„9. Členské státy mohou požadovat, aby vydavatelé elektronických peněz ve smyslu čl. 2 bodu 3 směrnice 2009/110/ES, poskytovatelé platebních služeb ve smyslu čl. 4 bodu 11 směrnice (EU) 2015/2366 a poskytovatelé služeb souvisejících s kryptoaktivy, kteří jsou usazeni na jejich území v jiné formě, než je pobočka, a jejichž ústředí se nachází v jiném členském státě, určili na jejich území ústřední kontaktní místo. Toto ústřední kontaktní místo zajišťuje jménem subjektu vykonávajícího činnost na přeshraničním základě dodržování pravidel v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu a usnadňuje dohled vykonávaný orgány dohledu, mimo jiné poskytováním dokumentů a informací orgánům dohledu na žádost.“