na kapitál

Hlavní zásady

1.7. Níže uvedené obecné pokyny se týkají přímo požadavků směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank a nerozšiřují zásady řešení krize nebo záruky stanovené v uvedené směrnici. Jejich cílem je vyjasnit, jak mohou orgány příslušné k řešení krize s ohledem na uvedené zásady a záruky zajistit, aby bylo možné přiměřeně odškodnit věřitele s využitím odlišného konverzního koeficientu.

1.8. Hlavní zásada 1: žádný věřitel se nesmí dostat do méně výhodného postavení. Orgány příslušné k řešení krize by se při stanovování konverzních koeficientů měly snažit zajistit, aby se žádnému věřiteli nebo akcionáři nedostalo očekávaného zacházení, které bude horší než zacházení, kterého by se jim bylo dostalo, pokud by v okamžiku, kdy je přijímáno rozhodnutí zahájit řešení krize, firma vstoupila do vnitrostátního úpadkového řízení. Své posouzení očekávaného skutečného zacházení by měly orgány zakládat na ocenění provedeném podle čl. 36 odst. 4 písm. b) až g) směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank. Při svém posouzení očekávaného zacházení v úpadkovém řízení by orgány měly vycházet z odhadu zacházení, kterého by se podle očekávání dostalo každé třídě akcionářů a věřitelů, kdyby daná firma byla likvidována v běžném úpadkovém řízení, jak požaduje čl. 36 odst. 8 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank.

1.9. Při stanovování konverzních koeficientů v případě použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo pravomoci odpisu či konverze příslušných kapitálových nástrojů by orgány příslušné k řešení krize měly rovněž posoudit, zda bylo odpovídajícím způsobem zohledněno právo na vlastnictví podle Listiny základních práv EU. 1.10. Hlavní zásada 2: hierarchie věřitelů. S výhradou dosažení cílů hlavní zásady 1 by orgány příslušné k řešení krize měly stanovit odlišné konverzní koeficienty pouze za účelem dosažení účelu řešení krize nebo dodržení ostatních zásad vymezených v článku 34 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank. Při stanovování konverzních koeficientů by se orgány příslušné k řešení krize měly zejména snažit zajistit:

• a. aby nejprve nesli ztrátu akcionáři instituce v režimu řešení krize;
• b. není-li ve směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank stanoveno jinak, aby po akcionářích nesli ztráty věřitelé instituce v režimu řešení krize, a to v souladu s pořadím priority jejich pohledávek v běžném úpadkovém řízení; a
• c. aby se věřitelům stejné třídy dostalo rovného zacházení.

1.11. Při stanovování konverzních koeficientů v případě použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo pravomoci odpisu či konverze příslušných kapitálových nástrojů podle článku 59 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank by orgány příslušné k řešení krize měly rovněž zajistit, aby nejprve nesli ztrátu akcionáři, aby věřitelé nesli ztráty v souladu s pořadím priority jejich pohledávek v běžném úpadkovém řízení a aby se věřitelům stejné třídy dostalo rovného zacházení, ledaže by to nebylo v souladu s nutností zohlednit právo na vlastnictví podle Listiny základních práv EU.

1.12. Pokyny k tomu, jak by orgány příslušné k řešení krize měly uvedené hlavní zásady uplatňovat, jsou stanoveny níže.

Ocenění

1.13. Před použitím nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo pravomoci odpisu či konverze kapitálových nástrojů v okamžiku neživotaschopnosti se provede ocenění aktiv a závazků instituce v souladu s čl. 36 odst. 4 písm. b) až g) směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank. To musí zahrnovat poctivé, obezřetné a realistické ocenění aktiv a závazků firmy.

1.14. Toto ocenění má poskytnout podkladové informace pro řadu rozhodnutí, která má přijmout orgán příslušný k řešení krize, včetně rozhodnutí o rozsahu zrušení nebo naředění akcií nebo jiných nástrojů účasti a rozsahu ztrát, které by měly být uznány v okamžiku řešení krize. Ocenění by mělo zahrnovat odhad kapitálové hodnoty po konverzi pro akcie převedené nebo vydané jako protiplnění držitelům konvertovaných nástrojů.

1.15. Ustanovení čl. 36 odst. 8 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank také vyžaduje, aby ocenění zahrnovalo odhad zacházení, jakého by se podle očekávání každé třídě akcionářů a věřitelů dostalo, kdyby daná firma byla likvidována v běžném úpadkovém řízení. Musí být provedeno také následné nezávislé ocenění podle čl. 74 odst. 2, které určí, zda skutečné zacházení, kterého se akcionářům a věřitelům dostalo v důsledku použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, bylo horší než zacházení, kterého by se jim dostalo, kdyby byla firma vstoupila do běžného úpadkového řízení (následné ocenění). Uplatnění hlavní zásady 1: zajistit, aby se žádný věřitel ani akcionář nedostal do méně výhodného postavení než v úpadkovém řízení

1.16. Při použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů by orgány měly stanovit konverzní koeficienty tak, aby byla pro každého akcionáře nebo věřitele očekávaná hodnota jejich kombinovaných kapitálových a dluhových pohledávek po uplatnění pravomoci k řešení krize na základě ocenění provedeného podle čl. 36 odst. 4 písm. b) až g) směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank rovna nebo vyšší než očekávaná hodnota, kterou by realizovali, kdyby daná instituce vstoupila do běžného úpadkového řízení, na základě odhadu vypracovaného podle čl. 36 odst. 8 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank.

1.17. Pravomoci k odpisu nebo konverzi podle článku 59 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank lze uplatnit samostatně, bez spojení s provedením rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo jiného nástroje k řešení krize. V takovém případě, jestliže se orgány rozhodnout použít odlišné konverzní koeficienty, měly by konverzní koeficienty stanovit tak, aby bylo skutečné zacházení, kterého se podle očekávání dostane každému akcionáři nebo věřiteli (určené hodnotou jejich kombinovaných kapitálových a dluhových pohledávek po uplatnění pravomoci k řešení krize na základě ocenění provedeného podle čl. 36 odst. 4 písm. b) až g) směrnice o ozdravných postupech), rovno nebo vyšší než očekávaná hodnota, kterou by realizovali, kdyby daná instituce vstoupila do běžného úpadkového řízení, na základě odhadu vypracovaného podle čl. 36 odst. 8 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank, a to v rozsahu nezbytném k zachování základních vlastnických práv.

1.18. Jsou-li pohledávky věřitelů plně odepsány, nemají jejich pohledávky dále žádnou hodnotu. Je-li závazek nebo jiný nástroj konvertován na kapitál, může mít pohledávka za kapitálem vyšší, nižší nebo stejnou hodnotu jako původní konvertovaná dluhová pohledávka. Hodnota této pohledávky za kapitálem musí být součástí posouzení skutečného zacházení, kterého se věřiteli dostane.

1.19. V případě, že se očekává, že celková odhadovaná hodnota kapitálu, který dotčení věřitelé získají po odpisu a konverzi, bude vyšší než celková částka dluhových pohledávek, které byly odepsány nebo konvertovány na kapitál, lze hlavní zásadu 1 splnit bez uplatnění odlišných konverzních koeficientů.

1.20. V případě, že se očekává, že celková odhadovaná hodnota kapitálu, který dotčení věřitelé získají po odpisu a konverzi, bude nižší než celková částka dluhových pohledávek, které byly odepsány nebo konvertovány na kapitál, mohou být zapotřebí odlišné konverzní koeficienty. 1.21. Jestliže je nutné stanovit odlišné konverzní koeficienty, aby se předešlo tomu, že se věřitelé dostanou do méně výhodného postavení než v úpadkovém řízení, nebo aby byla chráněna základní vlastnická práva či jiný účel řešení krize, měly by být konverzní koeficienty stanoveny tak, aby se podle očekávání prioritní věřitelé nedostali do méně výhodného postavení než v úpadkovém řízení, nebo aby byla chráněna základní vlastnická práva. Orgány příslušné k řešení krize by neměly stanovovat odlišné konverzní koeficienty, které převádějí na prioritní věřitele hodnotu větší, než je nutné k tomu, aby byla dodržena hlavní zásada 2, aby se předešlo tomu, že se prioritní věřitelé dostanou do méně výhodného postavení než v úpadkovém řízení, nebo aby byla chráněna základní vlastnická práva či jiný účel řešení krize.

1.22. Pro každého věřitele, jehož pohledávka byla plně konvertována na kapitál, by tudíž měla být očekávaná hodnota kapitálu, který věřitel získá, nejméně tak velká jako částka, kterou by podle očekávání věřitel získal zpět v úpadkovém řízení.

1.23. Pro každého věřitele, jehož pohledávka byla jen částečně konvertována na kapitál, by tudíž měla být očekávaná hodnota kapitálu, který věřitel získá, nejméně tak velká jako částka, kterou by podle očekávání věřitel získal zpět v úpadkovém řízení, snížená o očekávanou hodnotu zbývající dluhové pohledávky věřitele.

Uplatnění hlavní zásady 2: dodržení ostatních zásad řešení krize podle článku 34

1.24. Orgány by měly stanovit konverzní koeficienty tak, aby byla v přiměřeně možné míře a s výhradou respektování záruk a základních vlastnických práv věřitelů plně dodržena hierarchie věřitelů. To znamená, že pokud se očekává, že určitá třída věřitelů utrpí ztrátu, tedy pokud je celková hodnota zbývajících dluhových a kapitálových pohledávek po uplatnění pravomoci k řešení krize na základě ocenění provedeného podle čl. 36 odst. 4 písm. b) až g) směrnice o ozdravných postupech nižší než hodnota pohledávek dané třídy před řešením krize, měl by orgán příslušný k řešení krize stanovit konverzní koeficient rovný nebo blížící se nule pro všechny podřízenější třídy závazků a nástrojů.

1.25. To znamená, že nejprve ponesou ztrátu akcionáři. Veškerá hodnota zachovaná řešením krize bude nejprve rozdělena na pohledávky prioritních a podřízených věřitelů. Cílem odlišných konverzních koeficientů je tedy zajistit, aby věřitelé nesli ztráty až po akcionářích v souladu s pořadím pohledávek v úpadkovém řízení. Mohou však být stanoveny konverzní koeficienty, které umožní původním akcionářům (a akcionářům, jejichž pohledávky vyplynuly z konverze příslušných kapitálových nástrojů v okamžiku neživotaschopnosti), aby si ponechali určité pohledávky s kladnou hodnotou, nebo aby se kapitál v určitém poměru rozdělil mezi dvě či více tříd věřitelů. Akcionáři by si mohli ponechat určitou kladnou hodnotu, jestliže není nezbytné odepsat případné věřitele, tj. jestliže rekapitalizace z vnitřních zdrojů vyžaduje pouze konverzi. 1.26. Kapitál by mohl být v určitém poměru rozdělen mezi dvě či více tříd věřitelů, jestliže byla jedna třída věřitelů plně konvertována na kapitál, ale byla zapotřebí ještě další konverze a částečná nebo plná konverze prioritnější třídy věřitelů nevedla ke ztrátě (tj. prioritnější věřitelé obdrží celkovou hodnotu dluhových a kapitálových pohledávek nejméně rovnou hodnotě jejich původní dluhové pohledávky).

Závěrečná ustanovení

1.27. Orgány příslušné k řešení krize by měly odlišné konverzní koeficienty používat pouze v případě, že je to nezbytné k naplnění výše uvedených hlavních zásad. Jestliže neexistují významné obavy týkající se ochrany záruk nebo základních vlastnických práv věřitelů a jestliže orgány příslušné k řešení krize ke své spokojenosti shledají, že použití stejných konverzních koeficientů by vyhovělo zásadám podle článku 34 a dosáhlo účelu řešení krize, neměly by být odlišné konverzní koeficienty zapotřebí.

1.28. Použijí - li se odlišné konverzní koeficienty, měly by orgány stanovit tyto konverzní koeficienty tak, aby byly přiměřeně přesvědčeny, že podřízení věřitelé nebo akcionáři se nedostanou do méně výhodného postavení než v úpadkovém řízení (v případě rekapitalizace z vnitřních zdrojů) a že jejich základní vlastnická práva budou chráněna. To znamená, že konverzní koeficienty pro prioritní věřitele by neměly být nepřiměřeně vysoké. Nepřiměřený prospěch by vznikl, kdyby tito věřitelé měli podle očekávání na základě odhadu provedeného podle čl. 36 odst. 8 směrnice o ozdravných postupech a řešení krize bank pohledávky významně vyšší hodnoty.

1. Přehled

1.1 Odkazy

1.2 Identifikované požadavky

1.3 Související standardy

2. Identifikované požadavky

3. Související standardy

• EBA - Published by the European Banking Authority at https://www.eba.europa.eu/