|
+PŘÍLOHA I KRITÉRIA PRO CHARAKTERIZACI A POSUZOVÁNÍ POTENCIÁLNÍHO ÚLOŽNÉHO KOMPLEXU A OKOLNÍ OBLASTI PODLE ČL. 4 ODST. 3 |
PŘÍLOHA I KRITÉRIA PRO CHARAKTERIZACI A POSUZOVÁNÍ POTENCIÁLNÍHO ÚLOŽNÉHO KOMPLEXU A OKOLNÍ OBLASTI PODLE ČL. 4 ODST. 3PŘÍLOHA I KRITÉRIA PRO CHARAKTERIZACI A POSUZOVÁNÍ POTENCIÁLNÍHO ÚLOŽNÉHO KOMPLEXU A OKOLNÍ OBLASTI PODLE ČL. 4 ODST. 3 Charakterizace a posuzování potenciálního úložného komplexu a okolní oblasti podle čl. 4 odst. 3 se provádí ve třech krocích postupy, které se v době hodnocení osvědčily jako nejlepší, a podle kritérií stanovených níže. Příslušný orgán může povolit výjimky z jednoho nebo více těchto kritérií, pokud provozovatel prokázal, že tím není nepříznivě ovlivněna schopnost charakterizace umožňující rozhodování o vhodnosti podle článku 4. Krok 1: Shromáždění údajů Je třeba shromáždit dostatek údajů pro sestrojení volumetrického a statického trojrozměrného (3-D) geologického modelu úložiště a úložného komplexu včetně nadloží a okolní oblasti včetně hydraulicky spojených oblastí. Tyto údaje musí zahrnovat alespoň tyto vnitřní vlastnosti úložného komplexu: a) geologické a geofyzikální parametry; b) hydrogeologické parametry (zejména existence podzemní vody určené ke spotřebě); c) inženýrské parametry rezervoáru (včetně objemových výpočtů objemu pórů pro injektáž CO2 a maximální úložné kapacity); d) geochemické parametry (rychlosti rozpouštění, rychlosti mineralizace); e) geomechanické parametry (permeabilita, mezní tlak porušení nadloží); f) seizmicita; g) přítomnost a stav přírodních a umělých cest, včetně studní a vrtů, které by se mohly stát únikovými cestami. Je třeba zdokumentovat tyto vlastnosti nejbližšího okolí komplexu: h) oblasti obklopující úložný komplex, které mohou být ovlivněny ukládáním CO2 v úložišti; i) distribuce obyvatelstva v regionu ležícím nad úložištěm; j) blízkost cenných přírodních zdrojů (zejména oblastí Natura 2000 podle směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků ( 4 ) a směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ( 5 ), zdrojů pitné podzemní vody a uhlovodíků); k) činnosti v okolí úložného komplexu a možné interakce s nimi (například průzkum, těžba a ukládání uhlovodíků, geotermální využívání akviferů a využívání zdrojů podzemní vody); l) blízkost k potenciálnímu zdroji (zdrojům) CO2 (včetně odhadů celkového potenciálního množství CO2, které je hospodárné získat k uložení) a ke vhodným přepravním sítím. Krok 2: Sestavení trojrozměrného statického geologického modelu S využitím údajů shromážděných v kroku 1 se s pomocí počítačových rezervoárových simulátorů vytvoří trojrozměrný statický geologický model potenciálního úložného komplexu včetně nadloží a hydraulicky spojených oblastí a fluid nebo soubor takových modelů. Tento statický geologický model nebo modely podloží popíší komplex z těchto hledisek: a) geologická struktura fyzikální pasti; b) geomechanické, geochemické a průtočné vlastnosti nadloží rezervoáru (nadloží, těsnící horniny, porézní a propustné horizonty) a okolních formací; c) popis systému zlomů a přítomnost jakýchkoli uměle vytvořených cest; d) plošný a vertikální rozsah úložného komplexu; e) objem pórového prostoru (včetně rozložení pórovitosti); f) základní rozložení fluid; g) veškeré další důležité vlastnosti. Nejistota spojená s každým z parametrů použitých k vytvoření modelu se posoudí prostřednictvím vytvoření několika scénářů pro každý parametr a výpočtu příslušných mezí spolehlivosti. Posoudí se také případná nejistota spojená s modelem samotným. Krok 3: Charakterizace dynamického chování úložiště, charakterizace citlivosti, posouzení rizik Charakterizace a posouzení se provádějí na základě dynamického modelování skládajícího se ze simulace postupu injektáže CO2 do úložiště s využitím trojrozměrného statického geologického modelu nebo modelů podloží vytvořených v kroku 2 v počítačovém simulátoru úložného komplexu. Krok 3.1: Charakterizace dynamického chování úložiště Přihlíží se alespoň k těmto faktorům: a) možná rychlost injektáže a vlastnosti toku CO2; b) účinnost modelování sdružených procesů (tj. způsob, jakým na sebe vzájemně působí jednotlivé dílčí vlivy v simulátoru (simulátorech); c) reaktivní procesy (tj. způsob, jakým model zpětně zohledňuje reakci injektovaného CO2 s minerály in situ); d) použitý rezervoárový simulátor (pro ověření některých poznatků může být zapotřebí využít více simulací); e) krátkodobé a dlouhodobé simulace (s cílem určit působení a chování CO2 v řádu desetiletí a tisíciletí, včetně míry rozpustnosti CO2 ve vodě). Dynamické modelování poskytne představu o těchto parametrech: f) tlak a teplota úložné formace jako funkce rychlosti injektáže a kumulativního objemu injektáže v čase; g) plošné a vertikální rozšíření CO2 v čase; h) vlastnosti toku CO2 v rezervoáru včetně skupenských přeměn; i) mechanismy a míry zadržení CO2 (včetně bodů přetoku a bočního a vertikálního utěsnění); j) druhotné zádržné systémy v celém úložném komplexu; k) úložná kapacita a tlakové gradienty v úložišti; l) riziko vzniku zlomů v úložné formaci (úložných formacích) a nadloží; m) riziko průniku CO2 do nadloží; n) riziko úniku z úložiště (například opuštěnými nebo nevhodně utěsněnými vrty); o) rychlost migrace (v otevřených rezervoárech); p) míra utěsnění zlomů; q) změny chemických parametrů fluid ve formaci (formacích) a následné reakce (například změna pH, tvorba minerálů) a využití reaktivního modelování k posouzení účinků; r) vytlačení formačních fluid; s) zvýšená seizmicita a zdvihy povrchu. Krok 3.2: Charakterizace citlivosti Je třeba provést více simulací a určit citlivost posouzení na změny předpokladů přijatých ohledně jednotlivých parametrů. Simulace musí být založeny na měnících se parametrech ve statickém geologickém modelu nebo modelech podloží a měnících se rychlostních funkcích a předpokladech v dynamickém modelování. Jakákoli případná významná citlivost se vezme v úvahu při posuzování rizika. Krok 3.3: Posouzení rizik Posouzení rizik zahrnuje mimo jiné tyto prvky: 3.3.1 Charakterizace nebezpečí Charakterizace nebezpečí spočívá v charakterizaci možností úniku z úložného komplexu zjištěných pomocí výše popsaného dynamického modelování a charakterizace bezpečnosti. Při charakterizaci nebezpečí se přihlíží mimo jiné k těmto faktorům: a) potenciální únikové cesty; b) potenciální rozsah úniků zjištěnými únikovými cestami (rychlosti proudění); c) rozhodující parametry mající vliv na případný únik (např. maximální tlak v rezervoáru, maximální rychlost injektáže, teplota, citlivost na jednotlivé předpoklady ve statickém geologickém modelu nebo modelech podloží apod.); d) druhotné účinky ukládání CO2 včetně vytlačení původních formačních fluid a vytvoření nových látek uložením CO2; e) veškeré další faktory, které by mohly představovat nebezpečí pro lidské zdraví nebo životní prostředí (např. fyzické struktury spojené s projektem). Charakterizace nebezpečí zahrnuje plný rozsah provozních podmínek v zájmu ověření bezpečnosti úložného komplexu
1. Přehled
1.1 Odkazy1.2 Identifikované požadavky1.3 Související standardy2. Identifikované požadavky
3. Související standardy
|