PŘÍLOHA Oblasti způsobilosti k řešení krize

a)

do jaké míry byly identifikovány veškeré relevantní vnitřní a vnější, finanční a provozní vzájemné závislosti s odkazem na všechny příslušné služby, úlohy, včetně zaměstnanců, a jak byly přiřazeny právním subjektům, zásadním funkcím, hlavním liniím podnikání a souvisejícím smluvním ujednáním;

b)

do jaké míry jsou zavedena vhodná provozní opatření k zajištění kontinuity příslušných služeb, které jsou nezbytné pro zachování zásadních funkcí a hlavních linií podnikání nezbytných pro účinné provádění opatření k řešení krize a veškeré následné restrukturalizace, zejména usnadněním možných převodů aktiv, práv nebo závazků, úloh a zaměstnanců;

c)

do jaké míry byla komplexně posouzena rizika pro provozní kontinuitu při řešení krize, včetně kvalitativních a kvantitativních informací, které umožňují určit kritičnost příslušných služeb, včetně dopadu přerušení nebo ukončení příslušných služeb při řešení krize a jejich nahraditelnosti;

d)

do jaké míry byla účinně zmírněna rizika pro provozní kontinuitu, a existenci opatření ke zlepšení připravenosti na řešení krize, a to i pokud jde o prosazování ujednání o zajištění kontinuity s externími poskytovateli příslušných služeb, kteří jsou třetími stranami.

a)

do jaké míry podniky nebo skupiny určily, omezily a v případě potřeby odstranily zdroje nepřiměřené složitosti své struktury a informačních systémů, které představují riziko pro provádění opatření k řešení krize, zejména s cílem usnadnit oddělení a převod zásadních funkcí a hlavních linií podnikání;

b)

do jaké míry je nabyvatel nebo kupující k dispozici pro portfolio nebo činnost podniku.

a)

do jaké míry existuje schopnost absorbovat ztráty a schopnost rekapitalizace, a posouzení, zda je tato schopnost dostatečná pro provádění plánu řešení krize, včetně dostupnosti garančních systémů v pojišťovnictví nebo mechanismů financování a důvěryhodnosti toho, že držitel schopnosti absorbovat ztráty bude schopen je absorbovat;

b)

do jaké míry existují vhodná opatření k zajištění přeshraničního uznávání a účinnosti opatření k řešení krize;

c)

do jaké míry existují odpovídající systémy správy, interní procesy a řídící informační systémy na podporu provozního provádění odpisu nebo konverze, včetně podpory převodu portfolií;

a)

do jaké míry může obchodní model podniku nebo skupiny vyvolat potřebu likvidity při řešení krize;

b)

do jaké míry existují procesy a schopnosti i) odhadovat potřeby likvidity a financování pro provádění strategie řešení krize, ii) měřit a vykazovat likviditní pozici při řešení krize a iii) identifikovat a mobilizovat dostupné zajištění a zda je možné je použít k získání financování během řešení krize a po něm.

a)

do jaké míry opatření k řešení krize splňují účely řešení krize a jsou důvěryhodná, včetně vyhodnocení pravděpodobných dopadů na pojistníka, věřitele, protistrany a zaměstnance;

b)

do jaké míry lze adekvátně vyhodnotit dopad řešení krize podniku nebo skupiny na reálnou ekonomiku nebo finanční stabilitu a omezit šíření nákazy s přihlédnutím k možným opatřením, která mohou přijmout orgány třetích zemí;

c)

do jaké míry existují jakákoli opatření a prostředky, které by mohly usnadnit řešení krize v případě skupin, které mají dceřiné podniky usazené v různých jurisdikcích.