|
+Článek 1 Oblast působnosti a postup ---+Article 1 1. ---+Article 1 2. ---+Article 1 3. ---+Article 1 4. ---+Article 1 5. ---+Article 1 6. ---+Article 1 7. ---+Article 1 8. ---+Article 1 9. ---+Article 1 10. ---+Article 1 11. ---+Article 1 12. ---+Article 1 13. ---+Article 1 14. ---+Article 1 15. ---+Article 1 16. |
Článek 1 Oblast působnosti a postupČlánek 1 Oblast působnosti a postup 1. Úroky nebo licenční poplatky mající zdroj v členském státě jsou osvobozeny od veškerých daní, které na ně jsou formou srážky u zdroje či na základě daňového výměru v daném státě uloženy, pokud skutečný vlastník úroků či licenčních poplatků je společností jiného členského státu nebo v jiném členském státě umístěnou stálou provozovnou společnosti členského státu. 2. Platba provedená společností členského státu nebo stálou provozovnou umístěnou v jiném členském státě se považuje za platbu mající zdroj v tomto členském státě (dále jen „stát zdroje“). 3. Stálá provozovna je považována za plátce úroků či licenčních poplatků pouze v případě, že tyto platby představují daňově odpočitatelnou položku stálé provozovny v tom členském státě, ve kterém je umístěna. 4. Společnost členského státu je považována za skutečného vlastníka úroků či licenčních poplatků pouze v případě, že je přijímá pro sebe, a nikoli pro jinou osobu jako zprostředkovatel, např. jako zástupce, správce majetku nebo zmocněnec. 5. Stálá provozovna je považována za skutečného vlastníka úroků či licenčních poplatků, pokud: a) pohledávka, právo nebo použití informací, z nichž úroky nebo licenční poplatky plynou, jsou fakticky spojeny s danou stálou provozovnou a b) úroky či licenční poplatky představují příjmy, které v členském státě, v němž je stálá provozovna umístěna, podléhají jedné z daní uvedených v čl. 3 písm. a) bodě iii), nebo v případě Belgie dani „impôt des non-résidents/belasting der niet-verblijfhouders“, nebo v případě Španělska dani „Impuesto sobre la Renta de no Residentes“, nebo dani shodné či ve své podstatě podobné, která bude po datu vstupu této směrnice v platnost uložena vedle uvedených stávajících daní nebo místo nich. 6. Je-li stálá provozovna společnosti členského státu považována za plátce nebo za skutečného vlastníka úroků či licenčních poplatků, nepovažuje se pro účely tohoto článku za plátce ani za skutečného vlastníka těchto úroků nebo licenčních poplatků žádná jiná část této společnosti. 7. Tento článek se použije pouze v případě, že společnost, jež je plátcem úroků či licenčních poplatků, nebo společnost, jejíž stálá provozovna je považována za plátce úroků či licenčních poplatků, je přidruženou společností společnosti, jež je skutečným vlastníkem těchto úroků či licenčních poplatků, nebo jejíž stálá provozovna je považována za skutečného vlastníka těchto úroků či licenčních poplatků. 8. Tento článek se nepoužije, pokud jsou úroky nebo licenční poplatky placeny ve třetím státě umístěnou stálou provozovnou nebo ve třetím státě umístěné stálé provozovně společnosti členského státu a pokud se podnikání této společnosti uskutečňuje částečně nebo úplně prostřednictvím této stálé provozovny. 9. Tento článek nebrání členskému státu zohlednit při používání jeho daňového práva úroky či licenční poplatky přijaté jeho společnostmi, stálými provozovnami těchto společností nebo stálými provozovnami umístěnými v daném státě. 10. Členský stát má možnost nepoužít tuto směrnici ve vztahu ke společnosti jiného členského státu nebo ke stálé provozovně společnosti jiného členského státu v případě, že podmínky článku 3 písm. b) nebyly dodržovány bez přerušení nejméně po dobu dvou let. 11. Stát zdroje může požadovat, aby splnění požadavků vymezených v tomto článku a v článku 3 bylo v okamžiku platby úroků či licenčních poplatků doloženo osvědčením. Pokud splnění požadavků tohoto článku není v okamžiku platby doloženo, může členský stát požadovat srážku daně u zdroje. 12. Stát zdroje může podmínit osvobození od daně dle této směrnice rozhodnutím, jímž přizná osvobození od daně na základě osvědčení potvrzujícího splnění požadavků uvedených v tomto článku a v článku 3. Rozhodnutí o osvobození od daně je vydáno nejpozději do tří měsíců od předložení osvědčení a podpůrných informací, které může stát zdroje rozumně požadovat, a je platné nejméně jeden rok od vydání. 13. Pro účely odstavců 11 a 12 musí být osvědčení předkládané pro každou smlouvu, na jejímž základě se platba úroků či licenčních poplatků uskutečňuje, platné nejméně jeden rok, avšak ne déle než tři roky ode dne vystavení a musí obsahovat následující skutečnosti: a) doklad o daňovém sídle společnosti příjemce a v nutných případech doklad o existenci stálé provozovny potvrzený správcem daně členského státu, v němž má společnost příjemce daňové sídlo nebo v němž je stálá provozovna umístěna; b) údaj o tom, že společnost příjemce je skutečným vlastníkem podle odstavce 4, nebo o tom, že jsou splněny podmínky odstavce 5, pokud je příjemcem úroků či licenčních poplatků stálá provozovna; c) údaj o tom, že společnost příjemce splňuje podmínky uvedené v článku 3 písm. a) bodu iii), d) údaj o minimálním podílu na základním kapitálu nebo o minimálním podílu na hlasovacích právech v souladu s článkem 3 písm. b), e) údaj o období, po které existuje podíl podle písmene d). Členské státy mohou navíc požadovat doložení právního nároku na platby ze smlouvy (např. ze smlouvy o úvěru nebo z licenční smlouvy). 14. Jestliže požadavky nezbytné pro osvobození od daně přestanou být plněny, uvědomí o tom společnost příjemce nebo stálá provozovna bez odkladu společnost plátce nebo stálou provozovnu a, vyžaduje-li to stát zdroje, i příslušný orgán tohoto státu. 15. Pokud společnost plátce nebo stálá provozovna provedly srážku daně u zdroje v případě, kdy mělo dojít k osvobození od daně dle tohoto článku, vzniká nárok na vrácení takto sražené daně. Členský stát může požadovat skutečnosti uvedené v odstavci 13. Žádost o vrácení daně musí být předložena ve stanovené lhůtě. Tato lhůta trvá nejméně dva roky ode dne platby úroků či licenčních poplatků. 16. Stát zdroje vrátí neoprávněně sraženou část daně do jednoho roku ode dne přijetí náležité žádosti a podpůrných skutečností, které může rozumně požadovat. Pokud daň sražená u zdroje není v této lhůtě vrácena, má společnost příjemce nebo stálá provozovna po uplynutí dané roční lhůty nárok na úroky z této daně, a to za použití sazby odpovídající vnitrostátní úrokové sazbě, která by se v obdobných případech použila dle vnitrostátních právních předpisů státu zdroje. 1. Přehled
1.1 Odkazy1.2 Identifikované požadavky1.3 Související standardy2. Identifikované požadavky
3. Související standardy
|