Článek 181 Specifické požadavky týkající se vlastních odhadů LGD

instituce odhadují LGD pro stupně nebo seskupení transakcí na základě průměru skutečných hodnot LGD v jednotlivých stupních nebo seskupeních transakcí za použití všech selhání zjištěných ze zdrojů údajů (průměr vážený počty selhání);

instituce použijí odhady LGD pro případ hospodářského poklesu, jsou-li konzervativnější než dlouhodobá průměrná úroveň. Pokud se očekává, že výstupem ratingového systému budou dlouhodobě konstantní skutečné hodnoty LGD pro jednotlivé stupně nebo seskupení, provedou instituce úpravy svých odhadů rizikových parametrů pro jednotlivé stupně nebo seskupení, aby omezily dopad hospodářského poklesu na kapitál;

instituce zohlední stupeň jakékoli závislosti mezi rizikem dlužníka na straně jedné a rizikem majetkového zajištění úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, nebo jeho poskytovatele na straně druhé;

při svém posuzování LGD přistupuje instituce konzervativně k nesouladu měn mezi podkladovým závazkem a majetkovým zajištěním úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů;

pokud odhady LGD zohledňují existenci majetkového zajištění úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, nejsou tyto odhady založeny výlučně na odhadované tržní hodnotě majetkového zajištění úvěrového rizika;

pokud odhady LGD berou v úvahu existenci majetkového zajištění úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, stanoví instituce interní požadavky na řízení, právní jistotu a řízení rizika tohoto majetkového zajištění úvěrového rizika a tyto požadavky se musí obecně shodovat s těmi, které jsou uvedeny v kapitole 4 oddíle 3 pododdíle 1;

pokud instituce zohledňuje majetkové zajištění úvěrového rizika, s výjimkou rámcových dohod o započtení a rozvahového započtení úvěrů a vkladů, při určování hodnoty expozice pro účely úvěrového rizika protistrany podle kapitoly 6 oddílu 5 nebo 6, žádnou částku, u níž očekává, že bude z daného majetkového zajištění úvěrového rizika získána, nezohlední při odhadech LGD;

ve specifickém případě expozic, u nichž již došlo k selhání, použije instituce součet svého nejlepšího odhadu očekávané ztráty pro každou expozici vzhledem k daným ekonomickým podmínkám a stavu expozice a svého odhadu zvýšení ztrátovosti způsobeného možnými dalšími neočekávanými ztrátami v průběhu vymáhání dlužných částek, tj. v období mezi datem selhání a konečnou likvidací expozice;

poplatky za pozdní platby uložené dlužníkovi před selháním, které se promítly do výkazu zisků a ztrát instituce, se ve stejném rozsahu zahrnou do expozice a výše ztráty dané instituce;

pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám a vůči regionálním vládám, místním orgánům a subjektům veřejné správy vycházejí odhady LGD z údajů za minimálně pětileté období, přičemž po zavedení se období každoročně prodlouží o jeden další rok, dokud není dosaženo období minimálně sedmi let v případě alespoň jednoho ze zdrojů údajů; zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tyto údaje relevantní, použije se toto delší období.

odvodit odhady LGD ze skutečné ztráty a z příslušných odhadů PD;

zohlednit budoucí čerpání buď ve svých odhadech konverzních faktorů, nebo ve svých odhadech LGD;

u retailových pohledávek nabytých za úplatu používat pro odhady LGD externí i interní referenční údaje.

povaha, závažnost a trvání hospodářského poklesu uvedeného v odstavci 1;

podmínky, za nichž příslušný orgán může povolit, aby instituce podle odstavce 2 používala příslušné údaje ◄ za dvouleté období v případě, že uplatňuje přístup IRB.

pokud jde o případy návratu do stavu „mimo selhání“, upřesnění, jak se má zacházet s umělým peněžním tokem a zda je pro instituce vhodnější diskontovat umělý peněžní tok za skutečné období selhání;

posouzení, zda jsou kalibrace a uplatnění diskontní sazby vhodné pro výpočet ekonomické ztráty ve všech expozicích.