkce příslušného orgánu vykonávány v rámci orgánu, jenž je nezávislý na veškerých funkcích členského státu, které se týkají hospodářského rozvoje přírodních zdrojů v pobřežních vodách a vydávání licencí na činnosti v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušném členském státě, včetně výběru a spravování příjmů z těchto činností.

Nedosahuje-li však celkový počet běžně obsluhovaných zařízení šesti, může se dotčený členský stát rozhodnout, že nepoužije první pododstavec. Takovým rozhodnutím nejsou dotčeny povinnosti členského státu podle odstavce 2.

4.  Členské státy zpřístupní veřejnosti popis uspořádání příslušného orgánu včetně odůvodnění tohoto způsobu uspořádání a včetně způsobu, jímž zajistily výkon regulačních funkcí podle odstavce 1 a dodržování povinností stanovených v odstavci 2.

5.  Členské státy zajistí, aby měl příslušný orgán přiměřené lidské a finanční zdroje pro plnění svých úkolů podle této směrnice. Tyto zdroje musí být přiměřené rozsahu činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři v příslušných členských státech.

6.  Členské státy mohou uzavřít formální dohody s příslušnými agenturami Unie nebo případně jinými vhodnými subjekty o poskytování odborných poznatků na podporu příslušného orgánu při výkonu jeho regulačních funkcí. Pro účely tohoto odstavce se určitý subjekt nepovažuje za vhodný, pokud může být jeho objektivita ohrožena střetem zájmů.

7.  Členské státy mohou zavést mechanismy, jimiž může příslušný orgán vybírat úhradu nákladů, které vynaloží při plnění svých úkolů podle této směrnice, od držitelů licencí, provozovatelů nebo vlastníků.

8.  Pokud příslušný orgán tvoří více subjektů, vynaloží členské státy veškeré úsilí, aby mezi těmito subjekty nedocházelo ke zdvojování regulačních funkcí. Členské státy mohou určit jeden ze zakládajících subjektů jako vedoucí subjekt s odpovědností za koordinaci regulačních funkcí podle této směrnice a za podávání zpráv Komisi.

9.  Členské státy přezkoumávají činnosti příslušného orgánu a přijímají veškerá nezbytná opatření ke zvýšení účinnosti, s jakou vykonává regulační funkce stanovené v odstavci 1.

Článek 9

Fungování příslušného orgánu

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán:

Článek 10

Úkoly Evropské agentury pro námořní bezpečnost

1.  Evropská agentura pro námořní bezpečnost (dále jen „agentura“) poskytuje členským státům a Komisi technickou a vědeckou pomoc v souladu se svým mandátem podle nařízení (ES) č. 1406/2002.

2.  V rámci svého mandátu agentura:

3.  Na požádání může agentura: