ověří, jakým způsobem instituce volí funkci odhadu, kterou používá, a analýzu provedenou na podporu této volby;
b)
ověří, zda funkce odhadu očekávaného deficitu odpovídá buď integrálu funkce odhadu pro výše hodnoty v riziku podle článku 325bf nařízení (EU) č. 575/2013 chápanému jako funkce pravděpodobnosti koncové hodnoty (tail probability) od nuly do jedné minus příslušná úroveň spolehlivosti, děleno jedna minus příslušná úroveň spolehlivosti, anebo odpovídá konzervativnější volbě;
c)
mohou porovnat funkce odhadu hodnoty v riziku a očekávaného deficitu, které instituce používá, s funkcemi odhadu uvedenými v tabulce 1.
Tabulka 1
Funkce odhadu hodnoty v riziku
Funkce odhadu očekávaného deficitu
;
kde:
označuje i-tou nejnižší hodnotu ve vzorku použitém pro odhad, tj. je nejzávažnější ztráta ve vzorku zisků a ztrát, přičemž obvykle jde o vysoké záporné číslo;
N označuje počet hodnot ve vzorku
použitém pro odhad;
α označuje pravděpodobnost koncové hodnoty, tj. jedna minus úroveň spolehlivosti;
označuje celočíselnou část argumentu
pro očekávaný deficit se předpokládá, že , tj. počítá se pro levou koncovou hodnotu vzorku,
pro očekávaný deficit se předpokládá, že , tj. více než jedna ztráta je v koncové hodnotě α vzorku zisků a ztrát;
.
d)
pokud je výpočet rizikových ukazatelů očekávaného deficitu založen na simulacích Monte Carlo, ověří, zda počet simulací zajišťuje konvergenci směrem ke stabilním výsledkům.
Pro účely písmene d) příslušné orgány přezkoumají testy provedené institucí za účelem stanovení počtu simulací a statistické testy zajišťující, že vlastnosti náhodnosti posloupností použitých k vytvoření simulace jsou přiměřené. Pokud příslušný orgán považuje tyto testy za nedostatečné, může použít metodu posuzování podle odstavce 4.
