Článek 11 Promlčecí doby

1.   V zájmu účinného boje proti trestným činům uvedeným v článcích 3 a 4 přijmou členské státy ve vztahu k těmto trestným činům opatření nezbytná pro stanovení promlčecí doby dostatečné dlouhé, počítáno od spáchání trestného činu, aby mohly být dané trestné činy účinně vyšetřovány a stíhány a aby mohlo proběhnout účinné soudní řízení a být vydáno soudní rozhodnutí.

2.   Délka promlčecí doby uvedené v odstavci 1 činí alespoň pět let od spáchání trestného činu, za který lze uložit trest odnětí svobody s horní hranici trestní sazby nejméně pět let.

3.   Ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 3 a 4 přijmou členské státy opatření nezbytná pro stanovení promlčecí doby nejméně pěti let od pravomocného odsouzení, aby bylo možné po tomto odsouzení vykonat tyto sankce:

4.   Odchylně od odstavců 2 a 3 mohou členské státy stanovit promlčecí dobu kratší než pět let, nejméně však tři roky, za podmínky, že lze běh této promlčecí doby v případě určitých úkonů přerušit nebo pozastavit.