Článek 4 Průběžné klimatické cíle Unie

od roku 2036 vhodný příspěvek ke klimatickému cíli pro rok 2040 v podobě vysoce kvalitních mezinárodních kreditů podle článku 6 Pařížské dohody až do výše 5 % čistých emisí Unie z roku 1990 odpovídající domácímu snížení čistých emisí skleníkových plynů do roku 2040 o 85 % ve srovnání s úrovní v roce 1990 způsobem, který je zároveň ambiciózní i nákladově efektivní, na podporu Unie a třetích zemí při dosahování trajektorií snižování čistých emisí skleníkových plynů slučitelných se závazkem Pařížské dohody udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 oC a snažit se omezit zvýšení teploty na 1,5  oC oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, čímž se zajistí environmentální integrita těchto kreditů a zároveň podpoří vedoucí postavení Unie v oblasti technologií; na roky 2031–2035 lze zvážit pilotní období k zahájení vysoce kvalitního a vysoce integrovaného mezinárodního trhu s kredity; původ, kritéria kvality a další podmínky týkající se získávání a využívání jakýchkoli takových kreditů budou upraveny v právu Unie, aby se zajistilo, že budou založeny na důvěryhodných a transformačních činnostech v partnerských zemích, jejichž cíle a politiky v oblasti klimatu jsou slučitelné s dlouhodobým teplotním cílem stanoveným v Pařížské dohodě, že podléhají spolehlivým zárukám, které mimo jiné zajišťují integritu, zamezení dvojímu započtení, doplňkovost, trvalost, transparentní správu, silné metody monitorování, vykazování a ověřování, že zajistí vedlejší přínosy v hospodářské, sociální a environmentální oblasti, a záruky v oblasti lidských práv a že mají vysoké ambice, pokud jde o sdílení výnosů pro účely přizpůsobení se změně klimatu a sdílení přínosů v oblasti zmírňování změny klimatu s dotčenými zeměmi; při stanovování kritérií kvality Komise případně zváží doplnění kritérií stanovených v čl. 6 odst. 4 Pařížské dohody s cílem zajistit dodržování těchto záruk a nejvyšší kvalitu mezinárodních kreditů, zejména s ohledem na trvalost a lidská práva;

role domácího trvalého pohlcování v rámci systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii (EU ETS) vytvořeného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ( 1 ) při kompenzaci těžko odstranitelných zbytkových emisí;

větší flexibilita napříč odvětvími a nástroji a v jejich rámci, aby se podpořilo dosažení cílů jednoduchým a nákladově efektivním způsobem;

realistický příspěvek pohlcení uhlíku k celkovému úsilí o snížení emisí, přičemž je třeba mít na zřeteli nejistoty spojené s přirozeným pohlcováním a zajistit, aby případné deficity nebyly na úkor jiných hospodářských odvětví, aniž by tím byla dotčena možnost členských států využít přebytečná přirozená pohlcení ke kompenzaci svých emisí v jiných odvětvích;

nutnost dlouhodobě zachovat, řídit a podle potřeby zvyšovat přirozené propady uhlíku a chránit a obnovovat biologickou rozmanitost, podporovat udržitelné a oběhové biohospodářství a zohlednit dopady rozdílů ve věkové struktuře lesů, přirozenou variabilitu a nejistoty, zejména ty, které jsou spojeny s dopady změny klimatu a s působením přírodních škodlivých činitelů v odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví;

cíle a úsilí členských států v období po roce 2030 by měly odrážet nákladovou efektivnost a solidaritu a měly by zohledňovat jejich rozdílné vnitrostátní podmínky a specifika, včetně podmínek a specifik ostrovů a nejvzdálenějších regionů;

nejlepší dostupné a nejnovější vědecké poznatky, včetně posledních zpráv IPCC a poradního výboru;

sociální, ekonomické a environmentální dopady ve všech členských státech, a to i ve vztahu k cílům dekarbonizace a konkurenceschopnosti evropského průmyslu;

náklady nečinnosti a přínosy opatření ve střednědobém až dlouhodobém horizontu;

nutnost zajistit a podporovat řádnou a spravedlivou, pragmatickou, nákladově efektivní a sociálně vyváženou transformaci pro všechny, se zohledněním rozdílných okolností jednotlivých států, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat dopadům na spotřebitelské ceny a na energetickou chudobu a dopravní chudobu, jakož i regionům, odvětvím, včetně jejich investičních kapacit, malým a středním podnikům, zemědělcům a zranitelným domácnostem postiženým přechodem ke klimatické neutralitě;

zjednodušení a snížení administrativní zátěže, technologická neutralita, nákladová efektivnost, ekonomická efektivnost a hospodářská bezpečnost;

opatření v oblasti klimatu jako hnací síla investic, inovací a větší konkurenceschopnosti;

potřeba posílit odolnost a globální konkurenceschopnost hospodářství Unie a snížit riziko úniku uhlíku, zejména pro malé a střední podniky a průmyslová odvětví, která jsou nejvíce vystavena úniku uhlíku, a to i v souvislosti s vývozem, aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž;

nejlepší dostupné, nákladově efektivní a bezpečné technologie, které je možné rozšiřovat;

dostupnost a cenová dostupnost energií, bezpečnost dodávek, energetická bezpečnost a energetická účinnost, včetně zásady ‚energetická účinnost v první řadě‘, jakož i posílení elektrizačních soustav a propojení v zájmu vybudování skutečné energetické unie a podpory domácí výroby energie;

úloha paliv s nulovými a nízkými emisemi uhlíku, jakož i obnovitelných paliv při dekarbonizaci dopravy, včetně silniční dopravy, po roce 2030 a konkrétní opatření na pomoc výrobcům těžkých vozidel při dosahování jejich cílů se zohledněním evropského obsahu;

spravedlnost a solidarita v rámci členských států a mezi nimi;

nutnost zajistit environmentální účinnost a pokrok v průběhu času a zároveň chránit sociální soudržnost a zajistit potravinové zabezpečení a spravedlivou transformaci;

investiční potřeby a příležitosti, včetně přístupu k veřejnému a soukromému financování, jakož i podpora inovací a přístupu k inovativním technologiím ve všech členských státech s přihlédnutím k zeměpisné vyváženosti;

mezinárodní vývoj a úsilí vynaložené na dosažení dlouhodobých cílů Pařížské dohody a konečného cíle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), jakož i podpora Unie jejím partnerům při řešení změny klimatu a jejích dopadů.