Článek 383a Regulatorní model CVA

regulatorní model CVA je schopen modelovat CVA dané protistrany a případně uznat dohodu o započtení a maržovou dohodu na úrovni skupiny transakcí se započtením v souladu s tímto článkem;

instituce odhaduje pravděpodobnosti selhání protistrany z úvěrového rozpětí protistrany a z tržního konsenzu její očekávané ztrátovosti ze selhání;

očekávaná ztrátovost ze selhání uvedená v písmeni a) je stejná jako tržní konsenzus očekávané ztrátovosti ze selhání uvedená v písmeni b), ledaže instituce může prokázat, že pořadí přednosti portfolia transakcí s touto protistranou se liší od pořadí přednosti přednostních nezajištěných dluhopisů vydaných touto protistranou;

v každém budoucím okamžiku se simulovaná diskontovaná budoucí expozice portfolia transakcí s protistranou vypočítá pomocí modelu expozice tak, že se přecení všechny transakce v tomto portfoliu na základě simulovaných společných změn faktorů tržního rizika, které jsou pro tyto transakce podstatné, za použití vhodného počtu scénářů a diskontováním cen ke dni výpočtu za použití bezrizikových úrokových měr;

regulatorní model CVA je schopen modelovat významnou závislost mezi simulovanou diskontovanou budoucí expozicí portfolia transakcí a úvěrovými rozpětími protistrany;

pokud jsou transakce portfolia zahrnuty do skupiny transakcí se započtením, na kterou se vztahuje maržová dohoda a denní ocenění tržní hodnotou, kolaterál poskytnutý a přijatý jako součást této dohody se v simulované diskontované budoucí expozici uznává jako faktor snižující riziko, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

úvěrová rozpětí z jiných nástrojů vydaných protistranou odrážející současné tržní podmínky;

zástupné indikátory rozpětí, které jsou přiměřené s ohledem na rating, odvětví a region protistrany.

model expozice uvedený v odstavci 1 je součástí interního systému řízení rizik CVA instituce, který zahrnuje identifikaci, měření, řízení, schvalování a interní podávání zpráv o CVA a riziku CVA pro účely vedení účetnictví;

instituce má zaveden postup pro zajištění souladu se zdokumentovaným souborem interních strategií, kontrol, hodnocení výkonnosti modelu a postupů týkajících se modelu expozice uvedeného v odstavci 1;

instituce má nezávislý validační útvar, který odpovídá za účinnou počáteční a průběžnou validaci modelu expozice uvedeného v odstavci 1 tohoto článku; tento útvar je nezávislý na úvěrových a obchodních útvarech, včetně útvaru uvedeného v čl. 383 odst. 1 písm. a), a podléhá přímo vyššímu vedení; musí mít dostatečný počet zaměstnanců s úrovní dovedností přiměřenou plnění uvedeného účelu;

vyšší vedení se musí aktivně účastnit procesu kontroly rizika a musí kontrolu rizika CVA považovat za nezbytný aspekt podnikání, na který je třeba přidělit přiměřené zdroje;

instituce musí dokumentovat postup počáteční a průběžné validace svého modelu expozice uvedeného v odstavci 1 s takovou mírou podrobnosti, která umožní třetí straně pochopit, jak modely fungují, jejich omezení a klíčové předpoklady, a znovu vytvořit analýzu; tato dokumentace stanoví minimální četnost, s jakou je průběžná validace prováděna, jakož i další okolnosti, například náhlou změnu tržního chování, za nichž se provádí další validace; popisuje způsob, jak je validace prováděna s ohledem na toky údajů a portfolia, jaké analýzy byly použity a jak jsou vytvořena reprezentativní portfolia protistran;

modely oceňování používané v modelu expozice uvedeném v odstavci 1 pro daný scénář simulovaných faktorů tržního rizika musejí být v rámci procesu počáteční a průběžné validace modelu testovány na základě vhodných nezávislých referenčních hodnot pro širokou škálu tržních stavů; modely oceňování opcí musí stanovit nelinearity hodnoty opce vzhledem k faktorům tržního rizika;

nezávislý přezkum interního systému řízení rizik CVA instituce uvedený v písmeni a) tohoto odstavce je součástí pravidelně prováděného procesu vnitřního auditu instituce; tento přezkum zahrnuje jak činnosti útvaru uvedeného v čl. 383 odst. 1 písm. a), tak činnosti nezávislého validačního útvaru uvedeného v písmeni c) tohoto odstavce;

regulatorní model CVA, který instituce používá pro výpočet simulované diskontované budoucí expozice uvedené v odstavci 1, odráží podmínky a specifikace transakcí a maržové dohody včas, kompletně a konzervativně; podmínky a specifikace jsou vedeny v zabezpečené databázi podléhající formálnímu a pravidelnému auditu; přenos údajů o podmínkách a specifikacích transakcí a maržových dohod do modelu expozice rovněž podléhá vnitřnímu auditu a mezi interním modelem a systémy zdrojových údajů musí být zavedeny formální postupy sladění, aby trvale ověřovaly, že podmínky a specifikace transakcí a maržové dohody systém expozic správně, nebo alespoň konzervativně odráží;

aktuální a historické tržní údaje použité v modelu institucí pro výpočet simulované diskontované budoucí expozice uvedené v odstavci 1, se získávají nezávisle na liniích podnikání a jsou do tohoto modelu vkládány včas a úplně a jsou uchovávány v zabezpečené databázi podléhající formálnímu a pravidelnému auditu; instituce musí mít dobře rozvinutý proces integrity údajů, aby bylo možné řešit situace nevhodného pozorování údajů; pokud model spoléhá na zástupné tržní údaje, má instituce zavedené interní strategie pro identifikaci vhodných zástupných ukazatelů a empiricky prokazuje, že zástupné ukazatele poskytují konzervativní znázornění podkladového rizika;

model expozice uvedený v odstavci 1 musí zachycovat informace specifické pro dané transakce a smluvní informace, které jsou nezbytné za účelem sloučení expozic na úrovni skupin transakcí se započtením; instituce ověřuje, že transakce jsou zařazovány do náležité skupiny transakcí se započtením v rámci modelu.

způsob, jakým instituce určí zástupné indikátory rozpětí uvedené v odst. 2 písm. b) pro účely výpočtu pravděpodobností selhání;

další technické prvky, které instituce zohlední při výpočtu očekávané ztrátovosti ze selhání protistrany, pravděpodobností selhání protistrany a simulované diskontované budoucí expozice portfolia transakcí s touto protistranou a CVA, jak je uvedeno v odstavci 1;

které jiné nástroje uvedené v odst. 2 písm. a) jsou vhodné pro odhad pravděpodobností selhání protistrany a jak instituce mají tento odhad provést.

podmínky pro posouzení významnosti rozšíření a změn v používání standardizovaného přístupu podle čl. 383 odst. 3;

metodiku hodnocení, podle níž příslušné orgány mají ověřovat, zda instituce dodržuje požadavky stanovené v článcích 383 a 383a.