|
+PŘÍLOHA III Umístění a minimální počet míst odběru vzorků pro měření koncentrací ve vnějším ovzduší a rychlosti depozice |
PŘÍLOHA III Umístění a minimální počet míst odběru vzorků pro měření koncentrací ve vnějším ovzduší a rychlosti depozicePŘÍLOHA III Umístění a minimální počet míst odběru vzorků pro měření koncentrací ve vnějším ovzduší a rychlosti depozice I. Umístění měření v makroměřítku Místa odběru vzorků by měla být zvolena tak, aby: — poskytovala údaje o oblastech v rámci zón a aglomerací, v nichž bude obyvatelstvo pravděpodobně přímo nebo nepřímo vystaveno nejvyšším koncentracím průměrovaným za kalendářní rok, — poskytovala údaje o koncentracích v jiných oblastech v rámci zón a aglomerací, které jsou reprezentativní pro expozici obyvatelstva obecně, — poskytovala údaje o rychlosti depozice představující nepřímou expozici obyvatelstva prostřednictvím potravinového řetězce. Místa odběru vzorků by obecně měla být umístěna tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti. Jako doporučení platí, že místo odběru vzorků by mělo být položeno tak, aby bylo reprezentativní pro kvalitu ovzduší v okolí nejméně 200 m2 při odběru vzorků pro dopravu, nejméně 250 × 250 m2 v průmyslových zónách, pokud je to proveditelné, a několik čtverečních kilometrů při odběru vzorků pro městské prostředí. Pokud je cílem zjistit pozaďové koncentrace, nemělo by být místo odběru vzorků ovlivněno okolními aglomeracemi nebo průmyslovými zónami, tj. nemělo by být blíže než několik kilometrů. Pokud se posuzují příspěvky z průmyslových zdrojů, musí se instalovat nejméně jedno místo odběru vzorků po větru od zdroje v nejbližší obydlené oblasti. Pokud pozaďová koncentrace není známa, je v prostoru hlavního směru větru umístěno další místo pro odběr vzorků. Zejména v situacích, na které se vztahuje čl. 3 odst. 3, by měla být místa pro odběr vzorků umístěna tak, aby bylo možné sledovat uplatňování nejlepších dostupných technik. Místa odběru vzorků by měla být pokud možno reprezentativní i pro podobná stanoviště, která neleží v jejich bezprostřední blízkosti. Ve vhodných případech by měla být umístěna společně s místy pro odběr vzorků pro částice frakce PM10. II. Umístění měření v mikroměřítku Pokud je to prakticky možné, mělo by být dodrženy tyto zásady: — proudění vzduchu kolem vstupního otvoru odběrové sondy nesmí být omezeno a v blízkosti odběrového zařízení nesmějí být žádné překážky ovlivňující proudění vzduchu (měřicí sonda musí být zpravidla vzdálena několik metrů od budov, balkonů, stromů a jiných překážek a nejméně 0,5 m od nejbližší budovy v případě míst odběru vzorků reprezentujících kvalitu ovzduší v linii obytné zástavby), — obecně by měl být vstupní otvor odběrové sondy umístěn ve výšce mezi 1,5 m (dýchací zóna) a 4 m nad zemí. Za určitých okolností může být zapotřebí vyšší poloha vstupu měření (až 8 m). Výše položený vstup měření může být rovněž vhodný, je-li měřicí stanice reprezentativní pro velké území, — vstupní otvor odběrové sondy by neměl být umístěn v těsné blízkosti zdrojů, aby bylo zamezeno přímému vlivu emisí nesmíšených s okolním vzduchem, — výstupní otvor odběrové sondy by měl být umístěn tak, aby byl znemožněn opětný vstup vytékajícího odebraného vzduchu zpět do vstupního otvoru odběrového zařízení, — odběrová zařízení zaměřená na dopravu mají být vzdálena nejméně 25 m od okraje velkých křižovatek a nejméně 4 m od středu nejbližšího dopravního pruhu; vstupní otvory by měly být umístěny tak, aby byly reprezentativní pro kvalitu ovzduší v linii obytné zástavby, — pokud je to proveditelné a pokud to nebylo stanoveno v přílohách, měly by se při měření depozice ve venkovských oblastech použít pokyny a kritéria EMEP. Podle okolností je třeba brát ohled rovněž na tyto faktory: — spolupůsobící zdroje, — zabezpečení, — přístupnost, — dostupnost elektrického napájení a telekomunikačního vedení, — viditelnost měřicího místa ve vztahu k okolí, — bezpečnost veřejnosti a provozního personálu, — vhodnost sloučení měřících stanic pro různé znečišťující látky, — požadavky územního plánu. III. Dokumentace a přezkoumání výběru míst Postupy pro výběr míst je třeba ve fázi klasifikace plně zdokumentovat, např. fotografiemi okolí v hlavních světových stranách a podrobnou mapou. Měřicí místa by měla být pravidelně kontrolována a opakovaně dokumentována, aby byla zajištěna průběžná platnost výběrových kritérií. IV. Kritéria pro stanovení počtu míst odběru vzorků pro stacionární měření koncentrací arsenu, kadmia, niklu a benzo(a)pyrenu ve vnějším ovzduší Minimální počet míst odběru vzorků pro stacionární měření pro posouzení souladu s cílovými hodnotami pro ochranu lidského zdraví v zónách a aglomeracích, v nichž jsou jediným zdrojem informací stacionární měření. a) Rozptýlené zdroje
b) Bodové zdroje K posuzování znečištění v bezprostřední blízkosti bodových zdrojů by měl být počet míst odběru vzorků pro stacionární měření určen s ohledem na emisní hustotu, pravděpodobný rozptyl látek znečišťujících vnější ovzduší a potenciální expozici obyvatelstva. Místa odběru vzorků by měla být umístěna tak, aby bylo možné sledovat nejlepší dostupné techniky ve smyslu čl. 2 bodu 11 směrnice 96/61/ES. 1. Přehled
1.1 Odkazy1.2 Identifikované požadavky1.3 Související standardy2. Identifikované požadavky
3. Související standardy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||