4.4 Shoda identity klienta v rámci procesu ověřování

Řešení pro onboarding klienta na dálku, která úvěrové a finanční instituce zavedly, by měla v rámci procesu ověřování umožňovat přinejmenším ověřit:

• a) zda existuje shoda mezi viditelnými informacemi o fyzické osobě a poskytnutou dokumentací;
• b) pokud je klient právnickou osobou, zda je případně zapsán ve veřejném rejstříku;
• c) pokud je klient právnickou osobou, zda je jeho jménem oprávněna jednat fyzická osoba, která jej zastupuje.

Pokud řešení pro onboarding klientů na dálku zahrnuje použití biometrických údajů k ověření totožnosti klienta, úvěrové a finanční instituce by měly zajistit, že jsou biometrické údaje dostatečně jedinečné, aby je bylo možné jednoznačně přiřadit k jediné fyzické osobě. Úvěrové a finanční instituce by měly používat odolné a spolehlivé algoritmy k ověření shody mezi biometrickými údaji uvedenými v předloženém dokladu totožnosti a klientem, jehož onboarding provádějí. V situacích, kdy řešení nezajišťuje požadovanou úroveň důvěry, by měly být uplatněny další kontroly.

V situacích, kdy nejsou poskytnuté důkazy dostatečně kvalitní, což má za následek nejednoznačnost nebo nejistotu, takže je ovlivněno provádění kontrol na dálku, by měl být individuální proces onboardingu klienta na dálku přerušen a znovu zahájen, nebo přesměrován na osobní ověření.

Pokud úvěrové a finanční instituce používají bezobslužná řešení pro onboarding na dálku, při nichž klient nepřichází do styku s pracovníkem, který provádí proces ověření, měly by:

• a) zajistit, aby všechny fotografie nebo videozáznamy byly pořízeny za vhodných světelných podmínek a aby požadované vlastnosti byly zaznamenány s potřebnou zřetelností umožňující řádné ověření totožnosti klienta;
• b) zajistit, aby všechny fotografie nebo videozáznamy byly pořízeny v době, kdy klient provádí proces ověření;
• c) provádět ověřování detekce živosti, které může zahrnovat postupy, při nichž je vyžadována konkrétní akce ze strany klienta, aby se ověřilo, že je přítomen v komunikační relaci, nebo které mohou být založeny na analýze přijatých dat a nevyžadují konkrétní akci ze strany klienta;
• d) používat silné a spolehlivé algoritmy k ověření, zda pořízené fotografie nebo videozáznamy odpovídají fotografii nebo fotografiím získaným z úředního dokladu nebo úředních dokladů, které patří klientovi.

Pokud úvěrové a finanční instituce používají obslužná řešení pro onboarding klientů na dálku, při nichž klient komunikuje s pracovníkem, který provádí proces ověření, měly by:

• a) zajistit, aby kvalita obrazu a zvuku byla dostatečná pro řádné ověření totožnosti klienta a aby byly použity spolehlivé technologické systémy;
• b) předvídat účast pracovníka, který má dostatečné znalosti platných předpisů v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a bezpečnostních aspektů ověřování na dálku a který je dostatečně vyškolen, aby dokázal předvídat úmyslné nebo záměrné používání podvodných technik souvisejících s ověřováním na dálku a předcházet mu a aby je dokázal odhalit, jestliže k němu dojde, a reagovat na ně;
• c) vypracovat průvodce rozhovorem, který definuje postupné kroky procesu ověřování na dálku, jakož i úkony, které se od pracovníka vyžadují. Průvodce rozhovorem by měl obsahovat instrukce k pozorování a identifikaci psychologických faktorů nebo jiných rysů, které by mohly charakterizovat podezřelé chování během ověřování na dálku.

Úvěrové a finanční instituce by měly pokud možno používat taková řešení pro onboarding klientů na dálku, která zahrnují náhodnost v posloupnosti úkonů, jež má klient provést pro účely ověření, aby se ochránily před riziky, jako je použití syntetických identit nebo nátlak. Pokud je to možné, měly by úvěrové a finanční instituce také přidělovat úkoly pracovníkovi odpovědnému za proces ověřování na dálku náhodně, aby se předešlo tajným dohodám mezi klientem a odpovědným pracovníkem.

Kromě výše uvedeného a v případech, kdy je to úměrné riziku praní peněz a financování terorismu spojenému s daným obchodním vztahem, by úvěrové a finanční instituce měly používat jednu nebo více z těchto kontrol nebo podobné opatření ke zvýšení spolehlivosti procesu ověřování. Tyto kontroly nebo opatření mohou mimo jiné zahrnovat toto:

• a) první platba je provedena prostřednictvím platebního účtu vedeného na samostatné nebo společné jméno klienta u úvěrové nebo finanční instituce regulované v EHP nebo ve třetí zemi uplatňující požadavky v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, které nejsou méně přísné než požadavky směrnice (EU) 2015/849;
• b) odeslat klientovi náhodně vygenerovaný přístupový kód pro potvrzení přítomnosti během procesu vzdáleného ověření. Přístupový kód by měl být jednorázový a časově omezený;
• c) pořizovat biometrické údaje a porovnávat je s údaji získanými z jiných nezávislých a spolehlivých zdrojů;
• d) telefonické kontakty s klientem;
• e) přímé zasílání (elektronickou i běžnou poštou) klientovi.

Úvěrové a finanční instituce by měly považovat kritéria uvedená v odstavcích 38 až 43 za splněná, pokud řešení využívá jednu z těchto možností:

• a) systémy elektronické identifikace oznámené v souladu s článkem 9 nařízení (EU) č. 910/2014 a splňující požadavky na úroveň záruky „značná“ nebo „vysoká“ v souladu s článkem 8 uvedeného nařízení;
• b) příslušné kvalifikované služby vytvářející důvěru, které splňují požadavky nařízení (EU) č. 910/2014, zejména kapitoly III oddílu 3 a čl. 24 odst. 1 pododstavce 2 písm. b) uvedeného nařízení.