15. Systemic risk factors

Ačkoli je vzájemná závislost mezi emitenty často modelována podobným způsobem jako v rámci regulatorního přístupu IRB, pomocí kombinace idiosynkratických (tj. individuálních) a jednoho či více systémových rizikových faktorů, tyto obecné pokyny nestanovují žádný přístup k modelování za předpokladu, že instituce splňuje všechny příslušné kvalitativní a validační požadavky pro zajištění vhodné konzervativnosti svého přístupu.

Předpokládá-li model různé horizonty likvidity, vývoj systémových rizikových faktorů v průběhu času by měl být konzistentní a kompatibilní v rámci těchto různých horizontů likvidity.

Může být složité odhadnout korelaci mezi systémovým rizikovým faktorem (systémovými rizikovými faktory) a „procesem platební schopnosti“ u jednotlivého emitenta, protože nejsou přímo pozorovatelné. Jakákoli technika odhadu vycházející přímo či nepřímo z pozorovatelných tržních dat (jako v případě kótovaných akcií) by měla být řádně odůvodněna a zdokumentována.

Pokud si instituce zvolí parametrický vzorec předpokládající vícenásobné systémové rizikové faktory, čímž lépe odráží koncentraci průmyslu nebo regionální koncentraci než v případě předpokladu jedinečného systémového rizikového faktoru, měla by být volba parametrického vzorce analyzována a validována, například porovnáním výsledků současného modelu s výsledkem upravené verze téhož modelu, který používá vzorec založený na IRB přístupu a v němž jsou všechny systémové rizikové faktory dokonale korelovány.